Sociální vyloučení je hlavní příčinou radikalizace džihádistů, tvrdí výzkumníci

Josef Patočka

Vědci z University College London zpracovali studii založenou na výzkumu mozkové aktivity mladých muslimských mužů. Dokládá, že příklon k násilnému extremismu je reakcí na pocit izolace a vyloučení ze společnosti.

Ani chudoba, ani náboženský fundamentalismus nebo duševní porucha, nýbrž zkušenost sociálního vyloučení je podle výzkumníků z University College London (UCL) předním faktorem příklonu mladých muslimů k násilnému džihádismu. Mezinárodní tým vědců s tímto závěrem přišel na základě dlouhodobého výzkumu v okolí španělské Barcelony.

Unikátní výběr informací ze světa, které v češtině nenajdete nikde jinde. Podpořte Deník Referendum!
×

Výzkum se zakládal především na přímém neurologickém zkoumání — takzvaném neurozobrazování - mozkové aktivity mladých muslimů. Metodou magnetické rezonance vědci sledovali, jak mozek radikalizujících se muslimů reaguje na sociální marginalizaci ze strany většinové společnosti.

Závěry podle nich mohou vyvrátit mylné domněnky ohledně příčin džihádistického extremismu a pomoci politikům, aby v hledání účinných cest k předcházení terorismu méně tápali. „Vyvrací to definitivně zatvrzele přetrvávající omyly,“ tvrdí vedoucí výzkumného týmu Nafíz Hámid z UCL a dodává: „Vůbec první výzkum radikalizované populace ukazuje, že extrémní jednání orientované na hodnoty vlastní skupiny se zřejmě zintenzivňuje v důsledku sociálního vyloučení.“

Jak vyloučení vede k radikalizaci

Nafíz Hámid v Barceloně působí dlouhodobě a zažil zde mimo jiné teroristický útok, který v roce 2017 připravil o život třináct lidí a téměř stovku dalších zranil. Terénní prací za použití etnografických metod a psychologických dotazníků identifikovali výzkumníci v katalánské metropoli a jejím okolí víc než pět set mladých muslimských mužů.

Osmatřicet mladíků z druhé generace imigrantů marockého původu, kteří „projevili ochotu podílet se na násilí ve jménu džihádistické ideologie“, následně souhlasilo s neurologickým zkoumáním vlastního mozku. Se svými kolegy Hámid vyvinul řadu metod, jež měly pomoci osvětlit různé faktory a mechanismy vedoucí k prohlubování radikalizace.

Mozková aktivita mladých sympatizantů džihádistického terorismu byla mimo jiné sledována při hraní virtuálního simulátoru míčových her „cyberball“. Výsledky poukázaly na neobvykle silnou reakci mozku na situaci, kdy zkoumaným subjektům ostatní hráči španělského původu záměrně přestali přihrávat míč.

Pozdější skeny pak doložily, že právě tato zkušenosti sociálního vyloučení v mozku zkoumaných mužů dále prohloubila tendenci k radikalizaci. Na otázky jako zda by se měla zavádět islámská výchova do škol či zda by měla být umožněna neomezená výstavba mešit, které pro ně předtím nebyly významné, náhle reagovali mnohem důrazněji — a z náboženských principů vlastní skupiny se staly „posvátné“ hodnoty, za které stojí za to bojovat.

Závěry dřívějších výzkumů zaměřených na konflikty mezi Izraelci a Plaestinci či Kurdy a Dae naznačují, že nepřátelství a sklon k násilí se rodí právě tam, kde jsou narušeny hodnoty považované za „posvátné“. „Náš výzkum ukazuje, jak se hodnoty stávají posvátnými, respektive jak sociální vyloučení přispívá k tomu, že jedinec začne za posvátné hodnoty považovat ty hodnoty, které pro něj dosud posvátné nebyly, což jej následně činí zatvrzelým a náchylným k násilí.“

„Spíše než na zlepšování ekonomických podmínek, boj proti ideologii či psychiatrickou léčbu extremistů bychom se měli zaměřit na odstraňování diskriminace v osobních mezilidských kontaktech. Osoby se sklonem k extremismu to může pomoci udržet na nenásilné straně barikády, kde se s nimi dá ještě mluvit,“ uzavírá Hámid.

Podobnost s krajní pravicí

Mechanismus radikalizace založený na zkušenosti sociálního vyloučení a pocitu křivdy se ovšem podle Hámida netýká pouze džihádistů. V dřívějších výzkumech se britský sociální psycholog zaměřil také na vzestup nové krajní pravice po Evropě. V rozhovoru pro portál Oxford Research Group poukazuje na evidentní podobnosti, které lze mezi džihádisty a radikálními nacionalisty vysledovat.

