Dvě stě let staré moudro

Jaroslav Šonka

Jak řešit uprchlickou krizi? Zatímco u nás se politici a někteří intelektuálové předhánějí, kdo vypluje výš na vlně antiimigranských nálad, v Německu hledají skutečně efektivní řešení.

Německý týdeník Der Spiegel přinesl tento týden návod k řešení různých aspektů uprchlické krize. Nadpis sugeruje, že se jedná o otázku století. V podstatě se ale jedná o návody, jak zrychlit a zefektivnit různé části procesu zacházení s uprchlíky.

V principu jde ovšem o otázku více než dvousetletou. Johann Sebastian Bach napsal Kávovou kantátu, která se týká rozkoší a požitků, jako je pití kávy — plodu z koloniálních oblastí. Ke kantátě o kakau se nejspíš nedostal. Wolfgang Amadeus Mozart umístil do své Kouzelné flétny člověka s černou pletí. Moc dobře s tímto Monostatem nezachází, ale v Osmanské říši, jak ji zobrazuje Únos ze serailu, nachází Mozart osoby vznešené i komické, jen ne zlé. Severní Afriku popisuje krásně Rossini ve své Italce v Alžíru.

Všechny tyto kulturní skvosty pocházejí z doby kolem napoleonských válek, které skončily Vídeňským mírem. Tehdy všichni tančili a přitom naformulovali první pravidla, která v oblasti lidských práv vycházela z toho pozitivního, co přinesla Francouzská revoluce. Několik let před Vídeňským kongresem prosadil William Wilberforce zrušení otroctví v celé tehdy obrovské mocenské zóně Velké Británie. Britské loďstvo, West Africa Squadron, hlídkovalo před africkými břehy, osvobozovalo otroky z lodí, které jely především pod portugalskou vlajkou do Ameriky.

Osvobození se dostali zpět do Afriky a dodnes se tu nacházejí ostrůvky populací z té doby, které etnicky nepatří ke svému okolí. Pijeme kakao, pepříme, užíváme cukr z cukrové třtiny, jdeme si koupit banány, mango a řadu dalších věcí. Nemůžeme tvrdit, že s Afrikou a Asií nemáme nic společného. A ještě: Arabové pro nás zachránili velké části antické kultury. Máme algebru a své bohatství zapisujeme arabskými číslicemi.

Dvousetletý vývoj

Od doby kolem roku 1800 se samozřejmě stalo vedle pozitivního posunu v oblasti lidských práv i mnoho tragického. V těchto dnech si v Německu připomínají genocidu Herrerů v tehdejší kolonii Jihozápadní Afrika. Rasismus vedl k holokaustu, který stál život miliony nevinných lidí na základě pokleslých a nepravdivých rasistických argumentů. Německo po válce přijalo miliony vyhnaných Němců ze střední a východní Evropy, které integrovalo. Má tedy leccos už nacvičené.

Uprchlíkům je potřeba pomáhat i na cestě. Cílem vykořisťování převaděčů se stávají proto, že tu není nikdo jiný. Foto Scott Bobb

Integrovalo i miliony tehdy takzvaných gastarbeiterů, přičemž jejich děti dnes najdeme mezi německými politickými a kulturními elitami. V západním Německu po válce mocnosti začaly s vyučováním občanské a politické otevřenosti a schopnosti vybrat si z politických argumentů. Na východě se nic takového neodehrálo a o indoktrinaci ze strany komunismu, hlavně toho sovětského, víme i u nás své.

Dnes je toto rozdělení Německa znát na gradientu negativních jevů v souvislosti s uprchlíky. Podobný nedostatek reflexe vidíme i u většiny českých reakcí. Skoro jako by humanistický vývoj zmíněných dvou set let nikdo neznal. Lemtáme kakao a kávu, ale nechápeme jejich historii.

Desatero

To vše si je třeba uvědomit, než se začteme do návrhů Spiegelu. Jde (1) o pomoc v zemích, odkud uprchlíci přicházejí. Kancléřka je právě v Africe a domlouvá v některých zemích pomoc, která by zamezila migračnímu tlaku. Následuje (2) výzva ke zlepšení integrace těch, kteří již v Německu jsou. Pak jde (3) o zlepšení kontroly na vnějších hranicích EU — zatímco Andrej Babiš v Itálii právě navrhuje zrušení Frontexu. Jako bychom nepotřebovali strukturu, která nemá komunikační hranice, bleskově přenáší zprávy propojených policií a má patřičný soft- a hardware.

