↗

Olga Richterová: „Předpokládám, že zákaz blízké osoby u porodu by měl být zrušen jako jeden z prvních.“

Máme za sebou téměř tři týdny koronavirové krize, lidé v České republice musí následovat spoustu nařízení krizového režimu, které jsme si ještě před pár týdny nedokázali představit. Kromě jiných zákazů a restrikcí Ministerstvo zdravotnictví vydalo poměrně rychle pokyn nepouštět žádné doprovody do českých porodnic k rodícím ženám. Co na to říkáte?

Pro mě to bylo velké překvapení, protože jiné země, pokud vím, k tomu nepřistupují. I vzhledem k tomu, kolik je zkušeností s tím, jak příznivý dopad na stav dítěte i matky po porodu přítomnost doprovodu má, tak mě prostě překvapilo, že k takhle radikálnímu kroku, který nedoporučuje Světová zdravotnická organizace a neuplatňují ho ani další země, naše ministerstvo přistoupilo.

Je dobré si připomenout, že původně výjimky z nařízení ministerstva zdravotnictví s přítomností osoby blízké u porodu počítaly. Výjimky se mi celkově zdály rozumné, zdůraznila bych i tu týkající se návštěv nebo přítomnosti zákonných zástupců dětí, aby hospitalizované děti nebyly v nemocnicích samotné. Ani zákaz týkající se porodnic původně platit neměl. Svědčí to bohužel zřejmě o tom, že si ho řada zdravotnických zařízení prostě přála.

To mě právě zajímá. Zkoušela jsem si několikrát představit, jak vlastně vznikl. Jestli si někdo na ministerstvu řekl, že by to bylo potřeba zpřísnit, anebo zda výzva k němu vzešla z některých porodnic…

Bohužel právě patrně tlakem zdola. Přijde mi opravdu škoda, že to není na uvážení každého zdravotnického zařízení, protože ta se zásadně liší. Tam, kde mají samostatné oddělené porodní pokoje, takže by rodící žena se svým partnerem nepřišla do styku s dalšími lidmi navíc, by podpora u porodu dávala velký smysl, naopak by to znamenalo menší kontakt porodních asistentek s nastávající maminkou.

No a pak je tu druhý problém: kdyby tady bylo dost ochranných pomůcek, kdyby naši ministři jednali včas, nepanoval by ve zdravotnictví takový stres… Vím, že to bylo těžko předvídatelné, ale je to důležitý faktor. Kdyby zdravotníci nebyli v až tak velikém stresu, jako nyní jsou, protože nemají dostatek ochranného vybavení, tak by se podle mě k tomuhle velmi přísnému, a nakonec i jim často práci stěžujícímu, zákazu nesáhlo.

Člověk často naráží na paradox, že každému přijde normální, aby s malým tříletým, čtyřletým, pětiletým dítětem mohla být maminka v nemocnici, ale u novorozenců jako kdyby zdravotnický personál jejich potřebu být se svými rodiči neuznával. Tušíte, odkud se tohle bere?

Říká se, že zvyk je železná košile… Máme hluboce pod kůží zaryté to, co jsme sami zažili, co nám předali jako normální naši rodiče. Bohužel praxe oddělování novorozenců od maminek tady vládla po dlouhá a dlouhá desetiletí.

Že je to poškozující, v racionální rovině vědí všichni, ale málokdo si umí uvědomit skutečný rozsah možných škod — jak důležité jsou první chvíle po porodu. Těžko se prokazuje, jaký druh potíží to způsobí, dítě nemluví a nemůžete prokázat, že se pak třeba hůř kojí.

Bohužel už se dozvídám, že se teď kvůli nedostatku personálu často v mnoha českých porodnicích zneužívá absence tatínka nebo jiného doprovodu, takže místo bondingu, čili času po porodu, kdy se vytváří vazba mezi dítětem a matkou, novorozeně okamžitě odnášejí. To je naprosto špatně, může to zkomplikovat kojení a poporodní adaptaci celkově.

Je prokázáno, že se tím také zvyšuje pravděpodobnost rozvoje laktační psychózy a dalších obtíží psychického rázu spojených s narušením hormonální rovnováhy. Když dítě matce po porodu seberou, přirozené procesy se nemohou rozběhnout, jak mají. Naopak se rozběhne stresová reakce vyplavující nežádoucí hormony.

