Slon v obýváku

Jiří Kubička

Aktivita dezinformačních webů, šířících ruskou propagandu, se v posledním roce stala těžko přehlédnutelnou. Přesto se mnozí stále pokoušejí tvářit, jako by tento "sloní" fenomén neexistoval, jak dokládá Jiří Kubička.

Sedíme v obýváku kolem stolu, popíjíme čaj a mluvíme o důležitých věcech. U dveří obýváku stojí slon a občas se tu vmísí hlasitým zatroubením do rozhovoru, tu si poslouží cukrem z cukřenky, tu někomu chobotem převrhne hrnek nebo mu přisladí či přisolí čaj. Chvílemi jako by bylo slyšet tlumené plesknutí jeho lejna o koberec.

U stolu se o slonovi nemluví. Pokud to někdo přece jen zkusí, je mu buď rázně připomenuto, že to je naprosto společensky nevhodné, nebo se mu dostane odpovědi v podobě taktního mlčení.

Někteří existenci slona popírají a tvrdí, že jde jen o výtvor protisloní propagandy. Jiní sice existenci slona připouštějí, ale je to podle nich zvířátko jako každé jiné, chce si hrát. Další se domnívají, že mluvit o našem slonovi slouží jen k odvádění pozornosti od jiných, daleko větších slonů.

Také je zde potřeba zdůraznit, že navzdory možné existenci slona jde hlavně o to, že ti, co slonovi věnují největší pozornost, rozhodně nejsou naši kamarádi. Kdybychom s nimi souhlasili, znamenalo by to, že patříme do jejich party a souhlasíme i s jinými věcmi, které říkají.

Velmi často se vůbec nepozná, co si kdo o slonovi myslí. Je možné, že si ho mnozí prostě jen nevšimli?

Význačným popíračem slona je například Jiří Paroubek. Hrubě se mu nelíbí „rusožrout“ Alexandr Mitrofanov, který o slonovi mluví otevřeně.

Jiří Paroubek nezná Aeronet, neví nic o Nočních vlcích, neví, zda se Hašek dal fotit u Leninovy památní desky, neví, že Alexandr Mitrofanov má nejen ruské jméno, ale je přímo rodilý Rus. Na tuto svou nevědomost je přímo hrdý a domnívá se, že ho kvalifikuje k tomu, aby hodnotil duševní zdraví Alexandra Mitrofanova, který je naopak většinou informován velmi dobře. Alexandr Mitrofanov je v kruzích popíračů slona napadán často, někdy s citací některých jeho silně expresivních výroků. Nikdo se ale ani nepokusil vyvrátit žádné jeho konkrétní tvrzení.

Oblíbeným terčem nevole ze strany tábora těch, kteří existenci slona přímo nepopírají, ale nechtějí kamarádit s jeho kritiky, je zejména trojice Respekt, Evropské hodnoty se svou Kremlin Watch a Člověk v tísni.

Lze pochopit, proč Evropské hodnoty rozzuřují například Jaroslava Baštu nebo Jana Schneidera, který mluví o „největším z hnusů za posledních 25 let“. Proč se ale k rétorice mluvící o seznamech , nálepkování a cenzuře připojuje například Andrea Cerquierová?

V jakém smyslu je zveřejňování informací či názorů cenzura? Znamená snad svoboda projevu to, že nejen můžete psát, co chcete, ale i to, že vás nikdo nesmí kritizovat? Znamená, že můžete šířit dezinformace, ale nikdo na to nesmí upozorňovat?

„Seznam“ je hodnotově neutrální výraz. Je to forma ucelené informace, kterou je potřeba posuzovat podle její věrohodnosti. Touhu po omezení veřejného projevu vidím spíše na druhé straně, dokonce na nejvyšších místech.

V rozhovoru s prezidentem Zemanem pro Parlamentní listy čteme: „Bezpečnostní expert Jan Schneider už dlouhou dobu v reakci na diskuse o ruské propagandě vyzývá k tomu, abychom přijali obdobu amerického zákona FARA (Foreign Agents Registration Act), který v USA platí od roku 1938, podle něhož jsou neziskovky přijímající peníze ze zahraničí označeny za zahraniční agenty a každý ví, kdo je financuje.“

Prezident je samozřejmě není proti a „šel by ještě dále“. Je úplně jedno, že zmíněný americký zákon se nadnárodních neziskovek, jako je Transparency International, vůbec netýká. Neziskové organizace jsou potírány v Rusku, v USA zatím ne.

