Jiří Pehe, symbol neutrality českých médií

Vojtěch Srnka

Jiří Pehe ve svých textech nabádá k názorové neutralitě. Sám však často podléhá nekriticky proamerickým a proizraelským sklonům.

Na Velký pátek vyšel v deníku Právu komentář Jiřího Pehe. Jeho autor se snaží vyvinit USA ze současné situace na Blízkém východě a potažmo na celém světě. Vzhledem k tomu, že Amerika od konce Studené války fakticky plní v daném regionu roli hegemona, bylo by k polemice s jeho názory třeba využít mnohem více prostoru, než kolik ho nabízí jeden text.

Jeho pokusy o relativizaci nelegální americké invaze do Iráku si nicméně reakci zaslouží. Prvním argumentem, pomocí kterého se Pehe snaží zlehčit americkou vinu za katastrofální důsledky této invaze, je opakované porušování rezolucí RB OSN režimem Saddáma Husajna. K porušování skutečně docházelo. Mezinárodní právo však v žádném případě nepřipouští invazi na základě porušování rezolucí Rady bezpečnosti.

Například v roce 1967 přijala RB rezoluci, prostřednictvím které vyzývá Izrael ke stažení z okupovaných území. O sedmačtyřicet let později se však izraelská přítomnost na okupovaných palestinských území naopak ještě zvýšila a roste každým dne. Ospravedlňoval by snad tento fakt invazi do Izraele?

Dále svou tezi Pehe opírá o údajně dobré úmysly amerických neokonzervativců, kteří podle něj lhali celému světu kvůli tomu, aby v Iráku mohli zavést demokracii. Stejně tak nedává smysl, že Američané v rámci úsilí zavést zde demokracii mučili irácké obyvatele, ani že v roce 2004 během osmiměsíčního obléhání města Fallúdža užili bílý fosfor. Vždyť v následujících letech mnozí tamní novorozenci, kteří si podle Jiřím Pehe nastíněných amerických úmyslu měli užívat demokracie, přicházeli na svět znetvoření nebo rovnou mrtví.

Jiří Pehe se snaží zlehčit americkou vinu za katastrofální důsledky invaze do Iráku. Foto Archiv redakce

Vyváženost na oko

Pehe ve svých textech často vyzývá ostatní ke spravedlivému a vyváženému náhledu na Ameriku, Rusko i na mezinárodní dění obecně. Sám však má velké problémy, aby podobné postoje udržoval. Vzhledem k tomu, že je Jiří Pehe stálicí české mediální scény, a rovněž s přihlédnutím k jeho výzvám k vyváženosti při hodnocení událostí ve světě, se přehled jeho textů dá zobecnit na česká média hlavního proudu celkově. Selhávání této vyváženosti je mimo jiné možné hledat považovat i za kořen úspěchu ruské propagandy.

Od loňského srpna napsal Jiří Pehe minimálně šest článků, ve kterých se vymezuje proti názoru, že by Západ a především USA mohli za všechno špatné, co se v dnešním světě děje. Snaží se polemizovat s extrémně protiamerickými názory, které se v rámci české veřejnosti objevují. V mnoha dalších článcích zase kárá různé představitele české veřejnosti za jednoznačně proruské názory a snaží se s nimi polemizovat.

Pehe má v tomto případě pravdu. Přehnaně protiamerické názory se v české společnosti skutečně vyskytují, stejně jako se v rámci ní vyskytují ty extrémně proruské. Přitom nemá cenu a je naopak spíše kontraproduktivní hledat v Americe velkého Satana, který cokoli dělá, dělá s cílem někomu uškodit. Zároveň není spravedlivé zaujímat nekriticky proruské názory a to nejen z důvodu ruských aktivit na východě Ukrajiny.

Při mírnění protiamerických názorů se Pehe ve svých textech snaží stavět do neutrální pozice toho, kdo uklidňuje vášně a uvádí na pravou míru ty nejextrémnější názory, které se mezi českou veřejností objevují, a že se ji snaží tímto způsobem naučit humanitním hodnotám. Jenže jeho snaha vymezovat se proti extrémním názorům na mezinárodní dění je velmi selektivní.

Jiří Pehe píše, že Západ v čele s USA se dopustil velmi nepřijatelných činů od Iráku po Guantanámo, ale nemůže za všechno zlo, které mu bývá protiamerickými extremisty přisuzováno. Tím nepopírá, že je třeba být k těmto činům z mnoha důvodů kritický. Potvrdil to i ve svém textu v Právu z loňského prosince, ve kterém se brání tomu, že by přehnaně omlouval zřejmé přehmaty americké zahraniční a bezpečnostní politiky. Označil se naopak za velmi kritického vůči těmto americkým aktivitám.

Jenže zatímco se Pehe snaží být spravedlivý a naoko uznávat, že například právě Irák jde na americký vrub, extrémně proamerické názory, které hrůzy invaze do Iráku naprosto ignorují nebo dokonce velmi nepřesvědčivě omlouvají, ho nechávají naprosto klidným. Žádný ze svých textů jim nevěnoval.

