Londýn 1864, první pokus o internacionálu

Jiří Dolejš

Tento týden uplyne sto padesát let od založení Mezinárodního dělnického sdružení známého jako I. internacionála. Na jejím vzniku se podílel i Karel Marx. Dodnes je možné z tohoto pokusu čerpat poučení.

V pátek 28. září si připomeneme 150. výročí založení proslulého Mezinárodního dělnického sdružení (International Workingmen´s Association, IWA), známého později v dějinách socialistického hnutí spíš jako I. internacionála. Odkaz této události není černobílý, už tehdy se v syrové formě projevovala různorodost přístupů a s tím spojené slabiny i síly myšlenkového kvasu na levici.

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

Ustavující kongres IWA proběhl v St. Martin's Hall u Londýna. Sešli se tu ve dnech 25. až 29. září 1864 zástupci z třinácti evropských zemí a z USA. Prozatímní stanovy uváděly, že sdružení bude spojovat různé dělnické spolky, které směřují k ochraně a ekonomickému osvobození dělnictva. Na půdě tohoto sdružení se přitom sešli velmi různí lidé a střetávaly se tu velmi odlišné koncepty socialismu. Dějiny první internacionály byly proto nestálým bojem jejího vedení za charakter této organizace.

Na vzniku IWA se přímo podílel tehdy šestačtyřicetiletý, ale už mezi socialisty značně uznávaný Karel Jindřich Marx. Byl na ustavující kongres pozván prostřednictvím německého spolku pro vzdělávání dělníků. Teoretik Marx se dosud spíš vyhýbal praktické organizační práci v dělnickém hnutí. V případě pozvání do Londýna však udělal výjimku. Nabyl dojmu, že již nastal čas na pevnější mezinárodní strukturu. Rozhodl se tedy platně zasáhnout a skoncovat s amatérismem různých utopistů a spikleneckých kroužků.

V souboji, který probíhal na půdě první internacionály, bývá Marx líčen jako zastánce bojového prosazování panství pracující většiny nad vykořisťující menšinou. Foto Flickr.com

Vzdělaného Marxe vybrali v Londýně za člena pracovního presidia kongresu. Byl pověřen vytvořením hlavních dokumentů nově vznikající organizace, tedy jeho stanov a tzv. Inaugurální adresy (ty pak schválil I. kongres v Ženevě v roce 1866). V IWA se tak vlivem osobnosti Karla Marxe stal marxismus převažujícím myšlenkovým proudem.

U zrodu první internacionály ale stáli i anarchisté, jako např. Michail Alexandrovič Bakunin, orientující se spíše na taktiku spiknutí, či zastánci učení Pierra Josepha Proudhona, který zavrhoval politickou revoluci a akcentoval družstevní hnutí a mutualismus.

Marx byl od počátku kritický vůči odmítání organizovaného politického hnutí anarchisty. Bakuninovi vyčítal sektářskou tendenci vytvořit „internacionálu v internacionále“. Obviňoval ho z intrikánství a dokonce z majetkových podvodů. Ten ho zase naopak vinil z autoritářství.

Bakunin byl na kongresu v září 1872 v Haagu na návrh Bedřicha Engelse nakonec z IWA vyloučen. Většinu získali stoupenci Marxe, působili tam i francouzští blanquisté, od kterých vlastně pochází heslo „diktatura proletariátu“ a kteří ovlivnili i Pařížskou komunu (1871). Významní byli i němečtí lassalovci (státní socialisté spolupracující nad sociálními opatřeními s Bismarckem), se kterými se Marx utkal až ve své Kritice gothajského programu (1875).

Okamžitě po haagském kongresu uspořádali anarchističtí členové internacionály svůj vlastní konkurenční kongres ve švýcarském městě St Imier. Tvořily jej delegace ze Španělska, Itálie a švýcarského Jury. Seskupily se do volného svazu autonomních organizací svázaných jen solidaritou a vzájemným přátelstvím.

Na chvíli existovaly dvě rivalské internacionály, ale IWA se přestěhovala do New Yorku, stranou dění v Evropě. V červnu 1876 na kongresu ve Philadelphii byla nakonec její činnost ukončena. Tak skončil první významný pokus o internacionálu.

V souboji, který probíhal na půdě první internacionály, bývá Marx líčen jako zastánce bojového prosazování panství pracující většiny nad vykořisťující menšinou. Měl ctižádost vystupovat jako představitel objektivní teorie socialismu a otec myšlenky emancipující role proletariátu.

V jeho díle ovšem můžeme také najít stopy zrající zkušenosti ze sociálních zápasů za osvobození dělnictva a k pochopení významu přechodu k politické a ekonomické demokracii jako podmínky socialismu. Bez blanquisticky zjednodušených forem boje, třeba i na úkor svobody, a Prokrustova lože neustálého štěpení socialistického hnutí na vlastníky pravdy a odpadlíky od ní.

