Pochodovali pro život?

Ivan Štampach

Sotvakdo by mohl něco namítat proti životu a rodině. Jejich domnělí ochránci však usilují spíše o obnovu praxe zavržené již v osvícenství a na místo podpory člověka a jeho svobody kladou do popředí nacionalismus a násilí.

V sobotu pochodovali Prahou. Začali mší v dómu sv. Víta, Václava a Vojtěcha, jíž předsedal kardinál Duka. Pak poobědvali na Klárově a nakonec se šik vydal přes most na Národní třídu a skončil programem u sousoší pěti národních světců na Václavském náměstí.

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

Dříve říkali, že je to pochod pro život. Kdo by mohl proti tomu něco namítat? Život si zaslouží podporu a respekt. Úcta k životu může být, jak ukázal Albert Schweitzer, základem humánní etiky. Dobré je pak vše, co život chrání, podporuje a rozvíjí.

Pak se téma tohoto marše ulicemi pražského centra poněkud posunulo. Je to pochod pro život a pro rodinu. Kdo by mohl něco namítat proti rodině? Většina z nás pochází z nějaké rodiny. A snad většina z nás na rodinu vzpomíná dobře, i když rodina není absolutní hodnotou a máme právo vidět i její chyby. Někteří tvoří nové rodiny a vědí, že nejsou bezchybné.

Záleží na tom, o jakou rodinu jde. Pro rodinu by se sotva pochodovalo, kdyby organizátoři a účastníci neměli na mysli konkrétní model rodiny. Lze předpokládat, že v tomto případě se pochodovalo pro rodinu patriarchální, v níž je podle Bible muž hlavou a ženě týž pramen ukládá muže poslouchat. Děti v takové rodině nemají žádné oprávněné osobní zájmy a jsou zavázány poslušností, jak se obvykle vykládá příslušné přikázání Desatera.

Pochodovalo se pro rodinu, ovšem tu patriarchální, v níž je muž hlavou, žena poslouchá a děti nemají žádné oprávněné osobní zájmy. Foto Hnutí pro život

Že je taková rodina spíše než prostorem pro osobní růst a rozvoj k tvořivosti a svobodě vězením, je smutným faktem. Iniciativy státu chránící tělesnou a duševní integritu dětí se v takovém prostředí chápou jako trestuhodné zásahy v podstatě do vlastnického práva rodičů na děti. Stejně zřejmé je i to, že v prostředí autoritativní patriarchální rodiny se na dětech páchá násilí a že se toto násilí omlouvá, v poslední době na příkladu náboženského uskupení Dvanáct kmenů, jehož některé rodiny odešly z Německa do českého exilu, protože v jejich původní vlasti násilí na dětech není přípustné. U nás je stát toleruje a někteří náboženští činitelé ohajují.

V současnosti se dočítáme, že je to národní pochod. Tendence k nacionalismu, podpora národních témat a kritika témat evropských a obecně civilizačních vzbuzuje přinejmenším opatrnost a pozornost. Národ a rodina jako základní buňka národního bytí, to je téma na první pohled a poslech neškodné. Patriarchální a nacionální šovinismus jsou kroky zpět před demokratické a liberální preference a pravidla, ke kterým jsme se nesnadno dopracovali.

Nenamlouvejme si, že jde jen o pochod pro. V každém „pro“ je vždy skryto i nějaké „proti“. Výslovně se v souvislosti s tímto pochodem na Prahu, můžeme-li to tak označit, jedná o demonstraci proti potratům. Tedy proti přírodnímu procesu ukončení těhotenství po oplodnění vajíčka spermií, tedy po začátku nového života. Podle dostupných informací končí takto asi polovina všech plodů. Samovolně opustí tělo matky a ta si v některých případech ani nemusí ničeho všimnout.

V autoritativních ideologiích a systémech se s jazykem zachází nedbale. Na potřebu péče o jazyk dříve, než se věnuje péče duši a obci, upozorňoval český filosof Jan Patočka, jehož pro jeho statečnou obranu svobody prakticky zahubil jeden z totalitních systémů. Jako potrat označují velitelé pochodů a pochodující umělé ukončení těhotenství.

