Nejen o letním času aneb Po volbách lépe nebude

Táňa Fischerová

Změna času patří k zaběhnutým nesmyslům, nad kterými si již ani neklademe otázku: „Proč vlastně?“. Nezačneme-li si však otázky klást a problémy řešit, špatně skončíme.

Patřím k lidem, kteří změnu zimního času na letní, kterou kdysi u nás zavedli komunisté, považovali za správnou a přijali ji bez váhání. Tehdy se také mělo za to, že co k nám přichází ze západu, je dobré, a že nás to vlastně navíc alespoň tímto způsobem spojuje s civilizovanou části světa. Teprve mnohem později jsem se doslechla, že touto změnou trpí například hospodářská zvířata, protože žijí podle přírodních rytmů a ne podle oktrojovaných zákonů podle vzoru poručíme větru, dešti.

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

My lidé ovšem trpíme také, zejména ti slabší, nemocní nebo ti, kdo pracují ve směnném provozu. Dnes tedy opravdu nechápu, proč v červenci musím čekat dlouho do noci, abych uviděla hvězdy, proč na podzim čas skočí a náhle je v pět hodin odpoledne tma, namísto pozvolné přípravy na změnu světla, proč musím násilně přizpůsobovat svůj organismus na jiný režim jenom proto, že si to kdosi kdesi vymyslel. Žonglování s časem se mi dnes jeví jako projev lidské pýchy a manipulace s námi všemi. Dokonce se ukazuje, že záminka úspor elektrického proudu je lichá. Neušetříme nic. Možná není náhoda, že tento systém byl prvně zaveden za první světové války a znovu se obnovil za druhé světové války. Snad i proto, aby mohli vojáci déle bojovat. Všichni se jistě v hrobě šklebí, jak se jejich vynálezy stále uplatňují.

Tady se ovšem vkrádá otázka. Kde vznikají šílené a nešťastné nápady a jak je možné, že se stanou praxí? Ačkoliv jsou špatné, jakmile jsou realitou, zbavit se jich vyžaduje nezměrné úsilí, které většina není schopna vyvinout. A politici už vůbec ne. Nemají ani nápady ani odvahu. Totéž se týká dalších věcí, jako je úrokový systém, který vede k přerozdělování bohatství do rukou malé skupiny mocných, týká se to dnešní ekonomické reality a uspořádání naší společnosti. Díky postupující automatizaci, zaměstnávání otrocké a levné pracovní síly z chudých zemí a maximalizaci zisku a minimalizaci nákladů nezaměstnanost logicky nebude klesat, ale stoupat. Kdo říká něco jiného, buď nevidí skutečnost, nebo vědomě lže. Týká se to naší planety a všeho živého na ní, které trpí. Celý námi vytvořený systém to nejen umožňuje, ale přímo podporuje.

Z tohoto hlediska ani květnové volby nic nového nepřinesou a přinést nemohou. Sledujeme pouze úvahy kdo s kým a za jakých okolností vstoupí do koalice a co je větší a co menší zlo. Zlo je však zlo a došli jsme tak daleko, že se utěšujeme, že menší zlo zpomalí pád. Faktem ale je, že padáme nebo že náš civilizační Titanik nabírá více a více vody. I moji kolegové napsali své sloupky o beznadějné ekonomické situaci (Ivan Štampach, Tomáš Tožička, Milan Smrž nebo Jiří Silný).

Nezačne-li se rychle dnešní realita měnit, nezaměstnanost bude vzrůstat a bude způsobovat chaos. Nezachrání to velké stavby, jak v tyto dny tvrdí zástupci podnikatelů, ale právě decentralizace a množství malých místních ekonomik. Žádná ze stran to nevidí a nemá v programech. Tak budeme po volbách opět pouze jako diváci sledovat upadlé slovní souboje těch, kteří nás zastupují. Skutečná změna může přijít teprve tehdy, až větší část lidí pochopí, že je třeba přijmout jiné postoje a začne je sama uskutečňovat. Do té doby nás čeká jenom další úpadek.

    Diskuse