Diskuse (45 příspěvků)
JP
Josef Poláček, Invalidní důchodce a student
February 23, 2020 v 12.47
Jak se emancipovat od emancipace
Především musím korigovat jednu pasáž, paní Hájková. Tady ovšem vada není ani tak u Vás samotné, jako už u samotného Běohradského, respektive jím citovaného Michéa (máte pravdu, že v daném textu často není možno dost dobře rozeznat, kde se jedná o citát a kde o vlastní Bělohradského názory). Ale to tu není ani tak podstatné.

Podstatné je toto: ten přirozený komunitní život přírodních společenství jako ideál viděl (nejen) starý Marx, ale už mladý Marx. A - nejsem sice takový znalec Marxova díla abych to mohl tvrdit s jistotou, ale soudil bych že těmto iluzím se naopak daleko více oddával Marx mladý, nežli Marx starý.

V každém případě Marx středního věku - tedy na pravém vrcholu svých tvůrčích sil - naprosto jasně říká, že jakékoli družstevní modely mohou být chápány jenom a pouze jako p ř e c h o d n é formy na cestě ke komunismu. Jinak řečeno: družstevní, kolektivní vlastnictví samo o sobě nemá žádný potenciál opravdu zlomit moc trhu, kapitálu a odcizené práce nad člověkem. Za přetrvávající existence tržního hospodářství zůstává družstevní vlastnictví jenom iluzivním překonáním kapitalismu.

Právě toto je ostatně ta iluze, které znovu a znovu propadá V. Bělohradský: že je možno zachovat systém kapitalismu a systém liberální demokracie, a přesto na této půdě, z tohoto podhoubí vypěstovat jakousi demokracii nezkaženou, přirozenou, nedotčenou celým společensko-ekonomickým kontextem.

--------------------------------

Podívejme se teď na tu samotnou emancipaci. Vždy je nutno zcela striktně rozlišovat, o jakém druhu emancipace je řeč. Především, zda je řeč o emancipaci občansko-politické, anebo o emancipaci humánní.

Kapitalismus a s ním spojená liberální demokracie samozřejmě s sebou přinášejí základní emancipaci občansko-politickou. Ovšem - to je skutečně emancipace za prvé jenom čistě individuální (týká se jenom bezprostřední volnosti individua), a za druhé jenom vnějšková - týká se právě jenom sféry občansko-politické. Tato emancipace v žádném ohledu nejde do hloubky lidské existence, tedy do vlastní humánní sféry člověka.

A naopak: jak kapitalismus (a liberální demokracie) emancipuje člověka navenek, pak o to víc ho spoutává vnitřně. Spoutává ho jak hypertrofovaným konzumem, tak ale i právě tou samotnou iluzí, že za daných podmínek je prý člověk "svobodný". Ten člověk který podlehne této iluzi o své svobodě, pak ovšem ztrácí své "obranné látky", přestává usilovat o svou skutečnou svobodu, a veškerou svou energii (pokud už není pohlcena samotným konzumem) vybíjí a utrácí v naprosté většině jenom v té sféře ryze politické.

Celkově je možno říci: od Bělohradského nic nového. Na jedné straně samozřejmě právem kritizuje omezenost, prázdnotu a manipulativní charakter liberálně-demokratické emancipace; ale na straně druhé stále pěstuje svou starou iluzi, že je možno dosáhnout skutečné emancipace člověka, aniž by bylo zapotřebí provést hlubokou a komplexní systémovou změnu.

