Nový izraelský zákon rozděluje společnost. Odpůrci mluví o rasismu

František Kalenda

Izrael schválil „zákon o národním státu“, který mimo jiné explicitně podporuje stavbu osad a zbavuje arabštinu statutu oficiálního jazyka. Kritici označují novou legislativu za „rasistickou“ a varují před dalším zhoršení postavení menšin.

Knesset, izraelský jednokomorový parlament, schválil kontroverzní „zákon o národním státu“. Ten definuje Izrael jako „historickou domovinu židovského lidu“ a stanovuje, že v něm mají Židé „výlučné právo na sebeurčení“. Přestože byly ze zákona po dlouholeté debatě vypuštěny nejkontroverznější pasáže, podle četných kritiků povede k prohloubení diskriminace izraelských Arabů a je v rozporu s  demokratickým charakterem státu.

Jeden z tzv. „základních zákonů“, jež mají být v budoucnu jádrem v Izraeli dosud neexistující psané ústavy, schválilo 62 poslanců, proti hlasovalo 55 zákonodárců. „Toto je rozhodující chvíle, ať žije stát Izrael,“ prohlásil po hlasování spokojený premiér Benjamin Netanjahu. „122 let po zveřejnění Herzlovy vize jsme tímto zákonem určili zakládající princip naší existence. Izrael je národní stát židovského lidu, který respektuje práva všech svých občanů.“

S tímto tvrzením rozhodně nesouhlasili poslanci zastupující zhruba dvacetiprocentní arabskou menšinu v Izraeli, kteří text zákona na plénu Knessetu demonstrativně roztrhali. Ajman Ode, předseda Sjednocené kandidátky sdružující arabské politické strany, jej označil za „zákon o židovské nadřazenosti“, další zákonodárci mluvili o apartheidní a rasistické legislativě. Kriticky se vyjadřovali také zástupci izraelské levice, občanské společnosti nebo prezident Rivlin, který ji označil za „zbraň do rukou našich nepřátel“.

Obsah zákona

Zákon o národním státu je deklarativního charakteru a zabývá se především státními symboly, jako je vlajka, státní hymna nebo státní svátky. Obsahuje však přinejmenším kontroverzní formulace. Vedle zmíněné pasáže o „výlučném právu na sebeurčení“ pro osoby židovského vyznání a původu vzbuzuje vášně explicitní podpora stavby židovských osad na okupovaných územích (podle zákona je výstavba osad „národním zájmem“) nebo to, že byla arabština zbavena statutu oficiálního jazyka. Tím od nynějška zůstává pouze hebrejština, přestože arabštinu bude nadále možné používat při úředním styku.

Oponenti zákona upozorňují i na to, co v textu naopak chybí. I když by se z něj měla jednou stát preambule nové ústavy, ani jednou se neobjevují pojmy jako „demokracie“ nebo „rovnost před zákonem“. Jak připomíná profesor Amir Fuchs Izraelského demokratického institutu, zákon postrádá „jakékoli jasné prohlášení, že stát garantuje rovná práva pro všechny svoje občany“, což je podle něj v ústavních textech demokratických zemí krajně neobvyklé.

Nutno dodat, že původní návrhy obsahovaly ještě radikálnější pasáže. Na poslední chvíli například ze zákona vypadla možnost vytvářet segregované komunity, v nichž by žily výhradně osoby židovského vyznání, a vyřazeny byly také elementy zaměřené na ovlivnění rozhodování izraelského Nejvyššího soudu v neprospěch menšin.

Reakce

Zákon o národním státu dle očekávání okamžitě odsoudily sousední arabské země, Turecko nebo představitelé Palestinské samosprávy. Podle palestinského prezidenta Mahmúda Abbáse schválení zákona „odhalilo rasistickou tvář izraelské okupace“, vyzval proto mezinárodní společenství k tlaku na izraelskou vládu. Výhrady má i řada izraelských organizací, jež považují novou legislativu za zbytečně provokativní a rozdělující nejen židovské a arabské Izraelce, ale přispívající i k odcizení židovské diaspory.

„Když se pokoušíme podporovat Izrael, bojovat proti bojkotu a vychovávat mládež k sepjetí s Izraelem, přesně takovéto kroky vytvářejí bariéry a přidělávají nám starosti,“ postěžoval si Jerry Silverman, prezident Židovské federace Severní Ameriky (JFNA). Dosluhující šéf Židovské agentury Natan Sharansky se domnívá, že nový zákon „vrazí klín“ mezi židovskou komunitu v Izraeli a v zahraničí.

Z průzkumů vyplývá, že právě židovská diaspora je stále kritičtější vůči pravicové vládě premiéra Netanjahua. Ten bývá kvůli důrazu na židovský nacionalismus, útokům na svobodu médií nebo na neziskové organizace přirovnáván k maďarskému premiéru Viktoru Orbánovi, kterého také shodou okolností v pátek přijal na oficiální státní návštěvě Izraele.

