Česko-čínský románek

Lukáš Senft

Zeman se nepaktuje s komunistickým státem. Čína je totiž směsí autoritářského režimu a volného trhu. Stáváme se tak součástí budoucí podoby kapitalismu, který funguje nejlépe, pokud jej nezdržuje demokracie ani lidská práva.

V pondělí dorazil do České republiky čínský prezident Si Ťin-pching a s ním i proměna reality v dadaismus. Čínská výprava napadla koledníky, kteří nesli opentlené pomlázky. Fotograf Deníku Referendum dostal nabančeno tyčemi od čínských vlajek, a následně byl odveden policií. Policisté rovněž sundavali ze stožárů aktivisty, kteří odmítali přerušit výměnu čínských vlajek za tibetské.

Plakát s Václavem Havlem a dalajlámou zakrylo několik příznivců Si Ťin-pchinga českými a čínskými vlajkami a odmítali odejít. Prezident Miloš Zeman a jeho čínský protějšek nakonec v Lánech zasadili jinan dvoulaločný a zalili jej brčálovými konvičkami. Zeman přislíbil, že strom při každé návštěvě Lán osobně zavlaží.

Slepá skvrna antikomunismu

Jak chápat takový karneval symbolů a ideologií? Jistě, nabízí se vysvětlení, že se internet plný surrealistických koláží a absurdních videí prostě vylil do ulic a ožil. Druhá varianta se sice liší, ale ne příliš.

Milan Kundera v jednom ze svých esejů vyznává lásku „myšlenému románu“, který jde přímo k věci, na úkor realistických příběhů snažících se o „absolutní iluzi“, o vtažení diváka do příběhu. Kundera se tedy zbavil popisnosti a mohl tak s realitou zacházet podle libosti, ohýbat ji ve prospěch svého sdělení. Stalina například nechal pobíhat po francouzském parku, kde jej kolemjdoucí považují za performera.

Také naše současná politika odmítla předstírat realismus a namířila si to přímo k nekompromisním tezím. Výsledkem je podobně absurdní vymknutí reality z kloubů. Podstatné nyní je, jaké teze nám česko-čínský román sděluje.

Většina čtenářů tento příběh sleduje optikou antikomunismu. „Vracíme se do totalitní minulosti, protože kolaborujeme s komunistickým režimem. Přitom dobu rudé diktatury už bychom měli mít za sebou! Čína znamená komunismus a komunismus značí zradu lidských práv!“

Česko-čínský román se honosí rudým přebalem, ale vypráví příběh o kapitalismu budoucnosti. Foto ceskatelevize.cz 

Jeden z aktivistů odůvodnil výměnu čínských vlajek za tibetské právě svým odporem ke komunistickému státu, který porušuje lidská práva. Urputnou víru ve svá slova doložil také tím, že je zvolal v náruči jeřábníka, který ho strhával z kandelábru ve výšce několika metrů.

Ano, Čína trestá nepohodlné opravdu krutým zacházením, režim si vynucuje falešná přiznání, protivníky nově potlačuje i s použitím internetu a tak dále a tak dál. S komunismem to ale nemá nic moc společného. Po levičácké rovnosti tu nejsou ani stopy. Čínský režim je unikátním mixem autoritářského diktátu a volného trhu.

Kapitalistické principy zde fungují tak dobře právě proto, že jim nestojí v cestě lidská práva. 

Veletoč z levicových pozic do tržních rolí nejlépe ilustrovala formulace z Událostí České televize: „Podle komunistické strany je právě spolupráce s komunistickou Čínou velká příležitost pro naše podnikatele." Děkujeme soudruhům za přípravu Velké kapitalistické revoluce!

Stabilizovaná demokracie

Proklamovaný komunismus se proto smrskl na sekuriťáka, který bez milosti odstraňuje vše, co brání začlenění Číny do společenství globálního kapitalismu. Čína tak dokazuje, že volný trh funguje nejefektivněji, pokud se rozejde s demokracií.

Není divu, že se tam Miloš Zeman jezdí „učit, jak stabilizovat společnost“! Místní politická elita totiž úspěšně adaptovala konfuciánský ideál: je třeba zajistit společenskou harmonii a bezchybně šlapající systém. Tím je v nových podmínkách kapitalismus, který není rušen protesty lidí.

Zeman by byl rád právě autoritářským velkoobchodníkem, kterému nebrání ústava ani občanská neposlušnost. Mohl by tak v klidu pořádat výlety s Kellnerem, vláčet Krtečka přes půl světa, domlouvat si obchody a pozornost odlákávat živením uprchlické hysterie.

Životní příběh prezidenta Si Ťin-pchinga je ostatně prototypem bajky o úspěšném byznysmenovi, který se vypracoval z ničeho až na vrchol: mládí prý strávil v jeskyni a prací na polích, poté ovšem získal doktorát a vyšplhal až na vrchol stranické hierarchie. Kam se hrabe Steve Jobs se svojí garáží!

