Bezmocné násilí k lepšímu světu nepřiblíží

Filip Outrata

Účastníci protiglobalizačních protestů by neměli váhat s jednoznačným odsouzením násilností. Jinak se vystavují nebezpečí, že veškerá jejich námaha a promyšlené nenásilné protesty přijdou nazmar.

Jakub Ort si v zajímavém zamyšlení nad hamburskými protesty a násilím s nimi spojeným klade mimo jiné otázku, zda důsledné setrvávání na principu nenásilí nakonec nevede k fetišizaci či oslavování vlastní bezmoci, zda není únikem před vážnými otázkami spojenými s mocí.  

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

Pocit bezmoci tváří v tvář globálním dějům, jako je chování vlád světových zemí včetně té vlastní, nebo bezohlednost korporací, ochotných v honbě za ziskem k čemukoli, je něco zcela pochopitelného. Projevem této bezmoci, ale také prosté touhy ničit a vybíjet vlastní agresivitu, je násilné chování radikálů tzv. černého bloku. Z nemožnosti skutečně ovlivnit důležité věci vzniká frustrace, která se vybíjí na výlohách obchodů a bank či automobilech.

Aktivně spojovat

Projevy bezmoci byly i protesty po zvolení Donalda Trumpa, respektive jejich násilná část. Rozbité výlohy, zapálená auta, zranění policisté, nic z toho nezmění výsledek voleb ani nepomůže proti cynické politice světových mocností. Jediné, čeho tyto činy násilí z bezmoci dosáhnou, je diskreditace protestů jako takových, včetně jejich nenásilných, promyšlených součástí.

Všichni, kdo se protestů účastní, by měli tyto násilné projevy jednoznačně odmítnout. Jinak riskují, že jejich námaha přijde zcela nazmar. Za úvahu stojí i to, jestli má vůbec smysl se protestů účastnit, pokud jsou po boku černí radikálové. Jejich akce totiž jako čpavý dým překryjí ostatní projevy protestů, přinejmenším v očích většiny lidí, kteří nemají přímé zkušenosti z nenásilných protestů na místě a hodnotí podle médií a názorů na sociálních sítích.

Skutečně aktivní přístup je ten, který dokáže spojovat, přivádět ke společné věci, ke společnému tématu, ke společnému zápasu. Foto twitter, g20hamburg.org

Násilí je za jistých okolností možné i nutné, v sebeobraně nebo obraně druhého před nebezpečím. Násilnosti při summitu G20 ale takovou obranou nebyly. V jistém smyslu se musíme všichni bránit před státy a dalšími globálními hráči, kteří přispívají jak k ekologické katastrofě, tak k vraždění v konfliktních regionech tím, že všem stranám konfliktů dodávají zbraně. Ale jakou zvolit formu, není vůbec jednoduché. Pohrávat si s násilím jako přípustnou možností je hra s ohněm.

Trvat na nenásilném přístupu nemusí být znakem pasivity a rezignace. Především nikdy nelze z úvah o vhodné strategii protestu vynechat porozumění, snahu oslovit i ty, kteří zrovna neplanou revolučním nadšením. A k tomuto porozumění, k oslovení širšího okruhu lidí než jsou zapálení aktivisté, násilné projevy, ale ani jejich pouze vlažné odsouzení nijak nepomohou.

Skutečně aktivní přístup je ten, který dokáže spojovat, přivádět ke společné věci, ke společnému tématu, ke společnému zápasu. Násilí, které vyvolává strach a nedůvěru, od sebe lidi odděluje, namísto aby spojovalo. Může sice přilákat zájem médií víc než pouze nenásilné protesty, ale za cenu toho, že na sebe násilná část protestů strhne veškerou pozornost a na zamyšlení nad podstatou protestu nezbude prostor.

Radit zvenčí aktivním účastníkům protestů je ošidné. Přesto by ale možná měli vzít víc v úvahu širší kontext, ve kterém jednají, perspektivu lidí, kteří by s mnohým z jejich kritiky globálního zla a nespravedlnosti souhlasili, ale odrazují je násilnosti a pochybují o tom, zda protesty pravidelně provázené násilím z bezmoci a agresivity jsou tím pravým způsobem, jak se postavit za dobrou věc.

