Duka a co dál? Lze ještě čekat v římské církvi změnu?

Ivan Štampach

V dubnu to budou už dva roky, co Dominik Duka dosáhl kanonického věku pětasedmdesáti let a rezignoval podle církevního předpisu na funkci arcibiskupa. Pokud jde o jeho nástupce, nezbývá, než se obrnit trpělivostí.

Poukazuje se na to, že reformní naladění papeže Františka je málo platné, protože církev ve své reálné podobě žije v regionech a tam koncepce závisí na hře náhod. V českých zemích se část katolíků stydí za Českou biskupskou konferenci a dávají to najevo čím dál otevřeněji. Biskupové zde dosedli na svých devět stolců — včetně řeckokatolického exarchy — spíše v době konzervativců Jana Pavla II. a Benedikta XVI. Pokud jde o sídelní biskupy, jsou všichni, snad s výjimku plzeňského biskupa Tomáše Holuba, jehož jmenoval papež František, stoupenci autoritativního, nacionálního, konzervativního modelu církve.

Letos v dubnu to budou už dva roky, co Dominik Duka dosáhl kanonického věku pětasedmdesáti let a rezignoval podle církevního předpisu na funkci arcibiskupa. Papež jeho rezignaci přijal a vyzval ho, aby počkal do dalšího rozhodnutí. Od té doby se zem slehla. Zdá se, že pro papeže argentinského původu je Česká republika pod hranicí rozlišitelnosti. Nevíme, jak daleko dospěl s přípravným řízením Charles D. Balvo po roce a pár měsících od nástupu do funkce nuncia.

Zdá se, že Balvo nepřevzal podklady svého předchůdce a chtěl si sondáž u biskupů, kněží a „směrodatných laiků“ udělat sám. Pak jeho terno, tedy trojici jmen, posoudí úřady Římské kurie, Kongregace pro biskupy a v případě arcibiskupa metropolity (a primase) i Státní sekretariát. Naděje katolíků kritických k Dukovi a jeho kolegům, že papež František začne psát novou kapitolu dějin římské církve v českých zmích, má své limity.

Nezbývá, než se v případě nástupce Dominika Duky obrnit trpělivostí a doufat, že papež je informován a že se to vejde do jeho zájmů. Foto FB Dominika Duky

Některé personální změny ve Vatikánu a některá jmenování hierarchů v terénu však důvěru v možnost změny ještě udržují. Pro americkou Filadelfii, historicky významné město státu Pensylvánie, vybral Řím nového arcibiskupa hispánského původu Nelsona Pereze. Nahradil prominentního konzervativce Charlesa Chaputa, o kterém se uvádí, že byl v rozporu s papežovými poněkud liberálnějšími postoji v současných polemicky vyhrocených tématech, jako je vztah církve k soužití osob stejného pohlaví a s jeho sociální orientací.

Chaput, první arcibiskup indiánského původu, se vyslovil že „vztah mezi dvěma lidmi stejného pohlaví není v souladu s učením církve a učením evangelia, a proto je nesprávný“.

„Přijímám jmenování s velkou radostí, ale i s jistým smutkem,“ řekl Perez. Nebude asi pro něj snadné prosadit kulturní pluralitu, jíž se i doposud věnoval jako předseda biskupské komise pro kulturní rozmanitost. Protože už do této personální obměny byli Chaput a Perez chápáni jako protivníci. Mezi členy církve ve své diecézi, zvlášť v kněžstvu, na jehož spolupráci je odkázán, se může setkávat s protichůdným přijetím, respektive nepřijetím.

Nicméně i nedávná změna na Slovensku připomíná, že ani sebevědomá, leč v globální politice církve trochu ztracená střední Evropa není zcela zapomenuta. Zpráva o změně ve slovenské řeckokatolické církvi byla málomluvná a pro její pochopení bylo třeba dohledat souvislosti.

Košické eparchii, tedy řeckokatolickému území na jihovýchodě Slovenska (významnější města: Spišská Nová Ves, Trebišov, Michalovce), jež spravuje biskup se sídlem v Košicích, papež jmenoval „apoštolského administrátora sede plene“. Jde o člověka, který přejímá veškeré řízení církevních činností s tím, že arcibiskupem zůstává Milan Chautur, oblíbený mezi mladšími a vzdělanějšími řeckokatolíky, ale i katolíky římskými z dob jeho působení v Bratislavě.

Prakticky toto jmenování znamená, že Chautur zůstává biskupem jen formálně. Vše za něj vykonává jezuita rusínského původu Cyril Vasiľ, který byl doposud rektorem Papežského východního institutu, a pak, až do tohoto jmenování, sekretářem Kongregace pro východní církve.

Důvodem má být obvinění, že Chautur v minulosti obtěžoval nezletilou dívku. Kauzu má posoudit Kongregace pro nauku víry, vatikánská instituce dohlížející na dodržování katolické víry a mravů. Lze předpokládat, pokud by se obvinění ukázalo jako oprávněné, že by byl sesazen a přestal by vykonávat nejen biskupské, ale i kněžské funkce. V opačném případě by se vrátil ke svému biskupskému poslání.

Duka čelí v poslední době obvinění, že neřešil ještě jako představený tehdejší československé provincie dominikánského řádu případy možného pohlavního zneužívání kněžími z tohoto řádu. Policie pravděpodobně v této kauze postupuje podle svých zákonem určených rolí a její další kroky nelze předjímat. Z hlediska církve vůči němu žádné řízení, nakolik je známo, neprobíhá. Vůči alespoň jednomu z dominikánských sexuálních predátorů probíhalo církevní vyšetřování a nebylo uzavřeno verdiktem, protože krátce před předpokládaným vyhlášením dotyčný zemřel. To však probíhalo v době, kdy už Duka byl biskupem v Hradci Králové.

Těm, kdo z občanských nebo církevních důvodů čekají na změnu, nezbývá, než se v případě nástupce Dominika Duky obrnit trpělivostí a doufat, že papež je informován a že se to vejde do jeho zájmů. A že reforma s níž přišel, není jen verbální.

    Diskuse (0 příspěvků)