Průnik programů KSČM a ČSSD v atmosféře společenské změny

Jiří Dolejš

Atmosféra ve společnosti dospěla k tomu, aby se programová blízkost KSČM a ČSSD především v socio-ekonomické oblasti vtělila do přímé spolupráce; oranžovo-rudé koalice v krajích budou testem takového vládnutí.

Volební programy KSČM a ČSSD jsou si nadstandardně blízké (u parlamentních voleb ze šedesáti až osmdesáti procent, v krajských volbách ještě více). KSČM je dnes přitom legitimní součást demokratického politického systému. Libovat si v její pohodlné izolaci, to jen blokuje levicovou většinu. Krokem vpřed je společná, otevřená a věcně vedená debata nad programovými otázkami pro levici. Pro takovou debatu je v dnešní atmosféře radikalizace postojů veřejnosti příznivá atmosféra.

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

Praktické uplatnění průniku střednědobých programů KSČM a ČSSD odstraňuje balvan na cestě k vládě levice. Součinnost levice, kterou v poměrném volebním systému tvoří více subjektů, umožňuje kombinované oslovení voličů. Synergie pak může mít celkový větší účinek, než by odpovídalo sumě účinků získaných izolovaně. A proto vytahuje pravicová propaganda rudé strašidlo, kterým se snaží vnutit dojem, že kdo spolupracuje s KSČM, je pomahačem zla.

Samozřejmě tu je jak programový průnik, tak rozdíly. Zřetelnější odlišnosti mezi KSČM a ČSSD se dají nalézt zejména v dlouhodobé programové orientaci. Pro KSČM je sociální stát nezbytný postupový střednědobý cíl, nikoliv vrcholná meta. Nebojí se mluvit o socializující či socialistické strategické perspektivě.

Podstatné je ovšem to, že KSČM jednoznačně programově odmítá řešení extremisticky antisystémová. Nejde jí o uzurpování moci a rozbíjení státu, jde jí o právo na demokratický podíl na veřejné správě. S tím nemůže být v rozporu fakt, že KSČM při tom hájí potřebu demokratické systémové alternativy, protože nepovažuje současný režim za vrchol dějin...

Často jsou zdůrazňované rozdíly v zahraniční politice. Při podrobnějším pohledu ale nemusí jít o hluboký příkop a rozdíly mohou i vzájemně obohacovat. A z dlouhodobého hlediska je legitimní ptát se po alternativě bezpečnostního systému.

Ani KSČM nechce bezpečnostní vakuum a plně respektuje mezinárodní právo. Ale kritika mnohdy agresivního fungování NATO přeci nemůže být tabu. Jestřábí politika preventivních úderů, humanitárního bombardování a vojenská dobrodružství na cizím území nepochybně trápí i voliče ČSSD. Internacionální odpor vůči zvůli globálního kapitálu, úsilí o mír a boj proti terorismu je pak to, co může levici různého ražení spojovat.

Dělící hluboký příkop nenalezneme ani v otázce evropské dimenze levicové politiky. KSČM je jednoznačně pro evropskou integraci. Byla kritická k přípravě vstupu ČR do EU, ale respektuje výsledek referenda z roku 2003. Současná krize v EU a chronický deficit demokracie v evropském rozhodování ukazuje, že s evropskou integrací není vše v pořádku.

Levice potřebuje pozitivní návrhy, jak zlepšit společná evropská pravidla, osobně myslím třeba i perspektivně federální. To není v rozporu s českým zájmem, ten je ale třeba vymezit konkrétněji. Rozhodně odmítáme nacionálně extrémní řešení, konzervativně národovecké přístupy jsou dnes už v podstatě anachronismem; ale národní identita a národní zájem v rámci sdílené suverenity v EU je úkol, který zatím levice dostatečně nezvládá.

Osou levicového souznění jsou především sociálně-ekonomické hodnoty jako solidarita, sociální práva, regulovaný trh a veřejné přerozdělování. Nuance mohou být v tom, jak sociální stát nejen hájit, ale také inovovat. Praktický problém vyvstává při hledání cesty ke konkrétnímu spojení sociálního státu a strategie trvale udržitelného života. KSČM dlouhodobě mluví o „rudozeleném“ programu, ale shoda na praktickém řešení se nehledá snadno. Podobnou zkušenost má koneckonců i ČSSD.