Národní obhájci života a rodiny předstírají, že ostatní jsou snad nadšenými obhájci abortu. Nemohou odpustit ženám, že si při nesnadném rozhodování mezi pokračujícím těhotenstvím a narozením potomka na jedné straně a potížemi zdravotními, sociálními, které mohou dopadnout na všechny zúčastněné na straně druhé, nechávají svobodu rozhodování.

Nekrofilní náboženství

Původem německý a židovský filosofující psycholog Erich Fromm, který před nacistickým režimem emigroval do Spojených států amerických a tam působil v létech 1933—1974, rozlišoval náboženství biofilní a nekrofilní. Náboženstvím orientovaným na život je mu náboženství humanistické, podporující člověka, rozvíjející na lidské bytosti to, co je právě specificky lidské. Děje se ve svobodě a k větší svobodě směřuje.

Nekrofilní, orientované ke smrti a spoluvytvářející syndrom rozkladu je Frommovi náboženství autoritativní. Je to náboženství plazící se v prachu u podnoží božího trůnu, krčící se před vševládným bohem, zákonodárcem, vládcem a katem v jedné bytosti. Je to náboženství vedoucí ke skutečně nebo domněle mravnému jednání na základě naděje na odměnu nebo strachu před trestem.

Náboženské vyznání organizující pochod na podporu života má všechny znaky nekrofilního kultu. Má vševládné božstvo a jeho neomylnou a absolutistickou reprezentaci nepodléhající žádné demokratické kontrole. V jeho dějinné dráze je dlouhá šmouha krve a popela. Od odsudků údajných kacířů se dosud věrohodně nedistancovalo. Různé směry současného křesťanstva mocně obnovují praxi zavrženou již v době osvícenství, totiž domnělé vymítání démonů a pálení knih z esoterních oborů. K upalování čarodějnic by se, jak se zdá, nejraději vrátily.

Při sobotní demonstraci to domnělým ochráncům života a rodiny připomněl (podle všeho fiktivní) Institut pro magii a svobodu. Při průchodu kolem Prašné brány se pochodujícím postavila skupina aktivistů maskovaná jako slet čarodějnic. Autorkami a autory tohoto happeningu však byli lidé, kteří chtějí ve svobodě, ale důsledně následovat Ježíše. K tomu počítají i obranu historických (a možných současných) obětí nekrofilního běsnění ve jménu téhož Ježíše, ale samozřejmě proti smyslu jeho poselství.

    Diskuse
    April 9, 2018 v 19.18
    Předpokládat lze ledacos
    Skutečně "lze předpokládat"?
    Nebylo by lepší ten "předpoklad" nějak ověřit?
    Protože já se třeba pochodu účastnil právě až poté, co jsme si ověřil, že cíle hnutí jsou kompatibilní s mými (tedy větší zapojení otců do průběhu těhotenství a větší zájem o význam poměrně tajemného pojmu "zájmy (nenarozeného) dítětě".

    Bylo zřejmé, že mnozí účastníci akce mají zájmy zase jiné, ale to už tak u masových akcí bývá.
    Každopádně s těmí účastnícemi a účastníky, se kterými jsem se bavil jsme shodli bez problémů.
    Takže v dané souvislosti mi úvaha o následování Ježíše v životě ve (vnitřní) svobodě a pravdě ovšem pod důmyslnou rouškou neexistujícího institutu přijde opravdu... no...
    Upřimně řečeno mi to přijde k smíchu.
    VP
    Každý má právo být vyslechnut. Pokud nehlásá rasismus, ... (- a co ještě?) Pak můžeme společně hledat, co je rozumné a přijatelné. (Například, zda je rozumný zákon proti potratům). Ovšem nevím, jestli čarodějnice mohou oslovit ty, kdo vyšli v průvodu za svým přesvědčením. Zdá se mi, že spíš stále hledáme provokaci a vynucení a prosazení svého názoru.
    JN
    April 10, 2018 v 12.45
    Článek Ivana Štampacha mi připomíná předlistopadové Rudé právo a jeho kampaně
    proti nepřátelům režimu. Dnes jsou těmi "rozvratníky a zaprodanci" maminka a tatínek - podle autora "patriarchální rodina". Pro potřeby nového režimu je vždy třeba vytvořit "nového člověka" - dnes tedy "novou rodinu").

