Hus v proudu pravd

Jiří Dolejš

Jiří Dolejš připomíná postavu Jana Husa jako figuru, jejíž poselství je relevantní i dnes, krom jiného také svým odporem k autoritám toužícím po monopolu na pravdu.

Když se lámou časy, objevují se hledači nových, vyšších pravd. Pravda v lidské mysli není předem daná utilita, a tak i okřídlené „veritas vincit“ se musí vnímat v proudu pravd. Jiná byla v časech gotiky, jiná v časech renesance či romantismu a jiná dnes. V písni vytvořené českými vlastenci v 19. století se pro pietu 6. července vždy zpívalo „hranice vzplála na břehu Rýna, na ní umírá dálné vlasti syn“. V 21. století tu píseň zná již málokdo.

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

Dnes už jméno Hus a jeho popel rozplynuvší se ve vodách Rýna budí méně náboženské či buditelské exaltace. Ale slova „Mistr Jan, toť nejvěrnější Čech“ resonují dál. Na nové pravdy se už nemusí upozorňovat hrdinskou autodafé na hranici a novodobí poslové pravdy znají cenu omylů na cestě za královstvím nebeským na zemi. Přesto Husova vzpoura a vnitřní síla přitahuje. Jak ji přiřadit do skladebného proudu nových a nových kousků pravdy o světě?

Snaha Husa si přivlastnit jako heroickou součást národovecké mytologie či jako symbol a otce sociální revoluce z něj dělají poněkud neživotný pomník. Každá doba nějak chápe Husa. Napříč časy nepochybně, že to byl člověk rozumu i víry, věhlasný křesťanský učenec oponující dogmatům i lidový propagátor sociálního pokroku a neochvějný morální kritik. Důležité je, proč je Hus dodnes mnohé Čechy oslovujícím symbolem změny.

Ano, byl středověký reformátor církve nadnárodního významu, vyzdvihující duchovní osvětu ale byl také hlasatel neposlušnosti falešným autoritám. A právě to odmítnutí autority vrchnosti ho dovedlo až na hranici, kde se svým skonem stal symbolem mučedníka pravdy. Představy, zda by byl dnes evangelista, vlastenecký buditel či komunista jsou už vesměs sebeprojekcemi hodnotitelů. Jeho vzpoura proti monopolu na pravdu je to, co je spojnicí do dnešních časů.

Slova vlast a sociální spravedlnost jsou důležitá, ale bez zažitého člověčenství a nesobecké solidarity mohou zaznívat i z falešných úst. Foto ceskatelevize.cz

Možná nám uprostřed moderny 21. století dozrává nový čas změn. Houstnoucí atmosféra nedůvěry v instituce i systém, řinčení zbraněmi a inflace roztodivných herců na spasitele dává tušit, že staré recepty vyčerpaly svůj potenciál. A skutečná schopnost povznést se nad stará dogmata může otevřít stavidla civilizačního pokroku. Ale určitě to nebude recyklováním starého vzdoru a starých animozit. Nový útlak potřebuje nové pohledy. To platí i pro rozlišování mezi úctou k vlasti jako důstojnému domovu člověka a povrchním vlastenčením nenávidící odlišnosti.

Hus se měl vlastenecky k lidu českého království, což ale neznamená že byl člověkem nacionálních vášní. Emancipace pražského vysokého učení, o kterou se zasadil byla o svrchovanosti tzv. universitního národa českého v teritoriálním smyslu.

Ano, věnoval se českému pravopisu jako nástroji emancipace slabšího českého etnika, protože latina (a tak trochu i němčina) byly jazyky vrchnostenský. Jeho universální humanismus se ale projevil i v tradovaném výroku, že lepší Němec dobrý nežli Čech zlý.

Dovede si někdo představit, že by Hus viděl v obětech tahanic o co největší díl mocenské kořisti nepřátele? Že by lidé sociálně vyloučení a potřební nenalezli u něj pochopení? Že by odešli s palčivým cejchem nepřizpůsobivých parazitů? Že by v běžencích z chudých pouštních zemí třetího světa viděl jen pěšáky invaze na naše pohodlí a klid?

Slova vlast a sociální spravedlnost jsou důležitá, ale bez zažitého člověčenství a nesobecké solidarity mohou zaznívat i z falešných úst. A možná právě v tom je mistr Jan moderní i dnes.

