Nejdřív se mu smáli, pak ho považovali za blázna

Lukáš Hrábek

Více než 150 zemí se ve Rwandě usneslo, že freony budou zakázány a nahrazeny. Neměli bychom ale jásat předčasně: chemický průmysl se nevzdává a představuje třetí generaci plynů ničících ozonovou vrstvu. Řešením jsou spotřebiče Greenfreeze.

Máte doma ledničku? Tak téměř určitě, pokud to není stařičký přístroj, který ještě pamatuje limonádu Ovona či mléko v pytlíku, používáte ekologickou ledničku se systémem Greenfreeze. V Evropě s ní výrobci nahradili freony, které rozežíraly ozonovou vrstvu. V rozvojových zemích či v USA ale lidé dodnes chladí pomocí částečně fluorovaných uhlovodíků (HFC), které jsou skleníkovými superplyny až desetitisíckrát silnějšími než oxid uhličitý.

Před třemi týdny se na konferenci ve Rwandě rozhodlo, že budou zakázány a nahrazeny. K přelomové dohodě se přidalo přes 150 zemí světa. Neměli bychom ale jásat předčasně. Chemický průmysl se ještě nevzdává a propaguje již třetí generaci problematických plynů. Sice se už nejmenují freony, mají s nimi ale společného víc, než by se na první pohled mohlo zdát.

Historie má ve zvyku se opakovat. Když se v 80. letech 20. století řešila ozonová díra, prokázalo se, že za její vznik mohou chlor-fluorované uhlovodíky (CFC), neboli freony. Montrealský protokol jejich používání v roce 1987 zakázal a výrobci ledniček řekli, že nemají jinou možnost než přejít na HFC - chemicky velmi podobné plyny, které se dají klidně označit jako „freony 2.0“. Proti tomu se tehdy aktivně postavila organizace Greenpeace, protože šlo o klasické vytloukání klínu klínem. Nová chladicí média sice již nezabraňovala v atmosféře vzniku ozónu, ale zato výrazně přispívala k zesílení skleníkového efektu a oteplování planety.

Jediným smysluplným krokem se jevilo přinést důkaz, že existují i jiné, ekologicky šetrné způsoby chlazení, namísto těch, které preferovali výrobci ledniček a klimatizací. Způsoby, z nichž některé se již v minulosti používaly, nebo se s nimi alespoň experimentovalo, ale nikdy nebyly masově zaváděny do výroby.

Mladík Wolfgang Lohbeck z organizace Greenpeace proto v Německu odstartoval kampaň, která změnila tvář celého chladírenského průmyslu. Nejdříve se spojil s vědci v Dortmundu, s nimiž dal dohromady plán na technické řešení, které nebude potřebovat plyny HFC. Pak našel starou továrnu na ledničky, která byla před krachem, a přesvědčil její vedení, aby začalo s výrobou testovacích prototypů nové a neodzkoušené technologie. Na rozjezd projektu pak začal vybírat příspěvky od dárců Greenpeace. Někteří se mu v této fázi smáli, někteří ho považovali za blázna, znáte to…

I přes pochyby a výsměch průmyslových „expertů“ ale řešení německých akademiků fungovalo, a to i v masové průmyslové výrobě. Různé způsoby chlazení sdružené pod názvem Greenfreeze pak organizace Greenpeace nabídla zdarma všem, bez nároku na patentovou ochranu. A výsledek? Technologie se začala rychle šířit a zaplavila především evropský trh. Podle údajů z roku 2013 obsahovala chladicí systémy bez HFC téměř polovina všech vyráběných ledniček, mezi lidmi jich sloužilo přes 700 milionů a technologii používali všichni velcí výrobci.

Technologie Greenfreeze se začala rychle šířit a zaplavila  evropský trh. Postupně by mohla konečně zbavit svět nebezpečných freonových spotřebičů. Foto cleantechnica.com

Letos v říjnu se státy konečně rozhodly, že je načase nadobro se rozloučit i s problematickými skleníkovými plyny HFC. A to je samozřejmě krok správným směrem. Logickým pokračováním tohoto závazku je co nejrychleji sáhnout po osvědčené technologii Greenfreeze, ovšem chemický průmysl, především ve Spojených státech, má jiné plány. Chlazení pomocí Greenfreeze je sice levné a spolehlivé, má však jednu podstatnou chybu — chemický průmysl z něho nemá tučné zisky. A tak nyní korporace v čele s americkým DuPontem tvrdí, že řešením jsou plyny označované jako HFO (hydrofluoroolefiny).

Nejmladší bratříčci v rozrůstající se „freoní“ rodině ovšem způsobují skleníkový efekt také, byť ne v takové míře jako HFC. Ale co je nejhorší: k výrobě HFO se používají naše staré známé freony, které z nedostatečně zabezpečených a neekologických továren v rozvojových zemích snadno unikají do atmosféry. Takže se tím oklikou můžeme vrátit k původnímu problému, o němž tvrdíme, že je vyřešený.

Je těžké uvěřit, že 23 let poté, co jsme našli účinné řešení, stále přešlapujeme na místě. Chemický průmysl musí konečně přestat spoléhat na nesmyslné zkratky nových plynů s nežádoucími vlastnostmi a musí začít prosazovat osvědčenou technologii, která nevytváří stále nové a nové problémy. Jinak se nám budou freonoví padouši ze známé pohádky i nadále smát do obličeje.