Diskuse (3 příspěvky)
Honza Macháček, chemik
December 30, 2012 v 11.32
Slova, slova, slova
Proč Petr Pithart napsal tolik slov?

Zpočátku se zdá, že chce s Ferdinandem Peroutkou polemizovat, a hloupě polemizovat, jak se tak dívám na Peroutkův text, v závěru už mu spíše dává za pravdu. Proč se nespokojí stručným:

Pravdu díš, Ferdinande Peroutko! Tak, jak jsi napsal, a ne jinak, je nám přemyšlovati a usilovati.

(Čte-li snad můj komentář nějaký obdivovatel Karla Schwarzenberga, upozorňuji, že jsem tu archaickou stylizaci přehnal, Peroutkovi nebylo vlastní přemyšlovati a usilovati, nýbrž přemýšlet a usilovat, Peroutka netikal.)

Petr Pithart vykládá, že prý jsou, nebo aspoň byly, různé kapitalismy, a „Peroutka rovněž rozeznává, rozlišuje. Kapitalismu poválečnému, kapitalismu rekonstrukce, dává jednoznačně kladné znaménko, a odsuzuje kapitalismus pozdější, anarchický, nezorganizovaný, ústící zákonitě do krize. A nepotřebující demokracii.‟ To je hrubé nepochopení Peroutky.

Peroutka píše: „kapitalismus už dávno nepodporuje věc svobody, ani jí neprospívá; jeho osvobozující role, kterou kdysi také hrál, byla skončena před desetiletími...‟ Neříká „Tehdejší kapitalismus osvobozoval, dnešní zotročuje,‟ říká „Tehdy kapitalismus osvobozoval, dnes zotročuje.‟ Mluví o stejném kapitalismu, jen o jiné době. Osvobozující role kapitalismu vyplývala z poměrů, které předcházely jeho nástupu, z tehdejších forem nesvobody, které kapitalismu předcházely. Peroutka si nestěžuje, že kapitalismus se zkazil, Peroutka varuje, že cílem kapitalismu není svoboda člověka, že kapitalismus odstranil staré nesvobody proto, aby je nahradil novými.

„Mluvme napříště ne o kapitalismu, ale jen o realitách různých kapitalismů,‟ vyzývá Petr Pithart, a tvrdí: „Jistě, lze se bez tohoto slova také docela dobře obejít. Kupříkladu ‚sociálně tržní hospodářství‛ křesťanských demokratů v poválečném Německu je snad dostatečně srozumitelné.‟ Kromě dojemné snahy zdůraznit, že strůjci „sociálně tržního hospodářství‟ byli právě křesťanští demokraté (zkazili oni se během Studené války, nebo jen dohráli svou pozitivní historickou úlohu, a sami stále stejní, se stejnými cíli, stali se škůdci obecného blaha a nepřáteli demokracie?), projevuje se tu ztotožnění demokratického sociálního státu s kapitalismem.

Všimněme si, že Peroutka mluví o kapitalistickém výrobním způsobu („Žije kolem nás masa lidí, kteří na to jaksi nevěří a považují kapitalistický způsob výroby za jediný a přirozený, nikterak něčím zvláštní způsob výroby.‟) a hospodářském řádu („dnešní hospodářská krise skoro vyučuje jako učitel zvláště k tomu zjednaný, že tento hospodářský řád není schopen milionům lidí zajistiti bezpečnost živobytí‟). Demokracii, jakožto společenský řád, Peroutka vidí ne jako formu nebo vlastnost kapitalismu, ale jako zcela jinou kategorii, jinou část uspořádání světa, která na kapitalismu nikterak nezávisí, jen se s ním musí nějak vypořádat: „Jestliže demokracie nechce, aby z této správné analysy vyvodil důsledky někdo jiný, kdo by je uskutečnil nepochybně v přehnané a po mnohých stránkách barbarské formě, musí je vyvodit sama. Musí podrobit kapitalismus rozumnému plánu. Musí regulovat toto dravé řečiště, přesto, že všichni hastrmani v něm ujišťují, že to nejde.‟

Co Petr Pithart chválí jako hodný kapitalismus (a vyzdvihuje jako zásluhu křesťanských demokratů), byla demokracie, snad bychom mohli říci demokracie sociální, která si vzala k srdci Peroutkova slova, aspoň po trpkých zkušenostech krize a světové války se poučila z Marxovy analýzy, a „podrobila kapitalismus rozumnému plánu‟. V čem žijeme dnes, je demokracie zbitá a znásilněná kapitalismem, se kterým naivně uzavřela manželství a v poblouznění roztrhala manželskou smlouvu, kapitalismem, s nímž se ztotožnila a přestala se před ním mít na pozoru. Pohrdla Marxem a zapomněla na Peroutku.

Celá ta spousta slov, kterou jsem právě napsal je zbytečná, protože všechno podstatné, co jimi říkám, je v Peroutkově textu. Mohl jsem si ta slova nechat od cesty, kdyby si Petr Pithart Peroutku pozorněji přečetl. Všechno již bylo řečeno, jenomže mudrci mluví, psi štěkají, a karavana otroků jde dál. „Všechno již bylo řečeno,‟ jak napsal Stanisław Jerzy Lec, „ale ne všemi.‟
David Lobpreis, Socio-ekononický migrant
December 30, 2012 v 12.15
Hm....
"Co můžeme proti tomu světu tisíců z principu neprůhledných finančních opěrací za jednu vteřinu dělat? Za kterými se skryje cokoli, všechno? "... Pana Pitharta bych teda za účetního rozhodně nechtěl. :-)
Honza Macháček, chemik
December 31, 2012 v 9.37
Umění číst
Mnohomluvně jsem tu zkritizoval mnohomluvnost Petra Pitharta na základě četby pouze první části Peroutkovy eseje, a ve druhé vidím, že Petr Pithart ji před napsáním svého textu nejspíš také nečetl. Některé věci, které v první části lze snad při trochu nepozorném čtení přehlédnout, rozvádí Peroutka dále dosti podrobně a srozumitelně:

„Změna není v tom, že by se byl kapitalismus sám změnil k horšímu, nýbrž v tom, že se změnila situace, v níž působí; a změnila se v neposlední příčině právě jeho automatickým působením. Nebyv regulován žádným rozumným plánem, vytvořil si sám ony obtíže, ve kterých se nyní zmítá. ‟

Dokonce není ani třeba mých jízlivých poznámek na adresu Pithartovy náklonnosti ke křesťanství, sám Peroutka je k náboženství rovněž skeptický: „Historie je hřbitov systémů, jež po nějakou dobu vykonávaly užitečnou funkci, a potom odumřely. Jako křesťanství, tak i kapitalismus byly nejlepší a nejpokrokovější formou, jíž byla doba schopna.‟

Jistě by Petr Pithart mohl s těmito stanovisky Ferdinanda Peroutky polemizovat, ale pak by bylo nanejvýš vhodné, aby se k této polemice otevřeně přihlásil. Rozhodně by neměl Peroutkovi podsouvat představu o proměnách a různých formách kapitalismu.

Peroutka nemluví o vývoji kapitalismu ani o potřebě jeho proměny, co Peroutka žádá změnit je vztah demokracie ke kapitalismu: „Demokracie měla zacházeti s kapitalismem jako se svým sluhou; místo toho dopustila, aby v mnohém ohledu se stal jejím pánem. Není to rozumné a není to ani důstojné.‟