Diskuse (10 příspěvků)
JD
Jan Dospiva
June 4, 2013 v 21.0
Tak se nám z republiky stává rekatolika.
Eva Hájková, penzistka
June 5, 2013 v 5.8
Nedávno jsem byla na přednášce sociologa náboženství Z. Nešpora "Jsou Češi ateisté?". Pokud si dobře vzpomínám, tak se zmínil, že podle posledního sčítání lidu se přihlásilo ke katolické církvi asi 10% obyvatel. Proč tento stát přisuzuje katolické církvi tak důležitou roli a proč vrací majetek, který měla, když se k ní hlásilo 80% ?
Podle mého názoru za tím musí být nějaká tajná dohoda.
Luděk Švehla, vývojový pracovník
June 5, 2013 v 11.23
Petice
Blažena Švandová, pracující důchodce
June 5, 2013 v 17.14
Děkuji DR,
že otisklo vyjádření těch čtyř ústavních soudců, kteří hlasovali proti a byli přehlasováni většinou. Jejich jména stojí za zapamatování a jejich vyjádření mohou být přiložena k budoucímu návrhu o zamítnutí "restitučního" zákona u evropského soudu. Takový návrh má moji podporu.

V souvislosti s tímto postupem ÚS byly částečně zklamány naděje do erudice nových soudců jmenovaných Milošem Zemanem s výjimkou Jaroslava Fenyka. Zdá se, že prezident v církvích spatřuje natolik mocný subjekt, že patrně z taktických důvodů vyslal koncem května signál ke smíření se se stavem nastoleným restitučním zákonem a v projevu na sjezdu Rady seniorů 17.5.2013 apeloval na církve, aby získané prostředky nepromarnily a budovaly hospice (což na druhé straně může znít jako hořký sarkasmus).
http://www.youtube.com/watch?feature=player_embedded&v=v0xvpjsN-aI
Zemanův příklad nabádá, aby jednak instituce určené k vydávání majetku nekonaly neuváženě, ale vydávaly jen na základě doložených vlastnických poměrů, a také aby se lidé v církvích ptali svých duchovních a hodnostářů, jak hodlají s majetkem naložit a nedovolili jeho promarnění.
Například ČCE chce peníze ukládat do tzv. perzonálního fondu (na horší časy), což je při současné inflaci, která naspořené peníze znehodnocuje, poněkud pošetilé.
Eva Hájková, penzistka
June 6, 2013 v 5.53
Mimo jiné ten pan Nešpor ještě řekl, že z našich církví se pomalu stávají "elitní kluby". Pravda je totiž taková, že trvalý úbytek členů je poněkud zmírněn jistým (i když nevelkým) přílivem intelektuálů a dobře zabezpečených osob, které se mají jinak dobře, pouze jim něco chybí (nějaká třešnička na dortu) a to něco hledají právě v církvích. "Obyčejnému" člověku už církve nemají většinou co nabídnout, což je jistě v rozporu s jejich původním smyslem. Podle mého soudu mnohé z těch dobře situovaných intelektuálů, kteří do církví - zejména do katolické církve - vstupují, přitahuje především smysl pro tradici. Jak je to u jiných, o tom vůbec nemám představu.
Takže majetek se "vrací" de facto elitním klubům. Možná opravdu budou chtít budovat hospice. Uvidíme.
A uvidíme, co přinese zítřek, i v těch ostatních věcech.
Ivan Štampach, religionista
June 6, 2013 v 13.32
O Nešporově postřehu bych měl velmi vážné pochybnmosti. Sociologické průzkumy jasně ukazují, že v církvích setrvávají převážně lidé s nižším vzděláním, staršího věku, bydlící v menších sídlech a v regionech vzdálených od center. Podle mé bohaté zkušenosti intelektuálové římskou církev houfně opouštějí. Pouze desítky elitních intelektuálů, kteří jsou členy římské církve, bych hledal pouze v Praze a Brně. Všude jinde už jsou to jen jednotlivé osoby. Intelektuály bych naopak ve velkém počtu hledal ze skupin identifikovaných sčítáním lidu z roku 2011 především v těch 7 % obyvatel ČR, kteří se označili za "věřící bez náboženské příslušnosti". Umělci, akademici, lidé z občanských iniciativ a lidé ekologicky a sociálně zaměření se často vyskytují v Obci křesťanů, ale ta má v Česku jen stovky členů.
