Vykašlat se na Bullshitt Jobs?

Jiří Dolejš

Civilizační vývoj umožňuje zbavit se práce otrocké, ponižující, mechanické, ale současně platí i to, že všichni nemohou dělat kreativní práci vědců či umělců. V složité společenské dělbě práce všichni pracují na druhé.

V jedné z nedávných diskuzí na DR Otakar Bureš dost suverénně prohlásil, že blbí čecháčči nechápou, co je práce. Prohlásil, že práce je i hrát na kytaru, žebrat, nebo vařit miminu a odvolal se na prof. Graebera z Londýna.

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

Snad to tak ani nemyslel, ale vyšla mu z toho rovnice, mít nějaké zaměstnání a pobírat za ně plat rovná se asimilace na nekulturu. Jako by vyzýval, že bychom měli přestat dělat. Je ale imperativ musíš dělat skutečně škodlivá totalitní ideologie, která útočí na Romy, squaterry a jiné, co se odmítají asimilovat v nějaké perverzní robotárně?

Nechme stranou pocity na téma, kdo čemu rozumí a nerozumí. Ale snaha relativizovat hodnotu práce jako práva i povinnosti je nepochybně důležité téma k serioznější diskusi. Nalistoval jsem tedy zdroj inspirace pana Bureše, zmíněnou stať Davida Graebera (On the Phenomenon of Bullshit Jobs, 2013).

Jmenovaný je profesorem antropologie na London School of Economics. Tím je dáno, že na kategorii práce se nedívá očima ekonoma. Ale ani on netvrdí, že práce může být jakákoliv činnost. Spíše si všímá problematiky odcizené práce a kulturních důsledků vytěsňování lidí z bezprostředně produktivní sféry

Lidé chodící do práce nejsou pracující blbci. Práce je především objektivní zdroj obživy v různých výrobních podmínkách. Foto neznámého autora, flickr.com

Jaké je objektivní měřítko práce, aby nebyla vnímána jen jako psychologické násilí? Práce opravdu není jakákoliv činnost, ale slouží k uspokojování potřeb člověka v rámci určitého společenství. Práce jednotlivce je součástí celkové práce. Mezi individuální a společenskou prací je složitý vztah. Základem je, aby práce jednotlivce jako zdroj obživy ale i seberealizace vůbec byla. To souvisí se schopností společnosti práci organizovat.

Dalším problémem je ochrana podmínek práce. Jako mohou vznikat umělé potřeby, tak samozřejmě může vznikat i umělá práce. O struktuře nabídky práce ale rozhoduje poptávka po konkrétních statcích. Společenskost práce ovlivňuje i její vlastnické určení a ani nárůst volného času nás nezbavuje ekonomického tlaku, ani potřeby tento čas využívat i ke kultivaci produktivnosti.

Graeber vychází z předpokladu, že vývoj technologie by měl umožnit zkracovat nutnou pracovní dobu a že se tak neděje v očekávané míře. To je pravda — vlna zkracování pracovní doby narazila na krizi státu blahobytu. A zaměstnání se opravdu už léta přesouvá z primérního a sekundárního sektoru do dalších sektorů, zprostředkovaně produktivních nebo dokonce neproduktivních služeb. Na tom ale snad není nic divného. Tomu se říká rozvoj společenské dělby práce.

Nežijeme v době sběračů kořínků, ale ani v století páry. Jenže tyto posuny nejsou jednoduché — např. zaměstnanost v kvartéru a kvintetu předpokládá i poměrně vysokou úroveň kvalifikace. Uznání jednoduché práce pro domácnost a rodinu je odvislé od možností přerozdělování. Nelze ani mechanicky oddělovat nutnou práci a nadpráci.

Graeber dost skepticky a především paušálně označuje nová zaměstnání jako posunovače papíru a jejich práci označil za práci zbytečnou, nesmyslnou, prostě práci na hovno (Bullshit Job). Kterou práci ale lze předem takto označit — práci v reklamě, firemní právníky, administrativu? Jen to, co se mně líbí, je práce? A když se mi do něčeho nechce, budu to prostě ignorovat jako ten správný životní způsob?

Civilizační vývoj umožňuje zbavit se práce otrocké, ponižující, mechanické, ale současně platí i to, že všichni nemohou dělat kreativní práci vědců či umělců. V složité společenské dělbě práce všichni pracují na druhé a výsledky jejich činnosti jsou zprostředkovány směnou, trhem. Teprve tak se ověřuje společenské uznání práce. To je realita.