Jan Schneider to už vědět musí, bylo to vyvráceno opakovaně, také zde. Legenda o „zahraničních agentech“ přesto žije dál svým životem. A už vůbec nezáleží na tom, že v angličtině „agent“ neznamená nutně špiona. V tomto kontextu by se měl překládat jako „zahraniční činitel“.

Kriminalizovat aktivity monitorující činnost dezinformačních webů by chtěl také Zdeněk Zbořil. Odvolává se na paragraf Listiny lidských práv „Každý má právo na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o své osobě“ . V této interpretaci by byl člověk chráněn před jakoukoliv biografií kromě autorizované. Proč by vlastně veřejnost neměla vědět, „které osoby jsou součástí redakce věnující se přípravě, psaní a editaci článků „ či jaká je vlastnická struktura je jeho projektu“ a  „z jakých zdrojů přicházejí k Vašemu projektu finanční zdroje“?

Vydavatelům některých webů se na tyto otázky odpovídat nechce a ovšem odpovídat nemusí. To je také informace. U solidních médií, jako je DR, lze tyto informace získat z otevřených zdrojů. „Evropské hodnoty“ nemusí být levicově orientovaným autorům sympatické, ale i nepřítel může mít někdy pravdu.

Pro mě i mou sestru byl vzorem nezávislého myšlení a hledání pravdy padni komu padni náš otec, sociální psycholog Luděk Kubička. Když německá vojska za druhé světové války odhalila masové hroby v Katyni, snažily se toho okupační orgány propagandisticky využít proti Sovětskému svazu. Tomu, že v Katyni vraždili Sověti, tehdy málo Čechů věřilo, ale otec (tehdy osmnáctiletý) považoval německé důkazy za přesvědčivé. Popírání pravé povahy masakru se do oficiální ruské propagandy ještě nevrátilo, ale Institut slovanských strategických studií (ISSTRAS) již publikoval vylhanou zprávu o tom, že Evropský soud pro lidská práva důkazy a zodpovědnost Sovětů zamítl. Dezinformační weby tuto zprávu hojně přejímaly.

Vystopovat a usvědčit i jen jedinou dezinformaci, jako to udělal například Michal Ďorď, dá hodně práce. Snazší je takovou práci zesměšňovat tím, že lidem, kteří se jí věnují, podsouváme extrémní tvrzení typu „Putin může za všechno“. Kdo konkrétně říká, že Putin může za všechno? Putin nemůže za všechno, ale znamená to, že nemůže vůbec za nic?

Ruská aktivita možná dopomohla Trumpovi k vítězství, možná ne. Ale je rozumné to a priori vylučovat? Své favority má Rusko i v nadcházejících prezidentských volbách ve Francii a ovšem i u nás.

Má smysl dezinformace vyvracet? Nedá se jistě čekat, že se usvědčení dezinformátoři chytnou za nos a se svou činností přestanou. Dokonce bych ani nečekal, že se někdo veřejně přizná, že na dezinformaci naletěl a šířil ji dál v dobré víře. Takovou morální sílu dnes asi u nás nikdo nemá. Většina lidí ale tak radikální postoje nezaujala a příklady kritického myšlení potřebují. Dnešní hybridní války jsou jiné než propaganda, jak ji známe z doby první studené války. Jsou daleko rafinovanější.

P.S. Článek je v základní podobě staršího data a nereaguje na rozruch kolem Chovancova Centra proti terorismu a hybridním hrozbám. Od tohoto úřadu si mnoho neslibuji a domnívám se, že mediální kritika je věcí žurnalistů a nestátních iniciativ. Na druhé straně ale považuji za naprosto přemrštěné a demagogické mluvit o cenzuře či Ministerstvu pravdy.

    Diskuse
    January 8, 2017 v 13.36
    Kladu si otázku, jak si mám vykládat absenci odezvy v diskusi.

    Je to doklad mého tvrzení, že o slonovi se nemá mluvit? Nezdá se mi, že by téma bylo příliš omleté. V DR je článků, které o dezinformačních webech mluví přímočaře, jako šafránu, pokud vůbec, tak autoři téma letmo zmíní, ale zdůrazní, že je potřeba mluvit o něčem jiném, například invazi do Iráku před dvanácti lety. I vyslovení popírači se ozývají.

