Diskuse (8 příspěvků)
AM
Aleš Morbicer, invalidní důchodce a audiofil
January 22, 2013 v 10.8
Skvělý text pane Hanyši.
Díky za něj.
Jsem rád, že už tady není pan Bican tak osamocen.

Rovněž poděkování Deníku Referendum, že texty tohoto typu přijímá, i když jeho šéfredaktor nesmysl přímé volby prezidenta označuje za přínos.
(A že je to skutečný nesmysl, je myslím čím dál tím zřejmější, ať už jsou naše oči očima politologa, ústavního právníka, či "jen" prostého občana)

Parlamentarismus, svobodná soutěž politických stran, reprezentujících svými programy zájmy společnosti, doplněná po belgickém vzoru povinnou volební účastí, plus kvalitní zákon o referendu - to je podle mě cesta, kterou bychom měli jít.
Milan Znoj, univerzitní učitel
January 22, 2013 v 10.17
Institucionalismus je dobrá odpověď na naše šarvátky, ale odpověď polovičatá, jelikož instituce se mění a to i „nepozorovaně“ v důsledku jednání lidí. Vezměte si Klausovu amnestii, kterou premiér kontrasignoval dle zásad konstituce. Premiér tvrdí, že jeho podpis je jen „formalita“, že amnestie je výsostným rozhodnutím prezidenta a vláda je tady od toho, aby tuto amnestii odpovědně zorganizovala. A nejenom to tvrdí, ale on i vláda, tak i jednaly. Pokud by se nepodařilo tuto interpretaci konstituce politicky odmítnout, tak by došlo k ústavnímu puči a měli bychom zde ne prezidentský ale polomonarchistický režim (jelikož prezident není za svá rozhodnutí trestně odpovědný). Instituce samy od sebe ničemu nezabrání.
A ještě douška: Nenacházím žádné zvláštní „institucionální uklidnění“ v tom, že Miloš Zeman za časů opoziční smlouvy nechal padnout IPB a rozzlobil tak ODS. Chcete to považovat za doklad o poklesu korupce za Zemanovy vlády? Nebo za doklad toho, že tehdy vlastně probíhala tvrdá stranická soutěž? Institucionálně vzato byla podstatně omezena demokracie, neboť opozice slíbila, že nebude vyvolávat hlasování o nedůvěře. A jak byla demokracie omezena z poza institucí, o tom si můžeme nechat jenom vyprávět.
AM
Aleš Morbicer, invalidní důchodce a audiofil
January 22, 2013 v 11.43
Podle mě tento premiérův výklad amnestie znamená jen jednu jedinou věc pane Znoji - že s ní souhlasí.

(že pravděpodobně obešel své ministry teď ponechme stranou)

Každý jiný (příští) premiér přece pořád bude moci v případě, že on (a jeho vláda) nebude s rozsahem nějaké budoucí amnestie souhlasit, tuto amnestii nespolupodepsat, dokud nebude mezi prezidentem a vládou v této věci panovat shoda.

Polomonarchismus?
MH
Milan Hanyš
January 22, 2013 v 13.41
K příspěvku pana Znoje
Velmi nerad bych pouštěl do podrobnějších diskuzí o opoziční smlouvě, která v textu hraje vedlejší roli. Je to období rozporuplné a v ledasčem i děsivé, ale přesto je nutno je nahlížet diferencovaně. Vycházím z teze V. Žáka (publikované např. zde: http://www.listy.cz/archiv.php?cislo=094&clanek=040902), které se - pokud je mi známo - zatím nikomu nepodařilo přesvědčivě vyvrátit. Došlo i k dalším pozitivním institucionálním posunům, než byla privatizace bank (instituce ombudsmana, Nejvyšší správní soud, např.). Ale cílem toho článku nebylo poukázat na pozitivní stránky opoziční smlouvy, ale spíše na naší tendencí hodnotit politickou situaci prizmatem osobností a jejich skandálů, což je poněkud jednostranné.

