Muži vzkazují mužům: Odmítejte násilí a respektujte ženy, které o něm mluví

Tomáš Pavlas

Iniciativa Genderman zveřejňuje spot, ve kterém muži čtou výpovědi obětí domácího a sexuálního násilí. Člen iniciativy Tomáš Pavlas komentuje smysl videa a jeho výzvu k zákonodárcům.

Dnes, 25. listopadu 2019 si připomínáme Mezinárodní den za odstranění násilí páchaného na ženách. Podle poslední Stínové zprávy o stavu genderové rovnosti v ČR i aktuálních vládních dat se s fyzickým nebo sexuálním násilím v České republice setká každá třetí žena. Ženy přitom tvoří 95 % obětí domácího a genderově podmíněného násilí. Zkušenost se znásilněním má přibližně 5 až 10 % českých žen, přičemž naprostá většina z nich nikdy nevyhledá pomoc a neobrátí se na policii. Vysoká míra latence zůstává i sexuálního obtěžování, nebezpečného pronásledování či genderově podmíněného kybernásilí.

„V Deníku Referendum zní kritické hlasy emancipovaných žen, které analyzují, ale nenaříkají. A debaty se účastní i muži.“
×

Otevřená společnost o.p.s. při této příležitosti zveřejňuje spot, který vznikal v součinnosti iniciativy Genderman a organizace Profem, která pracuje s oběťmi domácího násilí. Apelujeme tímto způsobem na zákonodárce, aby hlasovali pro ratifikaci Istanbulské úmluvy a pomohli učinit citovaným příběhům přítrž…

Naše politická reprezentace — tvořená především muži — je vůči genderově podmíněnému násilí dlouhodobě slepá. Aktuálně jsme svědky nechuti ratifikovat Úmluvu Rady Evropy o prevenci násilí na ženách a domácího násilí (pro kterou se vžilo jméno Istanbulská úmluva). Ratifikace úmluvy je přitom příležitostí vyjádřit jasně politickou vůli začít problém genderově podmíněného násilí skutečně řešit. Je příležitostí sdělit obětem násilí, že česká společnost si závažnost problému uvědomuje a nezlehčuje jej.

V České republice přesto dnes mnozí představitelé veřejného života zneužívají úmluvu k nedůstojným politickým hrám. Znevažují tím osudy obětí násilí a aktivně tak přispívají k nízkému počtu oznámených násilných trestných činů i k druhotné viktimizaci obětí, kdy oběť zažívá prvotní ponížení znovu.

Před pár dny jsme si připomněli třicáté výročí sametové revoluce. Revoluce, jejíž horkou fázi vyvolalo znechucení z režimně policejního násilí vůči studentům a studentkám na Národní třídě večer 17. listopadu 1989. Revoluce, která dosáhla svých cílů, bez použití násilí. Obdoba Občanského fóra na Slovensku se dokonce jmenovala přímo Verejnosť proti násiliu. Věřili jsme, že odmítnutí zvůle násilí je samozřejmým rysem nastupující změn.

Na webových stránkách iniciativy Genderman zveřejňujeme také vzkazy poslancům přímo od mužů účinkujících ve videu. Jeden z nich poeticky říká: „Každá zvednutá ruka může pomoci zabránit jiné ruce bolestivě dopadnout na nevinnou oběť.“

Jedna věc by měla být zřejmá: kdo zneužívá Istanbulskou úmluvu k získávání laciných politických bodů, ten pomáhá udržovat prostředí, jehož jsou příběhy násilí součástí.