Pakt s Čínou zkrátka není obratem od západního neoliberalismu, ale jen příklonem k jeho asijské variantě. Stejně tak se nejedná o návrat do minulosti, ale o vykročení k temným zítřkům, v nichž neviditelné ruce trhu nejsou svazovány demokracií ani lidskými právy. To je to hlavní sdělení skrývající se pod bizarními ději těchto dní.

Česko-čínský román se tak sice honosí rudým přebalem, ale ve skutečnosti vypráví příběh o kapitalismu budoucnosti. Čím dříve se zbavíme obsese antikomunismu poděděné z minulosti, tím dříve pochopíme náš vlastní příběh, který se odehrává právě teď.

    Diskuse
    JP
    March 29, 2016 v 12.53
    "Autoritářský velkoobchodník"
    Ano, tato charakteristika osoby M. Zemana se zdá být skutečně neobyčejně výstižná.

    A to sice hned v dvojím smyslu. Za prvé vystihuje plně veškeré - zbývající - životní cíle tohoto člověka, jehož převládající motivací je zjevně neustálý nárůst vlastní moci. A to jak moci politické, tak moci ekonomické. Čím více moci, tím lépe. Moc se stává jediným úběžníkem vlastního konání, vedle vlastní moci všechno ostatní ztrácí na hodnotě a na významu. Kde jde o vlastní moc, tam není možno zdržovat se jakýmikoli skrupulemi. A tak je možno si - s vlídným úsměvem na tváři - podávat ruku s diktátory, uzurpátory, agresory; hlavně když z toho ukápne nějaký odlesk slávy či jiných výhod pro vlastní osobu.

    Ale ten druhý význam toho pojmu "autoritářský velkoobchodník" je mnohem širší, daleko přesahuje jenom hranice jedné přízemní české dušičky stižené velikášstvím.

    Ten "autoritářský velkoobchodník" - to se skutečně zdá být téměř diagnózou současné doby, jakýmsi novým trendem přinejmenším určitých aktérů světového dění. Jako by postupně vznikala jakási nová internacionála - internacionála bezskrupulózních satrapů moci a peněz.

    Zdá se, že poté co se zhroutily velké ideje minulosti a zápasy o ně (či proti nim), vzniklé vakuum si hledá svého naplnění. Když už nejsou ideály, pak zbývá skutečně už jediné, ona věčná aliance moci a peněz. Obchodníci s mocí celého světa, spojte se!
    March 29, 2016 v 15.02
    návrh na odměnu
    Čínský prezident by se mohl Miloši Zemanovi odměnit tak, že by ho pozval, aby v Číně pohovořil k čínskému lidu shromážděnému na náměstí nebeského klidu a tam mu zajistil přítomnost několika miliónů Číňanů, kteří by mu tleskali a smáli se po každém jeho vtipu. (dostali by předem v čínštině přeložený projev se scénickou nápovědou "smích") Miloš Zeman by do té doby zežloutl a nechal si sešikmit oči a pak už by mu nechybělo nic až do konce.
    March 29, 2016 v 19.39
    Nová národní fronta.
    Tak nám na Hrad pochodují aktivisté s tibetskými vlajkami, v čele s Kalouskem a Štětinou. Ale levicové ideály zradil Keller. Protože nově objeveným levicovým ideálem je tibetský láma, který v tibetském feudalismu ještě ve 20. století mlátil poddané jako zvířata. To se bude líbit, to hodně lidí k levici přitáhne.
    IH
    March 30, 2016 v 12.01
    Pane Ševčíku, považuji se za levicově orientovaného člověka.
    Proč? Neboť svět se ubírá napravo, ač tam už dávno je. Za starého režimu jsem se ovšem za levicového opravdu nepokládal. O tom, zda jsem na levici, nebo ne, vypovídají ovšem mé názory, ne vlastní zařazení. V žádném případě netrvám na tom, abyste mě považoval za levicového Vy. Trvám však na tom, že si vážím lidí jako jsou třeba T.G. Masaryk, V. Havel, Mahátma Gándhí, M. L. King nebo papeži Jan Pavel II. i současný František. A také současný dalajláma. Mezi zmíněné osoby zajisté nezařadím Si Ťin-pchinga, či dokonce V. Putina. Co je však smutnější: Nemohu najít žádnou jasně levicovou osobnost, která by v rámci libovolného režimu vykonala něco srovnatelného s lidmi, jež jsem uvedl výše.
    March 30, 2016 v 12.56
    K tomu mohu dodat, pane Horáku,
    jen to, že co člověk, to názor. Já z vašeho seznamu uznávám tak 3-4 osoby.
    Vidíte, považuji se také za levičáka a přitom se domnívám, že větší shodu na těch jménech by jste měl spíše s Kalouskem, než se mnou. A věřte, že k některý z vámi jmenovaným mám veliké výhrady.
    Ale co člověk, to názor. Kéž by tato prostá filosofie zde byla brána v potaz!
    JP
    March 30, 2016 v 16.36
    K tomu návrhu pana Šimsy, aby M. Zemanovi bylo na oplátku uspořádáno stejně aranžované přivítání v Pekingu: však on tam už jednou byl, a skoro se zdá, že tam mohl nejraději rovnou zůstat. Když totiž M. Zeman tolik závidí čínským soudruhům jejich možnosti pacifikovat jejich lid (pardon: "udržovat stabilitu"), pak bude nejlépe, když svou působnost přenese rovnou tam. V tamějších dálavách ho alespoň nebude neustále obtěžovat nějaká kverulantská "pražská kavárna"; a o umlčení té pekingské se už spolehlivě postará tamější cenzura a příslušné policejní orgány.
    "Ano, Čína trestá nepohodlné opravdu krutým zacházením, režim si vynucuje falešná přiznání, protivníky nově potlačuje i s použitím internetu a tak dále a tak dál. S komunismem to ale nemá nic moc společného. Po levičácké rovnosti tu nejsou ani stopy."