Spiegel se dále (4) vyjadřuje k tomu, že opravdovým uprchlíkům je třeba pomoci i na cestě — převaděči uprchlíky vykořisťují právě proto, že jim vlastně jinak nikdo nevychází vstříc. Evropské firmy pak (5) mají své zacházení s africkými trhy a produkty upravit tak, aby nepoškozovaly africké producenty svými okamžitými přebytky. U produktů, jako je kakao, tedy plod, který roste na dřevině a rodí několik desítek let, je důležité podchytit producenty i tehdy, když je například rok neúrody. Pokud se totiž ony v české oblasti tak často zmiňované „trhy“ od těchto lidí odvrátí, vzniká migrační tlak.

Pak se (6) hovoří o zachraňování lidských životů, což některé dnešní politické špičky, například v Itálii či České republice, odmítají, ač zde máme onen dvousetletý vývoj lidských práv a námořní regulace. Bylo-li by po jejich, dnes by na SOS Titanicu nikdo nezareagoval.

Mají se zřídit (7) tranzitní centra, která by urychlila proces vyhodnocování jednotlivých žadatelů o azyl, což by vedlo k urychlenému odsunu těch, kteří nárok nemají, ale také k urychlené integraci těch druhých — kteří jsou podle Spiegelu obohacením. Kde to bude, je zatím nejasné. V české debatě takové rozlišování a hodnocení není na pořádku dne. To, co právě nyní kancléřka v Africe dělá je (8) součást strategie vytvoření dohod o vracení uprchlíků. A pak je (9) nutné vytvořit strategii náboru lidí, které Německo potřebuje. V této oblasti chybí (10) legislativa, která by reagovala na danou situaci.

Nepaušalizovat

Týdeník Der Spiegel tedy reaguje diferencovaně. Dává ne jeden návod, ale celou sadu návodů. Čeští představitelé se zatím v debatách chovají podle průpovídky „z jedné vody načisto“. S takto umytými okny, kterými hledíme na svět, moc reality nepochopíme. Je ovšem zajímavé, kolik českých intelektuálních příspěvků vzniká v naději, že ve všeobecné vlně paušalizujících protiimigrantských názorů „si mne přečte hodně lidí“.

Známe to již z historie, například z Rudého práva, ale podobnou hlásnou troubou byl v nacistickém Německu „Völkischer Beobachter“. Ve stejném Německu, které nejdřív chtělo vystěhovat Židy, kteří byli přece „tak cizí“, na Madagaskar, tedy k Africe. A které teď na základě historické zkušenosti pomáhá.

    Diskuse
    JN
    September 3, 2018 v 8.37
    Nezištná pomoc a potřeba Německa
    Podle Spiegelu (jak píše autor článku) jsou úspěšní žadatelé o azyl obohacením.

    Logiku v tom najít nemohu: Proč by ti, jejichž žádost o azyl bude vyřízena kladně, měli být obohacením, zatímco ekonomičtí migranti, jimž azyl udělen nebude, by obohacením nebyli? Oč bude Německo "méně bohaté", když v něm bude žít milión ekonomických migrantů, a oč bude více bohaté, když to místo miliónu migrantů ekonomických bude milión azylantů?

    Nejde tedy v případě slova "obohacení" o bezmyšlenkovitě opakovaný stereotyp, jehož časté používání je vzhledem k napjaté společenské situaci kontraproduktivní?

    ---------------------

    Potřeba Německa:

    "A pak je (9) nutné vytvořit strategii náboru lidí, které Německo potřebuje."

    Co když však tyto lidi potřebuje nejenom Německo, ale i ta země, ze které by odešli ne proto, že by jim tam hrozilo nebezpečí, ale právě jen proto, že je "Německo potřebuje"? Bude pak "Německu jedno", že odliv kvalifikovaných lidí, může jinou zemi postupně destabilizovat?

    Zdá se, že "dobrým" řešením takové situace je poskytnout pak následně takové zemi mezinárodní pomoc, přičemž ovšem pomoc často vytváří závislost na této pomoci a může také v obyvatelích chudých zemí vyvolávat nežádoucí koloniální resentimenty a potřebu bránit svoji kulturu před "pozápadňováním" a globalizací.

    --------------------

    K těmto rozporům je možné dojít proto, že je zde uplatněno hledisko vlastního prospěchu (nikoli nezištné pomoci těm skutečně potřebným), přičemž toto hledisko vlastního prospěchu má (poněkud nelogicky) vést k morálnímu sebeuspokojení.
    September 3, 2018 v 17.41
    Nacismus není zločin komunismu
    Za rozvoj nacismu ve východní Evropě nemůže komunistická indoktrinace. Právě naopak — nacismus nám tu vyrostl přiživován antikomunistickou propagandou.

    Zatímco na Západě byli nacisté stálými odpůrci demokratických režimů, na Východě dostali příležitost prohlásit se za bojovníky proti komunistické totalitě. Nové režimy budující kapitalismus jim umožnily vylézt z děr, protože i nacisté přece bojovali proti komunismu, který je horší než nacismus.

