Diskuse (2 příspěvky)
JP
Josef Poláček, Invalidní důchodce a student
December 23, 2019 v 14.14
V jakém světě chceme žít?
Nečetl jsem recenzovanou knihu B. Kartouse; nemohu se tedy k jejímu obsahu a jejím tézím nijak vyjadřovat.

V každém případě je ale možno bezvýhradně souhlasit s konstatováním J. Karena, že se starým liberalismem z časů 19. století není možno řešit problémy století dvacátého prvního. I když mnozí stále ještě věří, že si s tím vystačí; a že všechno o co se jedná je ten současný, v odcizených strukturách a mechanismech polapený svět znovu a pořádně "zliberalizovat".

V závěru svých úvah Jiří Karen staví otázku, která je svým způsobem naprosto klíčová. Sám už nutnost položení této otázky delší dobu nosím v hlavě, ale dosud jsem k tomu nenašel žádnou vhodnou příležitost. A možná ani odvahu; protože odpověď na tuto otázku se jeví být za dané situace téměř nemožnou.

Ale budiž; otázka samotná byla postavena, a už to je počinem, který by nebylo radno přejít jenom s lhostejným pokrčením rameny.

Proč je tato otázka (respektive její položení) natolik důležitá? - Ve všech diskusích a názorových střetech na téma politiky, společnosti, sociálního uspořádání atd. se totiž neustále dokola opakuje vlastně jenom to, co nechceme. Respektive co nechce ten či onen diskutér. Pokud se pohybujeme v levicovém prostředí, pak všeobecný konsens je, že je nežádoucí respektive nepřípustný stav, kdy jedna část společnosti je (materiálně) privilegovaná ve srovnání s částí jinou (respektive na úkor té druhé). A je ještě řada dalších kritických momentů, na kterých by bylo možno se sjednotit.

Ale to všechno se jak řečeno pohybuje v rámci toho, co je odmítáno jako nežádoucí. Ale - bylo by možno docílit podobného konsensu o tom, jak konkrétně by ta nová, lepší společnost vlastně měla vypadat? Na jakých by měla být postavena základech? Jaké hodnoty by v ní měly platit, a jaké by naopak bylo nutno potlačovat jako škodlivé, reakční?...

Jistě; někteří mají představy o jakési všeobecně samosprávné společnosti. Ale - za prvé ani v rámci levice o takovémto modelu není dána všeobecná shoda; a za druhé, samospráva sama je pouze mechanismus tvorby veřejné vůle, ať obecné či skupinové - ale tato samospráva ještě neposkytuje žádný dostatečný obraz o společnosti samé.

"Jak vlastně má vypadat společnost, ve které chceme žít?" ptá se Jiří Karen.

Už jsem konstatoval, že odpověď na tuto otázku se přinejmenším v současné době zdá být prakticky nemožnou. Ale - otázka byla jednou položena, a teď už není možno se jí vyhnout. Protože ignorovat ji - i to by bylo svým způsobem odpovědí; ale odpovědí nejhorší ze všech možných.

Padla tedy výzva; a je na nás, zda budeme ochotni - a schopni - ji přijmout.
JP
Josef Poláček, Invalidní důchodce a student
December 24, 2019 v 12.15
Jak vychovávat k lepšímu světu?
Zdá se, že si nikdo netroufá zvednout hozenou rukavici. Připojím proto ještě jedno vysvětlení, proč je to tak těžké.

My totiž máme v zásadě jenom dvě možnosti. Pokud totiž vyjdeme z celé otázky pana Karena tak jak byla položena "Jak vlastně má vypadat společnost, ve které chceme žít a pro kterou chceme připravovat děti?", pak můžeme buďto

- vyjít z přirozeného postoje, že je v prvé zapotřebí připravit mladou, nadcházející generaci na to, aby co nejlépe uspěla ve světě ve kterém bude žít. To by ale ovšem zároveň znamenalo, že ji budeme víceméně drilovat pro život právě v tom deformovaném, zmechanizovaném, odcizeném světě který je zde přítomen v současnosti; anebo

- můžeme naopak vytvořit představu, jak by měl vypadat opravdu dobrý, humánní, neodcizený svět; ale pak se zase dostáváme do té zcela klasické situace, že vytvoříme nějakou utopii (a mladou generaci vychováme v souladu s touto utopií), která se bude nevyhnutelně srážet s reálným světem.

Proto jsem napsal, že je v tuto chvíli bezmála nemožné na danou otázku nalézt přesvědčivou odpověď.