O alternativách IV - Komunismus jako alternativa

Michael Hauser

Co je vlastně alternativou k současnému systému? Když se rozpadá víra v sociálně demokratickou cestu k sociálnímu státu, pak se znovu vrací idea komunismu.

Někdy si člověk připadá jako v divadelní hře, kterou by mohl napsat Hegel. Konec vypadá jako začátek, ale v převrácené podobě. Na začátku, v první fázi alternativ, vystupuje minulý režim jako strašidelná alternativa, která pomáhá ustavit polistopadový neoliberální kapitalismus. Pak se objevuje druhá fáze, v níž se jako alternativa jeví sociální stát. Je tu víra v sociální demokracii jako krotitele dravé zvěře. Až se naučí nové postupy nebo si vzpomene na ty staré, neoliberální kapitalismus zkrotne a nechá se vést k sociálnímu státu.

Tato víra se však drolí. Ani za dvacet třicet let, kdy vládne neoliberalismus, sociálně demokratické strany nedokázaly vztyčit hráze, které by neoliberalismus zastavily. Blairovská třetí cesta selhala, a nový recept není na světě. Sociální demokraté tak používají podobnou rétoriku, jakou známe z minulého režimu: musíme být trpěliví. Sociální stát lze udržet nebo i rozvinout a jenom pesimisté tomu nevěří. Problémy jsou, ale pouze dočasné. Překonejte pesimismus, a pomozte nám zdolávat překážky. Je třeba být optimistou, i když se realita stále více rozchází s naším cílem.

Pak přichází třetí fáze alternativ, jejímž začátkem byly demonstrace v Seattlu v roce 1999 a vznik alterglobalizačního hnutí. Když strany sociálně demokratické nedokázaly zadržet neoliberalismus, mnozí nesouhlasili. Byl to nesouhlas nejen s neoliberalismem, ale i s kompromisy, které sociálně demokratické strany uzavřely s neoliberalismem. Na začátku bylo zjištění, že tu vlastně není žádná významná síla, která by se neoliberalismu postavila rázně na odpor. Alterglobalizační hnutí se dá chápat jako reakce na dlouhodobé selhávání levicových stran.

Jak je to s alternativou? Immanuel Wallerstein mluví o duchu Porto Alegre, o představě jiného světa. Heslo „Jiný svět je možný“ především vyjadřuje proměnu politické imaginace, lépe řečeno její opětovný nástup. Zde je vidět propast mezi duchem Porto Alegre a sociálně demokratickou politikou možného. U sociálně demokratických stran je sociální stát poslední hranicí politické představivosti. Nejde se dál než k představě, že sociální stát nám zůstane. Duch Porto Alegre k nám mluví tak, že je možné to, co se pro sociální demokracie stalo nemožným: zásadní změna světa, taková, že svět bude jiný.

Hlavní není to, jak přesně má tento svět vypadat, nýbrž probuzení politické imaginace nespoutané tím, co se zrovna jeví jako reálné. V tom tkví historický přínos alterglobalizačního hnutí. Bez probuzení politické imaginace by všechny alternativy působily jako pouhé konstrukce. Po celou dobu tu byly nějaké návrhy alternativ, ba  rozpracované modely jiné společnosti, ať už tržní socialismus Aleca Noveho (viz jeho „Ekonomika uskutečnitelného socialismu“), Albertova a Hahnelova participativní ekonomika, parecon, nebo Cockshottův a Cottrellův kybersocialismus spojující kybernetické plánování s radikální demokracií.

Nezáleží totiž jenom na tom, jestli existují návrhy alternativní společnosti, ale i na tom, zdali je tu hnutí, které nějakou alternativu hledá. Co duch Porto Alegre změnil, je vztah k těmto návrhům. Už nepůsobí pouze jako abstraktní teoretické diskuse, nýbrž také jako odpověď na to, co určité hnutí hledá.