Působí to tak, jako by existovala jedna část českých porodníků a porodních asistentek, která si knihu o těchto poznatcích přečetla, a pak skupina druhá, která jakoby popsané poznatky úplně ignoruje. Jak je možné, že část českého personálu v porodnicích úplně ignoruje vědecké poznatky o době po porodu?

Jsem v politice proto, abych tyhle věci měnila. Momentálně jde o to vysvětlit postupnou osvětou, že ve skutečnosti zákaz třetí osoby přináší větší obtíže pro všechny. Bohužel se objevují případy poškozujících praktik při porodech samých. Je na ženách, aby si to nenechaly líbit. Myslím, že je i spousta lidí z řad personálu, kterým je líto, že to takhle je.

Opravdu spousta lidí v českém porodnictví se snaží. A pak je spousta takových, kteří s nejlepším úmyslem jenom jedou zvykově. Ale kdyby plně věděli, jak důležité je zajetou praxi změnit, tak by to rádi udělali. Často je to bohužel věc vedení dané porodnice, které si žádné změny nepřeje.

A potom je tu ještě jedna věc, kterou je taky potřeba si férově přiznat. Je spousta žen, kterým je jedno, jak jejich porod proběhne, což zase vede k frustraci porodních asistentek z druhé strany. Říkají: „Nechte si děťátko, ať se hezky rozkojíte,“ a maminka jim na to řekne: „Ale já stejně kojit nechci, jsem unavená, odneste ho.“

Jsou prostě různé stránky celého problému. Nejvíc mi tedy jde o to, aby tu byla svoboda volby. Ať je možné co nejdříve pouštět doprovod k porodu alespoň v některých zařízeních, která to chtějí a jsou na to stavebně vybavená.

Je pravda, že epidemiologicky dává smysl, aby nebyly povolené návštěvy na šestinedělí už po porodu, ale během porodu a ve dvou hodinách po něm, by to mělo být možné. Přítomnost osoby, kterou si žena pro svůj porod vybrala jako doprovod, má příznivé dopady na jeho průběh. A také v naprosté většině případů uleví personálu.

Vám se v minulém týdnu podařilo vyjednat alespoň pár výjimek z tohoto zákazu.

My jsme spolu s Ivanem Bartošem intenzivně komunikovali s Ministerstvem zdravotnictví a vyjednali jsme výjimky pro zvlášť zranitelné skupiny žen. Týká se to cizinek, které nerozumí, a stejně by potřebovaly tlumočení, dále žen se závažným duševním onemocněním, které, a to mi psaly do emailu mnohé z nich, byly tak vystresované, že nevěděly, jak mají porodit, a potom samozřejmě žen se závažným fyzickým handicapem nebo třeba nevidomé.

I takové ženy bývají těhotné a mají děti. V současné situaci by byly se svými specifickými potřebami závislé na personálu. A stejně tak už se stalo, že potřebovala paní porodit mrtvé dítě, dokonce to byla, pokud vím, dvojčátka. To je nesmírně psychicky náročná situace. Ani tam nepustili jejího muže, aby jí v tento těžký okamžik byl oporou.

To je podle mě až nelidské zacházení s rodinou v tak těžké situaci. Čili aspoň takové výjimky jsme vyjednali. Současně je podle mého názoru celý zákaz první věcí, kterou musí Ministerstvo zdravotnictví co nejdříve zrušit.

Jak takové vyjednávání vypadá? Bylo těžké výjimek dosáhnout?

Je potřeba říct, že ministerstvo zdravotnictví je v jakémsi válečném stavu. Spousta lidí tam si myslí, že tohle je jen nějaká okrajová věc. Je pro ně těžké spatřit perspektivu, že se tu rodí tři sta dětí denně. Když si vezmeme širší rodinu, každý porod se týká dalších pěti, deseti lidí. Tím pádem to, jak probíhají porody, se opravdu významně dotýká celé společnosti.

Bylo tedy trošku obtížné získat si pozornost, že se nejedná o žádnou maličkost. Pak bylo potřeba vysvětlit, že není žádným argumentem tvrzení, podle nějž v minulosti se rodilo tak, že tam také nikoho neměli. V minulosti se spousta věcí dělala jinak a často špatně.

Dnes už toho víme tolik o tom, jak významně lepší je skóre dětí po porodu, který proběhl s vybranou doprovázející osobou, jak pozitivní vliv to má na rozjezd kojení, které je neskutečně důležité pro prevenci alergií, pro prevenci různých i civilizačních chorob… Takže argument typu „za nás to bylo nějak a nic se nestalo“, prostě neobstojí. 