Přínosy sociálního státu se musí opírat o výkon ekonomiky. Levice nemůže být nepřítelem konkurenceschopnosti a tržních nástrojů. Růstový model pro ČR nepochybně musí být postaven nejen na aktivní podpoře růstu jako takového, ale na kvalitě růstu spojené s investicemi do člověka. KSČM opakovaně připomíná potřebu vybudovat systém strategického řízení. Jsou zde ale i náměty, které by mohly vést k transformaci systému, jako např. větší využití participativní ekonomie nebo otázka postupné socializace vlastnictví.

Blízkost je možná i v otázkách hledání vyšší kvality demokracie, v otázkách lepšího fungování státu a politického systému. Především je třeba respektovat parlamentní demokracii - nepotřebujeme v systému autoritativní prvky jako např. silné kompetence pro hlavu státu. Oproti návrhům na většinový volební systém podporujeme poměrnost, protože lépe odráží rozložení názorů ve společnosti.

Významným doplňkem je přímá demokracie, ta ovšem předpokládá péči o růst politické kompetence občanů. Komplex lidských práv je nedělitelný s tím, že xenofobie představuje bohužel znovu vážné riziko, a že sociální a ekologická práva procházejí aktivní emancipací. Otázkou zůstává, zda zdokonalit ústavní pořádek a přinést nový ústavní program. Problém dneška je spíše v nevymahatelnosti klíčových principů obsažených v Listině základních práv a svobod. V každém případě lze pozorovat varovný příklad regrese, např. v Maďarsku.

Spolupráce levice neznamená nějaký dvojpól ČSSD a KSČM. Levice už ze své podstaty musí být otevřená - občanské společnosti a občanským sdružením; ale i jiným politickým partnerům. V krajích to jsou různá regionálních uskupení, též malé strany jako SPOZ (Zlín, Pardubice), SDS (na kandidátce KSČM zvolený zástupce v Praze), ale i KDU-ČSL, u které zejména v regionální politice může nabýt zájem o sociální politiku vrchu nad latentní orientací jejího vedení na ODS a TOP 09.

Praktické součinnosti levice může pomoci posun za posledních desetilet. V roce 2002 nebyla přes součet 111 mandátů pro ČSSD a KSČM v Poslanecké sněmovně situace zralá. Prošli jsme ale světovou krizí v roce 2009 a zažíváme evropskou krizi v roce 2012. Zažili jsme šest let vlády pravice, která na tyto změny nedokázala reagovat. To změnilo výrazně atmosféru ve společnosti. A potřeba nalézt shodu na alternativních reformách vytvořila společenskou poptávku po spolupráci levice. KSČM za takové situace nemůže apriorně odmítat podíl na moci. To by se pak volič mohl zeptat, na co takovou stranu vůbec má.

Podstatnou změnou je sbližování mezi ČSSD a KSČM v regionech. Silná pozice KSČM v některých regionech přitom není novinkou. Už v roce 2000 dosáhla vítězství v Ústeckém kraji. Ale nakonec tam vládla ODS. Zkouškou byly krajské volby v roce 2008, po kterých vznikly dvě otevřené koalice ČSSD a KSČM (v Karlovarském kraji a v Moravskoslezském kraji). Už tehdy hovořily součty mandátů pro levicové koalice, ale tehdy ještě ČSSD sáhla spíš po menšinové vládě nebo po jiném spojenci.

Po čtyřech letech se voliči na Ostravsku a Karlovarsku od levice neodvrátili. A vstřícnost k oranžovo — červenému spojenectví narostla i jinde.. V roce 2012 proto vznikly otevřené koalice v 9 ze 14 krajů, v ústeckém došlo dokonce k dohodě na hejtmanovi za KSČM. Regionální politika, územní plány a koncepce regionálního rozvoje se tak stávají testem schopnosti české levice. Významné ve vztahu k centrální vládě je také to, že krajská zastupitelstva mají možnost legislativní iniciativy.

Tato situace je určitým testem a znamená pro KSČM novou odpovědnost. Kraje mají potenciál pro uskutečňování praktické levicové politiky. Regionální školství, regionální doprava, regionální zdravotnictví, sociální služby — to jsou vše věci pro každodenní život voličů vrcholně důležité. A ke krajskému vládnutí patří i citlivý úsek veřejných zakázek a regionálních operačních programů opřených o evropské zdroje. Oranžovo — červené koalice budou určitě pod drobnohledem. Nezbývá než ukázat pochybovačům jejich přínos v praxi.

