Nacionalismus ex-post a ex-ante

Tomáš Tožička

Spor o uprchlíky, migranty, Romy, Vietnamce či multikulturalismus a spolupráci s chudšími národy se často vede ve spojitosti s nacionalizmem. Ten někteří odsuzují, jiní chválí. Jde však hlavně o to, kam směřuje.

Už v nadpisu mého článku jsou dvě cizí slova. Někteří flagelandští (uznejte, že je to hezčí slovo než sebemrskačtí) intelektuálové mě asi budou kritizovat. To že se hned v nadpise vyvyšuji nad prosté nacionalisty z lidu.

Unikátní výběr informací ze světa, které v češtině nenajdete nikde jinde. Podpořte Deník Referendum!
×

Já tím však prostě navazuji na debatu, která se vede v rozvojové spolupráci o tom, zda mají být podmínky pro příjemce dotací nastaveny na základě jejich chování v minulosti (ex-post), nebo jestli se jim mají klást jako podmínky budoucího chování (ex-ante).

Dílna pro instituční analýzu a rozvoj založená manžely Ostromovými se kloní k tomu, že podmínky by se měly stanovovat až ex-post, že by se tedy neměly dávat podmínky do budoucna, jako nějací proroci. Nakonec lze totiž jen těžko odhadnout, jak se bude situace a s ní sám projekt vyvíjet.

Pokud mluvím o nacionalismu, je pro mě totožný se slovy patriotismus, národovectví či vlastenectví — protože na jemných odchylkách se neshodnou ani akademici a názvy politických stran či hnutí ukazují, jak rozdílná jsou vnímání těchto slov. Milada Horáková měla národní socialismus spojený zcela jistě s něčím jiným než Adolf Hitler. Volební boj mezi Patriotskou frontou a Africkou národní unií v Zimbabwe se nevedl o to, zda má přednost vlast či národ a dovolím si tvrdit, že to vůdcům z obou stran bylo srdečně jedno.

Jsem přesvědčen, že nacionalismus vycházející z minulosti je cesta do pekla. Znamená to falešné dohledávání jakési identity, slavných akcí bezejmenného davu při nejrůznějších událostech či významných skutcích našich předků. Nezřídka se takto zaštiťují lidé, kvůli nimž, kdyby to bylo možné, prchnou hrdinové historie z hrobu hanbou, že takové existence berou jejich jméno vůbec do úst.

Hledat v historii poučení je těžké, mnohdy ošemetné, ale v zásadě možné. Vlastně ani nemáme jinou možnost, protože učení je vlastně opakování minulého, byť jinak. Lépe, či hůře. Repetitio mater studiorum nebo scientiae — tuto středověkou moudrost asi není potřeba překládat ani těm, jimž bylo zabráněno ve vzdělání, a proto se vrhli na nacionalismus (jak to interpretují někteří levicoví vědci).

Hledat v historii nějaký základ pro společnou identitu (totožnost) či pro nějaké společné úsilí je ale takřka nemožné a řekl bych i nesmyslné. Na čem z historie budeme stavět — na až chorobné touze po moci Přemyslovců, nebo na jejich snahách o vytvoření funkčního státu? Na loupeživosti husitských vojů, nebo na jejich boji za lepší svět? Spojí nás Masarykův odpor proti vlastenčení a Rukopisům, nebo jeho odpor k antisemitismu? A utuží naše společenství víc Největší Čech Karel IV., nebo skákání se zlatými hochy z Nagana?

Ani jedno. Je to jen berlička ve chvílích, kdy nevíme, co se sebou a se svou budoucností.

Nacionalismus obrácený do budoucna naproti tomu může dávat smysl (byť bych preferoval, abychom se mohli obejít i bez něj). Ukazují nám to nacionalistická, patriotická či vlastenecká hnutí v rozvojových zemích. Africký národní kongres, jak ho známe z Jihoafrické republiky, se nevymezoval etnicky a dokonce ani rasově. Byli tam černoši z různých kmenů, potomci bílých Evropanů, Židé…

Nebyl postaven na nějakých omšelých tradicích a či jazykovém purismu. Jeho smyslem bylo vybudovat nový národ (vlast, otčinu). Jeho základem byla tedy představa lepší budoucnosti, společné, postavené na spolupráci všech ras, kmenů a společenských skupin. To se zatím Jihoafričanům moc nepovedlo. Ale protože směřují do budoucna, není to pro ideovou podstatu žádný problém.

