Církevní restituce jako Nečasova reforma

Pavel Čižinský

Navrhovaný zákon o majetkovém vyrovnání státu s církvemi typově odpovídá reformám Nečasovy vlády. Přinášíme projev Pavla Čižinského z iniciativy ProAlt na úterní demonstraci proti církevním restitucím.

ProAlt — iniciativa pro kritiku reforem a na podporu

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

alternativ se snaží bojovat proti asociálním reformám Nečasovy vlády.

1. Zdání nevyhnutelnosti - Podobně jako soukromé penzijní fondy (veřejně i neveřejně) léta lobbovaly za důchodovou reformu, až všichni získali dojem, že jediným možným řešením je dát peníze do správy právě těmto soukromým penzijním fondům, stejně tak již 20 let (veřejně i neveřejně) lobbuje vedení katolické církve, až mnozí získali pocit, že se církvím prostě musí dát všechno, co měly v roce 1948 a že jiná alternativa není.

Podobné je i to, že obě tyto reformy prý ušetří státní finance, … zhruba za 30 let!

2. Vykrmování Otesánka — podobně jako se tomu stalo u soukromých exekutorů: stát (a na tom měla podíl i sociální demokracie, to je také třeba říci) zřídil soukromé exekutory, přihrál jim ohromné příjmy a za tyto — kvaziveřejné - peníze exekutoři pokračují v lobbingu a lobbují za další a další pravomoci, nebo minimálně za to, aby jim jejich současné moc nebyla omezena. Stejně tak budou soukromé penzijní fondy část příjmů z důchodové reformy investovat do dalšího lobbingu za to, aby ze státního dostali více a více peněz. A podobné nebezpečí hrozí samozřejmě u zejména katolické církve: peníze, které jí stát dá, použijí biskupové na další ovlivňování veřejného mínění a na další posilování svého vlivu na ten stát, který jim teď bude po třicet let vyplácet nemalé sumy. Další bod v agendě katolických privilegií je přitom už znám (byť se o něm teď taktně mlčí) — je to konkordát ČR s Vatikánem.

Mnoho argumentů zaznělo v diskusi na obou stranách. Mnoho argumentů právních, historických, ekonomických i teologických. Možná až příliš mnoho. Já teď zmíním dvě skutečnosti, které mně přijdou stěžejní pro to, aby byl nyní projednávaný zákon zamítnut:

Jednak je to skutečnost, že na restituce obecně není právní nárok. Je to vždy věc politická. Nelze tvrdit, že každé konfiskování majetku v historii (byť jej udělala totalitní moc) je třeba napravit restitucí. Vyvlastňování majetku je někdy zkrátka nutné. Vezměme si situaci našich zemí v době, o které se v církevně restituční debatě hodně hovořilo: době císaře Josefa II. Tenkrát byla drtivá většina majetku v rukou hrstky šlechtické a církevní elity a drtivá většina ostatních byla bezprávnými nevolníky. Kdyby se za posledních 200 let nepřistoupilo k různým formám vyvlastňování bohatých, nikdy bychom nemohli být svobodní, nikdy by u nás nemohla vzniknout demokracie.

Vyvlastňoval rakouský stát, pozemkovou reformu udělal Masaryk i Beneš. A majetek konfiskovali i komunisté. Otázka, zda něco vracet, případně kolik toho vracet, je otázkou v zásadě politickou a restituce nemohou být prováděny v rozporu s veřejným zájmem, což dnes evidentně jsou.

A postrádám politiky, včetně politiků levicových, kteří by toto byli schopni církvím jasně říci: ano, bylo možná ukradeno, ale vracet se nebude, neboť to dnes není ve veřejném zájmu. A ještě více postrádám politiky, kteří by byli schopni vůbec říci dnešnímu světu a dnešním elitám: ano, i v budoucnu bude zřejmě potřeba přistupovat k určitým vyvlastňováním, neboť to bude ve veřejném zájmu. Vlastnické právo je sice velmi důležité právo, ale ještě důležitější je někdy veřejný zájem. Někdy totiž vznikají takové majetkové nerovnosti, že ohrožují svobodu, rovnost a demokracii, že ohrožují celou společnost. Pak je nejen možné, ale i nutné přistupovat i k vyvlastňování.

