Diskuse (57 příspěvků)
Jiří Kubička, psycholog
August 21, 2018 v 17.11
Logické kotrmelce
V textu jsou pozoruhodné logické kotrmelce
"A je to postoj, který nakonec ve vztahu k roku 1968 v mnohem vulgárnější podobě převládl po roce 1989 v interpretaci, podle které se v roce 1968 jednalo vlastně jen o střet mezi frakcemi komunistů. Ti, kteří chtěli odčinit své hříchy mladí z let čtyřicátých a padesátých, prý přivedli zem do neštěstí podruhé.

Fakt, že vývoj dal skeptikům koneckonců za pravdu, neboť v sedmdesátých i osmdesátých letech se ve společnosti dýchalo nepochybně mnohem hůř než v letech šedesátých..."

Čili skeptikové měli sice pravdu, ale jejich názor byl vulgární. Mýlit se je zřejmě víc nóbl než hodnotit věci reálně a střízlivě.
DU
David Unger, psycholog
August 21, 2018 v 21.46
K panu Kubičkovi
Autor článku zřejmě myslel, že ty názory skeptiků, které se nakonec ukázaly v podstatě pravdivé, měly po roce 1989 vulgárnější podoby. Nemusely být ale samy příliš vulgární. Takto to logický smysl dává.
DU
David Unger, psycholog
August 21, 2018 v 21.55
Děkuji za článek
Je invenční a obsahuje spoustu výstižných myšlenek. Děkuji panu šéfredaktorovi, vnímám ho jako dobrý protipól mnoha kýčovitých pohledů na Pražské jaro a následnou okupaci z pera pravicovějších autorů.

Je zde rozvinuta Pithartova myšlenka o tom, že "normalizace" vlastně dosud neskončila. Uvidíme, zda se dočkáme oněch 50 let svobody (máme za sebou jen 29), které nejen podle Masaryka každá společnost potřebuje k demokratické vyzrálosti.
Jiří Kubička, psycholog
August 21, 2018 v 23.21
Panu Ungerovi
Dobrý smysl to nedává. Každá rozšířená myšlenka nutně má i vulgární podobu. Tak jako existuje vulgární antikomunismus, existuje i vulgární antiantikomunsmus. Pokud chcete nějaký názor vyvracet, měli byste ho vyvracet v jeho nejlepší formulaci, jinak je to intelektuálně nepoctivé. To je jako vyvracet teorii relativity tím, že budete polemizovat s tvrzením, že všechno je relativní.

Estetické hodnocení politických názorů - "vulgární", "kýč" atd. je ostatně projevem argumentační bezmocnosti. Před chvílí se k tomuto estétství hlásil předseda Vondráček, kterému přišlo vulgární vypískat Babiše.

V témže pořadu mě blekotání Grospiče o tom, že okupace nebyla okupace ale "vstup vojsků, který asi nebyl úplně správný přivedl k rozhodnutí, že se ode dneška budu k vulgárnímu antikomunismu hrdě hlásit.

Jinak je v článku velmi výstižně popsána role Dubčeka. Ovšem není náhoda, že v čele KSČ stanul někdo tak neschopný vlastní iniciativy.
IH
Ivo Horák
August 22, 2018 v 0.12
Dvě poznámky k dosavadní diskusi
Co se týče těch 50 let, které žádal pro republiku (a zakořenění demokracie) Masaryk, jsem trochu skeptický. Velké osobnosti, jako třeba on nebo Havel, projektují často své (nesplněné) naděje do budoucnosti a do mladých, a nejvíc ze všeho tak dokládají svůj optimismus, přejícnost a otevřenost.

Já se obávám, že podobně jako ve sportu nebo třeba v umění, čas potřebný k dosažení zralosti, či mistrovství bývá různý, spíše však kratší než delší. Po čase přichází nová éra, již charakterizuje úpadek. Týká se i rodin a společností.

Ohledně Dubčeka si myslím, že není opodstatněné klást na něho (nyní zpětně) málo realistické nároky. Něco zvedl, ale připraven nebyl. Samozřejmě. Jak by také mohl být? Byl snad Gorbačov připraven? A že by se dalo pokračovat!

"Středová pozice" Dubčeka vypadá zpětně pochopitelně jako nešťastná, jako "ani ryba ani rak". Nakonec byla ovšem nejen nejpravděpodobnějším, ale vlastně i nejpřirozenější způsobem, jak kormidlovat v bouřlivých proudech mezi (příslovečnou) Skyllou a Charybdou.

Nevím, zda je 21. srpen nejvhodnější příležitostí pro nepřetržité debatování historiků o chybách při starých pokusech o kvadraturu kruhu. Možná by měl být, a zvláště v současné situaci, spíše výzvou k odmítnutí imperialismu, ať už krytého komunistickou plachetkou, obnoveným nacionalismem, nebo čímkoliv jiným.
Jiří Kubička, psycholog
August 22, 2018 v 1.44
Pane Horáku, vzpomněl byste si
na nějaký příklad padesát let jakž tak fungující demokracie, která byla vystřídána diktaturou? Já ne.V Evropě to mezi válkami to jistě nebyla Výmarská republika ani Španělsko, kde jedna diktatura vystřídal jinou s krátkým intermezzem.