Na státním znaku Zambie najdeme heslo Jedna Zambie — jeden národ. Že to připomíná slogan Třetí říše? Skutečnost nemůže být odlišnější. Hesla o jednotném národě Zambijců směřovala a směřují k vytvoření multikulturní společnosti. Za svobodu Zambie spolu bojovali černí a bílí obyvatelé společně. Současným prezidentem je běloch, který pochází z rodiny tradičních odpůrců kolonialismu. Vedle angličtiny tam mají ještě čtyři další úřední jazyky velkých kmenů, takže domluvit se může opravdu každý. A to na úřadech po celé zemi, ne jen na územích spravovaných těmito kmeny.

Na státním znaku Zambie najdeme heslo Jedna Zambie — jeden národ. Že to připomíná slogan Třetí říše? Skutečnost nemůže být odlišnější. Ilustrace openzambia.com

Zajímavé také je, že ex-ante nacionalismus se do minulosti mnohem více obrací s myšlenkou smíření mezi těmi, jimž bylo kdysi ublíženo. Místo našeho revanšistického lustračního zákona pro některé, zavedli po pádu diktatur v Jihoafrické republice a v Chile komise smíření pro všechny.

Evropský historizující nacionalismus, balancujícím na škále mezi davovou psychózou a xenofobií, nepřinesl nikdy nic dobrého. Je to nekrofilní idea, která těží z mrtvých, kteří se k tomu již nemohou vyjádřit. Pěkně to vystihuje Krylova Píseň neznámého vojína.

Mohli bychom se z toho poučit a v současné situaci se zamyslet spíše nad tím, jaké společenství chceme vytvořit v Evropě. Můžeme tomu klidně říkat národ. Evropský, solidární a lepší budoucnost budující národ. Národ, který se už nehodlá stydět za své předky a zvěrstva, která páchali doma i po celé planetě.

Byl by to národ, který by hleděl do budoucna s nadějí na to, že vytvoří společenství s jinými národy, abychom tuto malou vesmírnou loď učinili důstojným příbytkem všech lidí.

