Diskuse (36 příspěvků)
Petr Šťastný
August 28, 2012 v 12.27
Dobrý den pane Vyleťale,
myslím, že historie Rakouska a Českých zemí nebyla zas až tolik společná. Sice jsme měli od roku 1526 společného panovníka nicméně poměry v Rakousku a v Českých zemích byly velmi odlišné. Platili jiné zákony např. Obnovené řízení zemské, jiné daňové předpisy. Například nevolnictví v českých zemích bylo ve srovnání s Rakouskem velmi tvrdé a ke srovnání došlo až v roce 1782. Také se traduje, že daňová zátěž byla v Čechách mnohem vyšší než v Rakousku a že České země v podstatě zaplatili války s Osmanskou říší. K vyšší integraci došlo až v 19. století a to zejména v rámci Rakousko-Uherského vyrovnání.
I historická zkušenost národa (jestli se to takto dá napsat) byla velmi odlišná. Rakušané byly doma občany první kategorie, měli svojí elitu a i vládnoucí dynastie byla jejich. Češi o svou pozici museli velmi intenzivně bojovat, (mimo jiné s nacionalismem německým – např. spor o Badeniho reformu), jejich elita byla po Bílé Hoře likvidována nebo emigrovala a v teprve době obrození vznikala nová. Vztah ke katolické církvi je v Rakousku dodnes bezkonfliktní a u nás je to, tak jak to je.

Mějte se hezky
JH
Jaroslav Hajek, Přisluhovač globálního kapitalismu
August 28, 2012 v 17.55
Nápad
Hypotetický (ne tak docela) scénář č. 1:
Mnoho Čechů krade v rakouských obchodech. Obchodníci vyzdobí výlohy cedulemi: "Češi, prosím nekraďte"

Hypotetický scénář č. 2:
Mnoho Romů krade v českých obchodech. Obchodníci vyzdobí výlohy cedulemi: "Romové, prosím nekraďte"