    Diskuse
    JH
    July 20, 2018 v 22.1
    Kdyby byl Izrael
    někde v jižní Americe, už dávno by v Evropě všeobecně platil za autoritářský, nedemokratický režim. Jenomže je vražený jako klín do srdce muslimského světa, v jehož části vládne právo Šaría, a odkud přicházejí imigranti, kteří mají tu drzost si tu stavět mešity a zahalovat své ženy. A velká část Evropanů z nich má vítr, tak jsou rádi, že je vztah Izraele se sousedy napjatý. Kdyby něco, tak přitvrdíme.
    July 21, 2018 v 7.49
    Nedá se říci, že by Evropa izraelskou politiku podporovala, Česká republika je v tom naporostou výjimkou. Izrael na mezinárodní tlaky zásadně kašle a zatím mu to vždy vycházelo.

    Podobně malou mezinárodní podporu jako Izrael má režim ve Venezuele, dokonce, menší protože Kuba nevyváží USA. Ani Izraelskou vládou, ani Madurem to ani nehne. Madurův režim nejspíš v dohledné době padne, kdežto Izrael kurz zásadně nezmění, protože izraelská ekonomika je stále silná.
    July 21, 2018 v 8.13
    Izraeli málo záleží na tom, co si o něm myslí lidé z jiných států, neboť je ekonomicky i jinak soběstačný, takže vlastně nikoho nepotřebuje.
    Česká republika by si nic takového nemohla dovolit, neboť je státem naprosto závislým.
    July 21, 2018 v 8.24
    Ta část levice, která tu v nedávné diskusi projevila porozumění pro Nietzscheho, by vlastně měla Izrael obdivovat.
    JH
    July 21, 2018 v 9.21
    To se ví, že nehne,
    na verbální kritiku, a to ještě zpravidla pouze z úst jednotlivých politiků, je snadné kašlat. Však jiní politici se zase za Izrael postaví.

    To jsem taky neměl na mysli. Žádnou zemi EU ale ani ve snu nenapadne uvažovat třeba o nějakých sankcích, i kdyby jenom na zbraně. To vám i kritici Izraele řeknou, že jste se zbláznili.

    Kampaně v rámci hnutí za bojkot Izraele (https://bdsmovement.net/) v Mnichově (a pár dalších německých městech) prohlásili za antisemitské a rozhodli se je nepovolovat.

    https://www.sueddeutsche.de/muenchen/veranstaltungsraeume-stadt-haelt-boykott-kampagne-gegen-israel-fuer-antisemitisch-1.3745950
    MP
    July 21, 2018 v 9.35
    Tak to vypadá, když se ideologie 19. století používá ve století 21.
    Pan Unger by asi vyletěl z kůže, kdyby si ČR dala např. do preambule ústavy, že je národním státem Čechů.
    A já bych byl v tomto na jeho straně!

    Nacionalismus 19. století převedený do kontextu dnešní doby je strašlivě nebezpečný, protože ve změněných podmínkách už ztratil svůj někdejší emancipační charakter.
    July 21, 2018 v 9.46
    Pane Plevo, já tu politiku Izraele samozřejmě neschvaluji, ale pan Unger by vám jistě oponoval v tom, že v tomto případě nejde o nacionální ideu 19. století. Židé nejsou moderní národ.
    JP
    July 21, 2018 v 12.59
    Když dva dělají totéž..
    Pan Pleva má ovšem plnou pravdu se svým historickým poukazem, že to že stát Izrael nyní arabské menšině odepřel právo arabštinu používat jako státní a úřední jazyk je plně srovnatelné s tím, když prvorepublikové Československo odepřelo německé minoritě právo užívat němčinu jako státní a úřední jazyk.

    Zajímavé na tom všem ovšem je, že tento akt současného Izraele je chápán a odsuzován jako projev rasismu, zatímco ten samý akt česko-slovenské majority je v českém historickém povědomí hodnocen jako naprosto legitimní.
    July 21, 2018 v 18.40
    Paní Hájkové
    Řekl bych, že židé jako etnoreligiózní skupina sice v různých podobách existovala od starověku, ale národ Židů se zformoval až v moderní době.
    ¨
    Před vznikem sionismu se židé, kteří se nechali pokřtít či odpadli od víry a tím i od své komunity, většinou chtěli asimilovat. Dreyfus se považoval za Francouze. Herzl byl silně ovlivněn tím, že francouzský vlastenec Dreyfus byl dále katolickou konzervativní Francií považován za žida, přestože se k judaismu nehlásil.
    PK
    July 21, 2018 v 19.8
    Pro mě je zajímavá informace,
    že arabština byla v Izraeli doteď jedním z úředních jazyků. Věděli jste to?
    + Další komentáře