I v bavorských volbách se projevily posuny v současné evropské politice

Kateřina Smejkalová

Volby v Bavorsku ukázaly, že ani dosavadní výspě konzervativní stability v Evropě se nevyhnul bouřlivý politický vývoj a posuny ve voličských preferencích, jichž jsme svědky v posledních letech nejen v Evropě, ale po celém světě.

Na víkendové volby do zemského parlamentu v Bavorsku se v Německu čekalo s velkým napětím. Za prvé se jednalo o první zemské volby po vytvoření vlády na spolkové úrovni v březnu tohoto roku, a byly tak do jisté míry prvním testem, jak se velké koalici CDU/CSU a SPD pod vedením Angely Merkelové v očích voličů daří. Za druhé je Bavorsko zemí, kde se rozhodující většina společnosti od války v podstatě nepřetržitě shodla na tom, kdo jí má vládnout, totiž křesťanští konzervativci z CSU.

Tím Bavorsko zejména v posledních letech tvořilo v politicky čím dál víc fragmentarizovaném Německu, ale i většině Evropy stále větší raritu. Výsledky nevypovídají příliš dobrého o počínání celoněmecké vlády a zároveň potvrzují, že dalekosáhlé posuny ve voličských preferencích se s jistým zpožděním nevyhnuly ani výspě konzervativní stability Bavorsku.

CSU získala o víkendu 37,2 procenta hlasů a od posledních voleb si pohoršila o více než 10 procentních bodů. Ztratila tím v bavorském parlamentu absolutní většinu, kterou s jednou výjimkou držela od padesátých let, a bude si muset hledat koaličního partnera.

Tím by čistě početně mohli být buď rekordně silní Nezávislí voliči (Freie Wähler), čistě bavorská středová strana, s těsně přes deset procent hlasů; rekordně slabí sociální demokraté z SPD s těsně pod deseti procenty; či bombastické překvapení voleb, Zelení s oproti posledním volbám takřka dvojnásobnými 17,5 procenty.

Bombastické překvapení - Zelení oproti posledním volbám v Bavorsku takřka zdvojnásobili svůj výsledek. Foto Odd Andersen

Nejpravděpodobnější je však koalice s prvními jmenovanými. Budoucí vládu by teoreticky bavorští lidovci mohli utvořit také s národovecky konzervativní AfD, která se do mnichovského landtagu dostala poprvé se zhruba deseti procenty hlasů, a je tak zastoupena v 15 ze 16 zemských parlamentů. To je ale, alespoň prozatím, pro jakoukoli německou tradiční stranu absolutní tabu.

AfD skončila nakonec mírně za některými prognózami, které jí prorokovaly výsledek tak dobrý, že by se bez ní žádná vláda neobešla. Liberálové z FDP se s podílem hlasů těsně nad nutných pět procent do bavorského parlamentu nově opět dostali, zatímco levicová Die Linke zůstala s výsledkem jen o něco málo přes tři procenta venku stejně jako dosud.

Co je viděno střízlivým pohledem jako vlastně jen přizpůsobení Bavorska celkem obvyklým politickým poměrům, či dokonce jako přese všechno vlastně v současné Evropě velmi solidní výsledek, je považováno kvůli dlouholetému zvláštnímu postavení CSU v Bavorsku za výjimečný debakl.

Snoubí se v něm zřejmě jak konkrétní pochybení aktuálních čelních představitelů CSU, zejména bývalého ministerského předsedy Bavorska a současného předsedy strany a spolkového ministra vnitra Horsta Seehofera. Ten v posledních měsících tu na sporu o migraci, tu na sporu o osud bývalého předsedy civilní rozvědky Maaßena působil jako neustálý rozvraceč vlády.

Na druhou stranu je však výsledek bavorských voleb třeba přičíst také hlubším politickým posunům v západních společnostech, totiž že místo socioekonomického konfliktu bere čím dál tím více voličů ohledy hlavně na štěpení kulturní: CSU i SPD, které se snaží více či méně podobnou měrou věnovat oběma typům politického konfliktu, ztratily hodnotově konzervativní voliče ve prospěch AfD a ty liberální ve prospěch Zelených.

Socioekonomický konflikt se jim nedaří akcentovat natolik, aby byl pro voliče rozhodující, a ten identitní vedou jiní přesvědčivěji. Hranice mezi konzervativními a liberálními voliči přitom do velké míry kopírují hranici mezi nahoře a dole, mezi centrem a periferií.

Zelení excelovali ve všech bavorských městech nad 100 tisíc obyvatel, nejvíce v metropoli Mnichově, podíl jejich voličů stoupá se společenským postavením. Nejvyšší je mezi skupinou v Německu tradičně dobře vzdělaných a vydělávajících úředníků. Potvrzuje se tak okřídlené německé „Být Zeleným si člověk musí moct dovolit“.

AfD oproti tomu zaznamenala nadprůměrné úspěchy mezi dělníky a lidmi s nízkým vzděláním, kde v obou případech předehnala dřívější zastánkyni těchto lidí, sociální demokracii — v první socioekonomické skupině dokonce víc než dvojnásobně.

