Diskuse (5 příspěvků)
AM
Aleš Morbicer, invalidní důchodce a audiofil
January 12, 2017 v 12.30
No dobře, tak to Babiš různě převede do fondů a rodině.
Ale dál ty firmy bude řídit.
Je tady někdo, kdo si myslí, že to bude jinak?
PM
Petrasek Milan, penzista
January 12, 2017 v 12.37
Konec neoliberalismu v Čechách?
Současným prvotním úkolem levice je epochální revize pojetí poslední staletí vládnoucí hysterie eficience - zisku.
Tedy krok, který je doposud drtivé části společnosti znám jako levicová chyméra.
Pokud se levice tohoto úkolu radikálně neujme, tak všichni setrváme jako homogenizované voličstvo v čapím hnízdě...bych tvrdil.
IH
Ivo Horák
January 13, 2017 v 10.47
Lidi, či justice v tom Babiše asi nenechají
Samozřejmě, pane Morbicere, že to může být celkem brzy i jinak. Začnu od nejméně pravděpodobného scénáře. ANO neuspěje ve volbách a A. Babiš se vrátí k podnikání. Zadruhé, ANO zvítězí natolik jasně, že "obraterm" prosadí zrušení zákona (třeba za účasti KDU-ČSL a STAN). Zatřetí, zákon, který má omezovat ekonomickou moc politiků, demontuje Ústavní soud.
Apropos, převzetí Babišova výrazu zákon Antibabiš médii je obdobou jejich dávnější obdobné vstřícnosti vůči V. Klausovi po "sarajevském atentátu".
AM
Aleš Morbicer, invalidní důchodce a audiofil
January 16, 2017 v 15.35
Víte pane Horáku, já se pořád nemůžu nějak srovnat s tím, že by politik nemohl být zároveň podnikatel.
A to ani s vyhrocenou verzí, že ne jen tak ledasjaký politik, ale vysoký ústavní činitel, člen vlády ne.
Takto vylučujeme celou jednu vrstvu obyvatel a nemůžu si pomoct -- zde je na místě velká opatrnost, protože saháme přímo na svobodnou politickou soutěž.
Je jasné, že z ní musí být vyřazena jedna skupina podnikatelů, a to právě v zájmu zachování této svobodné politické soutěže -- majitelé médií. Zde není alternativa -- můžeš být buď to, nebo ono, nebo nic z toho. Nikdy oboje.
Ale všichni podnikatelé bez přístupu k (vrcholné) politice?

Říkám to přesto, že cítím rizika podnikatelů v politice -- ani ne daně, nebo státní zakázky (veřejné soutěže only), ale u dotací........

Jsem zvědavý co bude, jestli to doputuje před ÚS.
IH
Ivo Horák
January 17, 2017 v 11.33
Zápas o politiku zítřka
Konkrétní podoba zákona o střetu zájmu je zajisté diskutabilní. Existence nechuti a odporu k jeho ne bezzubé formulaci ovšem nikoliv. Já jsem stoupencem podstatně větší míry inteligentní regulace. (Někdy z legrace říkám, že jsem pro deregulaci jen u řek, zatímco ostatní to mají obráceně.)

Je myslím zřejmé, že člověk ve vysoké státní funkci by neměl začít s podnikáním. Po odchodu z takové pozice podnikat ovšem může, byť (třeba v případě G. Schrödera) se nám to nebude třeba líbit. Zároveň, i když nad tím nebudeme jásat, mohou voliči vynést do nejvyšších funkcí podstatné procento podnikatelů. (Podle hesla tady pán, v "nebi" pán.)

Představíme-li si práci prezidenta, premiéra a ministrů, bude nám jasné, že nemají mít čas, myšlenky ani příležitost myslet na na svůj podnik na svůj zisk. (Stačí, že myslí, na rozdíl od biskupů a kněží, na své rodiny.) Pokud jsou svou původní profesí třeba lékaři, během několika let ztrácejí s profesí kontakt, který budou již jen stěží navazovat. Proč by tomu mělo být s podnikáním jinak, leda bychom podnik považovali prostě pouze za majetek dotyčných.

Nepřekročitelné přehrady jsou přece také mezi mnohými dalšími funkcemi. Soudce nemůže dělat politiku a zároveň soudit, nemůže také soudit a (jindy) dělat obhájce. Kněz se nemůže stát ministrem a přitom kázat. Dokonce lékař by neměl ve vedlejší ordinaci provozovat (podnikat) léčitelství, myslím si. Proč by měl, nejen pro střet zájmů, ale také z principu, podnikat místopředseda vlády (a premiér být vedle něho za kluka)?

Jinou otázkou je otázka majetková. Bohatství nejbohatších vzniklo (abnormální rychlostí) skoro vesměs aktivitou, jež zove neurčitě podnikání. (Podnikat lze leccos, také lumpárny.) Nutně nepoměrné zastoupení miliardářů ve vysoké politice není věc, kterou bychom měli podporovat. Jejich zájem o funkce může být podnícen lecčím, třeba chutí zkusit něco nového, zájem věci ovlivňovat ve vlastní prospěch (a svého stavu) je však podnikavým lidem vlastní.

Nemyslím si, že by miliardář musel být špatný státník. Zvláště v případě, kdy s podnikáním skončí, podobně jako by skončil s medicínou. Andrej Kiska je zajisté nejlepší slovenský prezident a dokonce i Andrej Babiš není (zatím) z nejhorších politiků.

V jisté době byl svět aspoň poněkud evropeizován, dnes se Evropa zpětně „posvěťuje“. Často ne právě ke svému prospěchu. Žel, zdá se, že také v té oblasti, kdo že má zdejším zemím vládnout. Začalo to Berlusconim a dnes hrozí „devátá vlna“ berlusconizace. Itálie vždy zprostředkovávala umění Orientu a zůstala lecčeho průkopníkem, zdá se tedy, že musolinizace nebyla jejím posledním významným zprostředkováním.