Zvítězit je třeba v parlamentu

Patrik Eichler

Od koncentrace moci je jen krok k touze po korporativním státu, kde se v parlamentu nežvaní, kde loajalita občanů i plnění příkazů jsou vyžadovány a kde je život z velké části podřízen potřebám národního hospodářství.

Sociální demokraté nemají planě kritizovat politické hnutí ANO. Pokud se domnívají, že je pro náš politický systém nebezpečné, mají tlačit Bohuslava Sobotku k vypovězení koaliční smlouvy a vypsání předčasných voleb. Alespoň to píše Václav Bělohradský (Příliš laciné rozhořčení, Právo, 5. března 2015).

Známý filosof, který v posledním desetiletí opakovaně vystupoval na akcích sociální demokracie, je ve sporu zapojen osobně. Vystoupil na sněmu politického hnutí ANO, a tím ho podpořil stejně, jako svou přítomností dříve podporoval ČSSD.

Přechod od sociální demokracie coby hnutí stavějícího na schopnosti sebeorganizace, rovnosti mezi lidmi nebo obraně demokratického parlamentarismu k ANO je bezpochyby jednou z příčin kritiky, kterou na Bělohradského směřují Jakub PatočkaJiří Pehe.

Dalším motivem kritiky jistě je popis politického hnutí ANO jako jednočlenné firmy, která zneužívá frustraci lidí tolik rostoucí za posledních pravicových vlád, k destrukci politiky jako střetu oprávněných skupinových zájmů.

Václav Bělohradský vystoupil na sněmu politického hnutí ANO, a tím ho podpořil stejně, jako svou přítomností dříve podporoval ČSSD. Zuzana Vlasatá, DR 

Nemám v úmyslu Václavu Bělohradskému vysvětlovat, že objektivně správná, protože manažerská, rozhodnutí v politice neexistují. Pokud má někdo za politický cíl postavit do léta novou dálnici z Prahy do Brna, stačí zrušit důchody a peníze jsou k disposici hned.

Zatímco ale sociální demokracie historicky usiluje o demokratickou emancipaci člověka, firemní princip zakódovaný v předsedovi i ve stanovách politického hnutí ANO nutně vede k vydávání příkazů a vyžadování poslušnosti.

To je jeden z rozdílů mezi levicí a pravicí, i když Václav Bělohradský potřebu tohoto dělení opakovaně zpochybňuje. Dalším, nakonec nejdůležitějším, pak je vůle k přerozdělování. Ve vládní koalici je to Babiš, kdo ho odmítá, a jsou to sociální demokraté, kdo přerozdělování prosazují.

Andrej Babiš není nebezpečný, protože by chtěl zabíjet lidi. Andrej Babiš je nebezpečný, protože ve svých rukou spojuje nepřijatelně silnou politickou, mediální a hospodářskou moc. V tom mají Patočka a Pehe nepochybně pravdu.

Od této koncentrace moci je pak jen krok k touze po korporativním státu, kde se v parlamentu nežvaní, kde loajalita občanů i plnění příkazů jsou vyžadovány a kde je život z velké části podřízen potřebám národního hospodářství.

Sociální demokracie ovšem neubrání demokratický sociální stát tím, že zítra vystoupí z vlády, a politickému hnutí ANO tak vyklidí prostor k novému rozmachu. Sociální demokracie se musí chovat tak, aby příští volby mohla vyhrát.

Mimo jiné k tomu může pomoci vysvětlit, že je to Bohuslav Sobotka jako premiér České republiky a předseda ČSSD, díky kterému se zvyšují mzdy i důchody, kdo chystá zákon o důstojném bydlení, kdo „manažera Babiše“ nutí k zavádění registračních pokladen a účtenkové loterie. A na druhou stranu vysvětlování toho, že prostě zařídit lidskou podobu vymáhání dluhů má ve vládě ministerstvo spravedlnosti řízené přes rok lidmi z Babišova politického hnutí. Že jsou to Babišovi objektivní manažeři, kdo vládu z vůle svého šéfa jeden po druhém opouštějí, aniž by odvedli úkoly, kvůli kterým byli povoláni.

    Diskuse