Diskuse (5 příspěvků)
Luděk Ševčík, OSVČ
January 8, 2017 v 9.28
Adorace by opravdu měla proběhnout, až vymřou pamětníci.
Tvrzení, že "V roce 1989 jsme po zádech chartistů přeběhli do svobody" je přece jasným nesmyslem. Vliv chartistů na 89 byl marginální. Byli použiti jen jako převodník, nebýt jich, proběhlo by předání moci prostě jiným způsobem. Nebo je snad autor článku natolik naivní, že se domnívá, že nebýt chartistů, tak zde ještě máme socialismus?
I když zde to může mít úspěch. Zde se na bájky hodně dá, obzvláště, pokud mají takovýto obsah. Ale z hlediska skutečné hodnoty se jedná o bezcenou agitku, snažící se z pěšáků udělat maršály.
PM
Petrasek Milan, penzista
January 8, 2017 v 18.12
Chartisté nebyli jen zneužití uctivatelé kapitalismu či socialismu,
ale také užiteční uctivatelé demokratismu pane Ševčíku.
A těch bylo před železnou oponou mezi chartisty o trochu víc, než mezi námi pěšáky normalizace....bych tvrdil.
A dnes - kdy opona nikde, a čest a sláva demokraci mizí v propadlišti - bych nepovažoval domněnku, že chartistů stále třeba za naivní...bych dodal.
JN
Jiří Nushart, maloměšťácký usmiřovač
January 9, 2017 v 12.36
Představme si, pane Petrásku, že Jan Hus byl svého druhu chartistou.
V roce 1925 proběhly mohutné oslavy 510. výročí jeho upálení.

Koho bylo v roce 1925 třeba? Byli ti slavící lidé "Janem Husem"?

Myslím, že motivy Jana Husa byly diametrálně odlišné od vyznění těch oslav (((asi tak, jako kdyby se někdo poctivě snažil o reformu EU a druhý by oslavoval Brexit))).

Oslavy většinou s původní myšlenkou nemají mnoho společného. S tím, že jsme "po zádech chartistů přeběhli do svobody", s tím nesouhlasím, je to vytváření mýtu. Podobně, jako byly vytvořeny třeba mýty o Husovi ("v roce 1918 jsme po zádech Jana Husa přeběhli do svobody") nebo o mnichovské zradě.
PM
Petrasek Milan, penzista
January 9, 2017 v 12.37
I já se obávám zrádného vlivu mýtů pane Nusharte
příkladně mýtu, že demokracie bez demokratů je možná.
Podívejte co to všechno natropilo za neplechu nejen na východ od Memmingen ( německé označení balkánského civilizačního okruhu).
IH
Ivo Horák
January 9, 2017 v 14.18
Oslava a její předmět opravdu bývají dvě dost různá dění
Mám na to docela osobní vzpomínku. 17. listopadu 1989, už na té Národní třídě, jsem se ocital zcela nezáměrně silně v popředí pochodu. Když se pak třičtvrtě hodiny sedělo na zemi, byl jsem ve třetí řadě od kordonu, který obklíčené uzavíral, a viděl krásně do obličejů „červeným baretům“. Měsíc po událostech bylo svoláno opakování onoho pochodu. Moc se mi ta myšlenka nezamlouvala, ale zdála se mi hrozit slabá účast (což by nebylo dobré). Tak jsem šel. Lidí přišlo hodně a valili se posléze přes několik mostů k Hradu. Snadné nebylo ocitat se vepředu, ale vzadu. Na 3. nádvoří jsem se nedostal, dostal jsem za to ponaučení, že v dalším běhu věcí bych mohl začít zaostávat...
Poučen jsem byl, bylo mi to však houby platné. V době, kdy se jiní zajímali o to, co (před liberalizací cen od ledna 1991), koupit (lednička byl dobrý nápad), já se zabýval tím, jak by se měly jmenovat pražské ulice. Navrhoval jsem přejmenovat Koněvovu na Žižkovskou. Pro ty, kdo Prahu tak neznají: Podívejte se, jaký z obou názvů najdete na mapě (jistě už e-mapě) po 26 letech.