Tomuto protimluvu jeho teorií ostatně naprosto odpovídá to, jak z Marxe cituje naprosto selektivně. On z něj cituje jeho kritiku kapitalismu; cituje některé naivnější Marxovy myšlenky či iluze; ale necituje naprosto nic z nejvlastnějšího jádra celé Marxovy sociálně-ekonomické teorie, totiž o nutnosti zásadní systémové změny (revoluce) jakožto nezbytné a nevyhnutelné podmínky jakékoli skutečné lidské emancipace.
JN
Jiří Nushart, maloměšťácký usmiřovač
February 23, 2020 v 16.21
"Nutnost" přežít
může vést ke spolupráci, ale také k řeži. Liberalismus ovšem vidí člověka jako autonomního nevztahového tvora - vztah zde není závazkem, ale volbou...
Eva Hájková, penzistka
February 23, 2020 v 17.38
Dověděla jsem se, že ten Michéa je synem někdejšího komunistického novináře a odbojáře, sám také kdysi komunista, ale byl znechucen sovětskou politikou, a proto v roce 1976 vystoupil. Levice prý podle něj úplně ztratila ducha, liberální levice se teď neliší od pravice. Přijetí liberalismu podle něj bylo pro levici velkou chybou.
Michéa prý nikdy nikam nejezdí a nikdy se ani nesnažil proniknout do pařížského kulturně-politického prostředí. Dřív býval profesorem na gymnáziu, ale už deset let je v důchodu, žije jako sedlák někde v Armagnacu a se svou manželkou vietnamského původu se snaží o to, aby byli zemědělsky soběstační (vše, co snědí, si sami vyprodukují). Dělá to zcela programově, nechce žít na vyšší úrovni než ti nejobyčejnější lidé, které by měla levice hájit a nehájí.
Je specialistou na Orwella, hodně o něm psal. Sám sebe nazývá "konzervativním anarchistou", což prý je také Orwellův termín.
Eva Hájková, penzistka
February 23, 2020 v 19.27
Panu Poláčkovi
Ještě chci reagovat na to, co jste napsal ve vedlejší diskusi: "Bělohradský zase hledá spásu v jakýchsi nezávislých občanských komunitách - čili fakticky opět v liberalismu, jenom že pro změnu kolektivistickém."
To je totiž tak, že Bělohradský s ním tak úplně nesouzní. On je vždy ke všemu spíš kritický. Asi musí, jako filozof. Ale zaujalo ho to, protože v tom vidí jakousi křižovatku pro upadající socdem.
Vzhledem k tomu, co jsem zjistila o autorovi Tajností levice, tak ten má k liberalismu opravdu daleko. Prosím vás, pane Poláčku, kdo byl odjakživa méně liberálem než sedlák? Vždyť spojení s půdou je jho!
JP
Josef Poláček, Invalidní důchodce a student
February 24, 2020 v 12.31
Paní Hájková, není mi opravdu nic známo o tom, že by Václav Bělohradský byl sedlákem. ;-)

Ale možná, že se do toho nakonec přece jenom ještě pustí, jako ten francouzský profesor.

- Čili jedná se o to, že já jsem tu hodnotil v prvé řadě názory V. Bělohradského (o kterých přece jenom něco málo vím), a ne Michéovy (o kterých nevím skoro nic).
JP
Josef Poláček, Invalidní důchodce a student
February 24, 2020 v 12.37
Levice a liberalismus
Ale ještě něco ke vztahu levice a liberalismu: chybou není (respektive nebylo), že levice přijala liberalismus vůbec.

Je nutno vždy si být vědom: liberalismus sám je krajně ambivalentní záležitostí. Má své vyhraněně negativní stránky respektive důsledky - ale stejně tak má své jednoznačně pozitivní elementy.

Pokud se levice ztotožnila s takovými liberálními tématy jako je svoboda člověka, rovnost, zákaz jakékoli diskriminace - tady není sebemenšího důvodu ke kritice.

Problémem levice je, že tímto liberalismem mnohdy jenom kašíruje ztrátu své vlastní - tradiční - substance. Tedy sociálního a humánního přeorientování celé společnosti. Stará sociální témata už většinovou společnost neoslovují; a ten "kulturní liberalismus" zase mnohem přesvědčivěji praktikují strany Zelených (na Západě). Takže pro klasickou sociální demokracii tu skutečně zbývá čím dál tím méně prostoru.
JK
Jindřich Kalous, důchodce
February 24, 2020 v 18.36
"Takže pro klasickou sociální demokracii tu skutečně zbývá čím dál tím méně prostoru."