Hlavním omezením alterglobalizačního hnutí však je, že se zaměřilo na boj s neoliberalismem, ale ne s kapitalismem. To byl jeden z důvodů, proč toto hnutí zůstalo nesoudržné a nedospělo k nějaké globální politické struktuře, která by něco reálného změnila. Proti neoliberalismu jsou konzervativci, socialisté, komunisté. Jejich shoda je zaplacena tím, že se neshodnou na pozitivně formulovaném programu. Je naším cílem návrat před neoliberalismus (nebo ještě dál), anebo překonání kapitalismu?

Ekonomická krize napomohla tím, že vrátila do hry pojem kapitalismus. To je změna perspektivy. Neoliberalismus se začíná chápat jako určitá varianta kapitalismu. Neběží jenom o neoliberalismus, protože problém leží hloub, na rovině celého socio-ekonomického systému, založeného na soukromé akumulaci bohatství. K tomuto poznání se však dospívá oklikou, tím, že všechen odpor proti neoliberalismu, který zůstává pouze u kritiky neoliberalismu, se ukazuje jako bezúspěšný.

Jakmile se dostaneme až sem, pak se to s alternativami začíná vyjasňovat. Co je vlastně alternativou vůči kapitalismu? Alternativou je systém, který se zakládá na společném vlastnictví základních zdrojů bohatství. Ať už jej pojímáme jakkoliv, jako soustavu samosprávných ekonomických jednotek nebo systém participativního plánování, nevymyslíme přesnější název než komunismus. „Socialismus“ zůstává víceznačný. Za socialistu, třebaže národního, se může prohlásit i Hitler, za komunistu nikoliv. Komunismus je ono hledané slovo pro alternativu vůči dnešnímu systému.

    Diskuse (52 příspěvků)
    ??
    March 25, 2011 v 11.50
    Studente Hausere, píšu Vám jedničku s hvězdičkou
    Promiňte ten reflex starého kantora marxismu. Ale opravdu - tady bylo dobré dílo korunováno svým závěrem. Původně jsem se domníval, že v seriálu půjde jen o obvyklé neomarxistické krasodušství a popis různých smě+rů hledajíích východisko, ale Michal to nakonec shrnul v perfektní a hluboké abstrakci postihující průběh toho procesu hledání alternativ. Snad bych ve své nenasytnosti přidal ještě to, že tu komunistickou alternativu bude schopno prezentovat jen to hnutí či ti teoretici, kteří se po cenných poučeních praxí i podněty z hledajících směrů, včetně neomarxismu, alterglobalismu apod., kajícně vrátí k autentickému marxismu, pozvednou ho na vyšší úroveň, opraví dobové chyby klasiků, ale využijí jejich logiky. Společenskou podmínkou tohoto procesu v oblasti poznání a prognostiky ovšem musí být proces "přezbrojení" industriálního proletariátu - původního nositele té obrovské emancipační role, kterou objevil Marx (nemůže sebe sama osvobodit jinak, než když osvobodí celou společnost, člověka jako takového) - na kognitariát (sociálně ekonomickými určeními totožný s industriálním proletariátem, ale s větším manévrovacím prostorem daným charakterem kognitariátní výroby a práce) a dále pak na třídu samosprávných společenských vlastníků (Cockshottův model neberu). Bohužel - v tomhle jediném asi se shodnu se sociálními demokraty -musíme mít trpělivost, zrání nového nejpropgresivnějšího sociálního subjektu bude pomalejší než by nám - krátce žijícím lidem, zvláště nám, kteří se už, jako já, pomalu chystáme zajet do Pelhřimova do krematoria, abychom věděli, do čeho jdem - bylo milé.
    jen bych se chtěl předem zastat Michala, na kterého za jeho apoteózu komunismu jako jediné alternativy se hned vrhnou ti, kteří vědomě či nevědomě přijali tu konotaci komunismu, kterou do společnosti perou "učení lokajové" (Leninův termín) a propagandisté vládnoucí buržoasie obávající se o své zisky - totiž konotaci gulagů, zákazu cestování, asketismu, nekontrolované moci, front na banány a toialetní papír a hlavně bezduchého kolektivismu potlačujícího rozvoj individua. Kdo kdy četl základní práce klasiků včetně Lenina ví, že je to naprostý nesmysl, že projekt komunismu směřuje k vysove humánním cílům a skutečnému otevření prostoru pro SVOBODU, pro to, abychom nebyli jen stádní"průměrná třídní individua", ootroci své sociální role, ale individua skutečná. Samozřejmě ani potom nebude žádný konec dějin, ale myslím, že máme svých problémů dost, než abychom si začali cucat z prstu problémy komunistické společnosti.
    MT
    Miroslav Tejkl
    March 25, 2011 v 13.48

