Událost roku: marná voličská revoluce

Jiří Pehe

Navzdory letošní „voličské revoluci“ funguje většina věcí v české politice postaru. Je to zrada na voličích a souvisí to se skutečností, že nitky politické moci stále více vedou do politického zákulisí, kde za ně tahají nejrůznější korupční bratrstva a mafiánské spolky.

Politickou událostí roku 2010 v České republice je bezpochyby voličská revoluce, která vytrestala dvě největší strany celkovou ztrátou téměř 1,3 milionu voličů a vynesla do Poslanecké sněmovny dvě strany nové. Příčiny těchto změn v chování voličů byly už zevrubně analyzovány, méně se hovoří a píše o tom, co vlastně přinesly.

Jakkoliv první reakce na květnovou vzpouru voličů (která zahrnovala nejenom výše zmíněné změny v politickém systému, ale také příliv nových politiků s pomocí kroužkování) byly pozitivní, rychle se ukázalo, že v politické kultuře se toho změnilo jen málo. Navíc se ukázalo, že přinejmenším jedna ze dvou nových stran, Věci veřejné, je nedonošené dítě, které od voleb bojuje o politické přežití.

Pokud jde o politickou kulturu, hned po volbách převážil starý známý vzorec politického chování, v němž politici, a bohužel i mnohá média, interpretují volební výsledky zcela svévolně podle vlastních přání. Dozvěděli jsme se tak, že volby vyhrála „pravice“, které voliči prý dali neobyčejně „silný mandát“ v podobě většiny 118 hlasů pro ODS, TOP 09, a VV.

Pravicový program, který se začal na základě tohoto „silného mandátu“ rodit, ovšem měl jen málo společného s tím, co ve svém volebním programu slibovaly Věci veřejné. „Vítězství“ pravice se tak nezrodilo ve volbách, ale až po volbách.

Pravicový volební program, odpovídající víceméně koaličnímu programu po volbách, měly totiž jen TOP 09 a ODS, které společně získaly pouze 36 procent hlasů.

Zrada VV na voličích ovšem nespočívala jen v přijetí neoliberálního vládního programu, jejž bychom marně hledali v předvolebním programu strany, ale už v samotné skutečnosti, že strana, která postavila část svého volebního programu na boji s korupcí a tzv. politickými dinosaury, se hned po volbách bez váhání spojila ve vládní koalici s dinosaury z ODS a zároveň dovolila, aby byl boj s korupcí vládou odsunut až na druhé místo.

Voličská revoluce měla i další slabinu: pomohla k postům ve vládě i v Poslanecké sněmovně lidem, kteří neměli žádnou předchozí politickou zkušenost. Jak se rychle ukázalo, někteří z nich, včetně předsedy VV v pozici ministra vnitra, na své funkce nestačili, jiní se dostali do vleku politických šíbrů z ODS a zkušených politických turistů z TOP 09. Konkrétně se to projevilo na práci vlády, která se chovala místy chaoticky, místy amatérsky.

Součástí podivné interpretace volebních výsledků byla i skutečnost, že ODS v pořadí až druhá strana ve volbách, navíc s největším úbytkem voličů se nakonec postavila do čela vlády. Jinými slovy: politická strana, kterou voliči nejvíc vytrestali, nakonec stanula v čele nejsilnější vládní koalice v dějinách samostatné České republiky, přičemž tuto situaci interpretovala jako mandát pro pravicové reformy.

Ačkoliv uměle vytvořená „pravicová“ většina byla částí médií opěvována jako zdroj stability a „klidu k práci“, který jsme prý zatím nikdy neměli, rychle se ukázalo, že i stoosmnáctka může být velmi nestabilní, pokud se jeden z jejích členů hned po volbách začne kvůli zradě na svých voličích prudce propadat ve volební oblibě.