    Kdyby byl člověk odkázán na informace z DR, tak by se o možné roli Ruska v amerických prezidentských volbách vůbec nedozvěděl.

    V dnešních Otázkách Václava Moravce v té věci zavládla pozoruhodná shoda mezi ministrem Zaorálkem a Sašou Vondrou. Problém není podle nich v ruské aktivitě, ale v tom, že o ní zpravodajské služby USA mluví.

    O dezinformačních webech nechce mluvit ani identítární pravice, ke které již dnes patří Saša Vondra, ani liberální levice. Ta přenechává tuto roli liberálům bez přívlastku a ještě se jim pošklebuje.




    IH
    January 8, 2017 v 18.56
    Sloní trus ZOO Praha úspěšně prodávala jako hnojivo, zkusme to také
    Také nevím, proč článek nevzbudil diskusi. Možná proto, že antielefantiti doufají, že zapadne, zatímco elefantiti prostě souhlasí. Já jsem se myslím již dříve ukázal být elefantitou. V jedné diskusi jsem dokonce zmínil Palachův požadavek zrušení Zpráv, tedy záležitost nemálo emocionálně působivou. Je však pravda, že v dnešní době není "na pořadu dne" zakazování jakýchkoliv informačních kanálů, takže se lidé v televizi dívají např. na pořady o slonech méně než na pořady ...pardon, já vlastně netuším, co na Nově a Primě teď "běhá".
    Nevím, a taky jsem o tom už jednou psal, zda by se D. Trump stal prezidentem USA, kdyby jej v Rusku napadali, řekl bych však, že asi ano. Na druhé straně je nám nyní jasnější odklon některých zemí od liberální demokracie "klasického věku a střihu", když na (divných a nepřesných amerických) vahách může mezi (stejně jako dosud málo) dobrem a (téměř) zlem rozhodnout pozdrav ze sloního chobotu. V takovém případě ovšem leckde kandidáty, chápané tam jako druhého typu, tedy jako zlo, do blízkosti misek vah raději preventivně nepouštějí.
    K určitému klidu ohledně slona v obýváku mě vede povaha naší (globální) vesnice i vědomí, že jsme možná některé volby v Rusku mohli také nějak ovlivnit. Je to nicméně mrzuté, ale snad opravdu musíme zachovat dekor a zůstat u konstatování, že Rusové jsou pro svou jednotu a sílu ochotni dělat víc než my. A třeba i trpět.

    Nicméně, pane Kubičko, v jedné věci se neshodneme, nebo za to může redakce? Na obrázku je slon africký (Loxodonta africana), já si však myslím, mezi námi, elefantity, že tam patří spíš asijský Elephas maximus.
    LV
    January 8, 2017 v 20.26
    Dala jsem si před časem vedle sebe projev Adolfa Hitlera po anexi Sudet a projev Putina po připojení Krymu. Rozdíl nulový.

    Také mi utkvěla v paměti věta Putina, že netřeba že bát se války s Ukrajinou. (Chci vidět jak proti nám budou bojovat, když jejich ženy a děti budou pochodovat před našimi tanky. Opakuji, jejich ženy a děti budou před našimi tanky).

    Občas čtu Dugina, kousky, na ty jeho magořiny nemám žaludek (Putin není člověk, Putin je koncept, Putin je lunární, Putin je solární)

    Takže jako elefantit souhlasím. Moskva chtěla Brexit, protože Brexit usnadňuje její cíl - finlandizaci evropského prostoru.

    Ale náš základní problém není Moskva, náš základní problém jsou "progresivní liberálové". Nemesis ve formě Brexitu a Trumpa je výsledkem jejich pýchy.
    LV
    January 8, 2017 v 20.30
    Padni, komu padni - dokáže málokdo.

    Proč věci nefungují?
    Lidí zacházejí se systémem jako se statickým a vidí jenom přínosy toho, co chtějí prosadit, nikoliv nevýhody.
    PK
    January 8, 2017 v 21.10
    Myslím, že není náhoda,
    že jak Schneider, tak Zbořil jsou lustračně pozitivní. Těsně po revoluci se takovým lidem říkalo "temné síly".

    Že Zbořil chce být " chráněn před jakoukoliv biografií kromě autorizované", je v této souvislosti jistě pochopitelné.