Na druhou stranu je také problémem, jak se zvyšují podíly císařských řezů. Možná se to tolik neví, ale císařský řez je nejenom zdravotní riziko pro ženu, protože to je velká operace, velká rána v břiše, ale také je to hodně nešťastné pro dítě. Nemá jak získat pro imunitu zásadní mikrobiom. Jelikož neprojde porodními cestami, nenabere na sebe bakterie, které potřebuje, aby potom dobře fungovalo jeho trávení a aby se všechno v jeho imunitním systému nastartovalo, jak má.

Rizika spojená s císařským řezem jsou zkrátka dlouhodobá, někteří vědci je spojují s různými metabolickými obtížemi, jiní zde vidí právě souvislosti i se závažnými alergiemi, které mají velký vliv na kvalitu celého budoucího života. Tohle vše dnes už víme a často jde jenom o to, aby si jednotlivá zdravotnická zařízení řekla, že stojí za to změnit zaběhlé postupy.

Vím, že není úplně snadné vykročit se zajetých kolejí a přiznat si, že jsem v minulosti dělal něco špatně. Do toho se člověku nikdy nechce.

Nemýlím-li se, Pirátská strana je jedinou současnou parlamentní stranu, která se dlouhodobě stavu českého porodnictví více věnuje. Před volbami jste měli komplexně zpracovaný program pro změnu českého porodnictví. Jak lehce nebo těžce se vám pro to hledají ve sněmovně spojenci?

Tak ona je teď ve skutečnosti velká příležitost podpořit porodní asistentky, které umí poskytovat péči doma a které vědí, co je potřeba zkontrolovat, když přijdou po ambulantním porodu k ženě domů. Jsou školeny na péči o novorozence a umí si všimnout, zda je něco evidentně potřeba řešit návratem do nemocnice — v tom malém procentu případů, kdy se nějaké komplikace vynoří.

Byla bych ráda, abychom se vydali racionálně cestou svobodné volby. Kdo se cítí dobře v porodnici, nechť tam stráví standardně tři dny. Ale kdo by radši byl u sebe doma, nechť má možnost ambulantního porodu. Pokud je všechno v pořádku, není důvod nepustit ji domů. A tam ať má k dispozici péči proškolených porodních asistentek. Je to péče, která vyjde systém nakonec i levněji.

Všude ve světe, kde řídí svou praxi podle vyhodnocování toho, co funguje a co nefunguje, systém nastavují takto. Kdybychom vzali krizi jako příležitost a podařilo se vyjednat s pojišťovnami, že porodní péče doma by se snadno hradila, bylo by to naplnění ideálu.

Je to další věc, o které chci jednat, ale teď to ještě není na pořadu dne, protože zatím porodnice stíhají, personál mají a příležitost zapojit do péče profesionálky, terénní porodní asistentky ještě není asi dostatečně zralá. Je to samozřejmě škoda, ale ten čas určitě přijde.

Budete dál vyjednávat s Ministerstvem zdravotnictví o zrušení zákazu doprovodu k porodu, ať už otců nebo dul? Nebo počkáte nějaký čas, jak se to vyvine?

Hlavně se nyní budu ptát na možnost volby konkrétních porodnic, protože každá je jiná. V každém zařízení mají jinak poskládané porodní sály, porodní pokoje a někde opravdu jde, aby rodící žena se svojí vybranou osobou byla v soukromí. Tudíž tam to dává smysl umožnit.

Jinde je to zase složitější. Prvním cílem tedy je, aby si to mohly zvolit samy jednotlivé instituce. Jak se bude epidemie vyvíjet, uvidíme, co bude možné prosadit dál. Předpokládám, že zákaz blízké osoby u porodu by měl být zrušen jako jeden z prvních.

Hlavně bych si přála, aby se ženy, které jsou teď vystresované kvůli tomu, že budou rodit jinak, než doufaly a očekávaly, zkusily co nejvíce uklidnit. Věřím, že je spousta porodních asistentek, spousta porodních lékařek a lékařů, kteří se budou snažit jim maximálně vyjít vstříc a leckdy si i nechají vysvětlit, co by daná žena chtěla jinak.

Nacházíme se samozřejmě ve vypjatějším období a všichni jsou vystresovaní, protože nemají dostatek ochranných pomůcek. To je smutný fakt. Bohužel vláda to nezvládla.

IVONA REMUNDOVÁ