Diskuse (4 příspěvky)
Jan Kopecký, sociolog
July 16, 2010 v 17.47
Pohrdání a výsměch (sny duchovidcovy o vlastenectví)
Pravicový bolševismus vybudoval hierarchii výsměchu a pohrdání. Tato hierarchie má své aspekty sociální i estetické. (Václav Havel – sám tehdy stojící blíže menševikům – vypálil jeden ze startovních humanistických výstřelů svým okázalým pohrdáním lidmi „v králíkárnách“, které – samozřejmě ne ty lidi, jen ty králíkárny – spatřil oknem vrtulníku. Později už se raději věnoval exportu svého humanismu na Balkán.)

Stoosmnáctková bolševická frakce na Malé Straně není ovšem tak přímočará jako byli jejich předchůdci, kteří Dumu jednoduše rozpustili. Současný bolševik je cynický. Ví totiž, že na tzv. trhu idejí na jakosti nezáleží. Ví také, že výsměch zdola je více než vyvážen pohrdáním shora. Je to bolševik měšťácký, který ve volném čase snívá o povýšení do šlechtického stavu.

Z hierarchie výsměchu se zdánlivě vysmekají intelektuálové, kteří se od pravicového bolševismu distancují, jako Václav Bělohradský nebo Jiří Pehe. Ti, víceméně tápavě, kráčejí po cestě levicového (?) liberalismu. Otázkou je, zda ovšem neletí vrtulníkem. Ke komu pak chce jejich hlas dolehnout?

Vyšohlídův text je velmi poctivě napsaný a doufám, že najde pozorného čtenáře. Lidskost je společenskost. Snad se jednou podaří prorazit generální linii mlčení.
Jan Černý
July 16, 2010 v 20.18
Pane Kopecký,
nechtěl byste do Deníku Referendum také občas napsat celý komentář nebo sloupek? Myslím, že by to bylo pro všechny obohacující (a měl byste více prostoru pro jakési docelení svých myšlenek).
Ale na druhé straně by jistě bylo škoda ztratit zdatného diskutéra..
Jan Černý
July 16, 2010 v 20.21
Pane Vyšohlíde,
také děkuji za pěkný a propracovaný text.
Je-li Vaší interpretační linií slavného místa z Fenomenologie ducha "celistvost", což se mi líbí, je možno se otázat, zda skutečně platí, že "to rabské se nakonec ukazuje být tím podstatnějším momentem." Vím, že se to místo většinou takto interpretuje, ale pochopíme-li "pána" jako šifru pro sebe-vědomí, vědomí čistého já, a "raba" jako určité obsahy vědomí (jak myslím sám činíte), stává se ještě zřejmější, že k nabytí celsitvosti (vědomí) je třeba obou momentů a těžko lze říci, kterému patří přednost - podstatné je právě to "obou", což ostatně zdůrazňujete na jiných místech. Hegel v závěru té kapitoly skutečně věnuje více místa "rabovi", ale trochu to vypadá, že by stejně tak mohl věnovat více místa "pánovi", že podstatné je obojí a především sám (duchovní) pohyb, který se na žádném momentu nezastaví.

To by pak mohlo znamenat, že v nás, pracujících "rabech" není jen "také něco" panského, ale plný poteciál "panského" sebeuvědomění, seberealizace v tom pohybu, který nutně směřuje směrem ke společenství, jak pěkně píšete dále.

A stejně tak lze proti interpretaci, že , že v Genesi má "rab" víc pravdy, protože se víc bojí smrti i víc pracuje, namítnout to, že práce a smrt jsou zde trestem a prokletím člověka, a že vysvobozením z nich se později stává až "pansky celistvé" vzkříšení. Ale je pravda, že před tím musí člověk projít cestou práce a smrti a že teprve to dává vzkříšení jeho sytost, obsažnost.

Ale to jsou jen drobné návrhy na plnější interpretaci "pána", s celkovým smyslem Vašeho článku vřele souhlasím, a to, co se v neoliberalismu stalo ze vzdělání, bohužel zřetelně ukazuje hloubku naší krize, naší neschopnosti přijít k nám samým a druhým.
Jan Kopecký, sociolog
July 17, 2010 v 10.23
Zdeněk VYŠOHLÍD (odpověď)
Vážený pane Černý,

Děkuji Vám a jsem vděčný, že svou reakcí na můj text zdůrazňujete to podstatné. Chtěl jsem ukázat „hloubku naší krize“, která spočívá ve zploštění pohledu a rozpadu, spíše rozkladu víry v celistvost.

Pána a raba připomínám nikoli s ambicí filosofického výkladu, ale s úmyslem připomenout, že člověk je povinnován (což bohužel lze doložit jen myšlením, Hegel by řekl: spekulativně) zachovávat úsilí o celistvost. Po smrti Boha na kříži (pěkně o tom píše Jaromír Hrbek, ještě lépe Hegel) je mu jasné, že Bůh se zjevuje jen ve společenství (obci) věřících; to má spoustu konsekvencí, jen jednu připomínám: ve společenství pozemšťanů. Jako pozemšťan žije, a proto nemůže přehlížet raba v sobě – a jen tak nahlíží svou důstojnost a pána v sobě. Proto „má rab víc pravdy“ – nikoli víc než má „pansky celistvé vzkříšení“, ale víc než abstraktní panskost (možná také zpanštělost) na začátku. V tomto smyslu platí, myslím, že „rabské se nakonec ukazuje být tím podstatnějším momentem“, i když to snad není nejšťastnější formulace, protože podstatné je, že nejen jako pozemšťan žije a pracuje, ba také panuje. To vše s vědomím, že to má činit vědomě tak, aby byl – metaforicky řečeno – Stvořiteli obrazem. Jednání ve „věcech veřejnosti“, tedy ve sféře politické, na to už zapomíná a nebere na to ohled. Já myslím, že to není rozumné – oni to za rozumné považují; tím „vyměřují rozum“ (chápou) jinak než tradice evropského nebo křesťanského myšlení. Ale LOGOS jako světlo lidí (a také účel snad nejvyšší) jsem svou úvahou chtěl navodit a Vám děkuji, že jste ho svým přispěvkem připomněl a výstižně zformuloval: „musí projít cestou práce a smrti a … teprve to dává vzkříšení jeho sytost, obsažnost“.

Vaše „jen drobné návrhy“ jsou podstatné – ale to podstatné přesahuje rámec úvahy o vzdělání. Ale je-li to v ní přítomné, a snad je, protože také Vy o tom píšete, pak text dosáhl, čeho dosáhnout chtěl a měl.

Zdeněk Vyšohlíd