    Diskuse
    July 12, 2017 v 13.22
    I Žižek se v jedné své knížce zamýšlí nad tím, proč musí být levice nutně destruktivní nebo podvratná. Proč se nemůže stát příkladem pro většinu. Získat ji.
    Zřejmě z nějakých záhadných důvodů.
    IH
    July 12, 2017 v 23.32
    Jak nedemonstrovat a jak nevybírat své politické vzory
    Nechci být předpojatý, ale nesouhlas či odpor ke směřování civilizace (vč. fungování G20) těm násilným radikálům moc nevěřím. Leckdy asi využívají příležitosti, která jim umožňuje si zařádit. Mnozí by jistě byli ochotni kompromitovat zúčastněné a odrazovat od protestů "slušňáky" dokonce i za nějaký ten "mrzký peníz", kdyby byla jeho nabídka. S názorem Filipa Outraty zcela souhlasím.
    Co se týče poznámky paní Hájkové: Fakt, že levici se nedaří získat většinu společnosti, nemám za záhadu. Lidé prostě musí v tržní ekonomice dbát na dojem a navenek i uvnitř se podle toho zařizují. V určité době obyčejní lidé přijímali levicové vůdce tak trochu jako děti přijímají své rodiče, jako ochranu a pomoc, dokonce jako někoho, na koho mohou být hrdí. V pubertě, a zdá se, že dřív a dřív, však jsou rodiče jaksi tabu, nemluví se o nich, neboť nejsou (jako) potřeba. Na rozdíl od kamarádů, zvláště těch starších a zkušenějších. Mentalita dnešních voličů, i když každé přirovnání je jen přirovnání, je prostě bližší pubertálnímu chování, než opravdové důvěře, na níž je něco dětského.
    July 13, 2017 v 0.30
    Jejich hra
    Osobní, jak kdekdo tak zasraně rád říká, je politické. Proto když nějaký pitomý politik, nějaký silný hráč, zkouší prosadit politiku, která škodí tobě nebo těm, na kterých ti záleží, BER TO OSOBNĚ. Naštvi se. Soudní mašinerie ti v tom nepomůže — je pomalá a studená, a patří jim, hardwarem i softwarem. Jen malí lidé trpí v rukou Spravedlnosti; silní jí s úsměvem vyklouznou lusknutím prstů. Jestli chceš spravedlnost, budeš jim ji muset vyrvat. Udělej to OSOBNÍM. Nadělej tolik škody, kolik dokážeš. DEJ ZPRÁVU. Tak máš daleko lepší šanci, že příště tě budou brát vážně. Že tě budou pokládat za nebezpečného. A neměj o tom žádné iluze: být brán vážně, být pokládán za nebezpečného, v tom je ten rozdíl, ten JEDINÝ rozdíl v jejich očích, mezi hráči a malými lidmi. S hráči budou jednat. Malé lidi likvidují. A zas a znovu nasazují korunu tvé likvidaci, tvé deportaci, tvému mučení a brutální popravě tou nejhorší urážkou, že je to jen obchod, jen politika, prostě řád světa, že život je krutý a NENÍ V TOM NIC OSOBNÍHO. Fajn, nasrat. Udělej to osobním.

    (Richard K. Morgan: Altered Carbon, česky jako „Půjčovna masa‟)
    JN
    July 13, 2017 v 0.37
    Paní Hájkové: Proč musí být levice destruktivní nebo podvratná?
    Levicoví revoluční teoretikové před desítkami let ztotožnili dvě věci:

    1.) Základní přirozené společenské mechanismy, které slouží k udržování rovnováhy v průběhu společenského vývoje a zároveň také brání vzniku nebezpečných nespojitostí tohoto vývoje, které by případně mohly mít fatální důsledky.

    2.) Mocenské nástroje k udržování kapitalismu.

    --------------------------------

    Jde tedy o politováníhodnou záměnu základních sebezáchovných společenských mechanismů za mocenské nástroje kapitalismu. Radikální levice proti těmto sebezáchovným mechanismům, které pokládá za "mocenské nástroje kapitalismu", vede destruktivní boj.

    Dá se to ilustrovat na příkladu identit. Identita (ať už se jedná o identitu kulturní, národní či pohlavní) je v intencích Foucaulta chápána jako nástroj moci, nástroj zotročení a útlaku. Proto je proti identitám za pomoci sociální dekonstrukce veden subverzivní a sofistikovaný boj. Zároveň však z téže strany slyšíme poněkud paradoxní stesky na nastalou identitární paniku.

