Diskuse (1 příspěvek)
LH
Lukáš Hofman, student
December 27, 2012 v 23.45
V tomhle bych zase zvláštní problém neviděl.
Pojem "mimořádné rozsáhlé vyhledávání" podle § 17 odst. 1 věty druhé zákona je běžný neurčitý právní pojem, který je potřeba právně interpretovat; ostatně od toho tu máme soudy a judikaturu. Navíc výraz "mimořádně" naznačuje, že odkaz na toto nelze používat vždy a nelze ho používat jak na běžícím pásu. Navíc si nejsem jist, zda lze zvolit podstatně lepší legislativní řešení zakotvení povinnosti platit náklady ve výjimečných případech než takovýmto nebo obdobným neurčitým právním pojmem. A zřejmě se shodneme na tom, že právo povinného subjektu žádat náhradu nákladů alespoň u rozsáhlých případů být mělo. Ač toto právo také přirozeně lze, tak jako snad každé právo, zneužít.

Navíc proti požadavku na proplacení nákladů lze vždy podle § 16a podat stížnost, příp. se lze domáhat ochrany ve správním soudnictví; máme tu tak možnost nápravy 1) autoremedurou, 2) rozhodnutím nadřízeného orgánu, 3) rozhodnutím krajského soudu a 4) rozhodnutím NSS, což považuji za poměrně slušnou garanci ochrany práva na informace, jíž mohou otravné neziskovky nebo příliš angažovaní občané využít, jakkoli si uvědomuji určité problematické aspekty (např. že třeba do rozhodnutí správního soudu může informace dávno ztratit na své hodnotě).

Jen na okraj si dovoluji připomenout, že zákon č. 106/1999 Sb. je provedením směrnice 2003/98/ES, která (viz bod 14 preambule a čl. 6) je mnohem měkčí než náš zákon, např. (obecně) umožňuje vybírat náhradu nákladů i na shromažďování, vypracování a sestavování dokumentů a lze si připočítat i přiměřený zisk, zatímco § 17 odst. 1 zák. zásadně umožňuje vybírat náklady vlastně jen za reprodukci a šíření.

Spíš než tuto otázku považuji za pozornostihodné názory ministra Blažka ve smyslu, že je potřeba veřejnost chránit před informacemi a že po staletí byla veřejnost bez informací o veřejné správě a jak se žilo pěkně. Úsilí bych směřoval spíše tam.