Práce matka pokroku je možná staré heslo. Ale právě v pracovním procesu přetváří člověk nejen přírodu, ale i sám sebe. Lidé chodící do práce nejsou pracující blbci. Práce je především objektivní zdroj obživy v různých výrobních podmínkách. S civilizačním rozvojem se rozšiřuje produktivní charakter práce na  uspokojování dalších společensky uznaných potřeb. Ale i neziskový sektor může prostě žít jen z toho, že jinde pracující produkují zisk.

Samozřejmě míra zručnosti, intenzity a technického vybavení práce je historicky podmíněna. Práce má i významné socializační funkce - dlouhodobá ztráta práce se projevuje rozpadem společenských návyků. A tak, pokud chci řešit práci odcizenou, zbytečnou, tak jedině přes společenské mechanismy, nikoliv adorací nepráce.

    Diskuse
    OB
    July 10, 2014 v 8.39
    díky za téma
    Předně jsem rád, že se někdo tématu chopil.
    A současně musím říct, že mě nepřekvapuje, k jakým stereotypům se, pane Dolejši, uchylujete, a jak si domýšlíte, co nebylo řečeno.

    "Snad to tak ani nemyslel, ale vyšla mu z toho rovnice, mít nějaké zaměstnání a pobírat za ně plat rovná se asimilace na nekulturu. Jako by vyzýval, že bychom měli přestat dělat." Fakt nechápu, kde jste tohle vzal?
    Také nebylo řečeno, že práce je jakkákoli činnost..

    Už v debatě ke squatterům jsem Vás viděl u Orwella na dvorku, a dnes zas: "O struktuře nabídky práce ale rozhoduje poptávka po konkrétních statcích." To myslíte vážně? A co znamená věta “Společenskost práce ovlivňuje i její vlastnické určení...”?

    A konečně řečnická otázka: Proč nemluvíte o diktatuře růstu?

    OB
    July 10, 2014 v 8.53
    Práce se nerovná zaměstnání
    K té Vaší domýšlivosti: Nepodsouvejte mi, že "Lidé chodící do práce jsou pracující blbci."

    Vyjdeme-li z toho Graebera, řeč je o tom, že se ohromná část zaměstnaných cítí jako "pracující blbci", protože jejich práce je prostě na hovno. Vůbec je s podivem jak je zažraný ten ekonomistický náhled na život, takže přístup řekněme sociálně-antropologický se nechce pochopit. Tomu jde o to, naslouchat i lidem, kterých se věc, problém týká. Nejen opakovat poučky liberálně kapitalistické ekonomie.

    A konečně: váš text míchá práci a zaměstnání. Proč nechcete přistoupit na tudle distinkci?

    "Lidé chodící do práce" je prostě nesmysl. Lidé chodí do zaměstnání, a to ještě neznamená, že pracují, stejně jako to, že někdo nemá zaměstnání, neznamená, že nepracuje. Ve zminované diskuzi mi šlo o tohle.

    A ještě odkaz na zminovaný graeberův text: http://a2larm.cz/2013/09/prace-na-hovno/

    A pěkně srozumitelně zde: prigl.cz/brnaci/mladi-by-meli-prestat-makat-rika-profesor-david-graeber-z-london-school-of-economics/

    Graeberovi vyšla česky kniha Dluh, prvních 5000 let. Ta by Vás vyděsila! Dluhy se přece odpouští. Třeba plošně všem dlužníkům pod 100000? Co Vy na to, zákonodárče?
    July 10, 2014 v 10.6
    O.Bureš
    Snd nevadí že jsem se inspiroval vašemi poněkud emočním diskusními příspěvky - možná malá výměna argumentů odhalí kořeny našeho nepochopení :ale hlavně - problém společenské práce je opavdu důležitý
    1) samozřejmě že společensky uznaná práce je o protnutí nabídky a poptávky (lokálně či globálně, to už je jen forma) , na tom snad není tolik nesrozumitelného - jewslti doma hrajete na sřipky je zcela vaše věc, to vá asi neživí
    2) pokud jde o vlastnické určení..tak obecně řečeno společenská práce se v soukromé sektoru projevuje zprostedkovaná trhem, u společenských forem do toho vztupuje kolektivní kalkul
    3) nebojuji s démonem růstu - přírůstky ekonomického výkonu jako takové jsou snad ppotřebné (stacionární ekonomika je extrém) - jen rozlišuji jeho kvalitu.To nijak neztenčuje potřebu společensky užitečně pracovat,
    4) rozlišovat sémanticky práci a zaměstnání lze ale co to přinese - jak je výše řečeno : uznáním práce je její hodnota při směně jejích výsledků. A to se realizuje v drtivě většíně nějakým zaměstnáním (podnikáním).