Druhým důvodem pro rázné odmítnutí restitucí je onen hrozný duch nerovnosti a duch nesolidarity, který tento zákon provází.

- Církvím asi nikdo nevyčítá, že nejsou solidární se státem, byť ten je nesplatitelně zadlužený a vytunelovaný. Se státem je dnes solidární málokdo.

- Někteří církvím vyčítají nesolidaritu s ostatními restituenty, kteří restituovali za méně výhodných podmínek.

- Já bych církvím více vyčítal nesolidaritu s těmi menšími církvemi, které nedostanou nic.

- Ještě více bych církvím vyčítal nesolidaritu s jinými obecně prospěšnými subjekty, s neziskovými organizacemi (které dál budou odkázány na nejisté granty, pokud je ministr Kalousek nezruší, zatímco církve mají mít jisté své miliardy). Nesolidaritu s odbory. Vzpomeňme, jak katoličtí biskupové kritizovali lékaře pro jejich kampaň za vyšší mzdy (což dnes katolická církev nevyhrožuje žalobami?). Vzpomeňme, jak kardinál Duka označil pokojně demonstrující za lůzu.

- Nejvíce však církvím vyčítám nesolidaritu se slabými a potřebnými: 

  • Nesolidaritu s důchodci (kterým se právě teď ruší valorizace jejich důchodů, zatímco církvím se valorizace jejich miliard přiznává); 
  • Nesolidaritu se zdravotně postiženými (kterým je právě teď dávána nesmyslná a ponižující S-karta, s níž nesouhlasí a proti níž demonstrují). Ano, církví se pan Kalousek na jejich názor ptá, církve prý musí souhlasit se zákony, které se jich týkají. Odborářů či nezaměstnaných se vláda neptá. Nezaměstnaným bez jejich souhlasu krátí dávky a nezaměstnané bez jejich souhlasu šikanuje systémem DONEZ nebo nucenými pracemi nazvanými veřejná služba;
  • Nesolidaritu s těmi nejchudšími, kteří pobírají dávky v hmotné nouzi (za částku, která se dá církvím, by se mohly dávky pro ty nejchudší zdvojnásobit).

Přátelé, jsem přesvědčen, že náš odpor proti tzv. církevním restitucím je správný a že je spravedlivý jak z hlediska právního, tak i z hlediska morálního. 

Jsem přesvědčen, že správný a spravedlivý je i nás odpor vůči ostatním asociálním reformám Nečasovy vlády, včetně nejnovějšího nápadu mezinárodních finančních trhů, tzv. Finanční ústavy.

Jsem přesvědčen, že správný je i náš tlak na opoziční politiky (jak parlamentní tak i mimoparlamentní), aby se jasně zavázali, že všechny tyto reformy v budoucnu zruší.

Přátelé, vydržme!
    Diskuse
    September 5, 2012 v 9.10
    Někteří církevní představitelé prý snahami o "restituce" usilují o spravedlnost. Už to samo o sobě je velice zvláštní, protože jiným lidem slibují spravedlnost až po smrti (aspoň taková je má představa). Jsou ale tyto "restituce" spravedlností pro všechny? Nebývá zdánlivá spravedlnost pro někoho velmi často nespravedlností pro jiné? Když už se církevní představitelé o tu světskou spravedlnost starají (což by samo o sobě bylo chvályhodné), neměli by se starat, aby ta spravedlnost byla co nejširší? Jak svými "restitucemi" chtějí pomoci společnosti?
    Vážím si všech křesťanů, jejichž zájem o lidi překračuje úzký okruh členů vlastní církve.
    September 5, 2012 v 20.20
    Paní Hájková,
    což o to, církve rády zdůrazňují, že z „restituovaných“ peněz budou financovat svou činnost na poli sociálním, zdravotním, vzdělávacím, prospěšnou pro celou společnost. V tom ovšem jednak zakrývají, že peníze a majetky jsou určeny především k samofinancování jejich vlastního provozu pro budoucí oddělení státu a církve, jednak přispívají k neoliberálnímu zpochybňování role státu v těchto klíčových oblastech...
    September 6, 2012 v 15.18
    Liberálně konzervativní revoluce
    nebo ještě spíše liberálně konzervativně aristokratická kontra-revoluce jsou "Nečasovy reformy". Nejsou to totiž žádné reformy, ale odbourávání a likvidace sociálního demokratického státu a restaurace konzervativně aristokratických a oligarchických poměrů. Z liberalismu zbývá jen ona ekonomická svoboda a z demokracie jen parlamentarismus, který si neví rady s většinou v parlamentu, jenž má jen minimální podporu veřejnosti. Představitelé církvi neprohlédli či bojí se prohlédnout hru, kterou s nimi pravice hraje. Pravicové strany ovšem zapomněly na Václava Klause, který vždy dělá jen to, co chce (chová se jako majestát) a tak jim nyní boří jejich domeček z karet včetně církevních restitucí.