    Nemůžu si pomoci, ale mně se slovní spojení "alternativa ke kapitalismu" zdá matoucím a málo zásadním výrazem ... slovním spojením málo jdoucím na kořen věci (kořen latinsky radix - proto radikální).

    Nejde přece o pouhou alternativu ke kapitalismu - jde o to, že asi počínaje Starým vyspělým světem, přestane být časem vůbec možné reprodukovat "kapitalistický stav věcí" na úseku reálné produkce - to znamená, že už bude čím dál obtížnější, aby dílčí (soukromé) vlastnictví dílčí kapacity REÁLNÉ výroby na tomto území neslo zisk.

    Jenom v rámci komunity, v rámci okruhu veřejných rozpočtů je potom možno dosáhnout (v REÁLNÉ produkci a to Starého vyspělého světa!) potřebného "neziskového" přebytku na základě mechanismu, který není "kapitálem", ale společenským zhodnocováním veřejných rozpočtů - čili jakýmsi "sociálem", který zahrnuje kapitál už pouze jen jako moment nového reprodukčního procesu (kapitál je tedy dialekticky zrušen "zahrnutím" ...)

    Myslím, že toto bude časově asi předcházet těm výrobním silám, na které netrpělivě čeká Papík Heller a které by měly vlastně zlegitimizovat samosprávný model jako přirozený - a vytlačující kapitalismus jako dominatní systém ...

    MP
    Martin Pleva, pedagog
    March 25, 2011 v 22.9
    Tak tímhle spolehlivě všechny odradíte
    Přiznávám, milí kolegové Hausere a Hellere, že v určitém diskursu má volání po komunismu jakožto alternativě logiku a smysl, ale naprostá většina lidí v soudobé (evropské) civilizaci bude vždy natolik vystrašena tím pojmem komunismus, že uteče hned, jakmile o této alternativě začnete hovořit. Od pojmu komunismus zkrátka NELZE odpreparovat ani gulagy, ani fronty na toaletní papír. Možná je to smůla a škoda, ale je to tak ...

    Vím, že Žižek, Badiou aj. plédují pro komunismus, který je - na rozdíl od socialismu - podle nich založen na univerzalitě, ale nemůžu se zbavit dojmu, že toto je nejlepší cesta, jak nadobro z celého hnutí hledání alternativy udělat jen levičácké intelektuální tlachání, které širší společenský dosah mít nemůže.
    A propos, jak si představuje dr. Hauser přechod ke komunismu? Jako světovou revoluci? Kdo ji provede? A jeví-li se porážka neoliberalismu jako téměř nemožná, jak bude možné provést něco mnohem složitějšího a zásadnějšího, totiž porazit samotný kapitalismus? Já si to při zapojení veškeré své imaginace představit nedokážu...
    MP
    Martin Pleva, pedagog
    March 25, 2011 v 22.21
    Milý dr Hellere,
    u vás aspoň vím, jak si cestu ke konci kapitalismu představujete, máte nový revoluční subjekt: kognitariát.
    Ale pokud se vrátím k vašim odpovědím na mé námitky z minulé diskuse, jsou vaše koncepty zajímavé (samosprávné vlastnictví skýtá určitě nemalý potenciál), ale stále mi není jasné, jak se nová - a přitom tržní - společnost obejde bez kapitálu, resp. jak bude schopna jeho sílu a moc neutralizovat. Podnikání bez kapitálu nebude - obávám se - možné nikdy, a kde je kapitál (obávám se dále), tam se dříve nebo později vynoří i kapitalisté. Ostatně, pokud vám nestačí současná Čína, počkejme si, co za pár let nastane na Kubě.
    MH
    Michael Hauser, filosof
    March 25, 2011 v 23.12
    Komunismus jako cvičení
    Pojem komunismus se dá chápat i jako prostředek na cvičení. Za prvé tu je definice či idea komunismu (např. ekonomika nemá nadvládu nad společností, pouze tu minimální), za druhé jsou tu historické zkušenosti s tzv. komunismem (podvod, ani Stalin ani Husák netrvrdili, že už vybudovali komunismus), a pak tu jsou otázky typu, jak přejít ke komunismu. Pokud teď nevíme, jak k němu přejít, tak to prý vyvrací myšlenku komunismu. Nevíme, jak právě teď přejít k sociálnímu státu, tak to vyvrací myšlenku sociálního státu?