    P.S. o blbých čecháčcích co chodí do jakékoliv práce jste psal vy, ale to neřeším, já jsem se právě kvůli porozumění spíš odrazil od textu Graeberova, pohříchu dost esejistického.
    P.S.S. zrušit šmahem všechny existující dluhy na světě mne neděsí, stejně jako mne neděsí sedmihlavý drak - pohádky totiž neberu vážně, pomoc vybraným dlužníkům je něco iného
    ??
    July 10, 2014 v 11.21
    Tentokrát Tě Dolejši musím podpořit, se znalostmi
    nepodloženou suverenitou pana Bureše jsem se už taky setkal, i když se týkala jen marxismu. Takže jsem si odnesl nálepku"normalizační dědek", čemuž se Ty, jsa Ty znalý mého životaběhu, určitě zasměješ. Ale Ty taky nejsi zrovna expert na marxismus a z toho vyplývají některé zbytečné disonance ve Vašem dialogu.
    Nevyjádřim se k tomu, zda si navzájem správně intepretujete své texty, nehodlám ztrácet čas jejich analýzou, spíš se na to podívám z pohledu Karlíka z Trevíru.
    Co pan Bureš nechápe, je dvojaký charakter práce jako základní člověkatvorné činnosti. Jelikož se lidstvo pohybuje od svého vzniku ve dvou základních rolích (vlastně ve třech - ale plození nechám stranou) - a to je jeho vztah k přírodě vyjádřený kategorií "výrobní síly" a tomu odpovídající a měnící se vztah lidí k sobě navzájem - výrobní vztahy, zjednodušeně vlasnictví výrobních prostředků, je při hauzírování s pojmy nutné rozlišení. Například ta společenskost práce. Jedna stránka té společenskosti je dána součinností lidí ve výrobním procesu - při tvorbě užitných hodnot, služeb i volného času pro mimoekonomický rozvoj. Původní až zvířecí společenskost je překonána dělbou práce a ta sama už člověka svým způsobem deformuje, pokud je to celoživotní oopakující se role vynucená přežitím společnosti a pohlcující podstatnou část jeho životního času. Ale i taková práce, jak jsi správně uvedl, člověka socializuje, svým způsobem rozvíjí a kultivuje - i když nerovnoměrně. Součinnost a propojenost lidí po této technické stránce se prohlubuje bez ohledu na společenské vlastnické systémy - tovární práce je už hodně vysokým stupněm této společenskosti, který je ale ještě překonán stavem,ke kterému se s vědecko-technickou revolucí blížíme - to jest součinnost, která nevyžaduje současnou přítomnost zprostředkovaná komunikačními aj.sítěmi apod. Vytěsnit masu lidí z této činnosti - to je vražda nejen jednotlivců, ale hrozba pro samotné přežití společnosti.
    Přitom ta současná nezaměstnanost jasně dokazuje, že čistě technicky společnost má na to, aby roli práce nutné v životě člověka minimalizovala na dobu,která by ho nedeterminovala osudově, dávala dost prostoru pro svobodnou tvořivou činnost v jakékoli oblasti, zlikvidovala diskriminaci velkých skupin v tomto člověkatvorném rozvoji, jak píše Engels - zlikvidovala "profesory" i "přidavače" jako vnucená společenká určení. Samozřejmě, tento vývoj naráží na připravenost lidí pro změněnou funkci danou tisiciletím předchozí dělby-,. Mimochodem - aby mne odpůrce růstu růstu nefackoval ekologickými argumenty - tento růst vůbec nemusí znamenat ničení přírody, vyčerpávání zdrojů, hromadění zbytečných užitných hodnot apod. Z tohoto výrobně silového, technického hlediska pak můžeme vést debatu, co je a co není práce,ale moc smysplupného v tom nebude - snad jenom by se do toho musel zavést nějaký ekonomický propočet, jaké činnosti lze považovat z hlediska nutného přežití společnosti za nutné,pomocné nebo luxusní, nebo tam můžeme vnést nějaké psychologické hledisko míry člověkatvornosti apod. a pak nám může vyjít,že např.činnost kapitalisty při vykořisťování nebo válčení je tvořivá a člověkatvorná , zatímco co funkce zametače odpadků ne. A to bude všechno.
    Pro společenský vývoj je však bezprostředně naléhavější to další hledisko - hledisko rozdělení vlastnických či nevlastnických rolí lidí při zacházení s výrobními prostředky v celém reprodukčním procesu - výroba, rozdělování, směna, spotřeba. I vývoj v této sféře formuje podobu společenskosti - i zde zase ta zvířecí bezprostřední společenskost prvobytně pospolné společnosti, nahrazena nerovností soukromého vlastnictví, příp. tím, že společenská součinnost má formu roboty, otrockých mas apod., kapitalismus je vrchol oddělení člověka od vlastnictví a jako takový brzdí rozvoj té první roviny společenskosti,a začíná být nutností rovnost ve vlastnické roli - protosocialismus je nedokonalý pokus,ale nevyšel a na řadě je samosprávné vlastnictví /(což ty Dolejši samozřejmě neuznáváš, ale tím se nezatěžujme) . Čili - když se s Burešem hádáte, tak byste měli odlišovat ty dvě roviny a tedy i dvojí hodnocení Bullshit Jobs, ale i té "diktatury růstu", pan Bureš by zase neměl ignorovat ekonomiku jako základ toho antropologického apod. aspektu práce. V každém případě je třeba změnit daný stav a nezaměstnanost je svinstvo, stejně jako zbytečné přetrvávání mnoha člověka deptajících (technicky i společensky) činností, i když to třeba ještě teď není možné z té technické stránky dělby práce, pustit i vykonavatele těchto profesí k vlastnickému rozhodování možné je a s přeměnou obslužných pracovníků na kogniariát se bude rozšiřovat. Vlastnicky monopol soukromých vlastniků se nesmí zvrtnout v určitý obdobný monopol řídícího aparátu,jako tomu bylo za protosocialismu.