    Dnes mají tito lidé pocit, že doba jejich revanše, na kterou čekali tak dlouho, nastala. Můžeme jim také klidně říkat revanšisté.
    January 9, 2017 v 22.14
    ??????
    Už nějakou dobu mezi sebou lidé mluví, jako bychom se chystali k občanské válce. Někteří si vybírají stranu, ale většina lidí je mírumilovných a tak se raději choulostivým tématům vyhýbají, chtěli by v občanské válce zůstat neutrální. Pokud se dobře neznají a nesešli se kvůli debatě o politice, tak se některým tématům vyhýbají, aby nevyvolali osobní spory. To je samozřejmě na interpersonální rovině rozumné, ale na celospolečenské rovině to vede k tomu, že čím dál tím méně víme co si druzí vlastně myslí, protože se ozývají hlavně lidé s velmi vyhraněným názorem.

    Vede to ale také k tomu, že se nediskutuje o názorech oponenta, ale o jejich zradikalizovaně zkarikované podobě. Například v článku zmíněná Andrea Cerquierová cituje Jaroslava Baštu, podle kterého byly První zprávy na seznam „ Kremlin Watch“ zařazeny jen proto, že otiskly překlad rozhovoru s Putinem. Tím, co Evropské hodnoty o Prvních zprávách opravdu napsaly, se nezabývá.

    O rozhovoru s Putinem tam nic není, jsou uvedeny příklady dezinformací, které publikovaly, konstatováno, že vyznění článků je často proruské. Netvrdí, že První právy jsou Ruskem placeny, naopak, že web působí, že je financován převážně z reklamy. K čemu je debata, když si ani nedáme práci s tím přečíst si, co oponent opravdu říká?

    Jak se vlastně stalo, že se téma Ruska a proruských webů ve velmi krátké době stalo něčím, o čem nejde mluvit bez pěny u úst?
    IH
    January 9, 2017 v 22.27
    Za vzteklostí je někdy i strach
    Rusofilství a zapadnictví se u nás střetávají už pěkně dlouho, jen zřídka se zdálo, že spor zapadl, resp. byl vyřešen. Diskuse to byly většinou ostřejší, takže v zásadě nic nového pod sluncem, tedy myslím si já (i když bych nechtěl svár uvnitř národa podceňovat). V různých dobách bylo samozřejmě hnací silou té či oné z obou orientací něco vždy trochu jiného.
    Jinou otázkou je schopnost diskuse mezi lidmi. Nevím, jak si třeba v Británii dnes povídají o brexitu, příp. v USA o Trumpovi, ale zajisté to také nebude ještě zažité a plně zapojené. Pravda, my jsme na poměr k (Putinovu) Rusku měli již docela dost času, ale anexe Krymu, podpora separace východní Ukrajiny a konečně pohyb uvnitř západní veřejnosti přilily oleje do ohně, naděje a obavy proto vzplály.
    Někteří lidé o politice mluví víc než leckdy jindy, jiní se opravdu nechtějí hádat a ještě další pod vlivem bulvarizovaných médií ztratili i tu míru chápání politiky, kterou měli v černobílém světě. A znovu se bojí. Myslel bych si, že relativně klidné čtvrtstoletí přivede většinu lidí k upřímnému vyjadřování, někteří, žel, mají z Putina strach jako za generálních tajemníků. Mnozí nejsou daleci třeba o V. Havlovi dnes hovořit jako jejich dědové o E. Benešovi za 2. republiky.
    PK
    January 9, 2017 v 22.41
    Jak si v USA povídají o Trumpovi?
    No, něco se nám, pane Horáku, přece jen donese. Neyworská kavárna ho nemůže vystát, a "nechce se smířit s demokratickou volbou". Jako tuhle tahlencta Meryl Streepová při přebírání Zlatého Glóbu za celoživotní dílo. Inu, elitářka povyšující se nad prostý lid ...
    TT
    January 10, 2017 v 11.27
    Sklízíme jen vánek
    Pane Kubičko, Vaše výtky proti ruským dezinformacím jsou jistě oprávněné. Nicméně Váš trefný obraz se slonem bych stejně použil spíše na ty, které jmenujete jako naše lidové ochránce před ruským nebezpečím: Respekt, Evropské hodnoty se svou Kremlin Watch a Člověk v tísni. Protože to, co tu chybí, je racionální přístup bez emocí a ideologických brýlí.

