Kde začíná islamofobie?

Saša Uhlová

Saša Uhlová reaguje na návrh Petra Bittnera, podle kterého by mělo být islamofobní stanovisko vyčleněno z demokratické diskuse. Jak ale pochopit strach lidí z islámu bez toho, že s nimi o tom budeme debatovat?

Kolega Petr Bittner ve svém sloupku Islamofobie kontra Sluníčko předestřel tezi, že naším prvořadým úkolem by mělo být především vyčlenit islamofobní stanovisko z demokratické debaty odhalením jeho rozporných, nezdůvodněných a v konečném důsledku fašistických předpokladů. Nechám stranou jinak zajímavý obsah Bittnerova textu a zaměřím se na jeho nápad, kterým svůj text uzavírá.

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

Před osmnácti lety jsem se na střední škole ve Francii učila, že po skončení studené války bude svět hledat pro svou rovnováhu nové konflikty. Jako jeden z možných sporů nám náš tehdejší učitel vyprávěl o možném střetu křesťanské a islámské civilizace. V naší třídě sedělo asi osm muslimů, přesto učitel látku vykládal tak, že jsem se cítila dotčená jen já. Pád Berlínské zdi totiž označil za problém, ze kterého vzniknou další, a to mi připadalo tehdy nehorázné.

Byl můj učitel islamofob? Pochybuji o tom, měla jsem tu čest ho poslouchat mnoho a mnoho hodin, a přestože jsme probírali celou řadu témat souvisejících s islámem, nikdy se tak neprojevil.

Dvacet let poté se v České republice setkávám se strachem z islámu, který přerůstá v nenávist. A samozřejmě přemýšlím nad tím, do jaké míry je motivován obavami z možných válek a konfliktů a do jaké míry se jedná o obyčejný projev xenofobie, tedy nenávisti a strachu z těch pár muslimů, kteří v naší zemi žijí. Nebo do jaké míry je islamofobie konstruktem podporovaným politicko-ekonomickým establishmentem, který si tak vytváří nepřítele, aby nemusel řešit skutečné problémy.

Co motivuje strach lidí z islámu? Bez diskuze s nimi to nezjistíme. Foto Chris Beckett, Flickr

Vzhledem k počtu muslimů v naší zemi s nimi většina islamofobů má „zkušenost“ pouze z médií, a ty ze své povahy informují především o věcech skandálních. To má přirozeně vliv na to, že je islamofobie často odpudivější než anticiganismus. Většina protiromských rasistů má aspoň nějaké pozitivní, nebo neutrální, zkušenosti s Romy, s nějakými chodili do školy, nebo se jinak potkali. Čím jsou muslimové abstraktnější, tím větší je prostor pro to nevidět v nich lidi a tím víc se islám stává strašákem. A o to děsivější a nesrozumitelnější se islamofobie jeví lidem, kteří na to mají jiný názor a mezi muslimy mají přátele.

Ač moje aktuální obavy z možné války jsou zcela jinde, nerada bych odpírala svým spoluobčanům právo na jejich strach. A už vůbec bych k tomu nepřistupovala tak, že si vlastně zakážeme (my „dobří“, co si rozumíme a jsme humanisté) o tom s nimi mluvit. V opravdu otevřené debatě nemusí být navíc hranice islamofobie zřetelná.

Skutečnost, že nejvíce viditelní islamofobové (Islám v ČR nechceme) jsou agresivní a duševně nevyrovnaní lidé, přece neznamená, že v důsledku vyloučíme z debaty každého, kdo se nám bude jevit jako netolerantní vůči islámu.

Kde vlastně ta hranice přesně je? Diskuze o možných světových konfliktech mezi civilizačními okruhy je v pořádku, nebo už není? A co debata o islámském fundamentalismu? A o právech žen v některých islámských zemích nebo komunitách mluvit můžeme? Nebo je nepřípustná jen debata o povaze islámu jako z podstaty špatného náboženství? A do jaké míry o tom musí být ten druhý přesvědčený, abychom mu dali najevo, že to není legitimní názor? Co přesně už je tou hranicí, za kterou již nemá smysl vést diskuzi? A není to do značné míry intelektuální snobismus? Nebo se debaty vedou jen na vysoké úrovni?