    Je to pojem zatížený tím, co všechno se jeho jménem ve dvacátém století provádělo. Cvičení rozumu by mohlo být v tom, že i při vědomí všech hrůz s ním spojených dokážeme vidět jeho definici či ideu. Pojem komunismu jako posilování rozumu.
    Bohumír Molnár, podnikatel
    March 26, 2011 v 3.4
    Tak to se mi zdá příznačné
    Filosof označí natvrdo jako alternativu kapitalismu komunismus a pedagog se obává, jak to lidé přijmou

    Pro filosofa je komunismus především idea či definice oné alternativy, pro pedagoga je to strašák, připomínka odmítané praxe minulého režimu, který je všeobecně (?) za komunistický považován

    Filosof se pohybuje ve sférách abstrakce, pedagog na úrovni konkrétního. Oba mají asi recht

    Co s tím?

    Možná to rozložit v čase – viz. právě Wallerstein zde:

    http://blisty.cz/art/40670.html

    Nebo úplně jinak …
    MN
    Miroslav Novák
    March 26, 2011 v 11.2
    Pohled pesimisty
    Je zřejmé, že pojem komunismus se podařilo v posledních 20 letech pravicové propagandě tak dokonale zdiskreditovat (a to i na akademické úrovni, jak přiznává M. Pleva), že nové generace budou muset znovu projít tím stoletým vývojem, ve kterém vznikal sociální stát jako přirozená reakce na bezbřehé vykořisťování pracujících. A bohužel se to asi neobejde bez všech těch doprovodných jevů, jako
    byly války, doprovázených naprosto nepředstavitelným (pro mladší generaci) utrpením lidí.
    ??
    March 26, 2011 v 18.17
    Odpovědi pnu Plevovi
    Pane Plevo:
    potíž je v tom, že nemáme stejnou metodologii a že i kategorie zřejmě naplňujeme jiným obsahem. Kapitál je v marxismu výrobní vlastnický vztah, kde jedna třída má na základě vlastnictví výrobních prostředků možnost přinutit tu druhou nevlastnící třídu (nechme stranou přechodné a dvojaké jevy, jako je maloburžoasie), aby jí prodala svou pracovní sílu. Za ní dostane od kapitalisty hodnotu této pracovní síly - množství společensky uznaných (např. na trhu, přes odborové vyjednávání apod.) prostředků a služeb nutných k reprodukci schopnosti pracovat. Fígl je ovšem v tom, že pracovní síla vytváří hodnotu větší, než je její hodnota - přebytek - nadhodnota - a tu si přivlastňuje buržoasie (samozřejmě ji neprojí a nevrazí do jachet - to je jen její část - osobní důchod kapitalisty a ten má taky své historické hranice), ale dále ji investuje - původně do výroby, dnes čím dále tím více do finančnch spekulací (ale i ty jsou jen přerozdělováním nadhodnoty z výroby mezi kapitalisty). Podle logiky tohoto vztahu musí jednat i ten nejhodnější a nejvíce sociálně cítící kapitalista, jinak by kapitalistou být přestal. To je základní motivace, která hýbe společností. Má své výhody - nutí lidi pracovat, vede i k rozvoji vědy apod., ale i své nevýhody - kapitalistovi nezáleží na rozvoji jeho dělníků (pokud něco nemá např. z jejich kvalifikace), kapitál lze zhodnocovat i výrobou a prodejem drog, zbraní, obchodem s lidmi apod. -Marx krásně postihuje, jak je mravnost kapitalisty dána procentem zisku - jak při myslím 500% zisku není zločin, kterého by se kapitalista nedopustil - podtrhuji - to není nějaká geneticky daná špatnost, ale logika sociální role, pokud z ni nechce vypadnout na ulici.
    To je ten nejhlubší obsah pojmu kapitál. Ale v ekonomické literatuře, i té nemarxistické, je jako kapitál chápáno - jednak peníze k investování, jednak vlastněné výrobní prostředky. Takže - kapitalista naprosto není potřebný. I ten protosocialismus ukázal, že i při nedokonale společenském vlastnictví mohla společnost dlouho existovat i tehdy, když tím kapitálem disponoval řídící aparát. A v mém modelu může být vytvořen vztah, kdy výrobní prostředky, ať ve formě věci nebo ve formě peněz, budou vlastnit všichni zaměstnanci podniku,příp. mnoha podniků apod. a budou rozhodovat o způsobech vynakládání své práce i těch výrobních prostředků a prostředky získané na normálním trhu si budou částečně rozdělovat, částečně je budu akumulovat. Nebudou je moci jen projíst, protože by se ocitli na ulici, maximálně s nějakou podporou v nezaměstnanosti. Budete-li argumentovat, že nemohou rozumět řízení a podnikání - na to budou mít manažery, tak jako je má kapitalista, který tomu taky namnoze nerozumí. Jde jen o nahrazení vlastnické role kapitalisty rolí zaměstnaneckého kolektivu - odtud skutečná rovnost lidí, skutečná demokracie a svoboda. Samozřejmě že v tomto modelu je nutno mít i koncepci vyšších stupňů řízení, určitou roli může hrát stát a pod., ale to tady nemohu rozebírat. Mohu Vám jen poslat naši knihu.
