Krutá lekce pro českou levici

Jiří Dolejš

Levice se stala poraženým letošních voleb. Přichází čas razantní změny, má-li se ještě někdy vrátit jako relevantní síla — přestavování stále stejných kulis a stereotypů nestačí.

Jasným poraženým těchto voleb je levice. Levice jako celek, a to tím spíš, pokud přičteme k parlamentní levici debakl Strany zelených. Hloubku tohoto propadu neodhadly ani předvolební průzkumy. Česká levice se tak přiřadila k trendu, zřetelnému v celé Evropě. Trendu vytěsňování tradiční levice subjekty, které představují nový obskurní mix konzervativního autoritářství, šovinistického štvaní proti cizincům a protikorupčního populismu. Změna je to tak zásadní, že lze možná v českých zemích mluvit o časech šesté republiky.

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

Tento trend byl už nějakou dobu zřejmý a projevoval se mimo jiné i nenávistným pseudosporem posledních let uvnitř levice samotné, mezi takzvanými sluníčkářskými vítači a vlastenčícími xenofoby. Jestliže deklarovaná parlamentní levice dosahovala v roce 2002 ve sněmovně majority 56 procent mandátů, nyní spadla na rekordně nízkých 15 procent. Pravicově populistická většina tedy dosáhla 85 procent a reálným rizikem se může stát polský scénář, tedy že tradiční levice ztratí své zastoupení v parlamentu úplně.

Jako první se nabízí otázka, zda je na vině ideová výbava levice. Zda jí nechybí podstatná programová témata či jí je obratnější populisté nekradou. Srovnávat lze s jistým oživením levicové scény aktivitami lidí, jako je francouzský levičák Mélenchon či britský labourista Corbyn. Jejich témata lze však v nabídce české levice s jistým úsilím také nalézt. Je ale třeba si uvědomit, že ztotožnění se stranami a jejich programy dnes mizí. Co chtějí masy a co jim je v programech servírováno, se míjí. Sázka na nové strany bez historie je pak projevem odtržení protestu od programu.

Srovnávat lze s jistým oživením levicové scény aktivitami lidí, jako je ve Francii Mélenchon nebo v Británii Corbyn. Foto archiv DR

Samozřejmě to neznamená, že bychom se měli opičit po šovinistech, parazitujících na reakčních náladách. Nabídku dryáčnických iluzí opepřených dávkou xenofobie a rasistických tendencí obstarají stejně lépe. A koketování s těmito temnými stránkami společenského vědomí by znamenalo ztrátu tradičních levicových voličů. Důležitá je spíše sdělnost uchopení témat, které jsou levici vlastní, schopnost přesvědčit o správnosti jejích cílů. A podmínky pro rozvoj této schopnosti, tedy především komunikační strategie a generační obměna politické reprezentace.

Volební propad nepochybně povede u českých levicových subjektů k naléhavému volání po zásadní změně. Revitalizace levice se týká jak KSČM, tak i kdysi dominantní ČSSD, která tentokrát zůstala dokonce za komunisty. Nebude to nijak jednoduché, i mne překvapilo, že volební výsledek se propadl pod desetiprocentní hranici. To spustí určitou frustraci uvnitř stran a vznikne riziko zbrklých gest jako povrchní náhražky skutečně strategické reakce na problém. Otázkou je, jak uhájit levicovou parketu pro budoucnost, ve které lze očekávat návrat lidí k sociálním problémům. Žně populistů nemusí mít dlouhé trvání.

Jak tedy rehabilitovat českou levici v očích voličů? Konjunkturální rétorika o vystřídání zpohodlnělých bafuňářů a klientelistických šíbrů nestačí. Dát kampaním větší komunikační břink a vybřednout z unylosti, to chtělo už dříve. Budeme-li přestavovat stále stejné kulisy a  neřešit kořen problému, nepovede to ke změně. Pravda, levice měla skutečně málo nových tváří, politických talentů na volitelných místech. Novou energii může přinést pouze mladá generace politiků, která nebude vězet v starých stereotypech, od nichž už těžko očekávat přidanou hodnotu. Pro které bude určující životní zkušenost proměny života ve společnosti 21. století.