Kdybychom čistě teoreticky vyčlenili z veřejné debaty islamofobní postoje, zůstali by nám jako partneři k diskuzi, která by stejně v nějaké podobě pokračovala, jen lidé, kteří se umějí přetvařovat a neříkají otevřeně to, co si doopravdy myslí. Takový stav ale neznamená, že společnost sdílí nějaké hodnoty, a že tudíž není třeba se o některých věcech vůbec bavit.

Znamená jen, že se část lidí bojí promluvit a další část se snaží vyjádřit svůj názor oklikou, nepřímo. Tudy hradba proti nenávisti, ani šíření nejrůznějších mýtů, nevede. Strach z pádu naší civilizace je navíc možná opodstatněný, jen je třeba si uvědomit, že je to primárně náš vnitřní problém. A musíme o tom vést diskuzi, ve které se nebudou lidé bát mluvit o tom, co je tíží. Tedy posunout intuitivní obavy mnoha lidí k jádru problému.

Nemám žádný recept proti islamofobnímu šílenství, které zachvátilo naši zemi, ale jako člověk, který byl pro své názory mnohokrát z diskuze „slušných“ lidí vylučován, dobře vím, že snaha vyčlenit má stanoviska z demokratické debaty nebyla úspěšná. S trochou jízlivosti mohu říci, že jsem si prostě počkala, až nás bude dost na to, aby nás nebylo možné umlčet. A až dokážeme posouvat veřejnou debatu směrem, kterým chceme.

Toho bych se v případě islamofobie nerada dočkala, proto mi je bližší, když se poctivě a otevřeně hledají východiska kudy z toho ven, jako to ve svém textu činí Jan Beránek. Snažit se najít společnou řeč s agresivními islamofoby typu Martina Konvičky věru nemá žádný význam, protože diskuzi ve skutečnosti nevedou. K tomuto zjištění ale není potřeba sáhodlouze filozofovat, to se pozná nejpozději po první výměně názorů, první výhrůžce, nebo sexuální narážce .

Kvůli všem ostatním lidem, kteří nejsou šílení, ale přesto se islámu více či méně bojí, má smysl nechat diskuzi co nejvíce otevřenou a necenzurovanou. I proto, abychom věděli, co jejich strach vlastně motivuje. Protože já to pořád nevím.

    Diskuse
    December 23, 2014 v 10.48
    jen my sami
    Tohle je dimenze problému, která mě taky napadla, ale ke které jsem se včera nedostal. Líp bych to nenapsal.

