Diskuse (8 příspěvků)
JK
Jindřich Kalous, důchodce
January 2, 2020 v 15.50
Autorce
Děkuji za ten článek.

Už jako příznivec raného Hnutí Duha (v tom drsnějším provedení - byl jsem aktivní ve 2. polovině 90. let) jsem si prošel obdobím, kdy jsem taky věřil v samospasitelnost předkládání dostatku informací veřejnosti (různými způsoby, včetně přímé akce...) a kladl jsem si otázku, proč lidi nemají zájem podílet se na správě svých věcí, když se jim tak pěkně vrátila do rukou a když teď mají všechny informace volně k dispozici...

Zásadní otázka je tato: Proč v některých zemích různá hnutí zdola (grassroots) fungují a jinde ne? Proč někde může fungovat třeba takové hnutí jako Transition Towns? Zdá se, že práce na lokální úrovni by mohla být tou správnou odpovědí. Složitější je otázka, jak k ní lidi dostat. Zatím to vypadá, že většina se pořád ještě cítí tak dobře, že víc než o aktivní veřejnou práci, navíc bez viditelných okamžitých výsledků, jim jde o udržení toho mála, co ještě mají. Rozhodně to nepůjde tak, jak mi jednou řekl jeden venkovský starosta: "Vyřiďte vašim přátelům v Brně, že nám žádní aktivisti z města nebudou vykládat, co máme chtít, protože my sami to víme nejlíp". Dokud se něco většiny lidí nedotkne na vlastní kůži, tak to zřejmě - zahlceni mediálním kraválem a chaosem ve veřejném prostoru - nebudou vnímat. (Takže nejlepší práci v tomto směru může udělat nějaká katastrofa středního dosahu, z níž ještě bude možno vzpamatovat se? Třeba něco jako současné australské požáry?) Bez těch aktivních lidí to samozřejmě nepůjde, třeba i přicházejících zvenku, ale měli by svou práci dělat tak, aby lidi v obcích nebo na sídlištích neměli pocit, že jim někdo něco s blahosklonnou nadřazeností vnucuje. BTW, proč dopadli hollanovci v Brně tak, jak dopadli? A totéž se týká různých pokusů o řešení cikánské otázky. Dovolím si dílčí zobecnění: Kdyby různí aktivisti nebo i místní politici nezacházeli se skupinami svého aktivistického zájmu jako s objekty pro svá pozorování, výzkumy a diplomové práce (to v lepším případě, v horším případě jako s možným zdrojem svého budoucího politického zisku...), ale jako se subjekty, které se na řešení problémů samy podílí - třeba jako popřevratoví starostové v Českém Krumlově - asi by leccos mohlo vypadat jinak. (A zase: Co bylo a je jinak v Obrnicích než v Českém Krumlově?)

Jinak teoreticky je toho dle mého soudu známo dost, viz například 30 let výzkumů Hany Librové a jejích studentů mezi zelenými aktivisty. Jak ale jistě víte, ona sama ze svých pozorování dělá spíše pesimistické závěry...

Na závěr ještě jednu věc. Bez nějakého politického lobbingu na vrcholové úrovni se taky nejspíš neobejdete. Otázka je, kdo by ho měl dělat a hlavně na co se zaměřit. Zatím v politice na všech úrovních vždycky vítězí hrubá síla peněz. Takže otázka za milión: Jak rozpojit politickou moc a velké peníze?
JK
Jiří Karen
January 3, 2020 v 8.58
Respektovat nestačí
Díky za zajímavý text!

Souhlasím s tím, že racionální informace a fakta nikoho nezajímají a neovlivní. To je ten nejhlubší liberálně-osvícenský nebezpečný blud, kterým často trpí aktiviste domnívám se proto, protože často pocházejí z "intelektuálně akademické sekty", která fantazíruje o smysluplnosti poznání, pravdě a racionální debatě, kde se zvažují argumenty.

Někde jsem četl, že ta ultimátní lidská iracionální "zabedněnost" má evoluční logiku. Kdo jde proti komunitě s pravdou, ten nepřežije, ostatně z historie známe grilování apoštolů nepříjemných pravd. Ona zabedněnost je svým omezeným způsobem racionální, když jde o logiku zisku, vlastních výhod či adaptace na drsnou sociální realitu, jasně.

Paternalistické poučování zastaví jakýkoliv dialog, souhlas. Na druho stranu, nevytváříme zde nějakou falešnou konstrukci fanatického dogmatického aktivisty mlátícího lidi rákoskou, když nechtějí být eko?

Problém je podle mě v tom, že pravda o klimatické změně je, zdá se, příliš objektivní na to, aby se dala vyřešit tím, že si s popírači budeme raději povídat o kočičkách, "abychom udrželi respektující dialog". Vážně na to máme čas?

Máme zde situaci, kdy animálně-emocionální povaha homo sapiens (který raději zemře, než by ustoupil faktu u nedělního oběda a narušil si svou konstrukci ega) zřejmě naráží na další pokračování technologické civilizace.

Racionální argumentace je k ničemu, stejně tak ale podle mě i to objíždění lidí s "udržováním respektujícího dialogu za každou cenu". Čekat až vznikne konsenzus na základě respektujícího dialogu o ničem mně přijde neefektivní.

Chce to jiné strategie.

Hnutí XR volí např. performativní apokalyptickou spektakulárnost mířící na animální emoce. Nevím, jestli je to řešení, ale je to alespoň něčím nové.