Krutá lekce pro levici vyžaduje razantní, ale hlavně strategickou odpověď. Odrazit se ode dna vyžaduje promyšlené pojmenování příčin a odpověď bude muset mít i konkrétní důvěryhodné nositele. Nepotřebujeme kádrové pomstičky partokratického molocha. Zejména vládní komponenta deklarované levice dojela na příliš zjevné napojení na podnikatelské skupiny, kariérismus na hony vzdálený starostem voličů. Z úst zpanštělé „kaviárové“ levice zní apely na sociálno stejně neupřímně, jako zněly apely normalizačních bossů na zájmy lidu.

O KSČM lze říci, že jako strana již delší dobu přešlapuje na křižovatce. Nemyslím tím ani tak programový základ, ten zahrnuje věci, které mají trvalejší hodnotu. Rozvíjet (nikoliv odhodit) tento základ novými inspiracemi ale může generace, která kvůli nestrávené distanci k minulosti před rokem 1989 nevede dokola minulé války. A která naopak bude vlastní hlavou i srdcem řešit novodobý střet zájmů práce a kapitálu. Obraz přestárlé strany nezmění ani nastrčení maskoti dirigovaní ze stranického ideologického ghetta. Prostě to chce další modernizační krok. Teď, anebo nikdy.

    Diskuse
    IS
    October 26, 2017 v 13.13
    Occamova břitva
    To nejjednodušší tvrzení bývá pravdivé. Obrátil jsem se na některé poslance ČSSD a KSĆ ve velmi kritické věci. Setkal jsem se s nezájmem. Pak se nelze divit, že se setali s nezájmem občanů.
    VP
    October 26, 2017 v 15.17
    Dobře vám tak:
    Socialisti: Kamarádíčkování se s bohatými, korupce, skandály. Proč nemohli vybírat daně a nechali to až na Babiše? Tím ho získali pro všeobecný lid. A tím, že EET udělali pro všechny, i pro ty kdo vydělávají, aby přežili, nahráli je do lůna ODS.
    Komunisté: Nic jiného neslyšíme než Vstanou noví bojovníci. Žádná nová myšlenka.
    October 26, 2017 v 23.15
    V. Pospíšil
    zkuste si někdy aspoň přečíst programy než začnete dělat tak resolutní závěry. A pokud jde o Babiše, je to on kdo brání solidárnějšímu rozdělení daňového břemene
    VP
    October 27, 2017 v 6.20
    Vždyť to sám píšete:
    O KSČM lze říci, že jako strana již delší dobu přešlapuje na křižovatce. Nemyslím tím ani tak programový základ, ten zahrnuje věci, které mají trvalejší hodnotu....
    A obraz KSČM ve společnosti je ještě horší.
    October 27, 2017 v 7.35
    Panu Dolejšovi
    Jste dost názorově rozpolcení. I když v tom nejste sami. To platí i pro jiné strany. Program není všechno. Nedávno si tu v diskusi někdo stěžoval, že poslanec KSČM ho nepřijal, když s ním chtěl probrat nějaký svůj problém. Neměl čas.
    Někteří lidé volí značku. K té mají vztah buď pozitivní nebo negativní (podle toho, co si pod ní představují). Takže název může působit buď jako magnet nebo odpuzovat. Pořád vedeme staré boje (to jste napsal vy sám). Ale lidi na to jednou přijdou, že je to jenom značka.
    Ti, kteří vzpomínali na starý režim, vás dlouho volili, protože pořád doufali v nějaké nové zestátnění. Možná už pochopili, že se ho nedočkají (podotýkám, že ani to není žádoucí, samozřejmě). Hodně vašich starých voličů už zemřelo. Ve vaší straně naopak hodně starých zůstalo. Nemyslím starých jen věkem.
    Tuhle mi napsal nějaký katolík, že vás volil, protože četl Žižeka a pochopil prý, že komunismus je jediná cesta, jak zabránit otevřenému peklu kořistnických predátorů. Já jsem mu odpověděla, že vy už komunismus stejně nechcete. A od Žižeka že to byl jenom takový úlet a cesta, jak zvýšit svou popularitu.
    October 27, 2017 v 7.44
    syntéza nového prostě není
    ta křižovatka ovšem není typu "vstanou noví bojovníci" - taky je tam napsáno že témata a la Mélenchon či Corbyn lze v nabídce s jistým úsilím také nalézt. Je ale třeba si uvědomit, že ztotožnění se stranami a jejich programy dnes mizí.
    A pro paní Hájkovou - ano, katolický "komunismus" ani Žižekovské úlety" nekompenzují vyhoření těch starých a nedá ani moc směr tomu novému. To nové se tak nějak plácá ...ale i tak bude třeba to risknout ... i když neví co chtít.
    P.S. co přesně chtít je otázka - nejde jen o značku ale staré se samo zhroutilo a nové po kupě není, tohle je prostě etapa hledání a bloudění
    PM
    October 27, 2017 v 9.53
    Ano pane Dolejši, všichni jsme prostě v etapě hledání a bloudění
    neschopni opustit vládu mocenské techniky neoliberálního režimu. Ve fázi, kdy i západní levice je zcela zamotaná do neoliberální psychopolitiky způsobující krizi liberální demokracie.
    Otázkou je zda je to právě KSČM, která je již připravena analyzovat a občanu voliči poutavě ozřejmit fenomenologii současných scestných emocí, na kterých kotví neoliberalismus plus předložit protimodel.
    Dosavadní zadání KSČM jako útulku pro konzervativní krajní levici je doopravdy a takřka bezezbytku pasé .......bych dodal.
    JP
    October 27, 2017 v 13.4
    Doba hledání a bloudění
    Naprosto přesný postřeh, pane Petrasku, jako obvykle. ;-) Tedy především ohledně té "historické role" KSČM.

