Být, nebo mít?

Ivan Štampach

Ivan Štampach recenzuje nové vydání zásadní knihy Ericha Fromma. Ta se zaměřuje na stále podstatné téma: na rozpor mezi osvobozenou existencí a životem orientovaným na vlastnění.

Původně německy píšící analytický psycholog a sociální filosof Erich Fromm byl do českého prostředí uveden již roku 1966 tehdejším pražským nakladatelstvím Orbis. Šlo o jeho útlou publikaci, která znovu vyšla v několika vydáních po listopadu 1989, pod názvem Umění milovat.

Frommovými inspiračními zdroji byly marxismus a Freudova psychoanalýza. Bývá řazen vedle Maxe Horkheimera, Theodora W. Adorna a současného německého filosofa nejstarší generace Jürgena Habermase k Frankfurtské škole, která rozvíjela kritickou teorii společnosti a kultury ve smyslu nedogmatického (neo)marxismu odlišného od oficiální marxleninské ideologie minulého režimu ve východním bloku.

Fromm ve třicátých letech odešel do exilu před nacistickým režimem pro své názory, ale i pro svůj židovský původ. Do poloviny sedmdesátých let žil, publikoval a politicky se angažoval na americkém kontinentu (v USA a v Mexiku). Poslední léta do svého zesnutí roku 1980 prožil ve Švýcarsku.

Téma kontrastu dvou přístupů k životu založených buď na vlastnění, nebo na samotném bytí bylo v době sepisování obou knih známo mimo jiné z díla francouzského nekonformního křesťanského existencialisty Gabriela Marcela. Ten roku 1935 vydal knihu L´étre et avoire (Být a mít). Pod téměř stejným názvem v angličtině (To Have or to Be) se Fromm k tématu vrací v roce 1976 (český překlad Mít nebo být, 1992 a pak ještě několikrát).

Orientuje-li se člověk na bytí, proměňuje se i vlastnění. Foto voal.ch

Umění být v kontrastu k životní orientaci na vlastnění a ovládání se soustřeďuje na růst a prospívání člověka a jeho sebenaplnění, uskutečnění možností, které v člověku vězí. Ryze osobní, ale zároveň sociální význam má osvobození, o něž usiluje člověk orientovaný na bytí.

Osobní osvobození, vnitřní emancipace je Frommovým tématem, které plně rozvíjí ve své obsáhlejší publikaci, která vyšla v české verzi pod názvem Budete jako bohové: Radikální interpretace Starého zákona a jeho tradice (Praha: Lidové noviny, 1993; původní vydání 1966). Tento marxismem inspirovaný autor se distancuje od náboženství, zejména od jeho autoritativní a, jak sám říká, nekrofilní verze. Náboženství biofilní a humanistické mu splývá se spiritualitou, mohli bychom říci nenáboženskou spiritualitou.

Umění být zahrnuje praxi bdělosti, sebeuvědomění, soustředění a meditace, jimž věnuje v publikaci Umění být samostatné prakticky orientované kapitoly publikace uvedené mimo jiné i na nedávném veletrhu Svět knihy. Sebeuvědomění souvisí se sebeanalýzou s využitím psychoanalytických postupů. Orientuje-li se člověk na bytí, proměňuje se i vlastnění. Jeho kultuře, filosofii a psychologii se věnuje samostatná část knihy.

Překonání vlastního narcismu a vlastnické struktury existence pak vede k tomu, že se člověk už nedefinuje jako jsem to, co vlastním, a platí již jsem, co dělám a jsem, co jsem. V Závěru uvádí Frommovy myšlenky do souvislosti se současnými tématy politiky a životního stylu básník, pedagog a publicista Zdeněk Janík.

Erich Fromm: Umění být, Praha: Portál 2016, 151 s.

    Diskuse
    JP
    June 11, 2017 v 11.36
    Mít a být
    Ano; jestliže na DR znovu a znovu diskutujeme možnosti vytvoření nějaké postkapitalistické společnosti, pak jsou tyto úvahy skutečně profilovány základní myšlenkou, že takováto změna musí být nutně doprovázena i hlubokým přerodem lidské osobnosti. A to sice jejím přeorientováním z - přibližně řečeno - z materialisticky podmíněného egoismu směrem k vyšším humánním a duchovním hodnotám, jakož i k altruistické pospolitosti.

    Potud tedy dobře. Na straně druhé se ovšem znovu a znovu vynořuje ten základní problém, jak toho dosáhnout. A sotva se zdá být reálně možným, takovouto zásadní změnu sebepojímání člověka (a především jeho reálného jednání) dosáhnout jenom a pouze na základě nějaké v principu dobrovolné a uvědomělé sebekultivace.

    Připomeňme si: takový Aristoteles svůj ideál dokonalého člověka a občana viděl sice právě v tomto: ve všestranně kultivovaném a zduchovnělém jedinci. Osvobozeném od všech profánních materiálních vazeb.

    Ale: na straně druhé je to ten samý Aristoteles, který p r á v ě vlastnictví materiálních statků (a jejich řádnou správu, v osobě řádného hospodáře) staví na samý počátek dobrého státu, a tedy této cesty k řádnému a všestranně kultivovanému občanu!