    Ani německá spolková vláda na tom není bez viny. Jakub Ort ve svém komentáři k současnému nacistickému řádění v Saské Kamenici připomíná pogrom v Lichtenhagenu v roce 1992:
    https://a2larm.cz/2018/09/hajlovani-v-kamenici-nevzniklo-z-niceho/
    Spolková vláda na něj nezareagovala tvrdými postihy nacistů, ale naopak ústupky vůči nacistickým požadavkům, postihy přistěhovalců. Po Lichtenhagenu začínají zpřísňování azylové a přistěhovalecké politiky a deportace, politika, kterou záhy Deutche Welle označila za budování Pevnosti Evropa (omlouvám se, že příslušný dokument Festung Europa nedohledám, myslím, že jsem ho před lety viděl v české televizi, jenže ten název byl od té doby použit vícekrát).
    VP
    September 4, 2018 v 2.8
    Nemohu se zbavit dojmu, že Německo je trestáno za to, že základní téze byla: Vezmeme migranty, protože Německo
    1. vymírá a potřebuje mladé lidi
    2. potřebuje nové kádry.
    Pokud by je přijímalo s vědomím, že pomůže pronásledovaným a pomůže i jejich zemi tím, že se budou moci jednou vrátit a budovat svou vlast, bylo by jejich přijímání požehnáním - za předpokladu, že příchozí by cítili, že jsou přijímáni a ne že jsou dobyvatelé.
    Stejně si myslím, že Babišův postoj je opačným extrémem. I my bychom mohli přijímat ve stejném duchu uprchlíky, kteří potřebují pomoc a nechtějí být dobyvateli.
    September 4, 2018 v 10.2
    Miřme na správné cíle
    Německo nedoplácí na přijímání migrantů — natož uprchlíků —, ale na jejich odmítání. Snahy bránit přistěhovalcům, aby se ve státě usazovali, překážejí jejich integraci, a navíc vyznívají jako přitakávání nacistům.

    „Migranty pryč!‟ řvou nacisté, a stát se nezmůže na pádnější odpověď než: „Ano, ale...‟ „Migranty pryč,‟ přitakávají úřady nacistům, „ale civilizovanými deportacemi, ne divokým odsunem.‟ „Migranty pryč,‟ přitakává nacistům i Angela Merkelová, „ale některé nemůžeme vyhnat hned, protože prchají před příliš velkým zlem, musíme jejich deportaci odložit, dokud se to u nich doma trochu neuklidní.‟ „Migranty pryč,‟ přitakávají nacistům národohospodáři, „ale někteří z nich jsou pro nás přínosem, ty bychom si snad mohli nechat.‟

    A zatímco si tak všichni notují s nacisty a omezují opozici vůči jejich nenávistným útokům na vyjednávání, jestli Židy transportovat v dobytčácích nebo vozech druhé třídy, jestli do Osvětimi nebo do Izraele a jestli všechny nebo bez Einsteina, soustředí se bezpečnostní složky státu na boj proti „levicovému extremismu‟. Ve všech státech euroatlantického civilizačního okruhu jsou jako hlavní nepřátelé státu sledováni a stíháni anarchisté, ekoaktivisté a obránci práv zvířat. Po islamistických atentátech ve Francii vyšlo najevo, že tamní policie je natolik vytížena sledováním ekoaktivistů, že už jí nezbývají kapacity ani na islamisty, natož na nacisty (od kterých islamisté nakupují zbraně, jak se ukázalo v případu Charlie Hebdo a Hyper Casher, — patrně protože na černém trhu se zbraněmi mají právě nacisté významný podíl).

    V Německu sehrála tajná policie velmi ostudnou roli v případu Nacionálně socialistického podzemí — a místo důkladného vyšetřování toho, jak byli kteří policisté do činnosti těchto nacistických teroristů zapleteni, a pečlivého rozkrývání všech vazeb vidíme snahu zamést aféru pod koberec: zavřít poslední žijící členku vraždící nacistické buňky do vězení, zahodit klíč a na všechno zapomenout. Že se policie tvrdošíjně snažila vyšetřovat vraždy přistěhovalců jako nějaké vyřizování účtů v migrantském podsvětí, místo aby hledala nacistické teroristy, je výstižnou karikaturou jednoho z nejhrubších omylů evropské politiky.

    Evropa si kope hrob, když řeší problémy s migranty místo problémů s nacisty.
    PK
    September 4, 2018 v 10.38
    Ano, Německo je typicky známé tím,
    že “vyhání imigranty”. Tím se zejména v posledních třech letech nechvalně proslavilo, a je za to právem odsuzováno svými sousedy.
    JP
    September 4, 2018 v 12.47
    Extremistické pohledy zaslepují
    Tak především: ten problém s (masovou) imigrací je v každém případě velice složitý a komplexní; a každý zjednodušující pohled na tuto problematiku nevyhnutelně deformuje celou záležitost ve smyslu té či oné ideologie.

