Nesoudíme, pomáháme. Pod pozitivními hesly se skrývá manipulace

Claire Klingenberg

Hnutí pro život u nás zatím není tak silnou organizací jako například v USA, přesto jeho kampaň získává podporu měst i obcí po celé ČR. Claire Klingenberg poukazuje na její manipulativnost a šíření zavádějících informací.

Před časem jsem na svém facebookovém profilu sdílela své rozhořčení nad kampaní Hnutí pro život „Nesoudíme, pomáháme“. Proč se rozhořčuji nad fotkou sympatické blondýny? Protože za sebou skrývá českou pobočku mezinárodního radikálního křesťanského hnutí, které staví hypote-tický život plodu nad práva skutečného života těhotné ženy nebo dívky.

Představte si následující hypotetický scénář. Jste na klinice asistované reprodukce. Uvnitř hoří a vy stojíte na chodbě mezi dvěma východy. U jednoho východu je plačící, zmatené, k smrti vyděšené pětileté dítě, u druhého je box se stovkou oplodněných vajíček. Můžete zachránit buď dítě, nebo oplodněná vajíčka. Obojí nelze. Kterou možnost zvolíte?

Pro mě je volba jasná — zachránila bych dítě. To je ovšem rozhodnutí, které by hnutí Pro-life (hnutí pro život) připadalo naprosto nepřípustné. Podle jejich vlastních slov život začíná po početí, moje rozhodnutí by tedy bylo z jejich pohledu naprosto nemorální. Proto když tuto hypotetickou situaci předložíte zastánci takzvaného Hnutí pro život, začne se vykrucovat. Ví, jaká je „správná odpověď“ — zachránit oplodněná vajíčka, což znamená z jejich pohledu záchranu stovky životů — ale najednou to není tak jednoduché.

Že je tento scénář manipulativní a použité výrazy jako „plačící“ a  „k smrti vyděšené“ navádějící? Přesně tak, je. Zvolená slova slouží k tomu, aby si čtenář uvědomil, že je obrovský rozdíl mezi shlukem buněk a člověkem, který vnímá, cítí, prožívá.

Plakáty vytvářejí pocit bezpečné podpory v náročné chvíli a není přitom jasné, že za ní stojí nábožensky motivovaná organizace, pro kterou existuje jen jedno správné řešení. Foto web Hnutí pro život

Těší mě, jmenuji se Claire, jsem skeptička, ateistka, humanistka a zastánkyně práva žen a dívek mít svobodnou volbu se rozhodnout, zda chtějí být těhotné a mít dítě, či zda chtějí těhotenství bezpečně ukončit. Lidem, jako jsem já, říká takzvané Hnutí pro život láskyplně „abortionist“ — potratář. Preferuji postoj „pro-choice“ — pro výběr — nebo, když mám rozvernou náladu, „pro-life of the mother“ — pro život matky.

Proč tolik anglických pojmů? Hnutí pro život neboli The Pro-life movement vzniklo na konci 60. let v USA a posledních pět až šest let začíná agresivněji vystupovat i u nás. I když místo slova „agresivněji“ bych měla spíše použít „dezinformačně“.

Zlomový bod pro toto hnutí nastal v roce 1973 po rozsudku nejvyššího soudu v kauze Roe vs. Wade. Tento rozsudek stanovil, že žena má právo ukončit těhotenství do té doby, než je plod životaschopný mimo dělohu, a i poté, pokud těhotenství ohrožuje její život. Hnutí, které se tehdy ještě nazývalo protipotratové, adoptovalo nový název — Pro život, aby zdůraznilo, že podle víry jeho zastánců je potrat záležitostí ukončení života, nikoliv reprodukčních práv ženy.

Toto nábožensko-politicko-společenské hnutí časem začalo bojovat i proti antikoncepci (a za práva lékárníků ji neprodávat) a prosazovat sexuální výuku založenou na abstinenci — tedy že jediné, co se o sexu učí, je, že se s ním má počkat do svatby. Světe, div se, ve státech, kde se jim toto podařilo prosadit — tedy že se nezletilí neučí o sexu, o tom, že sex vede k těhotenství, o sexuálně přenosných chorobách, o antikoncepci, je mnohem vyšší počet těhotných teenagerů a počet lidí se sexuálně přenosnými chorobami.

Zástupci hnutí z řad politiků také omezují financování klinik plánovaného rodičovství, přestože tyto kliniky poskytují i prenatální péči těhotným ženám, které si ji nemohou dovolit jinde. V Ohiu navrhují zákon, v rámci něhož lze ženě, která šla na potrat, udělit trest smrti. Protože jsou pro život, chápete.