Po II. světové válce válce zas tím příkladem není Řecko.

HZ
Helena Zemanová, dálný východ od Prahy
August 22, 2018 v 9.15
Hm, vztah k Respektu opět probublal. Tentokrát pozoruhodným obviněním z účasti na "polistopadovém pokračování normalizace".
IH
Ivo Horák
August 22, 2018 v 9.54
Pane Kubičko,
na mysli jsem výše neměl labilitu liberálně demokratického modelu jako takového, nýbrž, ve vztahu k roku 1968 (či 1989), kvalitu demokracie, charakter společnosti, míru sobectví, úroveň veřejného diskursu... Takže bych uvedl třeba vývoj USA, v roce 1776 samostatnost, a v 60. letech 19. stol. občanská válka. Samozřejmě, že nám nepřeji nějaký násilný střet "kdo s koho". Změnu k lepšímu (nikoli hrubě materiální povahy) však ano, a mám ji za spíše nepravděpodobnou.

Soudím, že se situace ve demokratickém světě nevyvíjí dobře.
Samotný formální honosný rámec demokracie (v skromnějším provedení ostatně přítomný a proklamovaný ve velké většině zemí světa) bude zřejmě zachován. Co však bude uvnitř?


Martin Šimsa, filosof
August 22, 2018 v 11.16
Normalizace vyhrála?
Jakub Patočka se opakovaně hlásí k Jaroslavu Šabatovi, ale tímto textem říká opak toho, co vždy říkal Šabata. Pražské jaro pro něj nekončilo porážkou, ale bylo vítězstvím tím, o co se pokusilo a co dosáhlo. Chyba nebyla, že přišla okupace, ale že se tolik lidí přizpůsobilo normalizaci. Šabata se normalizovat nenechal, proto se pokoušel formovat politickou opozici, proto se přidal k Chartě 77, ze které se neúspěšně pokoušel vytvořit opoziční sílu. Samozřejmě rozpoznal Havlovy slabiny po listopadu a Klausovo navázání na Husákovu normalizaci, ale pokoušel se vytvořit alespoň ze sociální demokracie sílu, která by tomuto čelila. Dnes se to může jevit tak, že v politice Zemana a Babiše normalizace vyhrála definitivně. Pokud by to tak ovšem bylo, potom nevím, proč Patočka vydává DR. Já tomu rozuměl tak, že DR představuje kritický demokraticko levicový deník, který nabízí alternativy vůči současné pokleslé místní úrovni demokracie. Tímto textem ovšem Patočka přitakává tomu, proti čemu se ve svých lepších textech vymezuje a nejen on, ale i část dalších redaktorů. Text působí jako hozená flinta do žita. Ještě že ho nemusel číst Jaroslav Šabata.
Jiří Kubička, psycholog
August 22, 2018 v 14.14
Pane Horáku,
Nedá se myslím říci, že by občanská válka v USA znamenala přechod k diktatuře. Byl to separatistický konflikt, ani Unie ani Konfederace nebyly diktatury.

Co do toho, jak se situace vyvíjí v demokratickém světě asi by bylo dobře rozlišit dlouhodobé trendy a krátkodobé výkyvy. Z dlouhodobého hlediska USA spíše směřují k větší demokracii. Po vyhlášení samostatnosti bylo volební právo v USA velmi omezené, volit nemohli otroci, ženy a chuďasové (paupers). Občanská válka vedla k zrušení otroctví, v šedesátých letech byl boj o to, aby se Afroameričanům fakticky ve volení nebránilo v zásadě úspěšný. Na Trumpa je ovšem smutný pohled, ale americké instituce se poměrně zdatně brání a možná se s ním systém vypořádá.

U nás ovšem padesát let nepřetržitého demokratického režimu nebyly. Ale období od roku 1989 je nejdelší období kontinuálního vývoje za posledních sto let. Kvalita demokracie je rozhodně vyšší než za třetí republiky a řekl bych že i ve srovnání s první, ve které měly volby malý vliv.

Co demokracii nejvíc ohrožuje, jsou právě stížnosti, jak nefunguje. Na tom přece získává Babiš body. Nic nám nebrání v tom zvolit si lepšího presidenta a lepší poslaneckou sněmovnu, Senát funguje docela dobře. Situace u nás je horší než třeba v Německu, ale lepší než v Maďarsku či Polsku. Máme například stále ještě nezávislá veřejnoprávní média. Ty si buď uhájíme nebo ne, to záleží na nás.

Co se nezvratně zhoršuje, je ekologická situace, to je ovšem problém, na který je demokracie krátká, ale není důvod si myslet, že by to nějaký autoritativní režim řešil lépe, spíš asi naopak.

Je to ovšem ten největší problém ze všech, kdyby toho nebylo, tak bych viděl spíše důvody k optimismu.
+ Další komentáře