Diskuse (8 příspěvků)
Jiří Kubička, psycholog
October 9, 2015 v 13.57
Paní Uhlové
Shodou okolností jsem předevčírem reagoval na návrh, aby se jisté odborné gremium, jehož jsem členem, k norské kauze vyjádřilo.

jJde o interní komunikaci, proto pasáž z tohoto mailu zde ocituji bez specifikace adresáta. Je to krátké vyjádření názoru, který zastávám veřejně. Do spekulací o tom, co za tou kauzou je, bych se na veřejnosti nepouštěl.

Tady je ten mail:
"Považuji za naprosto nevhodné, aby se …. v této věci jakkoliv vyjadřoval. Základní fakta případu nejsou známa, protože spis je tajný a existují jen selektivní účelové úniky. Není také žádný způsob, kterým by orgány Česká republiky mohly zasahovat do rozhodování nezávislých soudů v Norsku; to nemůže ani vláda Norska. Medializace případu u nás neprospívá kauze paní Michalákové a už vůbec ne jejím dětem. Veřejná prohlášení politiků jsou určena české veřejnosti, nikoliv relevantním činitelům v Norsku. Například president Zeman psal králi Hakonovi. Co ten s tím může dělat? Domluvit soudcům či Barnevernetu?

K úvaze by bylo vyjádřit se k problému odebírání dětí biologickým rodičům u nás, tím se nikdo z odborné veřejnosti příliš nezabývá. Nevím ale, jestli někdo z nás má v té oblasti dostatečné znalosti a zkušenosti."


Váš článek je skvěle napsaný, souhlasím víceméně se vším.
MT
Miroslav Tejkl
October 9, 2015 v 15.34
dobře napsaný článek, souhlasím ...
MT
Miroslav Tejkl
October 9, 2015 v 15.34
dobře napsaný článek, souhlasím ...
JN
Jiří Nushart, maloměšťácký usmiřovač
October 9, 2015 v 23.28
"Stejně tak přirozeně odebrání dětí nesvědčí o jeho vině. Důvody mohly být jiné."
Rozumím-li tomu dobře, rodič se podle autorky článku nemusí dopustit vůbec NIČEHO, co by mu mohlo být kladeno za vinu, a přesto mu mohou být děti odebrány Z NĚJAKÝCH JINÝCH DŮVODŮ. Třeba proto, že je chudý (v Norsku, ne v ČR).
Saša Uhlová, novinářka
October 10, 2015 v 10.22
vina a odebírání
O jeho vině v kontextu předešlých vět, tedy o tom, že se dopustil pohlavního zneužívání. V žádném systému nejsou všichni lidé, kterým jsou odebrány děti, souzeni za trestné činy. Tedy pokud třeba děti bijí, nebo jinak týrají, může to být důvod pro odebrání, ale nikoli pro to, aby byl ten člověk odsouzen. Je to srozumitelné?

Jinak já to říkám hypoteticky, nevím, jak to bylo a v žádném případě nehájím postup norských úřadů. Jen bych ráda, kdyby si lidé uvědomili, že je v tom rozdíl. Říkat: nebyli odsouzení, tudíž děti byly odebrány neoprávněně, je nesmysl, to by byly neoprávněně odebrány skoro všechny děti v ČR, ale i v dalších zemích.
Petr Uhl
October 10, 2015 v 12.36
Věc Michalákových je selháním ČR jako právního státu
Bratři Michalákovi, občané ČR, nejsou českými poddanými, jako ostatně nikdo. Narodili se navíc v Norsku, kam jejich rodiče odešlo jako ekonomičtí migranti, a až na jedny prázdniny v ČR nikdy nežili.