    Diskuse
    November 25, 2019 v 10.15
    Zneužívání IÚ
    O úmluvu rady Evropy o prevenci a boji proti násilí na ženách a domácímu násilí se otírá kde kdo.
    Ale i lidé, kteří jsou placení za její propagaci nepostupují úplně férově, když směšují domácí násilí (které má nepochybně výrazný genderový aspekt) a násilí na ženách.
    Násilí na ženách a domácí násilí jsou dvě různé věci, v té úmluvě mají dvě různé definice a není vhodné to směšovat jak pojmově, tak už vůbec ne pro účely nějakých statistik.
    Také proto, že domácí násilí na osobách, které se nepovažují za genderové ženy (tedy m.j. tzv. "muži, děti a senioři") je větší tabu jak ve veřejném tak odborném diskursu.
    HZ
    November 25, 2019 v 11.50
    Pane Lobpreisi,
    v článku je uvedeno, že ženy tvoří 95 % obětí domácího a genderově podmíněného násilí. Z toho neplyne, že to autor směšuje. Plyne z toho něco jiného: že násilí na ostatních skupinách, jakkoli je stejně otřesné, není stejně obvyklé /a naší společností víceméně tradičně tolerované/ jako násilí na ženách.
    November 25, 2019 v 12.38
    Paní Zemanové - omlouvám se, za opakované postování, prohodil jsem omylem více/méně..
    Souhlasím s tím co píšete a právě proto na to upozorňuji.
    V článku není uveden zdroj, takže nevím co přesně to číslo znamená. Za jaké je období, geografickou oblast, atd. Není ani zřejmé, zda se to (nepochybně smutné) číslo týká "domácího", "genderově podmíněného", nebo skutečně "domácího a genderově podmíněného" násilí.
    Nemluvě o tom, že "IÚ" obsahově definuje "domácí násilí" jinak, než většina statistik zaměřených na ČR.
    Možná Vás špatně chápu, ale pokud (na rozdíl ode mne) tvrdíte, že domácí násilí na dětech, seniorech a mužích je tradičně méně tolerováno a méně častější než domácí násilí na ženách, velmi by mne zajímal zdroj o který svůj názor opíráte.
    HZ
    November 25, 2019 v 12.59
    Pane Lobpreisi,
    já jsem napsala, co podle mne plyne z tvrzení uvedeného v článku, pokud je ten údaj pravdivý. Tedy že násilí na jiných skupinách než na ženách je méně obvyklé. Po zdroji tohoto tvrzení byste se musel ptát autora, nikoli mne.
    To, že násilí na ženách je u nás víceméně tradičně tolerováno, jsem k tomu dodala o své vůli a nemám pro to žádný jiný zdroj než český mediální šum okolo hnutí Me Too a debaty o přijetí IÚ. Pro české diskuse na tato témata je typická bagatelizace násilí.
    November 25, 2019 v 13.26
    Vážená paní Zemanová
    Mně na tom přijde důležité toto:
    1) Domnívám se, že domácí násilí na mužích, dětech a seniorech je "tradičně tolerováno" minimálně stejně a nebo spíš více než domácí násilí na ženách. (Na dětech určitě...)
    I proto si myslím, že v tomhle případě by prostě bylo vhodné, řešit ten problém jako celek a ne podle pohlaví.
    2) Statisticky lze doložit (klidně Vám je pošlu), že právě proto, že domácí násilí na "neženách" je tolerováno, je také méně hlášeno a tím méně se promítá do statistik obětí a pachatelů.
    3) Proto mi vadí, že Pavlas to co napsal, napsal tak, že to lidé (a zřejmě už i Vy) to citujete tak, že "ženských obětí domácího násilí je 95%" .
    Tak to skutečně není.
    4) Právě proto jsem skutečně dalek toho, abych bagatelizoval násilí. Určitě ne domácí a zejména ne na dětech, seniorech, mužích a ano... i ženách.
    Pro mne je smutné ve všech případech a k řešení problému nepřispívá ani bagatelizace, ale ani čarování s číslem 95%, které předvádí autor článku.
    Ve tvrzení, že "ženských obětí domácího násilí je 95%", jde o "rétorický kontext".
    JH
    November 25, 2019 v 22.23
    To číslo 95%
    pochází z té zmíněné stínové zprávy (14. kapitola).
    https://czlobby.cz/cs/dokumenty/stinova-zprava-o-stavu-genderove-rovnosti-v-ceske-republice-v-roce-2015

    Ta se odvolává na studii ČSÚ. Z názvu reference ("Oběti trestných činů na území ČR vroce 2013: vraždy motivované osobními vztahy") je ovšem vidět, že jde o nahlášené a vyšetřené činy, tedy nejspíš zlomek skutečnosti.

    Myslím, že pan Lobpreis chtěl zdůraznit především to, že muži, kteří jsou oběťmi domácího násilí, nejspíš vyhledávají pomoc (procentuálně) ještě méně často, než ženy. Ačkoliv jich není tak mnoho jako ženských obětí, jejich stigmatizace v patriarchální společnosti je ještě vyšší.
    November 25, 2019 v 22.55
    Pane Hájku
    Myslím skutečně "neženské oběti". Nemusí to být jen muži... a mně rozhodně zajímá mnohem víc oblast domácího násilí na dětech.
    https://www.idnes.cz/pardubice/zpravy/soud-svitavy-manipulace-otec-matka-spor-okresni-krajsky-soud-statni-zastupce-trest.A190927_133239_pardubice-zpravy_lati

    I když si zároveň myslím, že na zákonné úrovni by bylo žádoucí nerozlišovat ani dle pohlaví, ani dle věku. A že právě to rozlišování (cizím slovem "diskriminace") pomáhá různá ghetta a stereotypy udržovat a budovat.
    Podle německých údajů jsou oběťmi domácího násilí z "více než 80 procent" ženy. Ale bohužel ani tady nebylo jasně řečeno, jak je to "domácí násilí" definováno; zda se týká jenom partnerských vztahů, nebo všeobecně.
    November 26, 2019 v 12.32
    Tady jsou čísla z Británie za rok 2018
    According to the Office of National Statistics (ONS) about 4.2% of men and 7.9% of women suffered domestic abuse in the UK during 2018. This equates to about 685,000 male victims and 1,300,000 women.
    (zdroj: https://www.ons.gov.uk/peoplepopulationandcommunity/crimeandjustice/bulletins/domesticabuseinenglandandwales/yearendingmarch2018#prevalence-of-domestic-abuse)
    Pokud to dobře počítám, v Británii činí ženy obětí domácího násilí kolem 65% případů. Myslím, že v tom zdrojovém textu je dobře popsána jak metodika, tak definice toho, co bylo za "domácí násilí považováno".
    Upřímně řečeno doufám, že právě ratifikace IÚ by měla umožnit větší harmonizaci mezinárodního srovnávání a tím pádem snad i úspěšnější snižování jak absolutních čísel, tak toho poměru.
    + Další komentáře