    Včetně toho, že tíseň a obavy z konce naší civilizace je možná na místě. Ale to není to vina islámu, nýbrž nás samotných: kdyby to nebyl islám, přišlo by něco jiného, co by na rozdíl od naší současnosti zaměstnávající se plytkým konzumem, uvízlé v pohodlí, měřící už prakticky všechno skrze peníze a vlastní prospěch, a tudíž rezignující na vyšší hodnoty a ideály (zejména tam, kde by to znamenalo sebeobětování a námahu), dokáže lidi inspirovat, nabít, oslovit a zapálit pro nějaký "vyšší cíl". V tomto ohledu můžeme zachránit naši civilizaci jen my sami, a to nikoliv mobilizací proti "barbarům" přelévajícím se přes vituální hranice, ale znovunalezením sebe a hodnot, které přesahují každodenní přežívání a sobecký pohled na svět.
    December 23, 2014 v 10.58
    Také je důležité porozumět tomu, proč je IS tak atraktivní pro nové rekruty
    Moje hypotéza dokonce je, že Islámský stát přitahuje nové a mladé rekruty právě proto, že jim nějaké takové "vyšší hodnoty" a cíle sdílené společenstvým, v němž se jedinec obětuje celku, nabízí (jakkoliv jsou samozřejmě odporné). Protože něco takového v Evropě nenacházejí (samozřejmě i vlastní vinou).
    December 23, 2014 v 14.58
    Vyčlenit se musí podněcování k nenávisti, ne pouhá islamofobie
    Islamofobie je společensky nepřijatelná. A je jí nutno čelit, jinak se jí nakazí další lidé, a to poškodí společnost více než samotné hlásání protiislámských názorů. V demokratické společnosti vždy platí, že svoboda, včetně práva na svobodu projevu, m u s í být omezena v zájmu nezbytné ochrany práv a svobod druhých (a to je náš případ), bezpečnosti státu (řečeno po americku „národní bezpečnosti“), veřejné bezpečnosti, veřejného zdraví nebo veřejné morálky. K takovým omezením zavazuje zákonodárce česká Listina základních práv a svobod, tedy ústavní pořádek České republiky.
    Kritériem je podněcování k nenávisti, v našem případě k islámu, tedy obecně k nějakému náboženství. Od roku 2009 platí a od roku 2010 je tu účinný nový trestní zákoník. Zákaz šíření nenávisti k náboženství tu ale byl už od roku 1961. Dnešní zákoník (ustanovení § 356) v části „podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod“ uvádí, že odnětím svobody až na dvě léta bude potrestán ten, kdo veřejně podněcuje k nenávisti k některému národu, rase, etnické skupině, náboženství, třídě nebo jiné skupině osob nebo k omezování práv a svobod jejich příslušníků. Přísněji, na šest měsíců až tři léta bude potrestán ten, kdo podněcuje k takové nenávisti či k takovému omezování tiskem, veřejně přístupnu počítačovou sítí apod. nebo se aktivně účastní činnosti skupiny, která hlásá diskriminaci, násilí nebo nenávist, mezi jinými náboženskou. Společnost stojí před úkolem rozhodnout, zda skupina „Islám tady nechceme“ takovou nenávist hlásá.