    Co je ale tím kritizovaným náboženstvím smrti? Přece "smírčí oběť za hříchy proti Blahobytu" (interrupce z ekonomických důvodů), ke které ženu často nutí právě muž (tedy ta kritizovaná patriarchální autorita).
    April 10, 2018 v 12.51
    Pochod pro život - kultura smrti
    Je to známý jev, že nejvíc slovo „rodina“ dávají do názvů organizace a akce, které mají, řekněme, exkluzivní představu o rodině a ve svém důsledku pak jsou spíše zaměřeny proti rodinám. Stejně tak se slovem „život“. Příkladem je nacistické Německo, které bylo na povrchu velmi pronatální, snažilo se o růst zdravého národa, ale ve své podstatě splňovalo kulturu smrti, včetně souvislosti s eugenikou a nucenými sterilizacemi. Právě ty instituce, které brojí proti „kultuře smrti“ se jí nejvíce vyznačují.
    JN
    April 10, 2018 v 13.7
    Někteří manželští poradci
    propagují polyamorii a spojují "tradiční rodinu" s nacismem:-)
    April 10, 2018 v 13.8
    Panu Procházkovi
    Mohl byste prosím z následujícího seznamu vyšktrtnout ty, které Vašemu bystrému zraku budou připadat nejméně nacistické.
    Osobně pošlu na MPSV Vaše Vyjádření s prosbou, aby okamžitě zamezilo podporu všem těm drobným hnízdům kultury smrti.

    https://www.mpsv.cz/files/clanky/32822/Predbezne_vysledky_pro_rok_2018.pdf
    April 10, 2018 v 13.17
    Národní pochod pro život a rodinu není rodina
    Myslím, že ti nezaujatí celkem mají představu, jak nacismus a totalitní systémy operují s pojmem (tradiční) rodina. I o tom, že název „Národní pochod pro život a rodinu“ takové paralely nabízí. (A pro ostatní je marné poukazovat na to, že mluvím o dané akci a o daném hnutí a navazuji na daný článek o něm.)
    April 10, 2018 v 13.23
    PS
    Třeba je zajímavé, že pochodu se účastní Bělobrádek, který následně gratuluje ke zvolení autoritářskému Orbánovi. Orbán: „Je třeba konstatovat, že demokracie nutně nemusí být liberální.“ Země se podle něj musí odpoutat od „liberálních principů a metod společenského uspořádání a liberálního chápání společnosti jako takového“.
    April 10, 2018 v 14.1
    Bělobrádek, Vondra, Duka a další
    Kteří se pochodu účastnili, nebo tam přímo něco říkali určitě mají svou agendu a snaží se ji propagovat kde mohou.
    A určitě je škoda, pokud se díky tomu rozoostří smysl třeba tohto pochodu.

    Právě proto si ale myslím, že je super, že těch aktivit a organizací, jejichž cílem je mimo jiné větší zapojení otců do péče o (nenarozené) děti přibývá.
    Možná je označení podpora rodin příliš jednoduché nebo zavádějící. Ale jeden by stejně měl volit spíš podle obsahu (a nejlépe měřitelných výstupů).
    A tady je určitě pole pro zlepšení obrovské.
    Na tom bychom se doufám shodnout mohli.
    April 10, 2018 v 15.7
    Hnutí pro život
    U Hnutí pro život je dobré analyzovat celou jejich rétoriku. (O čem a jak ne/mluví.) Ta se sice od prvoplánového šokování změnila, ale základ je stejný. Jejich stránky nemluví obecně o antikoncepci – jen o hormonální antikoncepci, kterou považují za potrat. Potrat pak považují, dá se říct, vždy za traumatický. Zároveň považují potrat vždy za „zabití dítěte“. Na stránkách pak emotivně píší statistiky, kolik nenarozených „dětí matky zabily“. Přitom je ironií, že právě taková rétorika by ženy po spontánním potratu ale i umělém přerušení těhotenství mohla naopak re/traumatizovat, ačkoli tvrdí, že chtějí být pro ženy podporou. Nikdy nemluví o embryu, nebo plodu, vždy o dítěti. A vždy o zabití a usmrcení. Hnutí pro život pak má další aktivity, ne jen daný pochod, který vypadá dobře (asi až na hesla potrat = vražda). A lobuje i na ministerstvech.
    + Další komentáře