Oba typy extrémistů podle něj nejsou spokojené s aktuálním stavem skupin, s nimiž jsou spojováni, ať už jde o muslimy či evropské národy, a snaží se je tak proměnit ke svému obrazu. V obou případech hraje roli pocit křivdy a marginalizace prohlubovaný nerovnými dopady ekonomické globalizace, která společnost dělí na „vítěze“ a „poražené“. Extrémní skupiny jim pak nabízejí posvátné hodnoty, silný pocit identity a návrat subjektivně ztracené důstojnosti.

Další informace

    Diskuse
    To je skutečně zajímavý poznatek.

    Ale v praxi bude situace možná přece jenom o něco složitější. Například jeden francouzský atentátník pocházel z početné rodiny, z nichž někteří (jeho sestra například) byli plně integrovaní (tedy nebyli sociálně vyloučení); zatímco on ano.
    JN
    January 9, 2019 v 22.26
    Mengele ještě neměl magnetickou rezonanci,
    ale dělal v podstatě to samé: Zkoumal, jak mozek Židů reaguje na sociální marginalizaci.
    IH
    January 10, 2019 v 0.29
    Suicidalita sui generis
    Výsledky podobných studií často podpoří celkem vytušitelné souvislosti. Nedoloží však většinou průkazně, co je příčinou a co následkem. Související jevy mívají leckdy autokatalytický charakter.

    Teroristický útok má podle mne v sobě nemálo ze sebevraždy. Také u ni lze zajisté často konstatovat sociální vyloučení. Sebevražd je poměrně hodně. V ČR připadá přes 130 dokonaných případů na milion obyvatel ročně. Naprostá většina sebevrahů koná (naštěstí) bez toho, že by ohrozili kohokoli druhého. Přece však nejsou takové tragédie úplnou výjimkou.

    Dělicí linie mezi útokem a útěkem je (nejen v lidském světě) leckdy tenká. Agrese má za cíl destrukci. Za ní se však může skrývat takto odstíněné rozhodnutí pro autodestrukci (k níž by mohla jinak chybět síla). Nebo je definitivní rozhodnutí přeneseno na (domnělou) vyšší instanci, jde pak vlastně o akt něčeho na způsob dobrovolně podstoupených ordálií. Vědomá hérostratovština poskytuje potřebné včasné zadostiučinění. Kandidátu smrti se sociální vyloučení "hodí", láska by ho totiž od jeho myšlenek nejspíš odvedla.

    Budeme-li se na ochotu k teroristickému útoku dívat jako na jakousi přijatelnější, obětavější a velkolepější variantu pokusu o sebevraždu, počtu případů se nebudeme příliš divit a o dostatečnosti motivů nebudeme pochybovat.

    Přece však, proč jsou v novém prostředí mnozí převážně mladí lidé značně nevypočitatelní? Jsem přesvědčen, že jde v podstatě o rozšířenou evoluční strategii. Někdo samozřejmě řekne, že evoluční past. Obecně snad jen tolik. V konkrétnější rovině hraje podobně jako u sebevražd zdravých mladých lidí podstatnou roli pocit selhání a snaha vyřešit svou nedostatečnost.

    Neblahou úlohu v pokračování vražedné štafety hraje samozřejmě publicita. Nejde jen o média, ale i o ústní šíření. Je nesnadné, v dnešním světě zvlášť, dosáhnout žádoucí zdrženlivosti, zvláště zdá-li se navíc, že vlna solidarity má očistnou a stmelující funkci. Leccos se však v potřebném směru postupně mění.
    January 10, 2019 v 5.52
    Já myslím, že člověk je primárně "naprogramován" k tomu, aby žil v konkrétním prostředí, které tvoří především jeho rodina, širší rodina a pak obec, kde platí určité ustálené zvyky atd.
    Pokud má žít jinde a jinak, musí se adaptovat na jiné prostředí, což ho změní, samozřejmě. Pan Poláček se zmiňuje o muslimovi, který se neintegroval, zatímco jeho sestra ano. U ní zřejmě úspěšně proběhla ta adaptace na nové prostředí. Jenomže to je patrně věc, kterou nelze jen tak jednoduše řídit. Když budete přesazovat rostliny, také to některé přežijí a některé ne. I když se budete sebevíc snažit.
    JN
    January 10, 2019 v 6.35
    V podstatě ti vědci vyzkoumali to, co tady na DR ví každý "blbec":
    Když "humanisté" vědecky zkoumají jeho xenofobii a vylučují ho z diskuse, stojí to pak člověka určité úsilí, aby se nezradikalizoval.

    Nakonec se z Vás stane tedy ještě terorista, pane Nusharte.
    JP
    January 10, 2019 v 11.45
    Teroristé - samí deprivanti?
    Právě nedávno televize vysílala reportážní pořad o tom, jaké motivy vedou (některé) vyznavače islámu k tomu, dobrovolně se přihlásit spáchat sebevražedný atentát proti "nevěřícím".

    Byla to reportáž naprosto autentická; její autor (sám původem Arab, ale žijící v Norsku) se vydal do Sýrie, kde jako věřící muslim získal přístup až do samotných prvotních buněk islamistického teroru.