    Diskuse
    FT
    November 25, 2015 v 11.12
    Výborné čtivo, doporučuji ho zejména na humanitní fakulty, zejména pak FF, které jsou nezřídka centry zastydlého národovectví. Škoda jen, že tamním oponentům se na takovéto texty moc nechce reagovat.
    November 25, 2015 v 13.18
    Po první světové válce se německy mluvící moravané...
    ... neidentifikovali s pražským českým šovinismem, a přesto mnozí byli loajálními občany nového státu (Republiky československé). Skrze loajalitu k zemi - k Moravě. Ve svátky vyvěšovali zemskou vlajku. Je mi to blízké. Etnicky a geneticky jsme mišmaš. Ale žijeme usedle, teritoriálně. Svou zemi, domov, bychom měli budoucím generacím předávat v co možná nejlepším stavu, po stránce uspořádání lidských věcí (veřejné správy, ekonomiky) i po stránce environmentální (ekologie se stejně jako ekonimie odvíjí od domu - domova - domácnosti). Trošku to souzní i s představou evropy regionů, delegování části pravomocí národních států "nahoru" na evropskou úroveň trochu zvedá oponu nad regiony, více světla tak dopadá pod úroveň národního státu (bohužel naše NUTs, které spravují evropské peníze pro regiony, zemskou morfologii nerespektují, a možná i proto tak mizerně fungují - lidem jsou pak NUTs i kraje lhostejné).
    Zemský či lokální patriotismus není nacionální, neboť země jsou určeny morfologií Zemského povrchu - u nás typicky povodími. Morava je moravou od alpinsko-himalájského vrásnění, tedy circa od konce druhohor. Savci ještě nebyli. Když se vyčůral dinosaurus moravan, vyčůral se skrze nejbližší potůček do Černého moře (povodí Moravy), když dinosaurus slezan, tak do Baltu (Odra), když dinosaurus čech, pak do moře Severního (Labe). Ta malá písmena tam patří, protože dinosauři nemluvili, nenazývali tudíž moravu Moravou. Přesto již ležela kde leží dnes. A první savci se vyvinuli v době, kdy se směr toků řek již neměnil. O lidech nemluvě.
    Kdo žije na Moravě, je moravan. Kdo jí i prospívá, je dobrý moravan. Nemusí být vůbec člověkem. Je-li už člověkem, pak je lhostejný jeho původ, geny, jazyk, kůže, oči, náboženská obec, odborový svaz i politická strana.
    FT
    November 25, 2015 v 14.15
    Pan Jedlička zde názorně představil co to znamená zastydlý patriotismus. Plným pohledem do minulosti, do budoucnosti ani krok.
    Mimochodem, kdybych si dal tu práci (nedám), budu schopen vyložit (i vygooglit) řadu příkladů národně pojatého nacionalismu od česky i německy mluvících lidí na Moravě.
    MP
    November 25, 2015 v 18.47
    Františkovi Trampotovi
    Většina lidí, kteří se problémy nacionalismu zabývají na FF, které znám (bohužel jste neuvedl, kterou univerzitu máte na mysli), by s Tomášem Tožičkou, spíše než z pozice národovecké, polemizovala pro přílíš statické rozlomení onoho ex post a ex ante. Bohužel lze spíše věřit dialektice obou nacionalismů vyjádřené Lyotardem : "hrdé boje za nezávislost," které "dávají vzniknout mladým reakcionářským státům".
    TT
    November 26, 2015 v 11.57
    Dialektika
    Ano Martine, na dialektiku se dá hodit vždycky všechno (byť sama dialektika je v sociálním smyslu perverzní a bylo by lépe mluvit o multilektice). Nicméně filosofie, jako každá věda, řeší také problém vymezování pojmů a kategorizaci. A to jsem učinil. Nakolik se množiny ex-post a ex-ante protínají, či překrývají, v závislosti na regionu a kultuře, samozřejmě nemohlo být obsahem sloupku v DR ;)

    A abych nezapomněl - Ten Lyotardův citát se dá použít na státy vzniklé v buržoázních revolucích na troskách evropských království. Přesto i tyto země zůstaly svázány s nekrofilní ideou posvátných mrtvol, které vytahují z hrobů (myšleno obrazně, ale vzpomeňme na přenášení mrtvých hrdinů v naší historii...) aby s nimi mohli zaútočit na jiné mrtvoly vyhrabané národovci v jiném údolí. A to se prostě v těch moderních amerických a afrických národech dá najít jen velmi zřídka.
    MP
    November 26, 2015 v 14.52
    Základní idea článku je správná -
    a ČR snad směřuje k západnímu, tedy občanskému pojetí národa. Ale výroky T. Tožičky jsou (opět) zbytečně přepjaté a konfrontační. Proč? Je třeba dějinám rozumět a mít pochopení i pro snažení našich předků.

    Pro západní pojetí národa musely ve střední a východní Evropě vzniknout nejprve předpoklady - a nemá smyl zpětně něco vyčítat 19. nebo první polovině 20. století, že takové předpoklady ještě neexistovaly. Což nic nemění na tom, že dnes je o vytvoření občanského národa třeba usilovat.

    A ještě jedna poznámka. Je velmi zajímavé, že zarytí odpůrci nacionalismu si vůbec nekladou otázku, že totiž aby dnes mohla existovat etnická pestrost v rámci jednoho velkého občanského národa, musela se nejdřív do dnešních dnů nějaká etnika vůbec zachovat, přežít. Kdyby naši předkové rezignovali na český nacionalismus a poněmčili se (a Slováci pomaďarštili, pobaltské národy poruštili atd.), jakápak pestrost by dnes v Evropě existovala?
    TT
    November 26, 2015 v 15.52
    Přepjaté
    může být, aspoň to plodí diskusi. Každý "konflikt" pokud nepřeroste v nezvládnutý konflikt, napomáhá hledání nových cest a možných řešení.