    A stejně tak Marx: cestu k osvobozené společnosti spatřuje sice na straně jedné v osvobození od soukromého vlastnictví a tlaků slepého (kapitalistického) trhu; ale na straně druhé je touto cestou zase - vlastnictví! Jenom v jiné, totiž v pospolité, kolektivní formě.

    Takže, o co se jedná: ano, pokrok vpřed je skutečně nutno hledat v osvobození se lidské bytosti od přízemního materialismu (tedy od onoho "mít"). Ale na straně druhé, ten vztah k materiálnímu světu je pro člověka natolik základní a zásadní, že cesta k onomu vyššímu "bytí" vede nikoli přes nějaké naprosté vzdání se vlastnictví, nýbrž naopak, přes zásadní přeorientování charakteru toho světa věcí vůbec.

    Krátce řečeno: jde o to, aby to "mít" samo nabylo charakter pravého, autentického bytí.
    HZ
    June 11, 2017 v 16.44
    Jak dosáhnout
    přeorientování z materialisticky podmíněného egoismu směrem k vyšším humánním a duchovním hodnotám, jakož i k altruistické pospolitosti?
    Napadá mě jen jedno:
    Vyvolat příslušnou globální módní vlnu na sociálních sítích. :-)
    JN
    June 11, 2017 v 18.1
    Zdá se mi, paní Zemanová, že to co navrhujete, se už dávno děje.
    Ne ovšem prostřednictvím sociálních sítí. Ta módní vlna je spíše vyvolávána "odshora dolů", ale bohužel nesměřuje k vyšším humánním a duchovním hodnotám a k altruistické pospolitosti, jen to o sobě tvrdí a někdo tomu i věří. Podle Vladimíra Bukovského, bývalého sovětského disidenta, který strávil 12 let v pracovních táborech a psychiatrických léčebnách (psychiatrie se v SSSR zneužívala proti disentu) je to spíše směr ke gulagu, než směr k vyšším humánním hodnotám.

    Nám zbývá doufat, že to nebude tak horké.
    JN
    June 11, 2017 v 18.4
    "Mít" znamená také "mít pravdu" - "mít moc" a toužit po jejím rozšíření.
    Konzum nemusí být jen materiální, bez hlubšího vztahu ke spotřebovávanému, stejného rázu může být třeba konzum sexuální.

    Obávám se, že od těchto významů "mít" se mnozí Frommovi vyznavači a následovníci Frankfurtské školy neosvobodili.

    Mít moc, mít moc rozhodovat o tom, co je "pravda", vlastnit pravdu, mít moc rozhodovat o osudech lidí - to je cílem a podstatou revolučního boje, i když je skrytý.
    PM
    June 11, 2017 v 23.0
    Poznejmež sami sebe a uvědomme si, že
    sebeuvědomění souvisí se sebeanalýzou s využitím psychoanalytických postupů ku rozpoznávání příkladně zákonitostí tvorby mocenských společenských struktur.
    From hledá odpověď na odvěky otevřenou otázku, jakým způsobem otupit strukturaci moci ve společnosti vycházející z majetkové dominance.
    Bohužel plně nevyužil radikální analytické zkoumání a tak za překonání nekrofilních povahových rysů považuje situaci, kdy se člověk už nedefinuje jako jsem to, co vlastním, ale platí již jsem, co dělám a jsem, co jsem.
    June 12, 2017 v 6.45
    Kdo ví, co by si Fromm myslel, kdyby se dožil dnešních časů (zemřel 1980).
    Potvrdil by si svou teorii?
    Teď si nejsem zcela jistý, kam směřujete, pane Petrasku. K čemu by do mělo vést, kdyby se "plně využilo radikální analytické zkoumání"?
    PM
    June 12, 2017 v 20.52
    Mělo by to vést k naplnění romantické touhy nejen E.F. pane Poláčku
    Ve zmíněné knize zhruba napsal:
    V závěru mé analýzy rozdílnosti povah existenčních pojetí/orientací těchto dvou psychologických premis, ve kterých je současně dominantou egoismus, nabízím posouzení vlivu/relevance těchto dvou vlastností na případné vzepětí společenských snah zabránit současnému zničujícímu socioekonomickému vývoji.
    Ono vzepětí From očekává od synthezy/racionalizace jak romantického tak religiózního idealismu s přispěním analytického zkoumání.
    Otázkou ale stále zůstává, jak ozřejmit většině, že prioritou by neměly být úvahy o tom co dělat, ale o tom kdo jsem.
    A to formou radikálně analytického zkoumání lidských mentálních dispozic.
    Tedy okrajovým způsobem myšlení zcela v plenkách .......bych dodal.
    June 13, 2017 v 9.38
    Koneckonců jde o hledání identity, kterou nelze hledat jinak než ve svém nitru.
    MP
    June 13, 2017 v 11.49
    Milanu Petráskovi
    Vlastně použil, v prvních pracích vydaných v Zeitschrift für Sozialforschung.

    + Další komentáře