DK
Dagmar Kubíčková , rodičovská dovolená
June 6, 2013 v 14.22
nevím jak v české řkc
obecně ovšem to elitnění církví v Evropě podle všeho platí. Vrátil se po dvaceti letech služby v Británii do ČR jeden evangelický farář a tam ten problém už dávno nastal. Církve jako elitní kluby, které se občas hrozně snaží nějak oslovit ty "obyčejné", které ztratili a ztrácejí, ale nedaří se. Ostatně tenhle problém nastával jistě i v minulosti, hlavně v souvislosti s industrializací a vznikem dělnictva. On osobně vykonával "industriální misii" - to jest byl nějakou částí úvazku přítomen v průmyslovém podniku, k dispozici "normálním lidem", aby jim byl nápomocen, pastoračně dloužil a pomohl jim zároveň udělat dobrou zkušenost s církví, kteroučasto prostě neočekávají, proto se o ní vůbec nepokoušejí.
Spousta menších církví začínala jako církve obyčejných lidí a dneska je to samý intelektuál a podnikatel, nevím, jak je to možné. Že by přece jen nějaká internalizovaná etika? A pak je najednou práh pro ty obyčejné vysoký, necítí se dobře.
Co přitáhne nějakého intelektuála občas do církve? Přese všechno si myslím, že společenství, alternativní altruistické možnosti seberealizace. A v lepším případě vydrží a zůstanou, protože se v tom společenství setkají s živým Kristem Pánem, pak jsou schopni ustát lecjaká zklamání z reality církve.
Zažila jsem v minulých dnech strašně pozitivní zkušenost církevního společenství, jsem z toho ještě teď vedle. I když její součástí byla zároveň i konfrontace s těmi nejtemnějšími stránkami církve.
Eva Hájková, penzistka
June 6, 2013 v 17.31
Panu Štampachovi a paní Kubíčkové
Možná jsem se nevyjádřila úplně přesně. Z. Nešpor neřekl, že církve těmi elitními spolky už teď jsou, ale že se jimi stávají. Naznačil tak jakýsi trend do budoucna, který se v západní Evropě už projevuje, což také uvádí paní Kubíčková. Není pochyb, že zejména v ř.k. církvi je dosud hodně starších lidí s nižším vzděláním, z venkovských oblastí, jak výše napsal pan Štampach, ovšem v budoucnu tam vzhledem k demografickým zákonům (či jak slušně vyjádřit přirozenou úmrtnost) nebudou. Mladší lidé, kteří jeví o církve zájem, případně do nich přicházejí z ateistického prostředí, patří tak z větší části k oné výše popsané vrstvě.
"Obyčejní" lidé, kteří nikdy nechodili ani do náboženství, cítí při vyslovení slov "církev" nebo "náboženství" jakýsi vnitřní stud. Nemají k nim důvěru. Alespoň tak to Z. Nešpor tvrdil, paní Kubíčková. Patrně to bude něco nepřekonatelného.
Eva Hájková, penzistka
June 6, 2013 v 18.25
A abych z té přednášky řekla pro církevní osoby také něco pozitivního, tak se zmínil o tom, že prý mnozí duchovní umějí lidem v obtížné životní situaci (nejen věřícím) pomoci lépe než psychologové. Problém je však v tom, kdo jim tyto služby zaplatí. Zdravotní pojišťovna asi ne.
Ivan Štampach, religionista
June 6, 2013 v 20.54
Za tyto služby, paní Hájková platí církvím stát. V současnosti a ještě 17 let přidělením pevné částky ze státního rozpočtu každý rok, nově pak z něco přes sto miliard korun, které postupně stát přidělí církvím, které se mu zalíbily, které tyto peníze zainvestují a z výnosu z těchto státem věnovaných věnovaných peněz budou tyto služby v následujících letech platit částečně, a po uplynutí sedmnácti let už jen z nich.