Text čerpá z autorova vystoupení na semináři, který 10. listopadu 2012 uspořádal v Brně Klub společenských věd s Masarykovou demokratickou akademií.

    Diskuse
    December 3, 2012 v 14.6
    "A proto vytahuje pravicová propaganda rudé strašidlo, kterým se snaží vnutit dojem, že kdo spolupracuje s KSČM, je pomahačem zla."
    To je přesné:

    Páter Vyklouz Daniel Herman přesně tuhle metafyziku zla vykládá středoškolákům i vysokoškolákům (jeho přednášky pro ČVUT v Bartolomějské a na třeboňském, gymnasiu jsou "jako vejce vejci").

    Co mě úplně rozněžnilo, byla jeho (patrně už posté opakovaná) anekdota s "Haló novinami". - S KSČM a propagátory zrůdné ideologie (míněna je redaktorka Haló novin) že on mluvit nebude, že aby je nepodporoval.
    S lidmi že ale je ochoten mluvit vždycky.
    To, co mě na tom tak hluboce dojímá, je ta křesťanská láska: i s těžkým hříšníkem já si popovídám docela rád - "takovej já totiž sem, milé děti!" - ALE JENOM SOUKROMĚ - abych zkontroloval, jestli projevuje známky polepšení a pokání, které může věrohodně prokázat tím, že z KSČM vystoupí.

    Pro stranu jako takovou pak platí ono známé: s někým, kdo je tak tvrdohlavý a pitomý, že se odmítá přejmenovat, se nikdy, ale opravdu nikdy, kamarádíčkovat nebudem!

    Já, být Vámi (vámi), nechal bych v ulici Politických vězňů přes celou šířku nahoře i dole vyvěsit obrovský transparent, který by hlásal:

    "Strana, která se přejmenuje je demokratická -
    strana, která se nepřejmenuje, je zločinecká organizace a ještě k tomu je nedemokratická!"

    Čest práci!
    December 3, 2012 v 21.55
    Jiřímu Dolejšovi (po dočtení do konce)
    Text je to promyšlený a mnohé v něm lze (alespoň z mého pohledu) bez dalšího podepsat.
    Přál bych si jen, aby podobné názory sdílela, ne-li už většina, tedy alespoň významná část členů KSČM.
    To by pak možná i lidem jako Milan Valach (přímá demokracie), Štěpán Steiger a Petr Kužvart (Iniciativa za společenskou změnu) nabízelo šanci uvažovat o KSČM jako o seriózní složce levice.

    U ČSSD je to, nejen z historických důvodů (– jejich zdůrazňování bývá často jen zástěrkou sloužící k zakrytí nechuti spolupracovat či dokonce nechuti myslet –), ale hlavně z důvodů pragmatických, daleko tvrdší oříšek.

    K tomu, aby ta „otevřenost“, kterou se notabene právě ČSSD v poslední době také ráda ohání, nezůstala prázdnou floskulí, to bude chtít víc než „nebát se mluvit o…“. Mnohem víc. – Ale třeba i tohle trochu pomůže hnout se z mrtvého bodu.
    PM
    December 4, 2012 v 14.42
    Nezbývá než ukázat pochybovačům přínos oranžovo – červené koalicev praxi......
    je sympatický záměr pane Dolejši, ale sdělení, že......blízkost stran je možná i v otázkách hledání vyšší kvality demokracie..... inovační euforií příliš nesrší.
    December 4, 2012 v 16.14
    o euforii to opravdu není
    Myslím že docela sedí tato věta "Problém dneška je spíše v nevymahatelnosti klíčových principů obsažených v Listině základních práv a svobod.".
    To v reakci na myšlenku L. jelínka o zbrusu nové "lidové ústavě".Jinak uzákonění obecného referenda jako naplněšní ústavy je docela dobrý příklad malého neinovativního kroku s velkým dosahem.
    Pokud jde o ústavu tak důkladnost při hledání by měla mít přednost před sršením.nějakými euforickými experimenty.
    MT
    December 4, 2012 v 17.3

    111 hlasů v roce 2002 by vůči socdem voličům nebylo fér - teprve mnohem později dala ČSSD svým voličům najevo, že spolupráci s KSČM vůbec nevylučuje ...

    ... několikrát a na ústřední úrovni to řekla - i když ještě nikoli o výslovné koalici na celostátní úrovni ...

    December 5, 2012 v 6.18
    Proč? Pro slepičí kvoč!
    Jsem pro vystoupení z NATO (co Vy na to, pane poslanci Dolejši?) Proč tak najednou?