    Ale k té "etapě hledání a bloudění": ano, na jedné straně je jenom poctivé si přiznat, že se právě v takovémto stadiu nacházíme. A že v tuto chvíli není nikdo, kdo by dokázal přijít s nějakým jasným a přesvědčivým řešením, jak dál.

    Trochu bych se ale pozastavil u toho slůvka "prostě" (etapa hledání a bloudění). Ta otázka je, jestli toho "hledání a bloudění" není přece jen trochu příliš. A především: není-li v tom nakonec mnohem více toho bloudění, než toho hledání. Současný stav levice se zdá být především stavem všeobecné rezignace, kdy jedna - umírněná - část prostě kolaboruje s panujícím kapitalismem, druhá - radikální - část stále hlásá staré otřepané revoluční heslo o tom, jak postačí všechny kapitalisty postátnit; a současná KSČM se zdá mít něco z obojího, radikální rétoriku a pasivně přizpůsobičskoui praxi.

    Takže i nadále bloudíme, a - hledáme?... Spíš čekáme na Godota.
    October 28, 2017 v 6.3
    Minimum shody širší levice
    v KSČM je asi opravdu poněkud větší míra onoho normalizačního retra (útulek pro konzervativní levici), v ČSSD zase ono zpanštění struktur (mocenské techtle ční nad program) - myslím ale že nejde o zadání.
    Protimodel i ve stadiu bloudění může mít svůj smysl - ony "scestné emoce neoliberální psychopolitiky" ale nezastaví pouhá sektářská víra v zdravé "autentické síly" ani módní mudrlantství nad kulturními abstrakcemi.
    Je tu potřeba vytrvalé bránit minimum shody nad podstatnými věcmi a- k těm bych solidární sociální systém garantovaný kontrolou klíčových struktur ekonomické moci prostě řadil. Jinak rozplizlost a změtení bude růst....
    PM
    October 28, 2017 v 10.23
    Pokud se nestanou občanu voliči zřetelné psychopatologické defekty
    kterými se obsluhuje neoliberální psychopolitika.
    Nelze očekávat spontánní zájem o voliče o solidární sociální systém garantovaný kontrolou klíčových struktur ekonomické moci.
    Solidární sociální systém je pojem, který neoliberální režim naplnil svými psychopolitickými hodnotami.
    Potřeba vytrvale bránit minimum shody nad podstatnými věcmi přestane být mudrlantstvím, až bude politikům umožněno hájit nový model sociálního kapitalismu......bych otřele poznamenal.
    + Další komentáře