Slávek bojuje, Andrej není politik. Víme už leccos

Jan Gruber

Vládní krize skončila. Andrej Babiš si sbalil saky paky na ministerstvu financí. Hradní pán se coby nová akvizice Agrofertu neosvědčil. Bohuslav Sobotka zvítězil. A sociální demokracie se za ním semkla.

Bohuslav Sobotka dosáhl svého. Navrhl odvolat předsedu hnutí ANO z vlády. Ten, ač se mu zprvu vůbec nechtělo, po několika vzrušených týdnech skutečně odešel. Důvody pro odvolání byly nabíledni: podezření z daňových podvodů a ovlivňování médií. Celá politická scéna s výjimkou politické divize Agrofertu premiéra za tento krok chválila. Není divu. V civilizovaných zemích se z politiky odchází i kvůli menším skandálům. Babišovo hnutí našlo jediného spojence v postavě prezidenta republiky.

Nákup Zemana do holdingu však Babišovi nevyšel. Byla to špatná akvizice. Kdyby cílem politického snažení hlavy státu nebylo za každou cenu zničit sociální demokracii, mohli společně uspět. Jenže Zeman stárne a zdaleka již není tím bystrým politickým stratégem, za něhož bývá ještě tu a tam považován. Babiš to měl vědět. Společně prohospodařili příležitost, jak se Sobotky zbavit.

Demise, kterou premiér ještě před návrhem na Babišovo odvolání oznámil, dávala Zemanovi do rukou nejeden trumf. Mohl ji přijmout a pověřit jiného člena sociální demokracie sestavením vlády. V této chvíli se však ukvapil i Babiš. Ve snaze vyšachovat se Sobotkou i Milana Chovance ukázal příliš rychle prstem na Lubomíra Zaorálka. Ten by se mu prý líbil. A ani by nevadilo, že jej Zaorálek označuje za fíkus. Sociální demokracie zpozorněla. Nominace populárního Zaorálka na post ministerského předsedy — ač se o ní uvažovalo — byla rázem ze hry.

Partie ale nebyla pro Zemana a Babiše zdaleka ztracená. Stačilo, aby prezident premiérem ohlášenou demisi přijal. Hledal by se nový předseda vlády. Babiš by z klobouku vytáhl jako svého nástupce prověřeného odborníka bez očividných vazeb na Agrofert. Ten by na ministerstvu financí zametl pod koberec holding ohrožující nepříjemnosti. A mohlo být hotovo. Zapšklý hradní pán však neodolal pokušení a šel se mstít. Zřejmě není jen špatný prezident, ale i šachista. Nemyslí na pár tahů dopředu.

Zemanova šaškárna na Hradě vnesla do krize novou dynamiku. Sobotka se oklepal a přešel do protiútoku. Holport Zemana a Babiše se stal z veřejného tajemství veřejným divadlem. Navíc se ukázalo, že je to holport nízký a nedůstojný. Proto začali prohrávat. Lidé je na náměstích vyzývali, aby si sbalili fidlátka a poroučeli se z politiky. Sněmovna Babiše grilovala. A skoro všechny strany se k němu jako možnému budoucímu koaličnímu partnerovi otočily zády. Předsedovi hnutí ANO zřejmě nezbývá než si po volbách nakoupit komunisty. A kdyby to nestačilo, bude třeba do košíku přihodit i pár fašistů.

Sobotka během vládní krize dokázal, že není slabý politik, ač se to o něm často říká. Stejně jako posledně, když mu při pokusu o puč po lánské schůzce šlo o krk, bojoval a uspěl. Není jisté, zda mu vítězství nad Babišem přinese i vítězství v podzimních volbách. Sociální demokracie však vyšla z vládní krize posílena. Strana pevněji než kdy jindy stojí za svým předsedou. Sobotkovi se ji v průběhu minulých týdnů podařilo sjednotit. Výsledky průzkumů v tomto hodnocení neznamenají nic, co by mělo otřást jeho pozicí předsedy.

Srozumitelně pojmenoval stále viditelnější vzájemnou náklonnost mezi Babišem a Zemanem. Je to mocenský pakt. V sociální demokracii se čím dál tím hlasitěji mluví o hledání prezidentského kandidáta, aby se vyhnula podpoře Zemana. Možná se nenajde, ale případná nominace stávající hlavy státu nebude samozřejmostí. Strana se rovněž připravuje na opoziční roli. Pokud volby dopadnou tak, jak naznačují průzkumy, s politickým hnutím ANO do koalice znovu nepůjde. Před vládní krizí sociální demokracie tupě směrovala na porážku. Dnes zápasí. A to není málo.