Reči o nutnosti dialogu poslouchám v levicovém hnutí už deset let a nezdá se, že by se něco změnilo.
JP
Josef Poláček, Invalidní důchodce a student
January 3, 2020 v 11.2
Neandrtálci ekologie
Pane Kalousi, podle všeho ovšem ani ta "katastrofa středního dosahu" nebude stačit. Alespoň na lidi určitého typu ne. Austrálie hoří - a australský premiér s neotřesitelnou sebejistotou prohlašuje, že on nikdy nedopustí, aby byla australská ekonomika "ruinována" tím, že by se omezila těžba uhlí.

Někdy to opravdu vypadá, že nejenže toto lidstvo nevyhnutelně vyhyne; nýbrž že vyhyne právem, za trest pro svou neuvěřitelnou tupost.

-------------------------------------------

Co se těch případných evolučních zdrojů této lidské tupohlavosti týče, tak to jsem slyšel (respektive četl) jinou teorii. Jeden německý výzkumník tuším v oblasti evoluční psychologie v jenom novinovém rozhovoru prohlásil, že celý problém je v tom, že současný člověk je stále ještě vybaven "poplašným systémem neandrtálce".

Ten neandrtálec (tedy jako symbol našich předků obecně) měl ve svém psychickém aparátu hluboce zakódovánu schopnost jako nebezpečí vnímat jenom a pouze to, co před ním jako takové stálo v bezprostředně přítomném okamžiku: útok nepřátel, atak šavlozubého tygra. A jakákoli potenciální nebezpečí, která překračovala horizont právě jsoucího dne, pro něj byla mimo dosah jeho chápání, jeho představivosti.

-----------------------------------

Co tedy dělat? - Na straně druhé, přes všechnu skepsi, přece jen určitá pozitivní znamení tu jsou. Když někdy na počátku osmdesátých let minulého století němečtí Zelení povstali se svým radikálním ekologickým programem, stali se předmětem posměchu prakticky všech ostatních politických stran, a především těch konzervativních - CDU a CSU. A dnes? Ve své novoroční řeči se německá kancléřka (členka CDU) s naprostou jednoznačností vyjádřila, že ekologická hrozba je akutním ohrožením současného lidstva, a že ona osobně učiní vše pro to, aby toto nebezpečí bylo zažehnáno.

Takže: ta pozitivní zpráva je, že ono to někdy sice trvá hodně dlouho, stojí to mnoho úsilí, a často se už přitom propadá beznaději; ale to těžkopádné těleso veřejného mínění se časem přece jenom pohne někam dopředu. Je samozřejmě určitá skupina nepoučitelných; ale ti se přece jenom postupem času stávají minoritou, a nakonec jsou to právě oni, kdo se stanou vysmívanou sektou.

Asi tedy opravdu nezbývá nic jiného, nežli nadále pokračovat v úsilí. I když se to někdy zdá být marné. Jedna kapka nic nezmůže; ale milión kapek nakonec může podhlodat i skálu.
JK
Jindřich Kalous, důchodce
January 3, 2020 v 11.56
Josefu Poláčkovi
V tomto ohledu jsem velice zvědav na novou rakouskou vládu. Její poněkud absurdní až patafyzické složení by pozorovatelům schopným být nad věcí slibovalo obrovskou srandu, kdyby situace nebyla tak vážná... Prozatím se prokázal očekávatelný bezbřehý lidovecký oportunismus; nakolik budou schopni řešit skutečné problémy, není vůbec jisté. Začali taky očekávatelně: Zákazem šátků. :-D Bohužel neznám rakouskou scénu natolik, abych aspoň tušil, kdo má Kurze na špagátkách. Ale to se jistě brzy uvidí.
JP
Josef Poláček, Invalidní důchodce a student
January 4, 2020 v 11.26
Co se Rakouska týče, tady se také sám nechci odvažovat nějakých jednoznačných předpovědí. Faktem je že v Německu už černo-zelené koalice na mnoha místech fungují, a to relativně stabilně. Nelze tedy vyloučit, že se něco podobného povede i v Rakousku. V každém případě tamější Zelení jsou optimističtí, že se jim podaří jejich zelená témata prosadit. Takže vyčkejme, uvidíme.
JP
Josef Poláček, Invalidní důchodce a student
January 4, 2020 v 11.40
Přístup k informacím
Ještě něco k těm "racionálním informacím": zrovna včera jsem se dočetl v německých novinách, že faktickým stavem právě v Austrálii je to, že Australané vůbec nedostávají objektivní a pravdivé informace o stavu životního prostředí! Naprostou většinu australských médií totiž vlastní neokonzervativec Murdoch - a jeho média (včetně televize) vliv člověka na klimatické změny zcela systematicky popírají a bagatelizují! Takže objektivní informace ze strany vědců vůbec nemají šanci proniknout k vědomí průměrného Australana. Zřejmě jedině právě proto se v posledních volbách mohl dostat k moci současný premiér, fundamentalistický antiekologista.

Takže sice platí, že samotné informace ještě nepřinesou automaticky změnu vědomí, změnu postojů; ale na straně druhé, tam kde není dokonce ani základní přístup k těmto informacím, tam je ještě mnohem hůře.
JK
Jindřich Kalous, důchodce
January 4, 2020 v 12.3
Josefu Poláčkovi
Byla to právě Austrálie, kdo se snad nejvíc podílel na krachu poslední klimatické konference v Madridu. K tomu nelze než připomenout jeden z Murphyho zákonů: Každý se začne chovat rozumně až po vyčerpání všech ostatních možností.

JP
Josef Poláček, Invalidní důchodce a student
January 5, 2020 v 11.49
:-D