    Jinak text považuji za jeden z nejlepších na dané téma.
    JP
    September 6, 2012 v 15.24
    Nesouhlas
    Pavle, tak tentokrát s Tebou hodně nesouhlasím a myslím též, že některé Tvé argumenty jsou demagogické či dokonce nepravdivé, např. když tvrdíš, že ostatní církve nedostanou nic - to není pravda, naopak dostanou, katolická církev se pro to části majetku vzdala.

    Jde-li o nevyhnutelnost - ano, není nevyhnutelné vracet či restituovat vše, ale existenci § 29 zákona o půdě snad nepopřeš. Jinak předpokládám, že jsi už četl nález Ústavního soudu sp.ztn. II. ÚS 3120/10, viz mj. zde: http://www.usoud.cz/clanek/7120, kde ÚS zjednodušeně řekl, že už nelze déle čekat, a o církevní majetky tak mohou oprávněné subjekty v podstatě žádat už nyní.

    Také nevím, proč se jako katolík tolik bojíš, že by církev mohla někoho názorově ovlivňovat. Z Duky nejsem nadšený stejně jako Ty, ale církev je snad víc než 1 Duka. A sociální nauka církve i další křesťanské zásady snad nejsou nic špatného.

    Nesouhlasím ani s tou argumentací "nesolidaritou" - už teď církve poskytují řadu služeb těm nejpotřebnějším, teď by k tomu měly lepší podmínky. Považuju to i za svého druhu vydírání - kdy bude líp, aby mohly církve žádat a nebyly nesolidární? Proč jsi dřív nebrojil proti vracení majetku jiným subjektům? Říct, že nic nevrátíme okradenému, protože by to nebylo solidární, považuju za nesmysl a právně i eticky min. za nelogičnost. Vždycky u každé položky najdeš x způsobů, jak ji využít lépe, ale tady z mého pohledu nejde o ideální využití prostředků, ale o nápravu krádeže.

    Nemyslím si, že je třeba petrifikovat stav, nastolený komunisty, ani si nemyslím, že je fér rozhodovat, kolik má kdo mít majetku, natož hlasovat, zda ukradenému něco vrátíme.
    September 6, 2012 v 16.3
    Kdy "okradený" získal své ohromné majetky?
    V nejhorší době českých dějin, tedy v letech 1620 - 1780, kdy Habsburkové s katolickou církví a cizí šlechtou zkonfiskovaly veškerý majetek domácí evangelické šlechtě. Není důvod se vracet před Masarykovu republiku či dokonce před Josefa II a dělat z naší republiky konzervativně katolický skanzen, na němž by se přiživili také někteří zmatení evangelíci, ovšem mnohem spíše podnikatelé a zájmové skupiny, které si jistě už nyní na vrácený majetek brousí zuby. Dal bych přednost modernímu sociálnímu demokratickému státu. Myslím, že církve mají pro svou činnost majetku dost a pokud budou rozvíjet další kulturní, sociální a jinou prospěšnou činnost jistě se v osvíceném demokratickém státě najde dost prostředků na to, aby byly také státem podpořeny.
    JP
    September 7, 2012 v 10.18
    Ad MŠ
    Nikdo se nevrací před Josefa II, ani před Masaryka, ani před Beneše. Naopak odpůrci narovnání usilují o zachování změn po r. 48, jinými slovy je lze považovat za dobré pokračovatele bolševických revolucionářů. Svým způsobem tak jde o zachování skanzenu komunistického, včetně hodnot, které jej charakterizují (antiklerikalismus, třídní nenávist, neúcta k právu).