    Levice se tedy nemůže stát příkladem pro většinu, protože většina bývá vždy zakotvena v tradici, zatímco moc hledá zakotvení v nových ideologiích. A radikální levice touží po moci, nikoliv po službě.
    July 13, 2017 v 4.14
    Proč svět potřebuje mstitele
    Když vyčítám Olze Lomové, že její čínské panoptikum lidskoprávní hrůzy má pro naši zahraniční politiku asi takový význam jako sadistická pornografie pro plánované rodičovství, přiznám se na tomto místě, že ve skutečnosti mám sadistickou pornografii rád. Aspoň román Iaina Bankse Complicity, „Spoluvina‟, jehož děj se točí kolem vynalézavě brutálních vražd významných politiků, velkopodnikatelů a podobných pilířů společnosti.

    Iain Banks ve Spoluvině účtuje s thatcherismem. Román má dvě dějové linie, první vyprávěnou ve druhé osobě a druhou v první. Hned v první scéně se čtenář stává svědkem, nebo spíš pachatelem jedné ze série sadistických vražd. Pak se seznámí s vypravěčem druhé linie, levicově smýšlejícím novinářem a notorickým kuřákem, který se od doby, kdy pochopil, komu jeho závislost slouží, marně pokouší s kouřením přestat. Novinář vypráví, kromě svého sexuálního života, o tom, jak si v recenzi na jeden akční film postěžoval, že už bylo dost mstitelů likvidujících drobné zlodějíčky a pouliční chuligány, že by měl konečně přijít pravý lidový mstitel, který zatočí s velkými lumpy. Připojil několik příkladů takových zloduchů, a tak mu začínají potíže s policií, když vážení občané z jeho seznamu jeden po druhém umírají. Zda je vraždí skutečně on sám, jen tak neprozradí, chvílemi to dokonce vypadá, že si tím sám není jist.

    Banks nevysloví jednoznačný soud nad mstitelem, nechává na čtenáři, ať sám rozhodne, jestli je to padouch, nebo hrdina. Jednoznačný soud zato vynáší nad lidstvem. Píše:

    „Znáš důkazy: svět už vyrábí... my už vyrábíme dost jídla, abychom nakrmili všechny strádající děti na světě, a stejně jich třetina jde spát hladová. A je to naše vina; ty děti hladoví, protože zadlužené státy musí místo jídla pěstovat plodiny na prodej pro radost Světové bance, Mezinárodnímu měnovému fondu nebo Barclayům, anebo aby splatily dluhy nadělané vraždícími grázly, kteří si cestu k moci vydláždili hlavami a celou svou vládu zalévali krví, zpravidla za spikleneckého pomrkávání a vydatné pomoci té nebo oné části rozvinutého světa.

    Právě teď jsme mohli mít něco dokonale slušného — ne Utopii, ale docela spravedlivý světový stát, ve kterém by nebyla žádná podvýživa a žádné smrtící průjmy a nikdo by neumíral na hloupé drobné choroby jako neštovice — jen kdybychom to všichni doopravdy chtěli, kdybychom nebyli tak hamižní, tak rasističtí, tak bigotní, tak od základu sobečtí. Do prdele, i to sobectví je tak směšně pitomé: víme, že kouření zabíjí lidi, a stejně necháváme narkobarony z BAT, Philipa Morrise a Imperial Tobacco zabíjet miliony a vydělávat miliardy; chytří a vzdělaní lidé jako my vědí, že kouření zabíjí, a stejně sami kouříme!

    ...

    Jde o to, že neexistuje žádná přijatelná omluva pro to, čím jsme, co jsme ze sebe udělali. Rozhodli jsme se postavit zisk nad zákon, dividendy nad dobré mravy, růst nad rovnost, sobectví nad svobodu, bohatství nad bratrství a naše malicherné pohodlí nad nevýslovné utrpení druhých.‟
    July 13, 2017 v 7.14
    Každý pořádný odpor začíná postojem "nejsme jako oni".
    Ale pak je třeba s tím pracovat dál. Jací nejsme? Jací doopravdy jsme? Nenamlouváme si něco? Jací bychom chtěli být? Jaký má být nesobecký člověk?
    Revolucionáři, kteří se nedostanou přes své ego, neudělají nikdy žádnou revoluci. Nikdy nebudou mít moc a proto zůstanou jen u toho tekutého hněvu a pomsty, která nic neřeší.
    Bylo by opravdu zapotřebí, aby levicové a ekologické myšlení nějak přirozeně vsakovalo do společnosti, a ta byla schopna je uvádět v život, jak o tom sní Žižek.
    Moc se to zatím nedaří.