Navíc chaoticky pracující vláda nejen dokázala během krátkého času zcela rozmazat rozdíly mezi údajně nutnými reformami a údajně nutnými škrty, ale protože upozadila boj s korupcí, ztratila i potřebnou legitimitu pro zavádění reforem. Bylo totiž záhy zřejmé, že mluvit na jedné straně o potřebě utahování opasků a tolerovat na straně druhé nadále obrovskou systémovou korupci nejde jaksi dohromady.

Zejména ODS se ukázala být nepoučitelná. Shoda okolností, která ji vynesla po volbách do čela nejsilnější vládní většiny v dějinách země, překryla jak velikost volebního fiaska v květnu, tak důvody, které k němu vedly. Tedy skutečnost, že voliči měli už dost „kmotrů“ a systémové korupce, které si s ODS spojovali.

ODS vytěsnila květnovou porážku tak dokonale, že si nevzala ponaučení ani ze ztráty většiny větších radnic v komunálních volbách na podzim, jakož i ze ztráty senátní většiny. Zřejmě převážilo mínění, že velká vládní většina dává straně jistotu, že systémové loupení z veřejných prostředků může pokračovat, a pokud bude strana nakonec koaličními partnery dotlačena k přijetí protikorupčních opatření, její kmotrovská minulost bude před příštími volbami v roce 2014 zapomenuta.

Ukázalo se ovšem, že z volební porážky v květnu se nepoučila nejen ODS, ale ani část ČSSD, která v některých velkých městech, zejména v Praze, obětovala šanci očistit se od přežívajícího dědictví opoziční smlouvy i vlastních kmotrovských praktik, vidině mocenských kartelů s ODS.

To, že navzdory „voličské revoluci“ funguje většina věcí v české politice postaru, souvisí nepochybně se skutečností, že nitky politické moci v posledních letech stále více vedou do politického zákulisí, kde za ně tahají nejrůznější korupční bratrstva a mafiánské spolky. Koneckonců i úspěch hned dvou nových politických stran ve volbách byl do značné míry výsledkem rafinovaných marketinkových postupů a velkých peněz.

Korupční kauza na ministerstvu životního prostředí na konci roku ukázala, jak funguje celý systém. V tomto kontextu byla překvapivá jen proto, že se v zaběhnutém korupčním systému české politiky našel navzdory enormnímu osobnímu risku člověk ochotný na korupci ukázat.

Kauza také ukázala limity nových stran, a tím i další limity „voličské revoluce“. Představitelé TOP 09 kauzu přešli s tím, že stabilita koalice je důležitější než korupce.

Ministr financí za tuto stranu, který by měl být pobouřen tím, že někdo, jak se zdá, plánoval ukrást ze státního rozpočtu tři miliardy korun předražením zakázky na pražskou čističku odpadních vod, z nichž půl miliardy mělo odtéct do pokladny ODS, prohlásil, že šlo o vnitřní záležitost ODS.

VV naopak mohly ukázat, že to myslí s bojem proti korupci vážně, vlastně jim štěstěna přihrála neobyčejnou šanci postavit se na nohy. Chvíli to vypadalo, že se této šance chopí, ale nakonec vše prohospodařily v absurdní frašce, kterou v podobě tajné dohody zrežíroval prezident Klaus.

„Voličská revoluce“ tak skončila hned po své úvodní salvě v květnu. Pro český politický systém je to ovšem velmi špatná zpráva. Znamená, že rostoucí tlak na změnu ve frustrované společnosti už se nemusí podařit příště usměrnit do koryta demokratického klání a politických institucí. Takováto zklamání dost často končí těžko kontrolovatelným nástupem ulice. Rok 2011 může být velmi rušný.

    Diskuse (34 příspěvků)
    PZ
    Peter Zborník
    December 28, 2010 v 13.41
    Referendum - obrana proti Revoluci - Švýcarské poučení
    Dávám ke zvážení, zda by přímá demokracie dle Švýcarského vzoru nemohla nabídnout cestu jak "rostoucí tlak na změnu ve frustrované společnosti" "usměrnit do koryta demokratického klání", mimo institucích politických stran.