    Jeden metodologický typ od Karla - pokud jde o produktivnost práce- rozlišuje produktivnost práce i podle hlediska, zda vede k produkci materiálních hodnot (a těmi může být i aplikovatelný vědecký objev a podílet se na něm mohou i ti pomocní pracovníci nebo ti pouze duševní v rámci tzv. souhrnného pracovníka) a potom práci, která je nutná jen z hlediska logiky daného typu vlastnictví
    (např. účetnictví, ostraha, reklama apod.) - na pustém ostrově by tyto činnosti byly zbytečné.
    A když jsem Tě Dolejši podpořil, tak si to hned vyberu - proč se není KSČM schopná dát si zaměstnanecké vlastnictví -samosprávu jako hlavní cíl svého strategického programu a proč byly odmítnuty má naprosto konkrétní návrhy na to, co by mohla KSČM i její poslajci udělat pro začátek boje o samosprávu? A máš to z Prahy doma.
    July 10, 2014 v 13.51
    vždyť ano
    Jen zcela lakonickya bez nějakých posvtných manter. Možnost zaměstaneckého vlastnictví (ale i družstevního) KSČM vždy brala jako důležitou což je snad obecně známo, natož penzionovanému pracovníku aparátu strany.
    To že má výrobní demokracie in concreto své ekonomické, politické, informačně technologické ale i sociálně psychologické limity je už věcí konrétních praktických projektů na který bohužel je málo lidí. Punctum.
    EN
    July 10, 2014 v 14.21
    Graeber přesně vyjadřuje mé pocity z práce
    Podavačka papíru by pro mou práci bylo ještě lichotivé označení. Je vcelku vysoce kvalifikovaná, nadprůměrně placená, to ale neznamená, že to není bullshit job. I kolegové, kteří jsou vlastně mými klienty často říkají, že je to úplně jedno, jak to udělám, že to stejně nikdo neocení. Míra stresu je v přímém kontrastu k tomu, že cokoliv udělám, je stejně "na hovno". Nemůžu se ubránit pocitu, že nejen já, ale i mí kolegové tu plýtvají svým potenciálem a kreativitou a jelikož mnoho z nich pracuje 12 a více hodin denně, je v tomto případě práce i silně desocializačním faktorem. A to, že se dnes absence práce projevuje tak, jak píšete, není podle mě důsledek toho, že člověk nemá práci, ale toho, jaký důraz na ní společnost klade, to jakou hodnotu jí přikládá, že nevidí jinou alternativu a potažmo tím, jak se díva na ty, kdo nepracují. Překvapuje mě, jaké reakce občas vyvolává mé tvrzení, že matka 4 dětí, která v životě "nepracovala" je pro společnost mnohem užitečnější než já. Tím rozhodně neříkám, že si své práce nevážím, a že za ní nejsem ráda, byla bych ale ráda, kdyby společnost oceňovala i jiné způsoby, jak lidé přispívají k jejímu chodu a rozvoji. Vedle spousty zbytečných zaměstnání existuje i řada oblastí, kde je pracovníků nedostatek.
    EN
    July 10, 2014 v 16.8
    Nezakonne mozna
    Ale jinak je tu kolem 55 hodin povazovano za takovy lehci tyden, 65 za normalni... Ne vzdy ma clovek stesti na normalni tyden...
    ??
    July 10, 2014 v 16.16
    Ale Jirko, už zase blbneš lidi?
    Právě proto, že za dvacet let působení dobře znám možnosti KSČM,tak na rozdíl od těch, kteří ti možná Tvoje tvrzení zbaští, vím, že k samosprávě se KSČM vždy hlásila velmi rozpačitě (vždy%ť jsem ty formulace neustále cenzurované a zeslabované sám psal!!!) a odsouvala tuto otázklu s tím, že to teď nikoho nezajímá, že je důležitější tahle a tahle momentální nutnost - protože jinak by stalinisté oddaní zestátňování vedení sežrali. A já se taky neptám, proč nezačala kSČM zpracovávat nějaké projekty APOD. - když jsem to navrhoval, byly ještě peníze jak si leccos objednat, nehledě k tomu, že bychom na tom byli rádi makali - šlo o to, co se dalo udělat hned a bez nějakých investic či členění pracovních sil - šlo prostě o to, si těch pár možných a realizovatelných úkolů dát do volebního programu a a ve strategickém cíli jasně říci, že to je náš hlavní cíl - a to nešlo - naše návrhy nebyly nikdy projednány, sjezd je nedostal k vyjádření díky manipulaci návrhové komise a odmítnuto bylo i informovat členy strany o těchto možnostech a Ty sám jsi k tomu odmítání v poslední etapě přiložil velice ruku k dílu, z obavy z Tvých majitelů strany. Aź teď se nějak probouzíte a začínáte s našimi materiály mírně a bezzubě cvičit.Copak to - to už je to tak zlé s preferencemi hnebo jenom s preferencemi jednotlivých funkcionářů, kteří potřebují alespoň náznak nového šlágru? Tak začni zase s tirádou o slepé víře neprověřené vědou a jurodivosti "některých" lidí (to jest mne), nestyď se a o do toho.
    OB
    July 10, 2014 v 18.26
    v zajetí identity
    Oni ti ultra vykořistovaní nemají čas ani sílu ani předplatné (tu) hovořit...