    Snad ještě větší nebezpečí než hlásání náboženské či etnické nenávisti je právní tolerance takových projevů (a vlastně mnoha jiných trestných činů a přestupků) – copak se to musí stíhat? Přitom zákazy a soudní trestání za jejich porušení platí v celé Evropě, to jen v ČR se lidé pohoršují nad zákazem hazardu, násilí vůči dětem nebo diskriminace. Právě v českých zemích by lidé měli více chápat čtvrtý pražský artikul resp. čtvrté basilejské kompaktátům, že, volně staročesky řečeno, smrtedlní hřiechové musejí být od těch, kdož k tomu světský úřad mají, kazeni, tedy novočesky řečeno – soudy musejí trestat zločiny, ale i přečiny. O nedostatečném stíhání „smrtedlného hřiechu“ podněcování k nenávisti svědčí i to, že k tomuto trestnému činu byl zatím vydán jen jediný judikát, vycházející z rozhodnutí Nejvyššího soud z roku 2006. Návod, podle čeho určovat, zda islamofobní názor či postoj je už podněcováním k nenávisti, neskýtá.
    Takový návod bude muset respektovat cíl, který sleduje Saša Uhlová, tedy svobodně diskutovat o islámu (ale i různých formách a projevech křesťanství a jiných náboženství současnosti i minulosti), a to při omezování svobody projevu na nejmenší možnou míru. Rozpoznat agresívní a nenávistné projevy každého náboženství či naopak „boje“ proti náboženství se v dnešním světě vyplatí.
    December 23, 2014 v 19.30
    Recept
    Paní Uhlová, máte zcela jistě pravdu v tom, že islamofobie zachvátila Českou republiku, a člověk se z ciziny až diví, jak to doma všichni s tím islámem prožívají. Dokonce se mi už stává i to, že na zájezdech zrovna do islámských zemí poslouchám samé protiislámské "kecy", a to by jeden čekal trochu vyšší úroveň od lidí, kteří platí několik desítek tisíc za to, aby se do té které zemi mohli podívat.
    Určitě stojí ale za to nemlčet, a třeba i podniknout kroky k tomu, jak se veřejně prezentovat a hlavně poukázat na nebezpečí islamofobie, která je minimálně v Česku mnohem vážnějším problémem a nebezpečím, než jakékoliv možné nebezpečí ze strany islámského extremismu. Ale kromě toho je potřeba veřejnost vzdělávat! Ono totiž těžko v jedné diskusi, v jedném článku vysvětlíte ateistickému Čechovi, že islám opravdu není strašákem, když tento člověk vůbec, ale vůbec nemá ponětí o principech abrahamovských (nebo jakýchkoliv jiných) náboženstev, a tudíž apriori islám se vším všudy agresivně odsoudí - takový člověk nikdy neznal křesťanství, které se také může projevovat různě (mimo jiné i extremisticky), akorát v naší zemi bylo vždy jaksi pod pokličkou a skomíralo. S touto výbavou pak člověk slyší o běsnění IS, a je ztracen. Problém tudíž já osobně vidím v nedostatečném vzdělání a informovanosti o problematice, která se snoubí s naším ateistickým světonázorem - je to nelehká situace, to je fakt.
    December 23, 2014 v 20.22
    Já mám jenom dvě poznámky k článku a k diskusi
    1. Islamofobie je podle slovníku cizích slov "chorobný strach z islámu". Není to tudíž náboženská nesnášenlivost, ta může přijít až v druhé řadě.
    2. Ateisté nejsou nevzdělanci, kteří nemají ponětí o křesťanství a islámu. Aspoň ne všichni.
    December 23, 2014 v 20.45
    Ochablý intelektuální svět této doby způsobuje i to, že někdo hodí do prostoru slůvko, a mnozí se ho bez špetky zamyšlení chytají. Tak je to i s pořád omílaným slovem "islamofóbie". Je vytvořeno tal, jak jsou vytvořeny diagnózy různých iracionálních fóbií. Nejde však o fóbii jako o duševní poruchu. Proto je to výraz nevhodný. Není to (většinou) individuální, nýbrž sociální patologie. Je to stigmatizace na základě vyznání. Jsou to obavy z někoho ne proto, jaký je, ale pro nějaký jeho příznak, v tomto případě je to náboženství, jindy etnikum nebo rasa.