    Považuji též za pseudoargument, že stát rád přispěje na bohulibé aktivity církví - pokud by byli u moci ti, kteří teď proti restitucím brojí, tak by spíš zkoumali, jak církve dál vzít pod krkem, nikoliv jak je podpořit. Už vidím Sobotku, jak přispívá církvím, byť třeba na hospic - voliči by ho sežrali.

    A ještě poznámka k textu Pavla Čižinského - považuji za nelogické a nekonzistentní, abych se na jednom místě obával, že církve budou někoho ovlivňovat nebo šířit nějaké názory, a zároveň o kus níže církvím vyčítat, že nevstupují do politiky a nevyjadřují se aktivně k dlouhému seznamu aktuálních politických témat. Ony by se možná i vyjadřovaly, kdyby nebyly na státu závislé. Toho se zde však většina obává, neboť by nad církvemi neměla majetkovou a ideovou kontrolu.
    September 7, 2012 v 10.41
    Dovedete si představit pane Potměšile, že by někdo z vaších oponentnů zvolil stejný tón debaty jako vy? Jako vy tu házíte termíny bolševici a komunistické skanzeny, tak on by zase psal o černoprdelnících, cirkevních buržoustech a klerikálních vydřiduších? Myslíte, že čím údernější výraz, tím více lidí vám uvěří? Jinak, proč by měl Sobotka přispívat církvím na nějaké hospice? Většina národa je ateistická a v sociálním státě, který je cílem levice, není žádných církevních hospiců třeba. Není třeba aby stát daroval církvi peníze, ze kterých ona pak milostivě malou částku věnuje na charitu a těm, kteří se budou vroucně modlit, pak bude umožněna péče. Ti lidé nepotřebují církevní charitu, oni mají na tu péči zákonný nárok a když se zákon neschválí, tak ji mohou mít, i bez poklonkování, v plné výši.
    FO
    September 7, 2012 v 12.4
    Ad JP
    Jen upřesnění některých Vašich výtek vůči autorovi. On netvrdí, že ostatní církve nedostanou nic, ale že některé z menších dnes registrovaných církví nedostanou nic. Zatímco jiné, které byly zaregistrovány také až po listopadu 1989, dostanou vysoké náhrady. Údaje o tomto jsou snadno k dohledání.

    K nálezu ÚS - začínám si myslet, že nejlepší by bylo prostě nechat se ty, kdo o to budou mít zájem, o majetky soudit. Přijďte před soud, předložte jasné doklady o tom, že vám to v roce 1948 patřilo, a dostanete to. Náhrady zcela zrušit, namísto toho zavést financování formou daňových asignací - "kulturní daně", stejně pro všechny církve, jako pro jiné neziskové subjekty.
    September 7, 2012 v 13.15
    Ad JP a FO
    Označovat Bohuslava Sobotku a sociální demokracii za to, že kritizují špatný zákon o církevních restitucích za bolševické revolucionáře je antikomunistický nesmysl, jaké u nás pěstuje populistická pravice (Klaus, Topolánek, Kalousek a spol.), bohužel se k tomu připojil i kardinál Duka a představitelé církví.

    Souhlasím také s názorem Filipa Outraty. Jestli jsou církve přesvědčeny, že jim ty majetky patří a že bez nich nemohou fungovat, tak ať se o ně soudí.
    September 7, 2012 v 14.0
    souhlas i s druhou částí návrhu FO
    tedy s daňovými asignacemi, kdy by si občané mohli vybrat, komu např. 2 % ze svých daní poskytnou a vedle církví by sem patřily i nevládní a neziskové spolky a organizace.
    + Další komentáře