    Diskuse
    July 6, 2017 v 9.26
    Ta píseň a její sloky mají různé varianty, jak jim lidová tvořivost dala během časů vzniknout. Variabilita existuje i v tom uvedeném úryvku - „Mistr Jan - toť nejvěrnější Čech“. Na internetu se například můžete dočíst, že se zpívá „nejslavnější Čech“. Ale ani to se mi moc nezdá. Obojí totiž symbolizuje jakousi (blíže neurčenou) věrnost národu.
    Já ale pamatuji, že moji rodiče kdysi zpívali „Mistr Jan - toť pravdě věrný Čech“. To už má trochu jiný význam.
    Češi by tedy neměli být ani tak věrní češství, jako pravdě.
    U Husa se samozřejmě jednalo především o pravdu evangelia. Jak jinak?
    A samozřejmě - abychom nepodléhali autoritám, každý se k tomu evangeliu musí dopracovat osobně - nějakým svým vlastním způsobem.
    July 6, 2017 v 11.12
    pravda Kristova
    Komentář pana Dolejše není špatný, ale formulace "odpor k autoritám toužícím po monopolu na pravdu" prozrazují, že "jeho Hus" má k tomu historickému dosti daleko, i když podobné intence najít lze. Husovi šlo o "pravdu Kristovu" či "pravdu Kristova zákona" a jeho spor s tehdejší římskokatolickou církví vygradoval mimo jiné proto, že jim vytýkal ne monopol, ale že jim o Kristovu pravdu nejde a zejména na příkladech svatokupectví - výhodného prodeje odpustků, obrovského korupčního celoevropského rozměru (byly potřeba peníze na války) přesvědčivě dokladoval.
    Varianta paní Hájkové "Mistr Jan - toť pravdě věrný Čech" je nejen půvabná, ale od obrozeneckého a vlasteneckého Husa to má blíže k reformačnímu a Masarykovu pojetí.
    Reklama pro zájemce: Vydali jsme v Ústí nad Labem "Interpretace a kritika díla Jana Husa"
    July 6, 2017 v 18.5
    nebezpečný pro mocenskou vrchnost
    o pravdu Kristovu se s vámi nepřu -nemá to cenu, světy rozumu a víry jsou tu příliš mimoběžné Hus byl odstraněn protože zpochybnil autority mocenské, neboť mu svědomí jinak nedalo
    Církev a papež měly na pravdu monopol a tomu se Hus vzepřel - nejen v rovině teologických disputací ale i z kazatelny jako tehdy klíčové propagandistické tribuny.
    Relativizace poslušnosti vrchnosti byl ve středověku ten největší průlom a hřích - i když to nebyl rozhodně návod založit hnutí jako nějakého křesťanského Talibánu
    July 6, 2017 v 21.53
    Ale vždyť ona právě ta Kristova pravda je nebezpečná, pane Dolejši.
    Protože její součástí je požadavek, aby bohatí a mocní sloužili chudým a bezmocným.
    Hus byl katolické církvi nebezpečný právě svým důrazem na evangelia - a na jejich autentický výklad.

    Protože právě tím prolomil dosavadní m o n o p o l církve na jediný závazný výklad evangelií, a tedy na výklad smyslu poselství Ježíše.

    A jakmile je jednou tento monopol prolomen, jakmile tedy principiálně každý jednotlivý člověk má právo sám hledat Kristovu pravdu - pak je ale opravdu zle. Totiž zle s celou tou církevní hierarchií, s tou církevní mocí, s tím pohodlným setrváváním na vlastních dogmatech. Takže právě proto byl Hus natolik nebezpečný, a natolik podvratný.
    MP
    July 7, 2017 v 9.59
    Ach jo
    Slabšího českého etnika? Na přelomu 14. a 15. stol.?

