Fotografický proces Dušana Tománka

Ateliér Josefa Sudka představuje Dušana Tománka, který se nebojí přecházet mezi různými přístupy k fotografii s cílem zachytit nejasné obrysy naší skutečnosti. Změť snímků hustě pokrývá zdi galerie a útočí na smysly návštěvníka.

Aaaaaaaaaven

Johana Lomová

11.04.2011 09:10

Tom_nek

Dušan Tománek, z výstavy Proces. Foto Johana Lomová

Dušan Tománek (1973) vystudoval Institut tvůrčí fotografie v Opavě. Dříve navštěvoval Filmovou školu v rodném Zlíně, kde dnes žije a pracuje. Tománek systematicky zkoumá objektivem svého fotoaparátu obyvatele, architekturu i krajinu krajského města. Přes silnou vazbu k místu nenalezneme na jeho snímcích baťovské domky, ani Správní budovu č. 21. Autor se klišé vyhýbá, a fotografie proto získávají jakousi univerzální platnost.

Hledat Tománkův charakteristický rukopis není jednoduché. Na výstavě nalezneme střídmě působící cyklus prapodivných zátiší s domácím nářadím, komponované pohledy do lesa a zcela nahodilé momentky s lidmi. Chtěná technická nedokonalost řady snímků často nedovoluje rozhodnout, co přesně na záběrech vidíme, respektive jak byly fotografie pořízeny. Nejjasnějším příkladem tohoto klamu je monumentální obouruční pila, která byla před vyfocením možná pouze namalována na zeď. Silným tématem se autorovi stává neortodoxní práce s bleskem, kdy přisvětlování fotografovaného za účelem lepších světelných podmínek autor dovádí do extrémní polohy. Přesvětlením vznikají bílé a nezobrazivé skvrny, tedy místa pro naši představivost.

Pražská výstava nese název Proces a navazuje tak na původní pracovní funkci ateliéru. Výsledkem jsou impulzivně instalované a divoce kombinované fotografie různých formátů i témat. Problém je, že Sudek prostor ateliéru nepoužíval tímto způsobem. Spíše než fotografiemi zaplňoval dřevěný domek harampádím a kuriozitami tak, aby uvnitř docházelo k náhodným setkáním, a místo tak mohlo sloužit jako jeden velký inspirační zdroj.

Tománkova interpretace ateliéru působí až příliš prvoplánově a ateliér v jeho pojetí slouží jako prostor, pro promyšlení vztahů mezi již existujícími fotografiemi. Chaoticky po místnosti rozmístěné snímky jsou opřené o zdi, nebo nenápadně rozložené na stole u vchodu. Do zdí ledabyle přibité hřebíky a pod nimi odrolené zdi však nepůsobí jako pracovní prostředí, ale mnohem spíše jako nezvládnutá instalace jinak zajímavých fotografií.

Dušan Tománek: Proces. Ateliér Josefa Sudka, Újezd 30, Praha 1, otevřeno denně 12–18 h. Výstava potrvá do 8. května 2011.


A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.