Mimochodem, v USA teď funguje nová organizace Shout your abortion, která se snaží zmenšit monopol těchto radikálních křesťanů na téma potratu.

A co má tohle vše společného s námi?

Za prvé, mnoho lidí u nás o Hnutí pro život naprosto nic netuší. Název se jim líbí, připadá jim pozitivní a na první pohled v něm není vidět skupina, která stojí před klinikami plánovaného rodičovství a nadává ženám a dívkám, které si jdou dovnitř třeba jen pro antikoncepci či na první ultrazvuk chtěného těhotenství, do kurev, které se budou smažit v pekle. Tedy, alespoň doufám, že česká veřejnost toto netuší, jinak tento seznam měst a obcí, která podporují Hnutí pro život, nabývá nového významu.

Zde je namístě výtka, že české hnutí přece nemusí být stejné jako to v Americe. Přestože používají stejný název a rétoriku a na svém webu hlásají stejné dezinformace, které propagují jejich zámořští kolegové (existenci smyšleného post-abortivního syndromu, jehož českou stránku na wikipedii naprosto opanovali, informace o změně legislativy, která dává ženám právo na bezpečný potrat, jako o údajném ohrožení nenarozených dětí), je třeba uznat, že české Hnutí pro život se alespoň tváří, že se snaží ženám pomoci i po porodu a neztrácí o ně okamžitě zájem.

Prozatím je také v České republice mnohem slabší organizací než v USA. Bylo by dobře, aby to tak zůstalo, abychom tu za chvíli nemuseli jako sousedé v Polsku řešit návrh legislativy na úplné zrušení potratů za všech okolností (včetně ohrožení života matky, neživotaschopnosti plodu, znásilnění, nezletilosti).

Za druhé, reklamní kampaň, kterou vidíme už pár měsíců po ulicích, je naprosto zavádějící. Působí podobně jako reklamy Člověka v tísni, který opravdu nabízí pomoc bez vedlejší agendy. Plakáty „Nesoudíme, pomáháme“ vytvářejí pocit bezpečné podpory v náročné chvíli a není přitom jasné, že za ní stojí nábožensky motivovaná organizace, pro kterou existuje jen jedno správné řešení. Stejně jako „Crisis Pregnancy Centers“, která předstírají odbornost a manipulují se svými klientkami či jim vyloženě lžou.

Bohužel jsem se k dopsání článku dostala až pozdě a Hnutí pro život mezitím změnilo svůj web, takže vás už nepřivítá slovy „Potrat na žádost je symbolem opuštění ženy a selhání muže. Pomozte nám to změnit.“ — fráze, která pod nadpisem „Nesoudíme, pomáháme“ působila přinejmenším úsměvně. Alespoň je stále dohledatelná ve vyhledávači.

Plod není totéž co životaschopné dítě. Život ženy nemůže být podružný hypotetickému životu nedotvořeného plodu. Nemůžeme nechávat nábožensky orientované organizace s dlouhou a prokazatelnou historií fanatismu, aby pomocí ukazování milé tváře a pozitivního názvu získávali záštitu sekulárních orgánů, které jim dodávají legitimitu.

Těhotné, které nevědí, jak se rozhodnout, by měly využívat odborné pomoci. Jsou psychologové a terapeuti, kteří klientce dokážou pomoci rozebrat její pocity a aktuální situaci bez toho, aby ji tlačili předem daným směrem.

    Diskuse
    DC
    March 8, 2019 v 23.10
    Nemusí být nijak schizofrenní postoj, kdy je někdo proti potratům, finančně podporuje edukační pro-life aktivity, ano, mám na mysli i nechvalně známé výstavy s fotografiemi potracených plodů, případně laboratorních zvířat s hesly: „Je-li toto nelidské…“, a přitom petici za kriminalizaci potratů nikdy nepodepíše. Viz slovenské feministky, které v úvodu svých článků na obranu svobodné volby ženy prohlásí: „Potrat je zlo, to je neoddiskutovatelné. Ale…“, a následují důvody uvedeného ale. Kterými není tvrzení, že shluk buněk ještě není lidským životem, nýbrž absence citlivé, nedogmatické výchovy. Postoje církve, které z ženy dělají nesvéprávného tvora podřízeného své „hlavě“, tedy muži a církvi. Protože je snazší a pohodlnější zakazovat a uplatňovat paternalistickou autoritu, než vychovávat.
    Příklad s pětiletým dítětem a zygotami je opravdu zavádějící. Účelem zmíněné kampaně je skutečně to, co slibuje: pomoci ženám, které jsou k potratu tlačené okolím, zpravidla rodinou nebo partnerem. Tedy jsou opět pod tlakem, tentokrát „liberálních“ zákonů, které v tomto případě na jejich straně opravdu nejsou. Bylo by velmi žádoucí, kdyby vznikaly i necírkevní, třeba i – a proč vlastně ne – feministické organizace na pomoc ženám, které se k potratu „rozhodly“ pod tlakem partnera. Jenže takových se opravdu nedostává. A je otázkou, jak by s partnerem nechtěně těhotné ženy pracovaly, aniž by se jako nesvéprávný tvor, kterému nutí, nebo v opačném případě upírají právo na jeho počaté dítě, cítil zase on.
    JN
    March 9, 2019 v 0.35
    Autorka se snaží vyvolat konflikt...
    Křesťanská etika má ale zcela jasné zásady, například upřednostňuje záchranu života matky před životem nenarozeného dítěte - pokud se sama žena nerozhodně jinak. Tvrzení autorky o upřednostnění života plodu před životem matky je nepravdivé. (Něco jiného je například rekreační funkce sexu versus život plodu ap.)