    Ale jsou místa, která ukazují, že by to mohlo jít.

    Třeba Kalifornie.
    Pár krát jsem tady v diskusích psal o tuňácích, nádherných rybách, kterým hrozí vyhubení člověkem.
    Jejich hlavním teritoriem je Atlantický oceán, ale samozřejmě žijí i jinde, kde mají podmínky. Tak i u Kalifornie. Žili.
    Teď už jsou téměř vylovení.
    A jejich místo zastupují kalmaři.
    Ne že by tito hlavonožci nebyli také úžasní tvorové jako tuňáci. Potíž s nimi je, že když nejsou silnějšími tuňáky udržovaní v mezích a můžou zaujmout jejich místo, tak to jsou Plenitelé. Zabijí a sežerou všechno, co je větší než hrášek až po tvory stejně velké jako oni. Nezůstane nic. Totální zkáza.

    A Kaliforňané se proti tomuto přehnanému lovu tuňáků a vzestupu kalmarů začínají bránit.
    V tomto státě se hodně jí venku, od pouličních stánků po restaurace.
    A lidé začali vyžadovat kalmaří maso a nejí tuňáčí.
    A chtějí potvrzení, že to kalmaří maso je z kalifornských lovišť.
    Nutí rybí průmysl změnit své návyky.
    Jde to až tak daleko, že v Kalifornii proběhla velká kuchařská šou zaměřená na kalmaří maso a jeho úpravy, protože ono není tak kvalitní a chutné jako tuňáčí.
    A sjela se opravdu americká kuchařská špička a vytvořili několik chutných receptů jak pro rychlé občerstvení, tak pro luxusní restauranty.

    Ano,
    jsou zde jisté nutné podmínky, jako bohatství společnosti (a Kalifornie je nesmírně bohatá), ale stejně překvapuje, že jsou Kaliforňané ochotni dávat z ekologických důvodů víc peněz za horší maso a být na to hrdí...
    Ano, je tomu skutečně tak, a není to zdaleka jediný případ z USA: jestliže na jedné straně Spojené státy jako celek platí jako jeden z největších znečišťovatelů životního prostředí, a tento stav byl teď ještě prakticky glorifikován pod současným prezidentem, pak na straně druhé mezi obyvatelstvem samým se v míře mnohdy až překvapivé šíří ekologické postoje. A nejen u lidí samotných, ale i v rámci jednotlivých států, kteří sledují naprosto protichůdnou politiku v oblasti ekologie, nežli Donald Trump. A například zrovna Kalifornie má tuším ty nejpřísnější emisní limity z celých USA.

    Takže, ne všechno co přichází z Ameriky je bezpodmínečně špatné...
    Ještě k tomu násilí na demonstracích: zásadní problém je v tom, že těch nenásilných demonstrací si prakticky vůbec nikdo nevšimne.

    Jen si zkuste představit: kdyby se v Hamburku žádné ty násilné demonstrace nekonaly. pak by světová média psala o summitu jako takovém; a jenom jako nepatrnou noticku by zmínila, že městem také prošel jakýsi průvod demonstrantů. Zatímco takhle o těch demonstracích referoval veškerý světový tisk.

    A hlavně: ty pokojné demonstrace nic nezmění, ničeho nedosáhnou. A tak není nijak divu, že u některých už někdy vybuchne přeplněný kotel jejich frustrace.

    Tím je nechci nějak paušálně exkulpovat; a už vůbec ne ty, kteří si svým řáděním jenom vybíjejí své čistě osobní frustrace a touhy po ničení. Ale je nutno vidět i to, že pro ten "výbuch kotle" tady prostě jsou dány objektivní podmínky. Té páry se v něm časem nahromadí prostě už nadkritické množství.
    July 13, 2017 v 12.54
    Ano, o nenásilných protestech se veřejnost nedozví, protože média informují o senzacích. Zatímco o násilných demonstracích se veřejnost dozví, jenže ji to akorát tak popudí. Ne ovšem proti establishmentu, nýbrž proti radikálům. Co je tedy lepší?
    Já si myslím, že to první.
    Ale hlavně - je třeba budovat základnu nového systému. Kapitalismus nikdy nemůže být ekologický.
    + Další komentáře