Selektivní humanita

Situaci minulého týdne, kdy extrémně proamerické názory pronikly naprosto do všech médií a známé osobnosti i většina českých politiků spolu s tisíci českých občanů nadšeně vítali tu samou armádu, která podnikla nelegální invazi do Iráku, použila zde bílý fosfor a mučila zadržované vězně, využil naopak Pehe k tomu, aby napsal od loňského srpna již svůj šestý text s cílem mírnit protiamerické názory.

Absolutně němý zůstával také loni v létě, kdy izraelská armáda bombardovala Pásmo Gazy, vybíjela tamní obyvatele po rodinách a několikrát zaútočila dokonce i na prostory OSN, ve kterých se schovávali Palestinci vyhnaní ze svých domovů. K tomu, aby se Pehe postavil proti nabádání k jednoznačné podpoře Izraele, které se objevovalo na stránkách většiny tištěných médií, nebo ab zkritizoval cestu několika českých poslanců do Izraele, jej tentokrát nepřesvědčilo ani upozornění vysoké komisařky OSN pro lidská práva na válečné zločiny ze strany Izraele.

Rozdíl mezi tím, do jaké míry se Pehe snaží mírnit extrémně protiamerické a proruské názory, a tím, jak jej přes deklarovanou vyváženost nechávají naprosto klidným extrémně proamerické a proizraelské názory, je opravdu propastný. Názory, které se Pehe v žádném případě mírnit nepokouší, jsou navíc v české společnosti o mnoho více rozšířené.

To znamená, buď že stovky tisíc mrtvých civilistů, zdokumentované použití bílého fosforu, mučení nevinných, bombardování prostor OSN či válečné zločiny podle Jiřího Pehe nejsou v rozporu se spravedlivými humanitními hodnotami, nebo se jeho výzvy k vyváženosti vztahují pouze na některé státy. Pehe tak podstatě říká „buďte spravedliví a nebuďte přehnaně protiameričtí a proruští, ale nehledě na americké nebo izraelské aktivity, klidně buďte nekriticky proameričtí i proizraelští.“

Přestože se česká média včetně těch veřejnoprávních zaštiťují vyvážeností v pohledu na mezinárodní dění (a často k němu veřejnost vyzývají), podobná selekce při výběru zpráv je pro ně typická. Proto není na místě Jiřího Pehe přehnaně kritizovat nebo odsuzovat, ale vzhledem k jeho zkušenostem a opravdu dlouhodobému působení na české mediální scéně lze na příkladu jeho článků ukázat trend užívaný v českých médiích obecně.

Typickým jevem v českých médií je, že teroristický útok v západním světě a statisícové demonstrace v Rusku nebo v Číně se stávají hlavními zprávami dne všech českých médií, zatímco teroristický útok v Rusku nebo v Číně a statisícové demonstrace v západním světě výraznější pozornost českého zpravodajství získávají jen zřídka.

To koresponduje i se zmíněnou selektivností v článcích Jiřího Pehe. Ať už se nicméně do českých médií podobně selektivní zpravodajství dostává náhodou či z nějakého konkrétního důvodu, podobná praxe v dlouhodobém měřítku vede ke ztrátě důvěryhodnosti a ušlapává cestičku alespoň trochu promyšlené cizí propagandě.

Třeba zrovna té ruské.

    Diskuse
    PM
    April 7, 2015 v 12.14
    US liberálně demokratický režim má mnoho tváří
    a má současně problémek s usmrcováním k smrti odsouzených.
    Prý farmaceutické koncerny odmítají kooperovat, a tak nezbývá než opět začlenit mezi exekutivní orgány popravčí čety.
    Pokud k tomu J. Pehe nezajme odpovídající postoj, tak se stává zaujatě proamerickým a škodí procesu prohlubování demokratizace režimu.......bych řekl.
    JP
    April 7, 2015 v 16.52
    Není nad vyvážený postoj
    Pan Petrasek zase jednou svým nenapodobitelným způsobem dokázal vystihnout jádro věci.

    Je skutečně dosti obtížné pochopit způsob argumentace autora článku. Podle všeho mu ve skutečnosti na Jiřím Pehe vadí prostě a jednoduše to, že Pehe sám není aktivním a fundamentalistickým antiamerikanistou.

    Vojtěch Srnka obviňuje J. Pehe, že jeho zdánlivě neutrální, vyvážený postoj k mezinárodním problémům a jejich aktérům ve skutečnosti znamená mlčení ke zločinům USA. Ale jak "vyvážený" je jeho vlastní postoj, dokumentuje V. Srnka při svém líčení událostí v pásmu Gazy, kdy srdceryvně líčí, jak izraelská armáda "vybíjela tamější obyvatele po rodinách" - a přitom ani jediným slovem nezmíní ani ty rakety vystřelované z území Gazy, kterými se aktivisté Hamasu snažili vybíjet i z r a e l s k é rodiny (a že izraelské bombardování bylo až teprve reakcí na tyto rakety, a - nakonec úspěšnou - snahou tomuto ostřelování izraelského civilního obyvatelstva zabránit); ani to, že izraelská armáda prostřednictvím SMS-zpráv předem varovala(!!!) obyvatele domů, které se měly stát cílem bombardování, aby se uchýlili do bezpečí! Která válečná strana si kdy v dějinách dala práci s tím, varovat své nepřátele před svými útoky?!

