Občanská část Rady vlády pro záležitosti romské menšiny k výrokům Stanislava Křečka

Otevřený dopis

Otevřený dopis občanské části Rady vlády pro záležitosti romské menšiny reagující na postoje veřejného ochránce práv Stanislava Křečka ke Strategií romské integrace 2021—2030. Zveřejňujeme jako dokument.

Jsme toho názoru, že by se Stanislav Křeček měl zamyslet nad tím, jak kvalitně a efektivně vykonává svou práci. Zvláště proto, že zcela v rozporu s výkonem své funkce cíleně podkopává důstojnost Romů, čímž zároveň snižuje důstojnost nejen své osoby, ale též úřadu, který zastupuje. Foto FB Cyril Koky

Veřejný ochránce práv měl v rámci připomínkovacího řízení příležitost podrobně se seznámit se Strategií romské integrace 2021—2030 (dále jen Strategie) a informovaně se k ní vyjádřit způsobem, jejž takový proces vyžaduje. Veřejný ochránce práv se však k ještě nechválenému dokumentu opakovaně vyjadřuje nejen nestandartně, ale též zcela nepravdivě. To považujeme za zcela nežádoucí a nekorespondující se smyslem a zásadami legislativního procesu. Za zvláště závažné lze považovat jeho neznalost rozsahu vlastních kompetencí. Ombudsman totiž opakovaně tvrdí, že vytvoření zprávy reflektující nové poznatky ve vztahu k protiprávním sterilizacím nespadají do jeho gesce. Pro svou obhajobu záměrně překrucuje informace, když z výčtu všech svých povinností uvádí pouze ty, které mu umožňují zbavovat se odpovědnosti.

Veřejnému ochránci práv jsme opakovaně nuceni připomínat, že dle zákona o veřejném ochránci práv „vykonává působnost ve věcech práva na rovné zacházení a ochrany před diskriminací“ v souladu antidiskriminačním zákonem, který vymezuje právo na rovné zacházení a zákaz diskriminace mimojiné ve věcech přístupu ke zdravotní péči a jejího poskytování.

Podle § 21b Zákona o Veřejném ochránci práv přispívá ochránce k prosazování práva na rovné zacházení se všemi osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ, národnost, pohlaví, atd. a může pro tyto účely provádět výzkum. Jak veřejnosti stručně vysvětlila v říjnové tiskové zprávě jeho zástupkyně, několik let po přijetí Závěrečného stanoviska veřejného ochránce práv ve věci sterilizací prováděných v rozporu s právem a návrhy opatření k nápravě došlo v roce 2005 ke změnám v právních možnostech, které mají oběti nucené sterilizace k dispozici, a současný návrh právní úpravy v dolní komoře tuto situaci řeší.

Zdá se, že pan Křeček se domnívá, že informování veřejnosti o vývoji situace s odškodňováním by z jeho strany představovalo nepřiměřenou účast na zajišťování nápravy. Právě proto je jeho interpretace toho, co bylo ve Strategii požadováno, tolik rigidní. Dokladem je i to, že v rámci svých připomínek uvádí, že se jeho předchůdce Otakar Motejl zabýval otázkou protiprávních sterilizací a v roce 2005 vydal závěrečné stanovisko s opatřením k nápravě a navrhl zvážit přijetí právní úpravy, která by postižené nezákonnými sterilizacemi umožnila odškodnit.

Přes uvedenou nebetyčnou neznalost a neochotu přijmout své kompetence v plném rozsahu Stanislav Křeček nadále setrvává na své pozici.

Za nepřípustně předsudečné považujeme dále ty jeho výroky, podle nichž je Strategie nerealizovatelným dokumentem sestaveným bez znalosti věci. Nejenže svůj názor na projednávanou věc zveřejňuje „mimoprocesně“ předem, a předjímá tím nepodložený výsledek, ale popírá též zcela zaručené aktivní zapojení odborné veřejnosti z řad Romů a Romek, kteří se na znění uvedené Strategie podíleli. Jinak řečeno, Strategie je unikátní v zapojení Romů a úředníků státní správy, což rozhodně nesvědčí o tom, že bychom opomenuli potřebnou spoluúčast hlavních aktérů.

V souvislosti s předešlými vyjádřeními JUDr. Stanislava Křečka není možno chápat takový postup jako překvapivý. I proto jsme toho názoru, že by se měl zamyslet nad tím, jak kvalitně a efektivně vykonává svou práci. Zvláště proto, že zcela v rozporu s výkonem své funkce cíleně podkopává důstojnost Romů, čímž zároveň snižuje důstojnost nejen své osoby, ale též úřadu, který zastupuje.

Předpokládáme, že si je ochránce vědom existence procesů, které umožňují diskusi mezi zastánci různých názorů na půdě Rady vlády pro záležitosti romské menšiny, jejíž je členem, a tuto možnost využije, neboť výměna názorů prostřednictvím médií není role ochránce důstojná.

Jan Husák

Alena Drbohlavová Gronzíková

Gwendolyn Albert

Čeněk Růžička

Zdeněk Guži

Tomáš Ščuka

Diskuse