    1. Protože pan Václav říkal, že už žádná Varšavská smlouva ani žádné NATO nebudou
    2. Protože nechci, aby potomci husitů kdákali s drůbeží:
    Slepice a kuřata, všichni chtějí do nata!
    3. Protože mír je lepší než válka, ne snad jen ve vznešené kantovské perspektivě, ale z pozemsky prosaických důvodů (on ten Immanuel Kant zatraceně dobře věděl proč o hvězdné obloze a mravním zákonu mluví v jedné větě)
    4. Protože příklady Švýcarska a dnes i Rakouska ukazují, že podobné aliance (Trojspolek, Trojdohoda, osa Berlín-Řím-Tokio) zpravidla nevedou k ničemu dobrému.

    * V lednu 2013 budeme v Rakousku hlasovat za zachování branné povinnosti.

    * Vy si mezitím koukejte zvolit nějakého slušného presidenta nebo presidentku českomoravské kotliny
    Smím-li vám jako váš bývalý spoluobčan radit, neberte ani nějakého potomka lupičů a válečníků, ani pucfleka globalizačního panstva.
    PM
    December 5, 2012 v 10.43
    Z kterýchpak arkádií to budete sledovat, pane Kopecký - z Berggasse?
    Jsem zvědav co se vyvrbí z rakouského pojetí demokracie ve věci vojenské zdatnost.
    Já bych skoro očekával zachování - tak jak to execírují helvéti.
    December 5, 2012 v 16.14
    výchova k demokracii, psychoanalysa a vyhlídky Evropské unie
    Já počítám, že to "vyhrajeme" a vojenská služba bude zachována. Rakouský občan, a to říkám bez falešné hrdosti, předvede, že není jenom "Rakušák" a že rakouský národ (ó Jörgu Haidere, kde jsi, abys mne napomenul...) nesestává jen ze samých Kondelíků, jako jsou vídeňský starosta nebo der Herr Bundespresident.

    Navíc je to i pedagogicky rověřené. Zdejší fotři uz vlastní zkušenosti až moc dobře vědí, že po výchovných fackách v rodinném kruhu má následovat pár doušků kasárenského vzduchu - cílem je Kinderstube. -- Nic na tom nemění možnost zvolit si náhradní službu. Naopak tato volba vede k vytříbení stavovského, sociálního a třídního vědomí.

    Z Berggasse to sledovat nebudu, tam se platí vstupné. Ledaže bych počkal až bude nějaký den otevřených dveří. Ale řekněte sám, copak je to za psychoanalysu, jsou-li dveře otevřeny dokořán. -- Freud moc dobře věděl, a vysvětluje to ve svých Sebraných spisech, proč se za "hodiny" musí platit. -

    Time is money und auch Die Aufklärung ist nicht umsonst.
    December 5, 2012 v 17.51
    NATO a pan Kopecký
    sice vím, že i mezi voliči sociální demokracie je řada voličů co se jim potika NATO nelíbí, ale poteší když se někdo otevřeně vyzná - i když z Vídně.
    Pokud jde o argumetaci, tak kromě těch pacifistických dávám přednost méně kverulantským (husitským) argumentům - tedy že se chci bavit o alternativách zajištění bezpečnosti a že nepochybně takové alternativa je nejen legitimní ale i reálná.
    A má to svá úskalí které je dobré začít řešit.
    Např. neutralita (Finsko, Rakousko atp) je fajn ale musí být garantovaná velmocemi. V dnešním světe zatím nestačí překovat meče na pluhy, ale potřebná je obranná doktrina s akcentem na mírovu diplomacii (využít např. OBSE) ale s potřebnou moderní vojenskou logistikou - otázkou je jak ji zajistit na nadnárodní úrovni (malé země těžko). Tedy např. transformace Evropské obranné politikya Evropské agentury.
    December 5, 2012 v 18.0
    šťastnou ruku u prezidentských voleb
    dodatek : ano, pane Kopecký prezidentská volba je významným testem situace v naší kotlině i schopnosti české levice netříštit síly.
    Proto také osobně akcentuji takovou osobnost, která je nadějí pro distanci vůči sploštění poltiky na politický obchod a která chápe význam součinnosti širší levice.
    Jakou roli v tom budou hrát stranická doporučení je jiná otázka. Asi menší než kampaň v médiích.
    + Další komentáře