Diskuse (229 příspěvků)
FT
František Trampota
October 13, 2019 v 10.33
Socialismem dneška je globalizace a reakcí je národní stát. Řešením dnešních akutních problémů je mj. adaptace společenských institucí, které umožní tyto problémy řešit. Ultimátní vlastností vlastenců i "vlastenců" je nekonečné rýpání se v minulosti, štkaní nad Komenském, Masarykem, Patočkou a opakování jejich tezí, které navrhovaly tehdy vhodné sociálně-adaptační mechanismy na danou dobu. Ta už dnes není.
Roli národa při řešení tří zásadních problémů, za které považuji klimatickou změnu, jaderné zbraně a extrémní sociální rozdíly vidím v jeho neexistenci a k "češství" se nepřiznám ani na mučidlech.
A ještě rýpnutí: ani jsem nepočítal kolikrát používá JP argument ahistoričnosti, a pak je schopen napsat: "Podle všeho, co je o obou postavách známo, lze usuzovat, že Beneš by Babiše zvládl vyřídit bez zvláštních těžkostí".
JN
Jiří Nushart, maloměšťácký usmiřovač
October 13, 2019 v 13.40
Globalizace a klimatická změna
Globální vládnutí je neslučitelné s vládnutím demokratickým, globální ekonomika je neslučitelná s redukcí antropogenních emisí skleníkových plynů.

JN
Jiří Nushart, maloměšťácký usmiřovač
October 13, 2019 v 13.54
Člověk si často myslí,
že když něco nebude "řídit", tak se to nestane.

Klimatická změna se ale stala - a člověk ji také vůbec neřídil.
JP
Josef Poláček, Invalidní důchodce a student
October 13, 2019 v 13.58
"Za druhé: zavedla se přednost ekonomiky nad demokracií." - Kdyby se v dnešním obecném povědomí uchovalo alespoň zcela nejzákladnější minimum z celé Marxovy analýzy komplexu společensko-ekonomických vztahů, pak by takováto věta nikdy nemohla být napsána.

Ta "přednost ekonomiky nad demokracií" se po listopadovém převratu n e z a v e d l a - v tom smyslu, že by ten či onen zlovolný politik tak prostě rozhodl.

Ta "přednost ekonomiky nad demokracií" (tj. obecněji: nad politikou vůbec) je tu dána vždycky, principiálně, apriori. Politika pouze - více či méně bezprostředně - kopíruje r e á l n ý stav společenských vztahů; a to v prvé řadě vztahů materiálních, tedy těch v produkční respektive ekonomické sféře.

Poté co se naprosto zhroutila socialistická, centrálně plánovaná ekonomika, bylo naprosto jasné, že ji vystřídá ekonomika tržní. A tržní ekonomika - to neznamená nic jiného, nežli ekonomika kapitálová, ekonomika kapitalistická.

A tento r e á l n ý kapitalismus si pak - zcela přirozenou cestou - k obrazu svému přizpůsobil i politický systém. Tedy formální občanskou (marxistickou terminologií: "buržoazní") demokracii, jejímž centrálním úkolem je veškeré sociální i politické struktury přizpůsobit potřebám tohoto typu ekonomiky. Tedy potřebám kapitalismu.

Nic jiného - a nic více - v tom není. Není tedy nijak zapotřebí přičítat násilně vinu těm či oněm politikům, kteří ve svém konáním nakonec nebyli ničím jiným, nežli - s Hegelem řečeno - "loutkami dějin". A stejně tak málo smyslu má malovat si růžové představy o tom, jak se na tomto - kapitalistickém - základě vytvoří jakási "demokratická" (tj.: socialistická) ekonomika, kde sice na jedné straně budou legitimně působit "živnostníci", ale na straně druhé nikoli velcí kapitalisté.

Ta věčná iluze komunitní levice o jakési "družstevnické ekonomice"! Jak asi zabráníme tomu, aby se z oněch "živnostníků" nestali časem plnokrevní kapitalisté? - Nebyl snad i jistý Bill Gates svého času také jenom drobný "živnostník"?...