Tak co, jsou Rakušané rasisté? To mě jen tak napadlo. Zmíněný nápis jsem nikdy neviděl.
PM
Petrasek Milan, penzista
August 28, 2012 v 21.6
Pane Vyleťale,
obvzláště vaše recepce austronacionalismu je poněkud nevyvážená.
Já jsem po přečtení autobiografie T. Bernharda nabyl rozsáhlejších představ o složitosti údělu rakouského občana .........pomyslel jsem si..
martin škabraha, autor erót-ické literatury
August 28, 2012 v 22.5
ad Jaroslav Hájek
K tomu, abychom Rakušany (všechny?!) označili za rasisty ten výrok rozhodně nestačí - což ale nic nemění na tom, že je urážlivý.
PH
Petr Hlávka, učitel
August 28, 2012 v 22.28
Po letech vše vypadá idylicky
Rakušané také germanizovali české země, o potlačování českého školství v severočeském pohraničí ještě ke konci devatenáctého století jsou doklady. Sudetští Němci se za celé první republiky cítili být především Rakušany.
Sociální byty se stavěly za první republiky i u nás, například v Ústí nad Labem za starosty Pölzla (shodou okolností to byl rozený Rakušan ...)
MP
Martin Profant
August 29, 2012 v 9.41
Petrovi Hlávkovi
Sudetští Němci se nejen během první republiky cítili být především Němci. Ona se dá historicky mnohem snáze hájit téze, že Rakousko-Uhersko rozbili Němci než že oblíbené tvrzení o tom, že to byli Češi. Ostatně, když Mommsen psal o Češích jako apoštolech barbarství a ukončil svůj "čtenářský dopis jednoho Němce" slovy "argumentům české lebky přístupné nejsou, ránám ano", psal to tento svojí humanitou proslulý nositel Nobelovy ceny ve jménu německé kultury, stejné ve Vídni, Berlíně či Praze.
Rakousko-Uhersko prostě rozbil nacionalismus (hlavně německý, maďarský a český, na konci měl určitý význam i sionismus) a fakt, že v něm bylo velmi málo Rakušanů. Když starý Grillparzer napsal: "Nejsem žádný Němec, ale Rakušan.", měla Vídeň co mluvit o tom, jak její korunní básník blázní.
Idylické to není ani dnes, nedávno jsem hledal něco k únorovému dekretu a docela mě překvapila míra nacionalistického čtení, kterou jsem našel na rakouských, vesměs oficiálních serverech.
Stálo by to možná zato, už to ve střední Evropě vyzkoušet bez nacionalismu.
JH
Jaroslav Hajek, Přisluhovač globálního kapitalismu
August 29, 2012 v 10.55
Pane Škabraho, souhlasím,
paušalizovat nelze, a ani to netvrdím, ale jsem rád, že nejsem jediný, komu to připadá urážlivé - a rasistické (v té šíře pojaté definic rasismu), zkrátka ze stejného soudku, jako když český prodavač prohlásí, že "Cigáni kradou", protože on přece má své zkušenosti.
DU
David Unger, psycholog
August 30, 2012 v 7.55
Jen Čechy a Rakousko?
Pane Vyleťale, děkuji za pěkně otevřené téma, které mi hovoří z duše. Jen je velká škoda, že mluvíte jen o Čechách, Rakousku a Slovensku a zcela ignorujete Moravu a Slezsko. Přitom má zejména Morava nejen místně, ale i kulturně o něco k Rakousku blíže než Čechy. Z konce osmdesátých let mám zkušenost, že tehdy čeští emigranti v Rakousku běžně používali název Česko, přitom tehdy v Československu se pro území českých zemí tento název ještě skoro vůbec nepoužíval. Budu rád za vaši budoucí korektnost a snahu o nápravu...
DU
David Unger, psycholog
August 30, 2012 v 7.58
Panu Profantovi
Historicky se určitě snáze dá hájit teze o rozbití Rakousko-Uherska Němci, když vycházíte z českého národovectví. Připomínám jen fakt, že po vzniku Československa v roce 1918 vznikly v reakci na území českých zemí čtyři německé župy, které se chtěli přičlenitr k Rakousku. Včetně území na severní Moravě, ve Slezsku, v severních a jihozápadních Čechách, která s Rakouskem vůbec nesousedila (Sudetenland, Deutschböhmen a Böhmerwaldgau).
MP
Martin Profant
August 30, 2012 v 10.52
Davidovi Ungerovi
potíž byla v tom, že jaksi chybělo to Rakousko, ke kterému by se mohli ty německé župy přičlenit, protože tím nemohla být ona nově vznikla malá republika a Dunaji. Ta také přijímala podobné snahy se značnými rozpaky.
Jde o to, že v roce 1918 nikdo Rakousko nerozbil, tehdy se jen rozpadlo po prohrané válce -- nerozbila ho ale ani vojska vítězů, většina monarchie byla na konci války ještě schopna obrany.
Rakousko rozbil mnohem dříve vznik moderních národů a neschopnost staré říše na to reagovat -- c. grano salis ho rozbilo nepřijetí nějaké analogie Palackého návrhu ústavy. A to proč říkám, že se by se dala hájit spíše téze, že ho rozbili Němci souvisí s faktem, že německý nacionalismus (a maďarský) byl od napoleonských dob nacionalismus národního státu, ve kterém vedoucí národ nejvýše toleruje menšiny. Češi se tomuto pojetí dlouho bránili: Jungmann, Bolzano, Palacký, Adler -- ti všichni usilovali o pojetí českého nacionalismu v rámci mnohonárodnostních Čech a zároveň mnohonárodnostního Rakouska. A když čtete dobové politické programy, úvahy atd., vidíte, jak o to česká politika a čeští myslitelé (někteří ovšem psali jen v němčině) bojovala, jak se bránili tomu spojení suverénní národní stát. Podlehli mu nejméně o půl století později než rakouští Němci. V tomto smyslu Češi Rakousko nerozbili, oni z něj odešli po tom, co se ho hodně dlouho snažili udržet jako stát, ve kterém by mohli žít.
Mimochodem, abych předešel nedorozumění. Mluvím o Češích, nikoliv "a o Moravanech a Slezanech", protože ti se nikdy významně neidentifikovali jako moderní národ. V druhé polovině 19. století se na zemí království, markrabství i vévodství rozšířil Palackého český národ (w Čechach i w Morawě), jeho politické a kulturní dominanci konkuroval jen německý národ. Tedy dominanci toho, že se lidé identifikovali jako Češi v té či oné zemi koruny,, nikoliv nějaké dominanci Čechů z Čech vůči Moravanům a Slezanům.

+ Další komentáře