Nová čísla z Atlasu daňových rájů: stát ztrácí miliardy ročně
Anna AbsolonováV daňových rájích mizí každý rok přes pět procent daně z příjmu právnických osob. Boj s odlivem peněz komplikuje především nedostatek informací a malá transparentnost. Nově může pomoct globální minimální daň.
Pokud by české firmy neodkláněly své zisky do daňových rájů, vybrala by Česká republika každý rok na daních z příjmu právnických osob přinejmenším o pět a půl procenta více, než vybírá nyní. Vyplývá to z dat nového mezinárodní projektu s názvem The Atlas of the Offshore World neboli Atlas daňových rájů, který celosvětové daňové úniky a přesuny bohatství do takzvaných daňových rájů mapuje.
Za daňové ráje jsou označovány země, ve kterých platí pro firmy výrazně nižší daňová povinnost než v zemích, kde vykonávají svou ekonomickou činnost. Firma v takovém případě převádí svůj zisk na nadnárodní společnost v daňovém ráji, aby se vyhnula placení vyšších daní.
Pět a půl procenta ušlých daní se může jevit jako ne až tak významné číslo. Při pohledu na konkrétní sumy ale můžeme vidět, že se jedná o několik miliard, které Česká republika ztrácí. Například v roce 2020, ze kdy pocházejí poslední data uvedená v Atlasu daňových rájů, „chybělo“ ve státní kase 8,7 miliard korun, o rok dříve dokonce 11 miliard. Pro srovnání: ve druhém případě jde o stejnou částku, jakou má do rozpočtu přinést výnos ze znovuzavedení spoluúčasti zaměstnanců na nemocenském pojištění.
„Pokles v roce 2020 byl pravděpodobně způsobený pandemií koronaviru, která se podepsala na úpadku celé ekonomiky. Poměrově totiž zůstaly ztráty meziročně stejné,“ hodnotí tento vývoj ekonom Petr Janský z Institutu ekonomických studií na Karlově univerzitě, který se na téma daňových rájů specializuje.
Většina z takto ušlých peněz mizí v daňových rájích v rámci Evropské unie. Jsou jimi například Irsko, Malta, Kypr nebo státy Beneluxu. Jen jedno procento připadá na daňové ráje mimo unii.
V porovnání s ostatními státy střední Evropy je na tom Česká republika podobně jako Slovensko a Polsko. V těchto státech uniká podle Atlasu daňových rájů zdanění pět a půl, respektive šest procent příjmů nadnárodních firem. O něco více je to v Rakousku, kde stát přichází o devět procent.
Jednoznačně nejhůře je na tom ale Německo, které by mohlo, nebýt daňových rájů, vybírat od firem o čtvrtinu více, než vybírá nyní. Spolu s Velkou Británií a Maďarskem tak Německo přichází o největší podíl korporátních daní v Evropě.
Rekordní nárůst bohatství, které drží Češi v zahraničí
Data také ukazují hodnotu finančních aktiv, tedy například akcií či dluhopisů, které drží v zahraničí fyzické osoby. Podle Atlasu daňových rájů množství tohoto bohatství, kterým Češi disponují, v posledních letech výrazně stouplo, a to především ve Švýcarsku.
Ještě v roce 2018 činila hodnota celkových aktiv v přepočtu přes 457 miliard korun, do loňského roku se ovšem více než zdvojnásobila — na 1,1 bilionu korun. Loni tak drželi Češi v daňových rájích finanční bohatství v hodnotě sedmnácti procent hrubého domácího produktu, což je největší podíl ze všech států střední Evropy.
V Polsku činí tato hodnota necelých dvanáct procent hrubého domácího produktu, v Německu devět procent a na Slovensku dokonce pouze pět procent. Hodnotu pro Rakousko Atlas daňových rájů neuvádí.
Autoři projektu totiž definují v tomto ohledu našeho jižního souseda s ohledem na bankovní služby a finanční tajemství jako daňový ráj, ve kterém se naopak zahraniční bohatství kumuluje. Podle těchto dat je hodnota celosvětového bohatství držená v Rakousku devětatřicet miliard dolarů, v přepočtu tedy přes 860 miliard korun.