A vůbec, ono by bylo zapotřebí nemíchat dohromady liberální, ve své podstatě b u r ž o a z n í socialismus masarykovsko-peroutkovského ražení na straně jedné, a autentický socialismus (spojený nerozlučně s naprostou eliminací soukromého vlastnictví) na straně druhé. Pak by bylo také možno vyhnout se iluzi, že tento naprosto zásadní protiklad bude možno překonat jenom jakousi "totální demokratizací".
JP
Josef Poláček, Invalidní důchodce a student
October 13, 2019 v 14.0
P.S. Jan Patočka se k ideji demokratického socialismu mohl ještě legitimně hlásit v euforii roku osmašedesátého. Ale není mi nic známo, že by se k ní hlásil ještě v dobách husákovské "normalizace".
JN
Jiří Nushart, maloměšťácký usmiřovač
October 13, 2019 v 14.10
Člověk si často myslí, že když něco nebude řídit, tak se to nestane.
Když se kdysi jedno z mých dětí naučilo chodit, setkalo se na nádraží poprvé s těmi dveřmi, které se samy otevřou, když se k nim přiblížíte. Pro dítě to bylo něco nového a ohromně zábavného. Získalo totiž dojem, že ty dveře "řídí" tím, že chce, aby se otevřely. A jak tam tak před nimi stojí, najednou se ty dveře zavřely. Dítě začalo křičet: vždyť přece chtělo, aby se otevřely a doteď to "telepatické řízení dveří" fungovalo naprosto spolehlivě.
JN
Jiří Nushart, maloměšťácký usmiřovač
October 13, 2019 v 14.38
"K 'češství' se nepřiznám ani na mučidlech"
Člověk se snadno stane ovcí.

Platí to v případě, že své češství bude vykřikovat na všechny strany, i v případě, že se k němu nepřizná ani na mučidlech.
JN
Jiří Nushart, maloměšťácký usmiřovač
October 13, 2019 v 14.59
"Při pohledu na tehdejší Evropu i na dějiny moderních států se před námi meziválečné Československo ve skutečnosti vynoří jako jeden z nejúžasnějších států, jaké kdy existovaly."

Můj otec měl s meziválečným Československem zcela jinou osobní zkušenost. Tato jeho prvorepubliková zkušenost byla nejspíše také jeho motivem ke vstupu do komunistické strany, ze které pak zase v roce 1969 vystoupil.
DU
David Unger, psycholog
October 13, 2019 v 19.5
Autor článku mimo jiné tvrdí, že
"A je ukázkou strašné diskontinuity v českém myšlení, že se odsun českých Němců řeší jako nějaké fatální národní selhání, když nepředstavoval – právem nepředstavoval – morální selhání pro největší demokratické postavy své doby od Ferdinanda Peroutky přes Jiřího Voskovce až po Erazima Koháka. České Němce potkalo to neštěstí, že se jejich politická reprezentace během války soustředila na systematickou likvidaci české elity: bohužel tu po válce zůstalo příliš málo humanistů, kteří by byli ochotni se jich zastat."

Velký omyl. Nedostatek národní sebereflexe směrem k uznání viny a přiznání chyby za vyhnání německy mluvícího obyvatelstva namísto smíření, je právě tím, co blokuje i dnešní demokratický vývoj. Češi za tuto svou vinu zaplatili již dost ekonomicky, možný společný československý ekonomický zázrak se tím pádem nekonal a následovalo 40 let komunistické totality. Teď ale za tento nacionalistický benešovský hřích na vlastním národě Češi platí ještě politicky. Benešovští národní, tedy nacionální socialisté se transgeneračně přesunuli mezi voličskou základnu porevoluční ODS a z velké části i ČSSD.
DU
David Unger, psycholog
October 13, 2019 v 19.22
Přesně tak, pane Nusharte,
Meziválečné Československo byl obrovský omyl na základě chybného rozhodnutí českých elit v roce 1918. Že nebyl zcela vůdcovským autoritářským státem, jako Horthyho Maďarsko nebo Polsko pod vedením Pilsudského, tak to neznamená, že bylo evropskou demokracií. Liberální určitě ne, spíše řízenou a autoritářskou "demokracií". Tedy de facto nedemokracií.

Koneckonců i dnes tu nemáme dominující vládní stranu jako v Maďarsku či Polsku, ale liberální demokracii a právní stát také ne.

Na rozbití podunajské monarchie a odmítnutí necelé poloviny obyvatel státu prostě žádný funkční stát vybudovat nebylo možné.
+ Další komentáře