    Ruská propaganda je jen vánek proti bouři, kterou tu po revoluci rozpoutala propaganda USA nadnírodních firem a její přímá provázanost s politikou. A byl to třeba právě Respekt, který ji ideově podporoval, a Člověk v tísni, který na ní finančně profitoval. Z Wiki Leaks vyplývá, že pro ČvT vytvořilo MZV a americká ambasáda speciální finanční programy.

    Nebyli to Rusové, kdo nás přesvědčoval o nutnosti rychlé privatizace, ani nás nezatáhli do dvou prohraných válek. Projížděla tu sice parta jejich fašoidních motorkářů, ale ne jejich vojenské jednotky. Nebyla to ruská letadla, která přistávala v noci na našich letištích s nezákonně zatčenými a mučenými vězni na palubě. Nebyli to Rusové, kdo tu chtěli stavět vojenskou základnu přímo navázanou na jaderné zbrojení. A tak bych mohl pokračovat. A všechny tyhle nesmysly ČvT a Respektu podporovali. A že jim teď nikdo nevěří?

    Říkali a psali jsme to léta - i tady na DR. Když lidem budou lhát pořád, nebudou jim věřit, až to bude potřeba. A to se stalo.

    Naštěstí je ruská propaganda již tradičně dost primitivní, což je patrno i z toho, jak se o ní veřejně píše, zatímco třeba ta mnohem nebezpečnější korporátní je úplně mimo zřetel. A kdyby nedecimovali lidi školním odvzdělávacím systémem, neměla by žádnou šanci.

    Takže ano, máme tu nějakou ruskou a čínskou propagandu. To co likviduje náš chudnoucí stát je ovšem propaganda establishmentu, která třem čtvrtinám obyvatel zchudlého státu lživě tvrdí, že žijí v nejlepším z možných světů, protože jejich papaláši z politiky a byznysu si mohou dovolit cokoli, co se jim zachce.
    IH
    January 10, 2017 v 15.0
    V nejlepším z možných světů nežijeme ani náhodou
    Vypořádávání se s Vaší reakcí, pane Tožičko, začnu od konce.
    Napřed jen odkáži na své příspěvky výše, z nichž je snad zřejmé, že ruské angažmá u nás ve mně zuřivost nespouští.

    Zaprvé si nemyslím, že by náš stát byl chudnoucím. Dokonce si dovolím domnívat se, že mnoho z našich trablů lze charakterizovat názvem jednoho filmu: Zasažena náhlým blahobytem.

    Nemyslím si, že je ruská propaganda primitivní, a pokud, tak proto, že je právě taková účinná. (Srovnejme třeba oblast reklamy či seriálové produkce.) Neměli bychom Rusům nepřiznat, že jsou (tradičně) schopni velkých výkonů, např. na poli literatury, hudby, vědy, techniky, vojenství, diplomacie, propagandy...

    Nemám povědomí o tom, že by se ČR účastnila dvou prohraných válek. Naopak si ještě vzpomínám, že to opravdu byla ruská (sovětská) letadla, která za součinnosti zdejších kolaborantů přistávala na našich letištích a zahajovala tak ozbrojenou intervenci. (Posléze následovalo zajetí podstatné části československé politické reprezentace a její letecký únos ze země.) Takže mám Vaše vyjádření, pane Tožičko, za poněkud "chucpe", nebo, diplomatičtěji řečeno, za "kouzlo nechtěného". Uvedené samozřejmě nic nemění na mém nyní už asi poměrně řídkém nesouhlasu s některými nevybíravými metodami probíhajícího protiteroristického boje.

    Posléze, ČvT je organizace, která zpočátku (ale asi i dnes) za neobvykle malých nákladů dokázala efektivně pomáhat postiženým lidem a regionům. Tím ovšem zároveň šířila a šíří dobré jméno naší země, hromadí cenný lidský kapitál a důležité zkušenosti. Podporu ze strany legálních institucí si ČvT určitě zasloužil a zasluhuje. Případné pochyby o nakládání s finančními prostředky by měly vyjasnit vhodné kontrolní postupy. Obvyklá podnikatelská praxe bývá ovšem "jiné kafe" než jisté profitování, či určité "zpanštění" naší nejznámější dobročinné organizace.
    + Další komentáře