    Mimochodem, inkriminovaný článek J. Pehe jsem nenašel ani v pátečním, ale ani ve čtvrtečním či sobotním Právu.
    April 7, 2015 v 19.6
    Navrhuji jednotku vyváženosti jeden Pehe.
    Na této škále by podle Srnky ovšem Pehe zaujímal hodnotu 1 ve smyslu proamerickosti. Nulový bod by bylo teprve třeba určit, a po jeho zakotvení bude možno psát dokonale vyvážené články. Jelikož ty články nebudou selektivní, budou psát vždy o všem najednou, takže budou velmi dlouhé, ale zase jich nebude třeba mnoho, protože budou všechny stejné.

    Otázka je, o čem pak bude psát Vojtěch Srnka.
    April 7, 2015 v 20.9
    Pravopisná oprava
    Podle Pravidel českého pravopisu je ta jednotka samozřejmě "jeden pehe", ne "jeden Pehe". Velmi se omlouvám.
    IH
    April 7, 2015 v 21.41
    Za koho kope Jiří Pehe?
    Přečtu-li si něčí (politický) článek stane se jen méně často, že s ním vřele souhlasím. Ovšem i v tom případě je pravděpodobné, že nebudu souhlasit se všemi ostatními články téhož autora. Tak to mám já a tak to máme asi všichni. A to ještě nepočítám, že po čase člověk tu a tam nesouhlasí tak docela ani se vším, co napsal sám.
    Jiří Pehe se podle mne snaží o realistické postoje. Není žádný revolucionář, ale reformista. Zdá se mi být v tomto směru přístupný většině levicových náhledů i opatření. Cení ovšem vysoko individuální svobody, jejich garanty a šiřitele. Ví, že svět není černobílý. Nemyslím, že by se dlouhodoběji vyjadřoval jednostranně negativně k Rusku. Nespojoval ovšem s touto mocností nějaké mezinárodně-politické naděje. Nyní se podle mne ukazuje, že něco takového nebylo vskutku namístě. Jiří Pehe nedával, domnívám se, "ruku do ohně" za kdejaký počin Američanů ani kohokoliv jiného. Věcně však oponuje vlnám či vlnění antiamerikanismu, které mají posílit část levice, jakož i pravice proti jejich početnějším a úspěšnějším rivalům v jejich vlastních částech politického spektra.
    MP
    April 7, 2015 v 21.55
    P. Poláčku,
    kolik mrtvých za sebou zanechaly rakety Hamásu a kolik izraelská válečná mašinérie?
    Utrpení Palestinců a Izraelců je v tomto směru nesrovnatelné. Skazkám o varování SMS zprávami snad nemůže nikdo soudný věřit.

    A to nehovořím o tom, že každý okupovaný národ má právo se bránit (ne však zabíjet civilisty, jak činí někdy Hamás a palestinští teroristé).
    April 8, 2015 v 12.29
    Je to zde vcelku přehledné.
    Skupina těch, jejichž jediným zájmem je obhajoba oficiální neoliberální americké politiky je neměnná. Zbytek se, jako většina samostaně myslících, na něčem občas shodne, občas tvrdě neshodne. Skupina je pevná jako žula. Jak kdyby z jednoho hnízda byla.
    PM
    April 8, 2015 v 15.22
    Ano, pane Ševčíku, ale jde o žulu nestejnorodou
    a je známo, že hrubozrnná méně odolává fyzikálnímu zvětrávání než jemnozrnná.
    A s odolností vůči psychosociálnímu rozpadu soudržnosti to ale takhle přehledné není.
    Rozpad lidské zrnitost je totiž natolik spontánní, že třeba i ten Freud musel nakonec varovně doznat, že se tu bez rukou božích rozplyneme jako kostka cukru ve ...............zrnitost semčitam.
    Pane Plevo, to že "hamásovské" rakety vystřelované z území Gazy měly na izraelské straně relativně méně obětí nežli naopak (palestinských obětí izraelského bombardování), bylo prostě a jednoduše zásluhou účinné izraelské protiraketové obrany. A v žádném případě ne proto, že by snad Hamás neměl dost "dobré" úmyslu pozabíjet tolik izraelských civilistů, kolik jen možno.

    Izrael opakovaně varoval hamásovské extrémisty, jaké to bude mít důsledky, pokud nepřestanou se svými raketovými útoky. Ti nepřestali - odvetná akce ze strany Izraele byla za daných okolností prostě nevyhnutelná. Jinak by ti hamásovští dobráci své rakety na izraelské obyvatelstvo vesele odpalovali dodnes.

    To že izraelská armáda varovala (civilní) obyvatele prostřednictvím SMS před svými útoky, je prostě realitou, ať se Vám to líbí či nikoli.
    April 8, 2015 v 18.16
    Realita, pane Poláčku,
    je to, že Izrael okupuje vojensky cizí území. Divit se pak, že okupovaní se snaží proti okupaci bránit, je právě to absolutní nepochopení reality.
    + Další komentáře