    Paní Nováková (pro pana Hellera: dnes u i slečně/dívce se říká paní, tak to neřešte) tu je důležitá výjimka.

    Snad se začne ozývat (a organizovat!) víc takových. Hnutí třeba v Itálii v 70. let (operaismus) může být vzorem. (A když jsme u těch "akademiků", třeba dílo Antonia Negriho, který byl tak "nebezpečný", že musel být odsouzen za vraždu jakéhosi "lidoveckého" ministra toho státu.

    P.S. To je smutná sranda, že někteří berou za pravdu, že dluh může odpustit jen věřitel. Méně takových.
    A 12h "pracovní" doba je samozřejmě běžná, samozřejmostí je se smlouvou na dobu určitou/vykonání práce a propuštění po 10/ 11měsících na měsíc, aby nebylo zaměstnavatelem placeno pojištění a ještě byl člověk stresován sehnáním zaměstnání, prekarizován atd. To jsou statisíce lidí v tom malém česku.

    A mluvit o blbých pracujících by mě nikdy nenapadlo (tak si to, poslanče, odpustte), řekl jsem "malých", at si kadý přebere, koho se to týká. "Pracující blbci" byla citace z graebera...
    OB
    July 10, 2014 v 18.37
    oprava
    šlo o "malé čecháčky", formulace "blbí čecháčci" je dolejšova. pracující blbci je graeberova. v tom smyslu, že se pracující (zaměstnanec) cítí jako blbec. tedy ne, jak podsouváte, že já nebo někdo jiný, toho kdo pracuje či "pracuje", pokládá za blbce. pak padá celý ten závěrečný blábol o "adoraci nepráce".
    + Další komentáře