    Sdílím tedy názor paní Chrobočkové v tom smyslu, že umělý potrat považuji jednoznačně za zlo, ale v žádném případě nejsem pro jeho kriminalizaci, neboť to by podle mého názoru přineslo zlo ještě další.
    March 11, 2019 v 6.46
    Nice to meet you
    Jsem David, křesťan, otec a byl jsem nucen formálními prostředky řešit některé otázky toho, jak se vztah obou rodičů k plánovanému dítěti mění před porodem a po porodu.
    I proto jserm rád, že jsem si mohl ověřit, jaký přesně význam má těchto několik vět uvedených v platném občanském zákoníku:
    "Na počaté dítě se hledí jako na již narozené, pokud to vyhovuje jeho zájmům. Má se za to, že se dítě narodilo živé."
    Podle mne názor, že člověk se rodičem stává až okamžikem porodu neodpovídá ani etickým normám, které jsou mi sympatické, ale ani současnému stavu vědeckého poznání.
    Samozřejmě ale souzním s myšlenkou, že znásilnění není početí.
    HZ
    March 11, 2019 v 7.7
    Paní Chrobočková,
    domnívám se, že zákony, které umožňují volbu, nevytvářejí tlak.
    Ten obstarají úplně jiné okolnosti.
    March 11, 2019 v 7.19
    Vážená paní Zemanová
    Zákony vždy vytvářejí tlak. Jinak by postrádaly smysl:
    Ale samozřejmě je otázka, zda nejsou jiné okolnosti, které mají vliv silnější.
    PK
    March 11, 2019 v 8.21
    Jaké jsou výsledky manipulací "Nesoudíme, pomáháme"?
    Tipnul bych si na několik desítek dětí, které chodí po ČR (některé možná ještě nechodí), které mohou říci (nebo budou moci říci, až budou mluvit):

    "Např. já. Já jsem výsledkem "manipulace" Nesoudíme, pomáháme. Můj život, ani život mojí matky není bez problémů (ale čí život je bez problémů, že), ale nějak to zvládáme. A hlavně - jsem moc rád(a), že jsem tady."
    HZ
    March 11, 2019 v 12.13
    To jste mi připomněl, pane Kolaříku,
    jednoho hocha, který tak dlouho ohnivě agitoval proti potratům /bez výjimek/, až mu maminka prozradila, že on sám by se nenarodil, kdyby půl roku před jeho početím nešla na potrat, doporučený lékařem na základě genetického testu.
    HZ
    March 11, 2019 v 12.22
    Pane Lobpreisi,
    chápu, že možnost volit v některých lidech vzbuzuje nepříjemný pocit.
    Jasný zákaz by pro ně byl ulehčením.
    Ale na druhé straně tu je fakt, že liberální zákon o interrupcích je u nás doprovázen klesajícím počtem těchto zákroků. Uvádí se, že v dnešní době jich je zhruba 5x méně než před třiceti lety.
    March 11, 2019 v 12.38
    Vážená paní Zemanová
    jsem přesvědčen o tom, že korelace nemusí vždy znamenat příčinnou souvislost. Ale pokud Vám správně rozumím, tvrdíte, že uzákonění interupce "tlačí" počet těchto zákroků směrem dolů.
    To je možné a nijak to nezpochybňuji.
    Můj komentář spíš výzvou k tomu, abychom důsledky těch zákonů poměřovali i s jinými vlivy. I při vědomí toho, co je možné změnit téměř okamžitě (třeba zákon) a co skoro nikdy.
    Každopádně myslím, že nejsme ve sporu.
    + Další komentáře