Co se týče množství českého bohatství v zahraničí, Janský upozorňuje, že důvodů, proč jeho hodnota v posledních letech rapidně roste, může být hned několik. „Je samozřejmě možné, že Češi teď z nějakého důvodu začali více ukrývat svoje bohatství do daňových rájů. Může to být ale třeba i tím, že v posledních letech se prostě podařilo vystopovat více lidí, kteří jsou nově ve statistice zahrnuti,“ upozorňuje Janský na fakt, že získávat data spojená s daňovými ráji je velice obtížné.
Uváděná čísla jsou tak pouze odhady, které navíc mohou být ovlivněny použitou metodou vyhodnocování výsledků. „Daňové ráje nejsou jenom o daních, ale také o finančním tajemství a nedostatku transparentnosti,“ dodává Jánský z Institutu ekonomických studií na Karlově univerzitě.
Tuto skutečnost potvrzuje i ředitel české kanceláře Transparency International Ondřej Kopečný: „Jednou z hlavních příčin miliardových úniků do daňových rájů, je malá transparentnost údajů v těchto zemích. Ta je zapříčiněna nedostupností dat o hospodaření nadnárodních společností a skutečných vlastníků.“
Pomoci by mohla globální minimální daň
Podle Stefana Fouse z tiskového oddělení na ministerstvu financí se však situace ohledně transparentnosti informací z dlouhodobého hlediska zlepšuje. „Zejména v posledních deseti letech se velice rozšířilo množství informací, s nimiž může česká Finanční správa pracovat a využívat je při kontrole plnění daňových povinností, plánování daňových auditů a obecněji k vytváření rizikových faktorů, které jsou následně při kontrole daňových povinností využívány,“ poukazuje Fous na výsledky deset let platného zákona o mezinárodní spolupráci při správě daní.
Dalšími opatřeními proti odlivu nadnárodních firem do daňových rájů jsou podle Fouse například různá nařízení, jež mají za účel odradit od obcházení daňových povinností. Většina z nichž byla výsledkem v rámci takzvaného BEPS projektu Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), což je „mezinárodní rámec pro boj s vyhýbáním se daňovým povinnostem ze strany nadnárodních společností pomocí nástrojů narušování základny a přesouvání zisku“. Tato opatření jsou v současnosti součástí směrnic Evropské unie.
Další z věcí, která by podle Janského mohla v boji s daňovými úniky pomoct, je globální minimální daň, která je taktéž součástí nové evropské směrnice. Ta by měla zamezit tomu, aby byly některé státy pro firmy daňově atraktivní. Platit začne od příštího roku, týkat se má velkých nadnárodních skupin s obratem vyšším než 750 milionů eur a její výše bude patnáct procent.
Český stát netuší, o kolik v daňových rájích přichází
Ministerstvo financí přiznává, že stát v současnosti nemá k dispozici vlastní data, která by množství peněz ztracených v daňových rájích ukazovala. „Ministerstvo financí ani Finanční správa aktuálně nedisponují prostředky, prostřednictvím kterých by bylo možné získat údaje o skutečnostech, které jsou uváděny na stránce The Atlas of the Offshore World,“ uvedl.
Analýza●Khazalová, Kotecký
Stanjura a EPH: jedno rozhodnutí, jedna firma, a stát přišel o desítky miliard
Problémem daňových rájů však nejsou jen úniky peněz. Jak upozorňuje Kopečný, často je využívají i členové kriminálních skupin nebo autoritářské režimy a na ně napojení oligarchové, aby v nich skryli příjmy z trestné činnosti. Například z korupce, obchodu s bílým masem, zbraněmi nebo drogami. Opatření proti daňovým rájům jsou proto podle Kopečného tedy důležitá i v rámci boje s organizovaným zločinem a korupcí.
Kopečný zároveň poukazuje na fakt, že založení firmy v daňovém ráji nebo její odchod do něj nemusí být spojen pouze s daňovými podmínkami. „Zejména do destinací, jako je Nizozemsko, odcházejí firmy i kvůli stabilnímu právnímu prostředí, dobrým firemním službám, menší byrokracii, či rychlejším nebo digitalizovaným úřadům,“ vysvětluje.
Text v DR vychází v rámci spolupráce s Friedrich-Ebert-Stiftung Praha.