    Jo - ještě k té moci kapitálu - jak píšete, tak jste snad pochopil, že problém je v tom oddělení kapitálu v paktičtějším smyslu slova (peněz a výrobních prosředků) od té jedné třídy. V mé koncepci to neznamená, že kognitariát jí to sebere s kalašnikovem v ruce, ale že vytvoří samosprávné podniky a postupně přes trh, vyšší efektivitu, ty kapitalisty vlastně vykoupí. Přitom nesmí zničit ty bývalé buržoy jako jednotlivce - musí i pro ně+ vytvořit atraktivní perspektivu, i kdyby to mělo hodně stát - ale nesmí je nechat mít monopol na výrobní prostředky. Ale za takovýchto dějinných situací to většinou chápe i značná část té bývalé vládnoucí třídy a přechází do nových sociálních rolí, tak jako kdysi šlechtic odložil kord a chopil se účetnického husího brku a počítal zisk z dovozu otroků nebo cinglátek do Afriky. Značnou chybou protosocialismu bylo, že se bál umazat od bývalých kapitalistů živnostníků - že nevyužil jejich znalostí a schopností, pokud chtěli spolupracovat, a naopak je vehnal do opozice.
    Pokud jde o diskreditaci pojmu komunismus: Jste příliš pod vlivem atmosféry v bývalých protosocialistických zemích, které ovládla nová buržoasie a od těch dob do lidí všemi prostředky pere právě to spojení komunismu se zločiny (podotýkám - ideologie vládnoucí třídy se vždy do hlav neprivilegovaných dostává snáz než jejich vlastní ideologie). Ale ani to není nezvratné, ve vědomí řady lidí jsou negativní konotace spojeny i s pojmem kapitalismus (Proto to oficiální propaganda ze začátku maskovala pojmem "demokratická společnost" či "tržní ekonomika" - vyslovený podvod na občanech) pojem komunismus u nich má lepší zvuk, bohužel, pod vlivem našeho kapitalismu může přibýt i lidí, kteří budou protosocialismus vidět nekriticky kladně, což by mne štvalo. Patřím k těm komunistům, kteří byli proti změně názvu a kteří odmítají i opuštění tak klasických marxistických kategorií jako je třeba imperialismus, třída, revoluce, já osobně bych neopouštěl ani kategorii diktatury proletariátu, jen bych lépe vysvěloval, že to měla být největší forma demokracie pro naprostou většinu, že to ovšem nově zformovaná třída řídícího aparátu nahradila svou a velmi brutální diktaturou (mimochodem ta diktatura buržoasie, která je i v tom dnešním jakoby uhlazeném kapitalismu - on není jen ten uhlazený, je neméně brutální, jen se projevuje jinak, je rafinovanější, hlouběji skrytá apod. Kdyby se spočítalo kolik lidí zahynulo zcela civilně na takové zločiny kapitalismu, jako je drogový obchod, stresování lidí v honbě za ziskem, vnucováním nezdravého konsumu včetně konsumu léků apod., vůbec nemluvím o válkách, obchodu s otroky, potlačování odporu dělníků, vyhlazování národů při kolonialismu atd. atd. - tak by ta bilance zločinů vypadala zcela jinak. Proto bych nebyl tak pesimistický, pokud jde o prohlédnutí lidí. Vždyť protosocialistická elita si taky myslela, že má myšlení lidí pod kontrolou a že budou vždy proti kapitalismu - a jak to vypadalo v r.1989? Rozhodně je poctivější získávat lidi tím způsobem, že jim vyložím, jak to bylo a nabídnu jim jinou cestu - tohle ale komunistická strana nedělá, bojí s zkritizovat minulost s ohledem na stalinisty i na nostalgické nálady dědečkůa tím pádem nemůže ani akceptovat samosprávu - takže spěje na smetiště dějin, ale marxismus ji tam doprovázet nemusí.
    Ani já nemám rád intelektuální tlachání, ale rozhodně odmítám, že by jím byla např. diskuse o samosprávném modelu budoucnosti, jak to prohlašuje pragmatická část politiků v KSČM, včetně třeba Jirky Dolejše.
    Roman Kanda
    March 26, 2011 v 20.10
    Alternativa
    Dnes došlo v Londýně k mohutnému protestnímu pochodu proti vládní rozpočtové politice. (Mimochodem, zajímavé je sledovat, jak o události referují světová média a jak ji pojímají média česká, která exponují především ojedinělé projevy násilí. DR o události dost nepochopitelně mlčí.)

