Diskuse (8 příspěvků)
Petr Šťastný
February 4, 2014 v 13.26
Díky!
Vážený pane Poživile,

díky za zajímavý článek. Máte pravdu, že informace od sociálních pracovníků o současných problémech jsou velmi vzácné. Celá tato oblast se tak trochu halí v mlze. Pokaždé když čtu např. na BL děsivé historky o ničivých exekucích a dalších příbězích dneška, velmi mi chybí obecné informace od lidí znalých této oblasti. Co se v takových typických případech dá dělat a co ne a co by se třeba mohlo kdyby byly jiné podmínky.

Mějte se dobře

Petr Šťastný
JV
Jiří Vyleťal
February 4, 2014 v 18.9
Vynikající článek, velký dík
Vynikající článek otevírající oči mnohým. Veliký dík za něj.

Obávám se však, že je to další z případů. kdy jedno vylučuje druhé. Kdyby totiž systém, stát, byl schopen účinně řešit sociální problémy, nedocházelo by k nim. Rozhodně nikoliv v té masové míře.

Systém postavený na hrabivosti a sobectví nebude nikdy dávat prostředky tam, kde je ohroženo dobro druhého člověka.

Sociální pracovníci jsou hrdinové vařící z vody.
Jiří Vyleťal
VP
Václav Pospíšil, důchodce atd.
February 5, 2014 v 6.21
Díky za článek!
Mezi sociální pracovníky nepočítám některé sociální úřednice (sociální pracovnice na úřadech),které hájí stát, jeho peníze a často i vlastní klid. Teď si uvědomuji, že jsem na tom místě neviděl pracovat muže.
PM
Petrasek Milan, penzista
February 5, 2014 v 16.19
Ano pane Poživile,
v hlavách občanstva již zdárně souzní myšlenky svobody a libovolné privatizace společenských řešení.
Ideál skeptického kritického rozumu je akceptován pouze v kontextu s maximalizací privátních zájmů.
Z toho vyplývající snaha o prosazení výuky dogma o přirozenosti vrozené nerovnosti, je také péčí o sociální jistotu sociálních pracovníků, jako údržbářů a stabilně krizového stavu systému.
Vaše zvolání ...zrušit sociální práci.... voní po barikádách a střelném prachu, ale nevoní sociálním pracovníkům na podpoře ......řekl bych.
OH
Olga Hubíková
February 5, 2014 v 21.2
pane Václave Pospíšile,
tak černobílé to teda rozhodně není - tyto "sociání úřednice" jsou tak svázány různými regulemi, a jejich autonomie je tak minimální, a počty klientů tak velké, že je malý zázrak, že se řadě z nich stále ještě daří kličkovat mezi těmito regulemi a prodrat se houštím administrativy a najít pro klienta alespoň nějaké řešení - často to vyžaduje nesrovnatelně větší kreativitu a úsilí, než kdyby nebyly tlačeny do role pouhých administrátorů, a měly větší prostor pro skutečnou individuální a samostatnou práci s klientem.


P. S. A muži? Ti tomu nezřídka "velí", jsou ve funkci nadřízených a často nemají vzdělání z oblasti sociální práce, ale jsou to "manažeři" - ekonomové, právníci - a to ještě v lepším případě.
VP
Václav Pospíšil, důchodce atd.
February 8, 2014 v 9.28
Paní Hubíková,
plně s Vámi souhlasím, protože i v sociálních službách je tolik předpisů a papírování (či počítačování). Přesto se tam nachází dost opravdu dobrých a zanícených sociálních pracovníků (obojího pohlaví). Neznám samozřejmě tolik prostředí sociálních úřadů, ale ještě jsem nepotkal pracovnici oddanou své práci ve prospěch klientů navzdory návalu úřadování. Přes toto zjištění jsem napsal jen "některé sociální pracovnice" a na tom, žel, musím trvat.
OH
Olga Hubíková
February 8, 2014 v 21.41
pane Pospíšile,
záleží na tom, jak "jemně" rozlišujete - ne každý pracovník, kterého potkáte na úřadě "za přepážkou", třeba na nějakém z referátů kontaktních pracovišť ÚP, je sociální pracovník - mnozí z nich jsou referenti, a od těch nemůžete čekat sociální práci - ani z hlediska jejich náplně práce ani z hlediska jejich kvalifikace.
VP
Václav Pospíšil, důchodce atd.
February 9, 2014 v 22.20
Nu vidíte, a právě s pracovníky ÚP mám dobré zkušenosti. Asi bychom museli jít ke konkrétním případům.