    To je tak, když si politik myslí, ač neznaboh, že komu dal Bůh úřad, tomu dal i rozum.
    IH
    July 7, 2017 v 15.59
    Několik odstavců k národní či jazykové příslušnosti v Husově době a v jeho působišti
    Analýzy charakteru jmen (ovšem vypovídající o jazykové příslušnosti jejich nositelů jen nedokonale) naznačily, že na Starém Městě pražském právě kolem roku 1400-1410 došlo pravděpodobně k převážení českého živlu, čehož jsou ostatně historické děje taktéž svého druhu dokladem. České obyvatelstvo převládalo v okrajových částech Starého Města, tedy právě v oblasti 10 let předtím postavené Betlémské kaple a také na protilehlé straně u sv. Haštala a Anežského kláštera. Naproti tomu kolem Staroměstského náměstí a poblíž sv. Havla dominoval německý živel (minimálně v případě majitelů nemovitostí). V Novém Městě přibývalo zřejmě českého obyvatelstva, zvláště po parcelaci původních ohromných parcel, statisticky relevantních dat je minimum, víme ovšem o velmi silné společensky radikální orientaci chudších vrstev, formované Janem Želivským.

    Vezmeme-li navíc v potaz ekonomickou sílu, je formulace o slabším českém etniku podle mne přijatelná. Zvláště přihlédneme-li k charakteru levobřežního osídlení, kde do roku 1400, kdy byl Václav IV. zbaven císařského titulu, sídlila tehdejší tak trochu obdoba "bruselské byrokracie", o řeholnících a umělecké komunitě ani nemluvě.

    Spád událostí v prvních 20 letech 15. století urychlil nepochybně vývoj demografických poměrů. Tuto větu můžeme považovat za stejně vypovídající, ať už ji vnímáme jako začínající podmětem nebo předmětem.

    IH
    July 7, 2017 v 16.7
    Oprava
    Český král Václav IV. přišel na prahu 15. stol. ovšem o titul římského krále...
    DU
    July 7, 2017 v 20.56
    Rozlišovat jazyková etnika ve středověku je opravdu hloupost,
    jak naznačuje pan Profant. Autor článku Jiří Dolejš se snažil o to být korektní, ale stejně se zcela neoprostil od obrozeneckých mýtů Husa. Ve skutečnosti Jan Hus byl osobností s rozporuplným významem, ve svých spisech nerozlišoval mezi svými názory a názory svých přátel. Vůbec se nezabýval například, kdo je autoritou ve věcech víry, když to neměl být král ani papež. Až o století později musel Luther postulovat autoritu Písma. Husův dějinný význam je přinejmenším sporný (viz Emanuel Rádl nebo Rudolf Kučera).

    Zcela sporná je formulace pana Dolejše, že "Emancipace pražského vysokého učení, o kterou se zasadil byla o svrchovanosti tzv. universitního národa českého v teritoriálním smyslu." Sice jsem rád, že pan Dolejš diskriminuje od rozšířeného mýtu, jak etničtí Češi získali Dekretem kutnohorským většinu hlasů nad etnickými Němci, což je kardinální nesmysl. Pravda je taková, že univerzitní "národ" s označením "český", který získal většinu hlasů na pražské univerzitě, tvořili studenti germánského, slovanského, románského či maďarského jazyka nejen z tehdejšího Českého království, ale též z Moravského markrabství, Kladska, Žitavska, Uherského království a Sedmihradska. Dnes jsou tyto oblasti součástí 7 evropských států.

    Faktem je, že po Dekretu kutnohorském nastal úpadek pražské univerzity, také z důvodu založení dalších univerzit ve střední Evropě.

    Pan Horák se snaží vtisknout alespoň nadějný charakter středověké Prahy pro obyvatele českého jazyka, které však nelze považovat za relevantní především z důvodu, že o jazykové formě příjmení rozhodoval jazyk matrikáře, nikoli jazyk skutečného nositele příjmení.

    Co je jisté, že ani jeden ze 4 městských útvarů na území dnešní Prahy nezaložili Slované a prvním pražským biskupem se stal člověk germánského jazyka. Dnes (od 19. století) bychom řekli Němec.
    July 7, 2017 v 21.24
    Pane Ungere,
    tuhle jste vzpomínal význam Jednoty bratrské a Chelčického.
    Myslím si, že nebýt Husa a husitství, tak by asi nebyli. Ani Komenský.
    Jednota vyšla z táborských myšlenek, ne z německé reformace. S tou se seznámila až dodatečně.
    Ono i to rozporuplné může vést po čase k něčemu dobrému.
    + Další komentáře