To se týká i dnešních snah o internacionálu. Internacionalizace práce je odpovědí na internacionalizaci kapitálu. Zesvětovění našich životů objektivně vede k potřebě mezinárodní organizace politiky. A tak se pokusy o internacionálu jako ten z roku 1864 vrací. Druhá internacionála skončila neslavně světovou válkou, osud kominterny byl zase ovlivněn systémovou degenerací historického pokusu o socialismus v sovětském bloku. Historický rozkol z té doby se přitom dodnes nezajizvil.

Některé pokusy o funkční mezinárodní platformu pro socialistické hnutí žijí dodnes a jejich existenci podporují zejména mnohovrstevné a strukturované procesy globalizace a integrace. Ale poučení z tohoto londýnského prvního pokusu z časů zakladatelů platí i na ně. Sektářské spory jsou hrob spolupráce. Dosažení užitečné synergie v objektivně heterogenním hnutí je možné jen nedoktrinální konkurencí při společném a otevřeném hledání jasného azimutu v organizování každodenních zápasů za sociální spravedlnost.

    Diskuse
    September 27, 2014 v 10.30
    vyloučení Bakunina
    Klíčové je to, že historie nakonec dala Bakuninovi za pravdu. Než byl vyloučen z internacionály, správně predikoval, že marxistický koncept diktatury proletariátu se zákonitě zvrhne v diktaturu nad proletariátem, tedy ve vládu úzké byrokratické třídy.

    Přesto se i dnes najde spousta skalních marxistů, kteří tento vývoj, typický pro většinu zemí, kde marxisté uchvátili moc, nepovažují za zásadní problém samotné ideologie, ale za individuální pochybení jednotlivců.
    JP
    September 27, 2014 v 14.16
    Historická pravda
    Ano, to je bezpochyby pravda, že Bakunin už v 19. století velice jasnozřivě předpověděl, k jakým důsledkům povede pokus osvobodit společnost respektive dělnickou třídu jejím totálním zkolektivizováním.

    Na straně druhé ale sám Bakunin nepředložil naprosto žádný koncept společnosti, který by mohl mít nějaký dějinný potenciál do budoucnosti. A stejně tak jako měl Bakunin pravdu ve svých polemikách proti Marxovi, tak stejně tak měl i Marx naprostou pravdu ve svých polemikách proti Bakuninovi - totiž že tento není vůbec schopen člověka, lidskou bytost chápat jinak, nežli jenom přes jeho - principiálně omezenou - individualitu. Přes jeho holé - a anarchistické - Já.
    September 28, 2014 v 0.10
    kde hledat ten společný azimut ?
    Ano, blanquistickou diktaturu či anarchistické spiknutí vzal čas, ale panství kapitálu vesle vzkvétá - minimálně v analýze kapitálku je Marx inspirativní.
    Ono totiž bez řešení otázek ekonomické moci těžko překročit Rubikon podstatnější proměny systému. I když jeho sociální změkčování není také bez významu
    Je-li člověk průsečíkem společenských vztahů, tak ty hospodářské hrají stále významnou roli. Postmateriální postkapitalismus není jak nebeská rosa co padne sama s chladným ránem.
    September 28, 2014 v 8.44
    žádný koncept?
    Pane Poláčku, to přece není pravda, že by Bakunin nepředložil koncept. Naopak - byl de facto zakladatelem anarchokolektivismu a poměrně konkrétně popsal svou vizi - společnost řízenou federativními dělnickými svazky. Myslím, že když se dnes bavíme o samosprávě pracujících, je nabíledni, kde leží její inspirace.

    Stirnerovský individualismus, ten už koncem 19. století také nebyl moc v módě (pokud nepočítám doznívající hnutí ruských nihilistů či vliv anarchismu v nových literárních proudech).
    September 28, 2014 v 15.49
    koncepce ? spíš všehochuť
    Bakuninovi nelze upřít touhu po svobodě a odpor k autoritářství, měl pravdu když varoval před rizikem panství profesionálních revolucionářů, ovšem jako nečlen jeho fanklubu vidím kriticky ten jeho mišmaš tradic ruského národnictví a živelné vzpoury proti politické moci jak brány do ráje "spontánního kolektivismu"
    JP
    September 28, 2014 v 18.18
    Bakuninův koncept
    Dobře, musím trochu korigovat: Bakunin nezanechal žádný opravdu p o u ž i t e l n ý koncept nějaké nekapitalistické společnosti.

    Nutno přiznat: ty jeho téze o "svobodném socialismu", o samosprávně-anarchistických kolektivech zbavených jakékoli vertikální podřízenosti vůči nějaké politické či jiné moci shora - to všechno působí nemálo přesvědčivě, především po historických zkušenostech s "organizovaným" socialismem marxisticko-bolševického typu.