    Jinak s těmi národy a etniky a jejich sebeuvědomováním to je jako se slepicí a vejcem. Co bylo dříve? Snaha jedněch "národů" ovládat druhé a následná obrana, nebo nejprve vymezování etnické identity a pak teprve spory mezi těmito vymezujícími se skupinami?

    Na základě svých ne zcela průkazných studií vznáším tezi, že tam, kde mezi etniky nedochází k vážnějším třenicím, nepotřebují tato etnika ani profilovat svůj ex-post nacionalismus. Inu tak.
    MP
    November 26, 2015 v 18.33
    Tomášovi Tožičkovi
    Lyotard pochopitelně mluvil o zemích třetího světa. A myslím, že docela právem. Na evropské státy, pokud vzešly z hrdého boje o nezávislost (Srbsko, Řecko, Irsko, kdo dál?) to příliš nepasuje.

    A ano, tam kde mezi etniky nedochází k vážnějším třenicím, nepotřebují tato etnika ani profilovat svůj ex-post nacionalismus. Kde to je? A je-li kde, napiš o tom rychle, než to skončí.

    Martinovi Plevovi
    Jo, kdyby naši předkové rezignovali, mohli jsme dnes mluvit německy. Pár intošů by umělo mrtvý jazyk a překládalo by nám z něj, ono by se to zase tak nelišilo, stejně si dneska středoškolák Dalimila v originále nepřečte a nad Komenského češtinou je v rozpacích. Hezká retroutopie. Bohužel už u Bolzana najdete, proč to nemohlo fungovat.
    FT
    November 26, 2015 v 20.31
    Martinu Profantovi
    Když jsem se otřel o FF (MU), především jsem neměl na mysli badatele akademicky se zabývající nacionalismem, ale mířil jsem na kohokoliv, kdo v humanitních oborech působí. Ať vědomě nebo nevědomě, každý badatel svým přístupem k "otázce národní" formuje výzkumné otázky a tím i pojetí identity. Poslední odstavec tohoto článku vyjadřuje to, co z FF neznám.
    BTW: Sice nemám k ruce statistiky, ale poměr zahraničních zaměstnanců na fakultách s techničtějším zaměřením je vyšší než u filozofických fakult. Jak to? V zahraničí jsou jen technici, nebo je to způsobené něčím jiným (jistým společenským postojem koryfejů na FF)?

    Ještě jednu poznámku k etnicitě: lze ten pojem definovat, tak aby odpovídal jakémukoliv pojetí etnicity, nebo je to jen takové prodejné slovo k vyjádření skupinové příslušnosti? Je vůbec relevantní? Co by byla etnicita v oblasti ve které dnes žijeme? Troufl by si to vůbec někdo definovat?
    DU
    November 26, 2015 v 21.18
    K panu Trampotovi
    Pan Tožička tu lacině hodil nacionalismus a patriotismus do jednoho pytle, přitom nemusíme chodit daleko a vidíme, že patriotismus (vztah k zemi) na rozdíl od nacionalismu (vztahu k něčemu tak vykonstruovanému jako je "etnikum") funguje, je udržitelný a podporuje takové výdobytky, jako je např. evropský model sociálního státu. Můžeme se podívat i na to, jak např. ve Skotsku dokáže být patriotismus kompatibilní se sociálním smýšlením a alternativou k neoliberálnímu centralismu anglického typu.

    Pan Trampota tu neříká pravdu, že pan Jedlička představuje "zastydlý patriotismus" - v čem má být jeho patriotismus zastydlý? Není zastydlý jen pro to, že je to patriotismus, který je alternativou k českému i německému nacionalismu?

    Extrémní patriotismus, jak tu někdo psal, známe z USA. Ale patriotismus v Evropě je výrazně otevřen i do budoucnosti, není tedy opět pravdou to, co píše pan Trampota. Evropa regionů, Evropa historických a geografických celků, nikoli Evropa nacionalistických států, je do budoucna evropskou nadějí. Spojení lidí, široká federace na mnoha úrovních totiž nemůže být postavena na negativních moderních (marxistických, trockistických nebo ekofundamentálních) principech typu světová revoluce, boj proti kapitalismu či multikulturalismus. Ale na tradičních poutech, vztahu ke společné kultuře a životnímu prostředí, které lidi spojuje.
    + Další komentáře