V Bavorsku nyní zřejmě velmi rychle vznikne koalice CSU a Nezávislých voličů. Ústava dává na odpovídající vyjednávání jen tři týdny, což je zřejmě důvod, proč se předsednictvo CSU již jednomyslně postavilo za to, aby se předsedou vlády přes pociťovaný debakl stal lídr kandidátky Markus Söder.

Ani s předsedou Seehoferem nemá strana očividně v plánu zúčtovávat hned, protože by ji to při svižném skládání vlády zbytečně destabilizovalo. Je nicméně jasné, že ztráty CSU v domácích volbách budou dále komplikovat jeho pozici spolkového ministra vnitra.

Velká koalice v Berlíně se ale opovážlivě kývá i z jiných důvodů. Sociální demokraté v Bavorsku utržili nejhorší výsledek v zemských parlamentních volbách ve svých dějinách. Pro mnoho z nich to je po nesuverénním, místy až vysloveně amatérském počínání jejich vedení v obou nedávných vládních krizích konečným důkazem pro to, že strana musí velkou koalici nechat padnout a jít se konsolidovat do opozice. Že vylepšit své pozice ve velké koalici v roli juniorního partnera je v zásadě nemožné.

Vyčkat nicméně chtějí ještě na volby do zemského parlamentu v Hesensku, které se konají za necelé dva týdny. Tam by si mohli vést výrazně lépe než v Bavorsku. Aktuální prognózy jim slibují těsně pod 30 procent, a tím skoro o deset procentních bodů více, než mají v celoněmeckém měřítku. Konkurenční CDU je v Hesensku v průzkumech jen těsně nad touto hranici. SPD tak má jistou šanci ujmout se úřadu předsedy zemské vlády a vylepšit si reputaci u voličů i vnitrostranickou náladu.

To by ovšem znamenalo, že se situace významně přiostří pro Angelu Merkelovou. Již nyní čelí vážným atakám na svou autoritu předsedkyně strany a kancléřky. Členové vlastního poslaneckého klubu v Bundestagu jí vypověděli koncem září poslušnost a zvolili si za předsedu někoho jiného, než koho si přála ona.

Ačkoli je CSU pouze sesterskou stranou CDU, její debakl v bavorských volbách připisuje část členské základny obou stran také Merkelové a tomu, jak celé strategické spojenectví posunula do středu, čímž odradila konzervativní voličstvo. CDU čeká sjezd na začátku prosince a je čím dál tím otevřenější, jak dopadne.

Týdeník Spiegel v jednom ze svých posledních vydání považoval za realistické již v podstatě všechny myslitelné scénáře — od toho, že Merkelová se už vůbec o pozici předsedkyně ucházet nebude, po ten, že ji porazí nějaký protikandidát. Pokud by to tak dopadlo, je jen těžko představitelné, že by jí pozice kancléřky zůstala. Bylo by pak na SPD, zda by podpořila výměnu v čele vlády a snažila se ve velké koalici dokončit volební období, či ne.

Je tedy očividné, že byť je Německo v porovnání s mnoha jinými evropskými zeměmi stále ostrůvkem značné politické stability, přesto i ono vplouvá do poměrně rozbouřených politických vod s otevřeným koncem.

    Diskuse
    JP
    October 16, 2018 v 12.48
    Už jsem se vlastně vzdal naděje, že se ve svém současném životě ještě dočkám toho, že v Bavorsku celé věky prakticky autokraticky (se vším co k tomu náleží) vládnoucí klerikální CSU spadne natolik hluboko pod magickou hranici padesáti procent, že bude dokonce nucena akceptovat koaličního partnera.

    Na straně druhé to ale samo o sobě neznamená, že by se v (ultra)konzervativním Bavorsku politické preference nějak zcela radikálně změnily. Ta ztráta zhruba deseti procent voličských hlasů pro CSU se prakticky zcela kryje s přírůstkem xenofobní (a tedy ještě konzervativnější) AfD. To sice neznamená, že by ten přesun voličů běžel jenom přímou linií od CSU k AfD; ale základní tendence je tu přece jenom patrná.

    A je možno s vysokou pravděpodobností očekávat, že za panování (jinak se to nazvat nedá) dlouholetého předsedy CSU Franze Josefa Strauße by k takovému odštěpení nedošlo. Prostě proto, že za něj by se ti, kteří dnes volí AfD, i nadále cítili být "doma" v CSU.

    Je to tedy svým způsobem nemalý paradox, že právě v důsledku toho že se bavorská CSU dokázala přece jenom alespoň trochu liberalizovat a humanizovat, že právě tohle bylo příčinou jejího historického propadu.

    Z čehož by pak pro strany podobného typu mohlo vyplývat dosti tristní poučení: nikdy se nevzdávejte svého reakčního zaměření; jakákoli liberalizace bude jenom vaší záhubou.