Začátkem devadesátých let, když ještě nepohas doby kvas, napsal novinář a spisovatel Zdeněk Pochop do obnovených Literárních novin úvodní sloupek nazvaný Kde ty peníze jsou? Jako jeden z prvních se pozastavil nad jevem, který tehdy ještě nebyl očividný: Finanční oběživo neproudí úměrně k hodnotám, které společnost vytváří, ale pozvolna se začíná dislokovat do neznámých sfér. Chybějící oběživo musí tvůrčí složky společnosti nahrazovat entuziasmem, jenž je přirozeným důsledkem rozpínání ducha v náhle uvolněných, svobodných poměrech. Tam, kde by bankovek bylo nejvíce zapotřebí, naopak začaly ubývat.

Kde ty peníze jsou, ptal se Pochop, což jsme pochopili až později. Tehdejší ministr financí Václav Klaus nás poučil, že kánoe na poušti nemá hodnotu žádnou, byť by byla sebekvalitnější. Každý jsme ještě otrocky pomysleli na vodu jako zdroj života, jímž ovšem ve světě ekonomie jsou peníze. Jak jejich zdroj dále vysychal, poušť se šířila do vědy, školství, kultury atd., netřeba rozvádět. Peníze se podzemními toky vytratily do neznámých fiskálních oblastí, v nichž netřeba se pachtit výrobou žádné kánoe, neboť vysoce ceněnou hodnotou je sám fiskální pohyb z účtu na účet, a další kvality dosáhne se lombardem, nebo čím. Zatímco Zdeněk Pochop měl jenom podezření, jiní se již znale činili.

V kulturní oblasti posteskli si onehdy televizní pracovníci na podivuhodnosti honorářové politiky, jež se jim nezdá být spravedlivá. Existují prý nestydaté herecké celebrity, které za pár vět před kamerou požadují třeba šedesát tisíc. Navíc se nechají přivézt a odvézt. Může nás to sice pohoršovat, ale trh jim to umožňuje, namítl jsem. Pořád ještě cosi za ty peníze musí odvést, slovo za pět tisíc, což si každý může spočítat. A pomyslel jsem na lidi, kteří se už delší čas znale činili. Věděli, že naopak slovo nevyřčené může mít cenu ještě větší. Nezakládali svou živnost v prostředí, kde prameny mizí, ale rovnou ji přenesli do oblasti, kde se zvýšené kvality dosahuje nějakým lombardem, nebo čím. Tam pátrali po fiskálních tocích a souvisejících osobách. Pečlivě si zapisovali do notýsku, kdo, co, kdy, s kým, jak a kolik. Vytvořili si databázi nedozírné ceny. Jejich produkt se sice dlouho mohl válet jako kánoe na poušti, ale pak přišla ta chvíle: Když budeme mlčet, kolik dáš? Jenom tolik, a nejsi blázínek? Nebohý Zdeněk Pochop by nikdy nevěřil, jakou hodnotu může mít pouhé mlčení.

Řekl bych, že na tom postavil svou moc bývalý ministr Vít Bárta. Protože kde by jeho agentura jinak vzala tolik peněz nejen na volební kampaň Věcí veřejných, ale také na projevovanou fiskální štědrost vůči svým poslancům a spolupracovníkům? Jsou to těžce vydírané peníze, které Bárta neukradl ani nepadělal — což by obojí bylo v podstatě méně společensky škodlivé.

Nevím, zda je to pouhá ironie osudu, či je to pro dobu nějak příznačné, že bývalý publicista Radek John to nejen musí vidět na vlastní oči, ale dobrovolně s tím spojil svůj vzestup i pád. To je projev zvláštní osudové krutosti, která spolu s ním postihuje všechny, kdo uvěřili jeho předvolebním novinám, plným slibům o „věcech veřejných“, jež ve skutečnosti jsou právě těmi nejtajemnějšími a nejtemnějšími věcmi. Pořádně ještě ani nevíme, co se to děje, co je to za katastrofu, když právě s Věcmi veřejnými vyhřezly do politiky tak odpudivé peníze. Konečně se nám dostává alespoň poněkud uspokojivé a jistěže zatím částečné odpovědi, proč veřejné zdroje vysychají tak, že ministr Dobeš z VV musí nechávat rušit a zavírat školy, jako by byly zbytečnou kánoí na poušti.

Snad je to opět ironie osudu, že právě Vít Bárta na ministerstvu dopravy svou tzv. dopravní superstrategií prosazoval rozumná vládní opatření: přesun silniční nákladní dopravy na železnici, skromnější plány na výstavbu dálnic a dopravních staveb, zlevnění předražených stavebních prací v resortu dopravy, zvednutí mýtných sazeb a znovupropojení Českých drah a Správy železniční dopravní cesty, jež svůj obchodní vztah rovněž nadhodnocují.

Kdo vlastně Vít Bárta byl — zloduch ve službách dobra? Kdo ho najal, aby zbylé ideje, které lidé veřejné správě ještě přiznávali, tak znevěrohodnil? Jakých (pekelných) mocností je Vít Bárta představitel?

Otázky, na něž by možná uměl odpovědět Radek John. Třeba to jednou na vlastní oči uvidíme, a Johnovo předsednictví v takové hrůzné straně dodatečně omluvíme.