Klaus vyznamenal Valtra Komárka, ten váhal ocenění přijmout

ČTK

Ačkoliv se o polistopadové hospodářské reformy přeli, byli Klaus a Komárek před sametovou revolucí kolegy v Prognostickém ústavu. Ve středu na Hradě obdržel Valtr Komárek od Klause zlatou prezidentskou plaketu.

Prezident Václav Klaus vyznamenal čestnou plaketou levicového ekonoma a doyena české sociální demokracie Valtra Komárka. U příležitosti jeho osmdesátých narozenin mu dnes na Hradě předal Zlatou plaketu prezidenta republiky. Klaus i Komárek patřili mezi nejvýraznější postavy takzvané sametové revoluce, zásadně se ale přeli o další ekonomické směřování země v devadesátých letech.

Klaus při dnešním předání medaile Komárkovi poblahopřál k jeho životnímu jubileu a označil ho za osobnost vymykající se průměru. „Pan profesor je nestorem české ekonomie, významným člověkem ovlivňujícím celá desetiletí hospodářskou politiku a vůbec náš veřejný život," řekl. Přiznal, že Komárek váhal, zda má od něj prezidentskou medaili přijmout.

„Sice nemám nejlepší vztah k medailím, ale člověk urazil za osmdesát let kus vývoje, musí se naučit úctě k lidem, slušnosti, určité velké toleranci a nemůže samozřejmě ze své nějaké vnitřní rebelie snižovat symboly, kterých si většina lidí váží," řekl Komárek. Klausovi za ocenění poděkoval a označil ho za symbol jejich přátelství. „Velmi si toho vážím, vidím to jako projev tolerance a smíru, ke kterým se člověk dlouho dopracovává," řekl. Hašteření v politice a obecně v životě podle něj nemá smysl. Také Klaus poznamenal, že medaile je výrazem jejich „nehašteření".

Komárek byl v letech 1986 až 1992 ředitelem Prognostického ústavu Akademie věd. Před listopadem 1989 tam působil i Klaus. Oba byli členy první nekomunistické vlády premiéra Mariána Čalfy. V názoru na porevoluční hospodářskou transformaci se ale rozcházeli. Zatímco Klaus prosazoval liberální model tržní ekonomiky, Komárek obhajoval levicovější přístup.

Jako dlouholetý komunista zastával Komárek před rokem 1989 řadu funkcí ve státní správě, v 60. letech působil i jako poradce tehdejšího kubánského ministra průmyslu Che Guevary. Z komunistické strany vystoupil v lednu 1990, do června 1990 byl místopředsedou vlády ČSFR. Od roku 1991 je členem ČSSD. Je v důchodu, v roce 2000 neúspěšně kandidoval do Senátu.