    Ve Švýcarsku mohou občané vyvolat referendum mj. o úpravě ústavy (100.000 podpisů potřebné, cca 2% všech voličů) a o vetování zákonů (50.000 podpisů, cca 1% voličů).

    Cesta k prosazení tyto typy referenda ve Švýcarsku však právě vedla přes občánských nepokojů a i občanskou válku (100 mrtvých).

    Celostátní a kantonální referenda byly ve Švýcarsku přijaté v začátku 19. století.
    Referenda získaly podporu politiků, jelikož byly považované za ochranou před násilí. Institut referenda poskytnul legitimní způsob pro naštvaný lid jak zásadně ovlivnit politiku zemi bez krvavých revolucí.
    FJ
    František Jonáš, technik
    December 28, 2010 v 17.29
    marná voličská revoluce.....
    To byla ještě evoluce a snaha jíti parlamentní cestou a nebyla marná, jen promarněná s dalšími událostmi včetně prosincového prezidentského vykřičníku s otazníkem v návaznosti na skandál korupce a pletich téměř v přímém přenose se ukazuje, že tudy cesta nevede a na hrubý pytel patří hrubá záplata. Prostě stát nefunguje ani po stránce spravedlnosti, ani exekutivy a zásadními prvky vládnutí je podvod, lež a krádež, třeba za bílýho dne. A ani po 21 letech se nedokáží prokázat špinavé peníze a zejména o to není snaha.