    Co bylo ale v této reportáži to nejvíce otřásající: až snad na jednoho (který do Sýrie přišel z Anglie, a který působil psychicky poněkud nevyrovnaným dojmem) všichni ostatní byli vlastně naprosto normální, přátelští, veselí mladí muži! Zvlášť jeden z nich: velice sympatický, veselý, s rodinou, s malými dětmi - a přece byl naprosto neotřesitelně rozhodnutý, obětovat svůj život ve jménu Alláha! A po telefonickém rozhovoru se svým otcem, když mu sděloval že bude vybrán jako atentátník, jenom s malým povzdechem konstatoval, že pro rodiče je "taková věc" samozřejmě vždy poněkud obtížná; ale nedá se nic dělat, on má svůj vyšší úkol vůči Bohu.

    Ovšem na straně druhé (a tady se potvrzují slova pana Horáka) právě u toho muže z Anglie došlo k určitému posunu, poté co se oženil. Napřed svou ženu zřejmě nevnímal jako něco více, nežli jenom jeden stupeň na své cestě k Bohu (tedy k sebevražednému atentátu); ale později, obzvláště když pak od něj čekala dítě, se mu zjevně přece jenom vkradly určité pochybnosti. Zdálo se, že jeho chuť ukončit svou pozemskou pouť výbuchem nálože třaskavin dosti citelně ochladla.

    ------------------------------------

    Závěrem budiž uvedeno, že aktéři této reportáže dopadli ještě poměrně dobře. Nežli stačili spáchat své činy, tamější Islámský stát byl rozbit; a celkem už nebylo proč a v čím jménu ještě dále páchat nějaké atentáty.

    A tak onen Londýňan dále žije se svou manželkou a se svým novorozeným dítětem; a onen sympatický a veselý mladý muž nyní slouží svému Bohu mírovou cestou, jakožto učitel islámu.
    JP
    January 10, 2019 v 12.10
    Kořeny arabské frustrace
    Ale ještě jednu věc je nutno zmínit. Z našeho klasického (euroamerického) stanoviska se věc jeví tak, že se tu tak nějak zčistajasna zjevili nějací potřeštění islamisté, kteří zcela bezdůvodně napadají a vraždí nás, přece tak nevinné a civilizované "bílé".

    Ale pokud je tu řeč o deprivaci, o sociálním vyloučení - je nutno si uvědomit, že celý ten arabský svět se už velmi dlouho cítí být tím naším slavným Západem přehlížen, znevážen, zatlačován do pozadí. Přitom to byl právě arabský svět, který byl svého času kulturně i vědecky nesrovnatelně dále a výše, nežli středověká, napůl ještě barbarská Evropa. A ještě v 19. století ten arabský svět měl své velké a hrdé říše. To vše ale bylo postupně doslova převálcováno mocí (technickou i ryze vojenskou) Západu.

    Určitá část arabsko-muslimského světa se pak začala přiklánět k vyznávání západních, v zásadě sekulárních hodnot; ale za tuto svou vstřícnost nebyla Západem nijak honorována. Západ ten arabsko-muslimský svět nadále dominoval, ne-li přímo kolonizoval.

    Pak opravdu není možno se nijak divit tomu, že když ztroskotala tato snaha o modernismus, že se arabská hrdost přesunula do fundamentalismu; do rozpomnění se na staré hodnoty islámu, spojované se starou slávou a velikostí arabsko-islámského světa.

    Když vy nás nechcete brát vážně a uznat nás za vám rovné - pak vás donutíme, abyste nás respektovali, tím že se nás budete muset bát!

    Ano, je to ovšem deformovaný způsob myšlení; ale opravdu nestojí věci tak jednoduše, že by na jedné straně stál nevinný a mravně dokonalý Západ, a na straně druhé jenom jacísi islamističtí pomatenci.

    Všechno má své důvody a příčiny; a na těchto důvodech a příčinách není Západ naprosto zcela bez viny.
    JN
    January 10, 2019 v 13.6
    Terorista? Ale kdepak, pane Poláčku, nemějte obavy.
    Zdejší pan doktor říkal, že jsem spíš zatrolenej. O tom, že bych byl nějak nadměrně výbušný, se nezmínil ani jednou. A mým koníčkem je spíše ten fašismus, zavádění otrokářství a jiné podobné ušlechtilé zájmy.

    HZ
    January 10, 2019 v 13.42
    Obávám se,
    že na pocitech sociálního vyloučení má svůj díl viny i většinové praktikování multikulturalismu ve vztahu k čerstvě příchozím.. "Žijte si tu u nás, respektive vedle nás, po svém. Bude to OK, když nebudete dělat moc velký hluk a odpadky budete házet do popelnic. Dostanete sociální dávky, ale nečekejte, že vás budeme zvát na narozeninové garden party."
    U těch rodin, usazených v Evropě po několik generací, se může stát, že se jedinec utrhne směrem k džihádu pod vlivem různých osobních zážitků, zatímco jeho sourozenci setrvají ve stavu integrovanosti.
    + Další komentáře