Stejně jednostranné by ale bylo spoléhat se jenom na instituce, které nás jaksi samy o sobě a již svou pouhou existencí ochrání ode všeho zlého. Instituce se proměňují působení lidí a tím, jak jsou jejich kompetence interpretovány. Plně s Vámi také souhlasím, že je nutno odmítnout interpretaci premiéra, která neodpovídá čl. 63, podle něhož za kroky prezidenta vyžadující kontrasignaci odpovídá vláda. Jsou-li veřejně známé informace pravdivé, pak došlo k překročení pravomocí premiéra, které ale ministři de facto schválili svým setrváním ve vládě.
AM
Aleš Morbicer, invalidní důchodce a audiofil
January 22, 2013 v 17.55
Možná bych měl tu svou poslední poznámku opravit - souhlasem premiéra je samozřejmě jeho podpis, inkoust na papíře zanechaný jeho rukou, né svérázný výklad ústavy, který použil jako zástěrku k tomu, aby se mohl vykrucovat.
Ale že je ústava kroucena, jak se pravici zlíbí, to už jsme si přece mohli zvyknout.
Vít Janeček, dokumentarista a VŠ učitel
January 22, 2013 v 22.36
Díky za podnětný text, ale
současná přímá volba podle mě nedokazuje svojí nesmyslnost, ale spíš dosud nezralý přístup k této proceduře a nepřipravenost veřejnosti na účinky mediálních kampaní, skrze které nemá šanci projít žádný alternativní kandidát (je ale možné, že žádné dozrání není možné - viz případ USA, kde jiní kandidáti mimo nastolený dvojpól republikáni-demokrati nemají šanci pomalu ani v řádu procent). Osobně si myslím, že by dávalo mnohem větší smysl zavádět přímou volbu odspoda - tj nejprve v nejrůznějších variacích na lokální a regionální úrovni a poté na celostátní úrovni, takto stavíme dům od komína a podle toho vypadá celý proces. Je ostatně možné, že kdyby se tu opravdu zažily prvky přímé demokracie v častější frekvenci, společenská potřeba prezidentského úřadu a s ním spojených nadějí by významně klesla... Přesto se mi jeví, že rozdíl volby prezidenta sněmovnou a takto je asi takový, jako když se v rodině všichni vzájmně podvádí, ale navenek se zachovává kožené dekorum oproti průchodu konfliktem, který věci pojmenovává a čistí a jistě dává šance k usmíření. Nejsme v žádné občanské válce, rozštěpení společnosti je maximálně nepříjemné a neestetické, ale sám považujete tyto kategorie za irelevantní. Zatímco při parlamentní volbě, kdy byla přítomnost manipulací a skrytých motivací zcela evidentní a člověk tomu mohl jen přihlížet, takto se každý stává součástí procesu a třeba alespoň ex post si můževyhodnotit, co pro něj bylo rozhodující a do jaké míry se předpoklady shodují s výsledkem. V každém případě znovu vyvstává otázka role soukromých medií, které jsou schopné - tlačeny svými vlastníky či inzerenty - vytvářet dlouhodobě modelovaná názorová pole a tím proces výběru limitovat a omezovat...
AM
Aleš Morbicer, invalidní důchodce a audiofil
January 23, 2013 v 13.7
Zvláštní příspěvek pane Janečku.

Zkusme si to shrnout:
- z hlediska ústavněprávního i politologického je přímá volba prezidenta ČR, tak jak je nastavena, špatná.
- společnost se štěpí a hysterizuje
- kampaň je odporná a plná iracionálna (popřípadě debat o tom, co by prezident změnil, kdyby mohl, i když nemůže)
- alternativní kandidáti nemají šanci
- volba je zjevně ovlivňována mocí médií a peněz.

přesto prý není nesmyslná.

Jaké jsou tedy ty její klady, kromě toho, že se každý stává "součástí procesu"???
Vít Janeček, dokumentarista a VŠ učitel
January 23, 2013 v 21.39
Shrnul bych to jinak:
- se zaváděním prvků přimé demokracie šlo začít lépe, ale i špatný začátek je začátek
- společnost je konfrontována rovnou volbou vztahující se k celému rámci, zatímco o lokálních věcech se nerozhoduje: je to trochu silný nápoj nového typu, ze kterého bude o to větší kocovina, oč je větší opilost, ale co nás nezabije, to nás posílí.
- stupidita kampaně je dobrou školou v tom smyslu, že jsme konfrontováni s nástroji přesvědčování i manipulace ale i mnoha věcných diskusí, zaměřených na každého z nás - přinejmenším odpadá znechucení z pozorování zmanipulované prezidentské volby v parlamentu, byť personální výsledek napoprvé bude možná stejný, jako parlamentní cestou
- alternativní kandidáti při této míře nezvyku nemají šanci, ač je tomu tak i v zemích kde praktikují přímou proceduru dlouho, ale stále je to velký impulz pro růst kolektivního vědomí, nežli pasivní přihlížení, pochopitelně pořád s tím rizikem, že prožívání celého procesu jako fotbalového zápasu, příp. zápasu kraft maga, zůstane dlouhodobou konstantou
- volba je zjevně ovlivňována mocí medií a peněz, přičemž je to mnohem zjevnější (možná i proto, že dražší), nežli v případě volby parlamentní. Co je viditelné, vůči tomu lze i snázeji získat distanc a větší míru vlastní svobody.