    Jde o to: Bakunin si v podstatě neláme hlavu s otázkou, jak by to všechno vlastně mělo vůbec v realitě fungovat. Bakunin výslovně odmítá vytvořit nějakou velkou teorii postkapitalistické společnosti - s tím, že taková teorie prý stejně nikdy nedosáhne vlastní praxi, praktický život.

    To je sice do jisté míry pravda; ale tím že Bakunin neřeší zásadní otázky a problémy teorie, nemůže je pak vyřešit ani v praxi.

    Už Marxovi je možno - a nutno - vytýkat, že jeho teoretické úvahy o tom, jak by měl fungovat socialismus respektive komunismus, jsou příliš obecné, a především příliš "optimistické", nežli aby mohly postihnout krajně složitou a rozporuplnou realitu člověka a společnosti; Bakunin se pak o takovéto odpovědi a řešení ani vůbec nepokouší, a jenom prostě doufá, že ty dělnické respektive výrobní kolektivy "zdola", bez jakékoli hierarchické organizace, už prostě budou nějak fungovat.

    To je v posledku opravdu jenom čirá víra, ale ne žádný nosný historický koncept, na jehož základě by bylo možno vytvořit nějakou novou, postkapitalistickou společnost.
    PM
    September 28, 2014 v 22.11
    Vertikální síly není možné možné odstranit,
    zůstává pouze možnost jejich napětí "optimalizovat".
    Jenže s tou optimalizací to byla a je konstantní svízel
    Jsme vertical challenge people, včetně všech družstevníků a klausiánů/neoliberálů ....bych přitakal panu Poláčkovi.
    K řešení otázek "optimalizace" soupeření o ekonomickou moc se nabízí možnost využití moderní demokracie k limitaci procesů sebearistokratizace mocných.
    Pokud to současná autoaristokracie připustí........bych dodal.
    September 29, 2014 v 11.21
    struktura postkapitalistické moci
    to souhlas - v boji s byrokratismem a autoritářstvím se často vylévá z vaničky dítě. Problém nejen anarchismu ale i samosprávných teorií.
    Vertikální řízení neznamená hned nadvládí "třídy řídícího aparátu" a nelze ho zcela nahradit spontaneitou nezprostředkovaných a různěš racionálních rozhodnutí.
    Jak efektivně poutat panství vertikální hierarchie, jak dosáhnout funkční zpětné vazby je ten úkol, kde má své místo relativně složitá politická i ekonomická demokracie.
    Jak by měla bez naivity vypadat ekonomická a politická moc. Hned jedno zadání pro konkrétní a méně abstraktní hledání společně akceptovatelných řešení ...
    September 30, 2014 v 10.41
    spontaneita
    Souhlasím s panem Poláčkem, že Bakuninovo dílo hovoří poměrně abstraktně. Důležité však je, že ukázalo určitou cestu, která nebyla slepou vývojovou linií socialismu. Ba naopak, následovníci Kropotkin či Machno již přišli s konkrétním konceptem svobodné společnosti, který také dokázali převést do praxe a který ukázal svou životaschopnost.

    A tyto myšlenky jsou stále aktuální, stačí se podívat např. na experimenty v současném Kurdistánu.

    Pane Dolejši - máte pravdu, že vertikalita jako taková není v každém případě nežádoucí, důležité však je, aby vždy existovala kontrola zdola, možnost odvolatelnosti, zpětná vazba atd. A aby byla vertikální moc tolerována pouze v nezbytných případech - tam, kde je to v dané chvíli efektivní.
    ON
    September 30, 2014 v 10.42
    Internacionály byly pluralistické a jednotlivé národní strany a uskupení se více než abstraktní teorií řídily vlastními zkušenostmi v závislosti na specifických politicko-kulturních a historických kontextech. Marx tyto rozdíly přehlížel a měl ambici obdařit dělnické emancipační hnutí nějakou všezahrnující teorií a strategií (různé taktiky uznával). Ta ambice byla v dobovém kontextu, kdy vznikala (Komunistický manifest) pochopitelná, ale již tehdy hodna kritiky (a také kritizována oprávněně byla).To bylo ono Prokrustovo lože, jež od té doby, ať už jde o apologety či např. anarchistické kritiky Marxe "neustále štěpí socialistické hnutí na vlastníky pravdy a odpadlíky od ní". To je příčina, proč jsou mnozí lidé na levici k sobě často tak nesnášenliví, sektářští a doktrinářští, proč jejich diskuse připomínají středověké scholastiky a proč je dnes takřka nemožné levici integrovat "internacionálně". Bez uznání vnitřního konceptuálního pluralismu levicového hnutí se však žádná levicová internacionála nevytvoří.
    + Další komentáře