    Předseda Labour Party Ed Milliband, který se protestu zúčastnil, prohlásil "The Tories said I should not come and speak today. But I am proud to stand with you. There is an alternative." - To jsou zajímavá slova a dokládají, že pojem alternativa z teoretického diskursu proniká do kontextu konkrétní akce.

    Více na: http://www.bbc.co.uk/news/uk-12864353
    Martin Šimsa, filosof
    March 26, 2011 v 21.47
    Myšlenkové cvičení mladého a starého marxisty
    vcelku logicky dospělo k tomu, že protikladem kapitalismu je komunismus, protože se pohybuje v Marxově myšlenkovém schématu. Tedy závěr nemůže nikoho, kdo má o Marxově myšlení trochu ponětí, překvapit. Jen by mě zajímalo, zda je jejich pojetí komunismu slučitelné s demokracií a lidskými právy. U Marxe to tak bohužel není. Sice mladý Marx píše o radikální demokracii, ale lidská práva už nebyl schopen akceptovat a ono se to pak projevilo především v sovětské, také ovšem v československé "komunistické" praxi. Marx a marxismus jsou užiteční jako kritika liberálního a neoliberálního kapitalismu, ale nebezpeční tam, kde se stávají dominantní ideologií. Dávám přednost sociální demokracii či socialismu na demokratickém základě, komunismus je příliš utopický a všechny pokusy o jeho realizaci dopadly jako odstrašující diktatury.
    + Další komentáře