↗

Zprávy IPCC jsou kvalitativně jiný materiál než všechny ostatní výpovědi o klimatické změně. Sumarizují totiž veškeré relevantní vědecké poznatky, které se k tématu objevily od vydání předchozí zprávy. Letos šlo konkrétně o závěry z přibližně čtrnácti tisíc studií. Foto archiv OSN

Zatímco velká část novinářů na západ od nás v těchto dnech zpravodajsky i publicisticky zpracovává reakce politických elit na pondělní zprávu Mezivládního panelu OSN pro změny klimatu (IPCC), v České republice není do čeho píchnout. Ohlušující ticho našich politiků je ostudnou připomínkou, že tuzemská úroveň veřejné debaty o největší hrozbě pro budoucnost lidstva je úplně mimo světové mantinely. Svůj podíl na tom mají i česká média, která takto důležitou událost pokrývají ledabyle.

Přitom na světové politické scéně se k dlouho ohlašované zprávě o klimatu vyjádřili takřka všechny hlavní postavy západní politiky, od Joea Bidena, přes Emanuela Macrona, Angelu Merkelovou, Zuzanu Čaputovou, Borise Johnsona až po španělského premiéra Pedra Sancheze. Hashtag IPCC se v pondělí po celý den držel mezi celosvětově nejsdílenějšími a web Mezivládního panelu na chvíli spadnul pod náporem návštěv z celého světa.

V mnoha zemích nová alarmující zpráva o rozsahu klimatické krize vyvolala diskuzi a napětí mezi vládními stranami a opozicí, které představitele vlád kritizují za nečinnost při nutném snižování emisí. Zkrátka a dobře, o klimatu se živě diskutuje na všech úrovních. Česká republika však jako kdyby nebyla součástí společného světa. Od nejvyšších představitelů vlády i opozice jsme o zprávě IPCC neslyšeli takřka ani slůvko.

K věci se vyjádřili jen spolupředsedové strany Zelených Michal Berg a Magdalena Davis, či případně šéf Pirátské strany Ivan Bartoš a předsedkyně Výboru pro životní prostředí Dana Balcarová. Ironií je, že Piráti svou nejsilnější stranickou představitelku ekologické politiky do voleb posílají na prakticky nevolitelném dvanáctém místě pražské kandidátky.

Od Andreje Babiše či ministrů za ANO není mlčení překvapující. Současný český premiér patří k sortě populistických a autoritářských politiků, jako je třeba maďarský premiér Viktor Orbán, polský premiér Mateusz Morawiecki, brazilský prezident Jair Bolsonaro nebo ruský prezident Vladimír Putin, kteří nemají zájem spolupracovat na odstraňování celosvětových problémů. Řešení klimatické krize by mnohé z nich ohrozilo také finančně. Není nutno dodávat, že nikdo z nich se ke zprávě IPCC rovněž nevyjádřil.

Představitelé ČSSD se po sedmi letech u moci raději snaží předstírat, že neexistují, a až na Janu Maláčovou, která však řeší jen sociální politiku, se nevyjadřují takřka k ničemu. Tristní stav české veřejné diskuze o klimatu dokládá i fakt, že je v posledku našinec rád za ticho z Pražského hradu i od českých komunistů, kteří k tématu klimatické krize stejně nemají co říct, jak hezky ilustruje můj loňský rozhovor s Vojtěchem Filipem.

Alarmující je však přístup dvou největších opozičních bloků, které se oba profilují jako kosmopolitní moderní strany. Pravicová koalice SPOLU tvrdí, že patříme na západ, ale k hlavnímu tématu evropské i světové politiky evidentně nemá co říct. Jinak si mlčení hlavních představitelů SPOLU nelze vyložit.

Piráti alespoň vydali tiskovou zprávou a sepsali status na Facebook a Twitter, z představitelů Starostů a Nezávislých se ale rovněž nevyjádřil nikdo. Chabá komunikace opozičních stran ukazuje, že ani oni nemají ambici vystoupit v daném ohledu z provinčnosti české politiky.

Ostudu českých politiků a političek však nezachraňují ani tuzemští novináři, ačkoliv reflexe tématu médii je podstatně lepší než u politické elity. Kdo po vydání zprávy IPCC očekával titulní strany plné informací o stavu planety, byl zklamán. Přitom všechna relevantní světová média tomu věnovala kromě titulních stran i podstatnou část vydání.

↗

Světová média dala pondělní zprávě Mezivládního panelu OSN pro změny klimatu maximální relevanci. Čest tuzemských tištěných deníků zachraňovaly jen Hospodářské noviny. Repro Twitter Greenpeace

Z tištěných deníků u nás představují jedinou výjimku Hospodářské noviny, v online prostoru pak téma detailně a s dostatečnou relevancí zpracoval jen Český rozhlas. Samotnou pondělní zprávu pojali detailněji ještě Deník N a Česká televize, ostatní se spokojili se zprávou předpřipravenou ČTK, utopenou mezi ostatními tématy.

Zatímco světová média plní názory předních komentátorů na nejnovější vědecké poznatky o stavu planety, u nás si klima jako téma komentáře vzali jen David Klimeš z Aktuálně a Martin Uhlíř z Respektu. Prostor zástupcům angažované veřejnosti, jako je tomu v posledních dnech běžné u západních médií, dal jen Alarm a Lidové noviny. Zachytit pak lze i pár rozhovorů s českými vědci, kteří k tématu mají co říct. Není to málo, ale v celkovém součtu a v porovnání s největšími světovými médii je to pořád chabý výkon, který dokresluje přetrvávající zaostalost tuzemské debaty o klimatické krizi.

Česká republika nakonec zaostává v úrovni veřejné debaty o klimatu i za sousedním Slovenskem, kde v reakci na zprávu o klimatu vyzval k rychlé akci ministr životního prostředí Ján Budaj, představitelé některých opozičních stran i prezidentka Zuzana Čaputová. Jako hlavní téma jí potom na titulní stranu zařadily nejčtenější noviny Deník N i SME, doprovázené řadou komentářů. Porovnání s Německem, kde klima patří k hlavním tématům podzimních parlamentních voleb, snad nemusím ani zmiňovat.

Ve veřejném prostoru většiny evropských zemí nešlo nové poznatky o stavu klimatu přehlédnout, u nás by se obyčejnému člověku mohlo zdát, že se tento týden nic tak zásadního nestalo. Laxnost zdejší debaty o klimatu se nám nakonec vymstí v momentu, kdy nebudeme připravení řešit budoucí výzvy spojené s politikou ochrany klimatu, jako jsou například sociální dopady rychlého konce uhlí, ekologizace zemědělství nebo nutnost připravit se na častější extrémy počasí.