Diskuse (4 příspěvky)
Petr Jedlička, redaktor DR
April 25, 2017 v 14.23
Když hledali redaktoři BBC před týdnem a půl odpověď na podobnou otázku, jakou si klade autor, odhalili v tureckém Kurdistánu i poměrně silný hlas proti pokračování současného násilí i za cenu, že kurdský ozbrojený odboj skončí. Nejen "protiteroristické" tažení odnášejí civilisté, útoky PKK také. A i mezi těmi Kurdy, jimž PKK nikoho nezabila, nemá způsob boje této organizace většinovou podporu. Ne každému kurdskému rodiči se navíc zamlouvá, když jeho dítě sní o tom, jak se -- jen co se osvdědčí v pouličním boji -- přidá k partyzánům, jak o tom psal Vojta Boháč tuhle z Diyarbakiru (http://denikreferendum.cz/clanek/21933-z-kurdskeho-diyarbakiru)... kurdský hlas pro Erdogana tak může být i hlasem proti těm, kdo stávající válku rozpoutali.
Jan Beránek, ekolog
April 26, 2017 v 6.48
je to složitější
Za problematické považuji tvrzení v textu: "V obou případech se ale jedná jen o relativně okrajový počet hlasů, který jen těžko vysvětlí tak zásadní nárůst podpory v referendu."

Jak již poznamenal Petr Jedlička, situace i mezi tureckými Kurdy je složitá a počet těch, kteří hlasovali pro AKP nebo pro změny v referendu, není vůbec mizivý. Vedou je k tomu různé důvody - od snahy podbízet se Erdoganovi v naději, že ukončí nebo alespoň utlumí represe na jihovýchodě, přes upřímné souznění v konzervativních otázkách, až po odpor proti podílu PKK na spirále násilí (a potažmo i HDP, která stlačena do neřešitelné pozice mezi sympatiemi k násilnému odboji a potřebě oslovit voliče napříč celým Tureckem).
IH
Ivo Horák
April 26, 2017 v 17.19
Je to zajisté velmi složité
Že většina tureckých Kurdů není nadšena z PKK, to je přirozené. Vždyť ta parta je násilnická a politicky málo přijatelná. V dobách, kdy se jí daří, získává stoupence, neboť vyvolává "obavonaději", že zvítězí, a nepodpoří-li to někdo, že se bude mstít.
Na druhé straně by příklon hodně Kurdů k Erdoganově partaji mohl být znamením hodně zlým. Svědčil by o situaci (či jejím bezprostředním očekávání), kdy jsou lidé nepříteli národa vydáni na milost a nemilost (ono prastaré "Vae victis!"). Tak tomu bylo (a je) v Čečensku, kde pozůstalí po zavražděných volí Putina, nebo tomu tak bylo na Václavském náměstí, když parašutisté zabili Heydricha.
Bohuslav Vorel, pojistný matematik
April 26, 2017 v 22.15
Kȋ ne, kȋ ne („kdo jsme“ v kurmanji)
Vzhledem k tomu, co se na Blízkém východě v posledních několika letech událo, mělo by se velice brzy odehrát ještě jedno dějství této partie. PES podle mne dluží, a měla by tedy zahájit, brutálně upřímnou diskuzi zbavenou veškerých předsudků i veškerých iluzí o tom, co vlastně je apoismus a do jaké míry lze jeho stoupence považovat za teroristy či nikoliv. Koneckonců, oni se hlásí k pojmům jako demokratický, sociální či socialistický.

Erdogan utnul jednání s PKK ve chvíli, kdy zjistil, že mu to nepřinese potřebné hlasy většiny tureckých Kurdů, a naopak na tom získává HDP. Kurdové (a nejen turečtí) jsou stejně jako jiné národy politicky rozděleni. Vedle příznivců Ocalana jsou zde i příznivci spolupráce s tureckou vládou či naopak konzervativní stoupenci široké samosprávy. HDP se pokouší prosazovat širokou samosprávu pro celé Turecko a čerpala hlasy jak od příznivců apoistů tak konzervativních kurdských kruhů. Nicméně Erdogan bez ohledu na výsledek referenda již několik let má Turecko pod kontrolou. Nebo se tomu alespoň domnívá. Je proto otázka, zda má smysl uvažovat o nějaké jiné pro-kurdské straně, která by se v demokratických volbách mohla postavit Erdoganovi. Obávám se, že příští volby budou připomínat spíše volby v Iránu, kde bývá více kandidátů, nicméně připouštěni jsou jen ti "vhodní".

Kapitola sama o sobě je potom úloha tureckých tajných služeb na událostech, které ovlivňovaly a ovlivňují dění v Turecku, Sýrii a Iráku.