Na Západě. V takové Indii nebo Latinské Americe má prostoru víc než dost.
Eva Hájková, penzistka
February 25, 2020 v 10.21
Levice, jež podlehla fascinaci pokrokem, který je doprovázen neustálým ekonomickým růstem, nabyla mylné představy, že kapitalistický megastroj bude pokračovat do nekonečna, jen místo buržoazií bude pak řízen "vítězným proletariátem". Pokud tomu věřil i samotný Marx, pak byl blázen. Ale možná je pravdou, že se nakonec přece jen vrátil k myšlenkám na konzervativní socialismus, čili k těm starým způsobům.
V souvislosti s tím je v knížce zmíněna Esej o daru od M. Mausse. Staré společnosti nebyly založeny na penězích, ale na logice daru (a cti). Něco jsi dostal, něco musíš dát.
JN
Jiří Nushart, maloměšťácký usmiřovač
February 25, 2020 v 11.52
Myslím, že oba liberalismy (ekonomický i kulturní)
jsou s ohleduplným vztahem k přírodě (z hlediska člověka tedy k jeho vlastnímu životnímu prostředí) v zásadním rozporu.

Liberální politická strana (například Zelení) nemůže mít ve svém programu současně i ochranu životního prostředí, protože jde o dvě věci, které se navzájem vylučují.
JP
Josef Poláček, Invalidní důchodce a student
February 25, 2020 v 12.55
Chtěl Marx nekonečný růst?
Možná to překvapí; ale odpověď v tomto směru není zase až tak úplně jednoznačná.

Na jedné straně samozřejmě platí: Marx byl nevyhnutelně dítětem své doby - té doby která propadla euforii z nových objevů, z nově se odkrývajících mohutných sil lidstva. A kdy se mohlo ještě celkem legitimně zdát, že jedině sociální nerovnost je překážkou toho, aby tyto síly mohly být plně využity k prospěchu celého lidstva.

Navíc: Marx v té době ještě vůbec nemohl mít ponětí o tom, co to vlastně znamená "konzumní společnost". - Jinak by vůbec nemohl vytvořit svůj předpoklad, že v komunismu si lidé v obchodech vezmou (bez placení) jenom to, co opravdu nezbytně potřebují. Jemu se tedy jednalo o uspokojení r a c i o n á l n í c h, odůvodněných potřeb člověka - nikoli o neustále rostoucí excesivní konzum.

A ostatně - ve svých pozdějších letech Marx do určité míry revidoval své dřívější fokusování na průmyslovou produkci vůbec; s tím že nakonec každá materiální produkce (a to i za podmínek komunismu) si podřizuje člověka svým vlastním účelům, a že pravé lidské svobody je možno nakonec dosáhnout jenom m i m o této materiální produkce. Tedy ve sféře ducha, volné lidské tvůrčí kreativity.

A navíc: byl to Engels, který už v oné době průmyslového optimismu napsal, že "příroda nám vrátí - i s úroky - všechny rány, které jsme jí uštědřili"!! Dalo by se tedy bezmála říci, že Engels byl prvním ekologicky uvědomělým autorem; v době kdy tento pojem sám ještě vůbec neexistoval.

----------------------

Ale ještě jednou tedy zpět k Marxovi: na jedné straně on si dozajista přál hojnost materiálních statků pro člověka; ale na straně druhé tomu opravdu není tak, že on by byl zastáncem neustále expandujícího, bezbřehého konzumu. Pravou lidskou svobodu, pravé lidské naplnění Marx opravdu viděl v něčem úplně jiném.
+ Další komentáře