    Jsme stát ještě my, nebo už a jen oni????
    Martin Šimsa, filosof
    December 28, 2010 v 17.59
    voliči, VV, Drobil, Masaryk a demokracie
    Úvaha je zajímavá jako většina Peheho textů. Moment voličské iniciativy byl pozoru-hodný a sympatický, důsledky a následky tristní - voliči se učí žít v demokracii a číst to, co jejich volební jednání dělá. Metoda pokus-omyl není špatná, pokud se omyl analyzuje jako omyl, k tomu snad pomalu dochází. Bylo sympatické, že VV se postavili za Michálka, zabránili jeho politické likvidaci a něco vybojovali. Tajná dohoda u Klause je směšná, je o tom, že Klaus bude mít Nečase na špagátu. Největší dinosauři však nejsou v ODS, ale v TOP 09. Jak se ukazuje, tak čerstvý politik není zárukou vůbec ničeho, příklad Drobil ukazuje, že mladý politik může být horší a zkorumpovanější než starý matador. Masaryk vstoupil do vrcholné politiky poměrně pozdě, přesto by ho za dinosaura nikdo neoznačil, a pokud ano, tak by pouze deklaroval, že je hlupák. Hlavní je, abychom si uvědomovali, že po 20 letech budování demokracie se ještě jako voliči chováme jako pubertální, naivní a ne příliš chytří nedospělci a "nové strany" nás utáhly na vařené nudli.
    Jan Kopecký, sociolog
    December 29, 2010 v 20.12
    kdo je tu vlastně "nepoučitelný"?
    Nejspíš ten, kdo omílá floskule o "politické kultuře" a o "zradě na voličích". -
    Nebylo snad autorovi už na jaře jasné, že se Věci veřejné radostně přidají k bandě zemských škůdců, z nichž ten největší nám opakovaně předvádí, jak pohrdá ústavou této země? Kam směřují tyto pseudoanalýzy? K radikálnímu liberalismu?
    DS
    David Sekanina, manažer v nevládním sektoru
    December 30, 2010 v 0.8
    Pane Pehe, mám otázku :
    je tak těžké přiznat si, že politika ( správa věcí veřejných -a také správa peněz veřejných) a "Mafie" ( ten, který se naparuje, je odvážlivý, vychloubačný,odvážný a také bídný, chudobný a ORGANIZOVANÝ ) jedno jsou ,a to od USA po Nizozemí (včetně ČR) ? Pravda osvobozuje :-)
    PM
    Petrasek Milan, penzista
    January 2, 2011 v 21.26
    upocená režie - osoby a obsazení tuzemské scény neoliberalismu,
    budí přeze vše naději, že jde o poslední rohlík, kterým se kleptokracii podařilo zpít hlediště. Dokonce i pražské měšťanstvo začíná chápat svou zmanipulovanost coby občan volič.
    Příští triky kleptokracie míří bez uzardění k další demontáži demokracie, která se jí stále více stává nezužitkovatelnou. Tedy o vývoj v intencích klausismu. Jsem upřímně zvědav na pravé a levé scénáře letošních klání.
    DS
    David Sekanina, manažer v nevládním sektoru
    January 3, 2011 v 12.22
    Pane Petrasek (či Petrasku), žádný neoliberalismus přeci neexistuje.
    Vím, že je jako negativní politická nálepka vymyšlen a používán, ale to neznamená ( snad krom pravidla : stokráte opakovaná lež se stává pravdou ) , že jako myšlenkový či ideový koncept existuje.
    Je liberalismus, ordoliberalismus, libertiánství (trochu něco jiného), ale neoliberalismus ? Znáte nějakého předtavitele ? Nějaký manifest či rovnou učebnici ? To, že toto slovo používá ,jako propagandu, pan Pehe , N.Y.T.a další ,neznamená, že takový myšlenkový proud se již narodil. Ostatně v čem by měl býti nový oproti liberalismu ?
    Hezký den.
    Jan Kopecký, sociolog
    January 3, 2011 v 16.30
    panu Sekaninovi:
    Takže se vlastně jedná o boj proti větrným mlýnům?
    -- Přece jen soudím , že neoliberalismus se od klasického liberalismu (který se ovšem projevoval politicky velmi odlišně v Anglii, Francii a Itálii nebo v německy mluvících zemích, kde byl úzce spjat s nacionalismem) liší tím, že klade daleko větší důraz na hospodářství ("svobodu podnikání") a politický rozměr svobody považuje za odvozený.
    Neoliberalismus není záležitost učebnicová (byť chicagská škola něco jako učebnice vyprodukovala) nebo "myšlenková", ale především čistě účetnická: Za hlučným vzýváním (propagandou) "svobodného trhu" se totiž často skrývají nekompromisní státní zásahy (zejména v USA). Některé banky přece "nesmějí zkrachovat".

    (Tím jsme se ovšem trochu vzdálili od autorova ústředního tématu s jeho starostí o "koryta demokratického klání" a obavami z "nástupu ulice".)
    martin škabraha, autor erót-ické literatury
    January 3, 2011 v 16.58
    Neoliberalismus
    je standardní politologický pojem, označuje se takto ideologie minimálního státu, volného trhu atd., vycházející z von Hayeka či Friedmana, v praxi Reagan a Thatcherová. V rámci tzv. Nové pravice se zajímavě doplňuje s neokonzervatismem. Viz např. Andrew Heywood, Politické ideologie. Zajímavá je rozsáhlá analýza Michela Foucaulta v přednáškách Zrození biopolitiky ze sklonku 70. let. Než si to pan Sekanina přečte, třeba od něj bude na chvíli klid :-)
    PM
    Petrasek Milan, penzista
    January 3, 2011 v 17.33
    Neoliberalismus je ideologickým tmelem konzervativní revoluce
    sedumdesátých let minulého století. Viz M.Š. Zarputilé odmítání tohoto fenomenu je jedním z vysvětlení mylného způsobu recepce kapitalismu nejen zde po roce 89. Tím způsobem je myšlen derivát neoliberalismu - klausismus, který jako pojem teprve domácní.
    + Další komentáře