    Lidi obávající se islámu na základě neodpovědného fungování médií není správné vyhánět ze "slušné" společnosti. Je třeba trpělivě vykládat, že islám není totéž jako funadmentalismus, fanatismus, extremismus a terorismus. Je třeba jasně odmítnout extrémní formy jakékoli ideologie, včetně islámské (nebo odvolávající se na islám). Je třeba ukázat na reálných příkladech muslimy, kteří jsou humanističtí, mírumilovní, kooperativní.

    Odmítnutí si zaslouží antiislamismus, který je podobný antijudaismu. Obě jsou to formy antisemitismu. Agresivní, nenávistné útoky na islám a na liberální občany, kteří muslimy hájí, jsou mimo hranice stanovené trestním zákoníkem. §§ 355 (Hanobení národa, rasy, etnické nebo jiné skupiny osob) a 356 (Podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod) na to přiměřeně odpovídají.
    December 24, 2014 v 7.33
    Nedávno jsem s jedním islamofobem zcela náhodně mluvila. Byl to takový "známý od známého". Myslím, že se pro něj opravdu víc hodí to slovo islamofob než antiislamista, protože se dušoval, že mu muslimové nevadí, že je ale třeba držet je zkrátka a nesmí se jim dát najevo slabost. Snažila jsem se mu jeho názory (celkem nesměle) vyvracet, ale pak jsem zjistila, že marně, protože on měl už spoustu "svých" informací - jak z internetu, tak z knih. Největším jeho argumentem ovšem bylo to, že nedávno mluvil přímo s nějakým muslimem a ten mu jeho obavy potvrdil tím, že mu řekl:
    "Ano, my muslimové jsme nebezpeční. My uznáváme jedině sílu a s tím nic neuděláte."
    Proti tomu se těžko dá něco namítnout. Leda tak přerušit hovor. Pak jsem dodatečně zjistila, že ten muž byl velmi znepokojen mou vstřícností k islámu a poslal mi mailem prostřednictvím známého nějaké texty a videa. Zkrátka usoudil, že je mi zapotřebí osvěty.
    December 24, 2014 v 11.53
    netolerance
    Moji hypotézu o tom, že reálně je pro nás ve středoevropském prostoru větší hrozba nacionalismus a nenávist vůči jiným (muslimům, Cikánům, nezaměstnaným atd.) než náboženský fundamentalismus, potvrzuje zkušenost posledních 48 hodin. Po zveřejnění textu na téma hrozby radikálního islámu jsem dostal už několik výhružných osobních emaiků od českých "slušných většinových občanů". Přesto, že posledního půl roku trávím ve většinově muslimské společnosti, nic podobného jsem tam nezažil - a to navzdory mé zjevné odlišnosti tam i mým neskrývaným kritickým názorům na islám (a náboženský zápal obecně).
    December 24, 2014 v 13.35
    "My" a islamofobové.
    K článku pana Bittnera podotknu, že není realistické očekávat, že v demokratické diskusi se vágně určená entita zvaná "my" dohodne na jednotném postupu proti jiné nezcela jasné entitě zvané "islamofobové". A to ještě by se to "my" mělo jasně vymezit vůči "sluníčkovým lidem" čili liberálním multikulturalistům! To by nám těch lidí k diskusi zbylo dost málo. Nebo ne "nám", ale mně. S inkluzivním "my" mám ten problém, že často nevím, zda mě do něj autor počítá.

    Na otázku, při jak velkém rozdílu názorů má ještě smysl se pokoušet o dialog, si každý zodpoví sám.

    Pan Petr Uhl připomíná hranice diskuse dané trestním zákoníkem. Kladu si otázku, jaký smysl mají zákony, jejichž dodržování není a možná ani nemůže být soustavně vynucováno. Nevzpomínám si na případ, kdy by u nás v posledních dvaceti letech selektivní aplikace § 356 (nebo podobných dřívějších zákonů) ke kultivaci veřejné diskuse přispěla. Soudní řízení spíše pomáhá nenávistné názory zviditelnit a dodat jejich nositelům gloriolu mučedníka.
    December 24, 2014 v 14.4
    K tomu, co napsal pan Kubička (a taky pan Uhl)
    Mají být zákony (kodexy, nařízení, vyhlášky) striktně vynucovány? Mají být "potíráni smrtedlní hříchové"?
    Pokud si odpovíme tak, že mají, pak musíme být naprosto nekompromisní. Možná pak budeme muset vyloučit, potrestat, zavřít (podle závažnosti porušení) kdekoho. Když už se bude množství "vyloučených" osob zdát příliš veliké, můžeme zákon "změkčit" nebo přizpůsobit mentalitě osob, kterých se zákon týká. Když to budeme chtít udělat, zjistíme, že rozdílnost mentalit je příliš veliká a že bychom museli mít pro každého jiný zákon, protože každý uznává něco úplně jiného.
    Zákony, které lidé neuznávají, se vynucují velmi obtížně.
    Možná bychom s hrůzou zjistili, že velkému množství lidí nevadí, když někdo jedná nezákonně nebo dokonce nemorálně. Možná bychom s hrůzou zjistili, že plno lidí považuje morálku za úplný nesmysl. A jak by taky ne, když nemorální jednání nikomu nevadí? A i kdyby někomu vadilo, tak co je nám po něm, že? V atomizované společnosti morálka nemůže fungovat, a tak ji nahrazují psané zákony, o nichž nemůže být pochyb, že platí. Ale jak může společnost, která neuznává morálku, uznávat zákony? Zákony mají přece vyplývat z morálky, ne?
    Nebo z čeho by vlastně měly vyplývat?
    + Další komentáře