Se sametovou revolucí padly všechny feudální snahy uplatňovat státní moc nad občany. Takové snahy prostupovaly život všech členů společnosti. Odnětí obou dětí z péče rodičů kvůli jejich pohlavnímu zneužití (v opatrovnickém řízení prokázanému, jakkoliv pachatelé tohoto trestného činu nebyli pro nedostatek trestněprávních důkazů stíháni) a kvůli tělesnému „trestání“ (v Norsku se to hodnotí jako fyzické týrání), dále jejich svěření do pěstounské péče dvou norských rodin (odděleně kvůli vzájemné agresivitě vypěstované výchovou), odpor obou bratrů k jejich rodičům, nedávné osvojení (adopce) jednoho z nich pěstounskou rodinou – to vše jsou kroky, které politická moc Norského království (vláda, král, krajská samospráva, velvyslanectví) nemůže nijak ovlivnit, neboť Norsko je demokratický právní stát, kde o těchto záležitostech rozhodují správní a soudní orgány.

Paní Michaláková má plné právo dožadovat se toho, co považuje za svůj zájem.V Norsku i v ČR je ovšem přednější zájem dítěte než její zájmy a nerozhoduje se o něm chaoticky, nýbrž se znalostí věci a v souladu s ochranou citlivých osobních údajů dítěte podle zákonů oné země ve správním a soudním řízení. Domáhat se svých práv může paní Machaláková v Norsku i v Radě Evropy. Zatím to v Norsku dělat nechtěla, i když jo k tomu český Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí radil.

Snaha české politické moci (vlády, poslanců a prezidenta republiky) a šilhání po její absurdní spoluúčasti v řízení u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku na straně matky bratrů Michalákových a proti oběma dětem (proti jejich zájmům posuzovaným norskými úřady a soudy) pod záminkou českého boje proti Norskému království, proti institutu pěstounské péče a za zachování již zřejmě zaniklé etnické identity dětí (čeština) jako silného nacionalistického a populistického argumentu – to vše je jen důkazem, že ČR, tedy její politická moc, nerespektuje zásady demokratického právního státu. Vztahy politických i soudních orgánů Rady Evropy a potažmo i Evropské unie k ČR budou tímto vrchnostenským, nedemokratickým jednáním vlády, prezidenta a jednotlivých poslanců českého a evropského parlamentu budou nepochybně ovlivněny.
PK
Petr Krejčí, důchodce
October 10, 2015 v 20.10
Velmi dobrý článek.
Norská praxe se nám nemusí líbit, ale pak tam s dětmi nežijme a nebo se chovejme podle norských zákonů. A když tam žijeme, tak je dobré si ony zákony přečíst a respektovat je. Přečteme-li si norský zákon o péči o děti (viz anglický překlad popřípadě originál
https://www.regjeringen.no/en/dokumenter/the-child-welfare-act/id448398/
https://www.regjeringen.no/no/dokumenter/barnevernloven/id448398/ ), tak zjistíme, že tato norma není zločinná, byť se některým nemusí líbit.
A pokud je třeba o něco dbát, pak o to, aby příchozí do České republiky se chovali k dětem v souladu s českými právními normami.
Postup pana presidenta a některých poslankyň či poslanců v této věci pak považuji za nešťastný.
JN
Jiří Nushart, maloměšťácký usmiřovač
October 14, 2015 v 10.13
Domnívám se, že v tomto případě vůbec nejde o "biologické pouto jako hodnotu".
Pokud by v hypotetickém případě dítě paní Michalákové bylo později odebráno bez dostatečně zřejmého důvodu právě těm adoptivním rodičům (nyní pěstounům), mělo by to vzbuzovat úplně stejné otázky.
Nejde tedy o biologické pouto, stejný princip by měl platit i u adoptivních rodičů. Jde o to, že důvody k odebrání dítěte od rodiče, ať už jde o biologického či adoptivního rodiče, na tom nezáleží, tedy ty důvody musí být dostatečně silné, musí mít větší váhu než trauma, které dítěti odtržení od rodiče, na kterého je zvyklé (lhostejno zda biologického či adoptivního), může způsobit.