    Takže konkrétně: opravdu se nedá žádným právem tvrdit, že Německo by přijímalo imigranty p o u z e z té či oné motivace. A vedoucí politikové prostě ani vůbec nemohou jinak, nežli stavět se k této záležitosti se zohledněním všech jejích aspektů.

    Takže tedy: samozřejmě, je v tom i určitý kalkul. Německo skutečně vymírá, jeho ekonomika oproti tomu kvete a expanduje, potřebuje nové pracovní síly. Takže Německo opravdu tu "čerstvou krev" potřebuje. A tak dochází k napohled paradoxnímu jevu, že těmi největšími "humanisty" jsou nakonec zástupci německého průmyslu, jinak řečeno kapitalisté. Kteří jinak nemají zrovna pověst těch, kteří by se v prvé řadě zajímali o blaho "dolního lidu". Jenže teď je tomu skutečně tak, že když z řad konzervativních politických partají (s nimiž jsou ti kapitalisté jinak v důvěrné symbióze) přijdou požadavky na silné restrikce ohledně imigrace, tak jsou to právě němečtí průmyslníci kteří proti tomu hlasitě protestují.

    Na straně druhé tomu ale opravdu není tak, že by německá vstřícnost vůči imigrantům byla založena jenom a čistě na ekonomickém kalkulu. Za prvé je nutno si uvědomit: Německo jako j e d i n ý stát na celém světě má přímo ve své ústavě zakotveno právo na azyl. Německo tedy velkou část příchozích vůbec odmítat nemůže. A za druhé: především v té velké přistěhovalecké vlně (především ze Sýrie) před třemi roky - to že Německo tuto obrovskou vlnu pustilo přes své hranice, to nebyl žádný kalkul, tehdy bylo opravdu zcela nevypočitatelné jak to všechno dopadne, svým způsobem to byla celá obrovská horda, a Německo tady riskovalo velice hodně tím, že tento krok vstřícnosti učinilo.

    Nakonec to celé dopadlo - relativně - dobře; a přes všechny jednotlivé excesy integrace nově příchozích probíhá úspěšně. To ovšem tehdy nikdo nemohl vědět.

    Takže: ani se nedá říci že by Německo imigranty přijímalo jenom z ryze altruistických důvodů; ale ani se nedá právem tvrdit, že by tak činilo z důvodů ryze ekonomického kalkulu.
    A ještě jednu věc je nutno dodat: němečtí politici musejí zohledňovat i nálady obyvatelstva, svých voličů. A německá veřejnost je v otázce imigrace velice polarizována. Zvnějšku ten dojem klame, napřed jsou samozřejmě nejviditelnější protesty xenofobů, především neonacistů.

    Ve skutečnosti ale velká část německé veřejnosti je - mnohdy až neuvěřitelně - v s t ř í c n á vůči imigrantům; a to i vůči těm z islámských zemí.

    Například teď v souvislosti s událostmi v Chemnitzu/Saské Kamenici: proti průvodům xenofobů/neonacistů se postavily téměř stejně tak početné demonstrace jejich odpůrců; a na uspořádaném protinacistickém koncertu se sešlo 65 tisíc návštěvníků! Dvakrát více než s čím sami organizátoři počítali.
    JN
    September 4, 2018 v 16.18
    Pokud se mysl soustředí na jeden velký problém,
    ať už je tím problémem nepřiměřený strach z migrantů nebo z fašistů, nemůže pak řešit vůbec nic jiného, například reálnou potřebu nezištné pomoci uprchlíkům.

    VP
    September 5, 2018 v 8.12
    Souhlasím, pane Poláčku, že Německo má i jiné, humánní důvody. Jenže jakmile se naše mravné impulsy míchají s nemravnými, vše jde do háje. (Kapitalista řekne: jsem humánní, ale musím likvidovat konkurenci, jinak neobstojím, Kaifáš řekne: jinak nám Římané vezmou vládu, politik: musím dát na to, co říká volič). Evropa, nejen Německo v prvé řadě potřebuje vrátit se k mravnosti.
    V tom byla i velikost Masarykova, že šel často i proti většině.
    PK
    September 5, 2018 v 8.26
    Není nad Českou republiku
    Tu opravdu nikdo nemůže podezírat, že by přijímala uprchlíky ze zištných důvodů.

    Evropa, nejen Německo v prvé řadě, by si z ní měla vzít příklad, a vrátit se k mravnosti.
    + Další komentáře