    Ano, Čína trestá tisíce, možná desetitisíce nepohodlných. To je krutá pravda.
    Nicméně poslední citovaná věta dokazuje, že je Senft stejný jako ti, které kritizuje - mává ideologickým klackem.
    Ano, Čína trestá tisíce, možná desetitisíce nepohodlných. Ale stovky milionů lidí bylo v posledních zhruba 30 letech vymaněno z veliké chudoby. Už léta KAŽDÝ ROK stoupá kupní síla čínských domácností o cca 10%. A ano, bohatne i smetánka.
    Jaký to rozdíl oproti Západu, kde 30 let příjmy lidí stagnují a klesají, zato nejbohatší tyjí.

    Jak si pane Senfte představujete, že se noví čínští komunisté drží u moci? Protože tohle přes všechno zlé už není Maova krvavá parta.
    No protože je lidé volí...

    Na druhou stranu se dá pochopit, že masové potlačení bídy bude pro současného evropského levičáka jaksi míň vážit, než porušování práv lidskoprávních aktivistů.

    Taky Konfucius se dá samozřejmě použít jako klacek. Ano, on byl vyznavačem harmonické, hierarchicky uspořádané, sociálně spravedlivé společnosti. Nicméně to je jen půlka jeho učení - aby se vyhnul jeho zneužití, přesně jak je v článku naznačeno, VYŽADUJE po vládcích, aby byli mravním příkladem lidu, aby vládli dobře a spravedlivě, což jim zpětnovazebně zajišťuje poslušnost a věrnost lidu. A pozor - v případě, že vládcové vládli špatně, v neprospěch lidu, mohli být lidem vyměněni.
    Jak ve své knize Dějiny Číny dokládá skvělý znalec čínské historie John Fairbank, Konfucius, který žil zhruba v polovině devět set let dlouhého panování dynastie Čou, vlastně vyzdvihl na vysokou filozofickou úroveň její "mandát Nebes", teorii, kterou dynastie Čou legitimizovala svou moc. A "mandát Nebes" se skutečně velice liší od evropského feudalismu, kdy byl vladař pomazán od Boha a mohl si v podstatě dělat, co chtěl. "Mandát Nebes" vládnoucí dynastie Čou říkal, že JAKÁKOLIV rodina má právo vládnout Číně. Jedinou podmínkou vládců je, že musí vládnout dobře, spravedlivě, ve prospěch všeho lidu. Neboli jinými slovy, pokud spravedlivě nevládne, může být svržena a nahrazena jinou!
    (A to prosím v dobách, kdy byla Evropa prdelákov světa zarostlý stromy, kde žili divoši ve zvířecích kůžích.......)

    No,
    jen jsem chtěl říct, že tady ta naše místní ideologická šavlovačka se současnou Čínou vlastně neměla nic společného....
    P.S. Mimochodem při nedávném průzkumu veřejného mínění v devíti významných východoasijských zemích vyšlo najevo, že Číňané jsou s přehledem nejspokojenější ze všech národů s poměry panujícími v zemi.
    Nu, co říct.
    Třeba by se mi taky líbilo, kdyby (pro příklad) na internetu nebylo porno, to odporné ponižování žen, které my máme tak rádi, že ho levicové feministické umělkyně chtějí předělat na umění a všichni třináctiletí už mají jeho pózy v krvi.
    PK
    March 31, 2016 v 16.56
    Kázání Tomáše Halíka
    PK
    March 31, 2016 v 17.24
    Čili jestli jsem to dobře pochopil,
    ministr Herman taky nebyl pozván na Hrad na večeři s čínským prezidentem...

    Ale možná že pozván byl, a s díky odmítnul, a dal přednost Večeři Páně. Ano, to dává smysl.
    PK
    March 31, 2016 v 17.41
    A s tím souvisí otázka
    Kdo že vlastně byl na Zemanovu čínskou večeři pozván - kromě dalšího zástupce čínské strany Tvrdíka, Zemanova nemanželského syna Nejedlého, a Mynáře bez prověrky?
    P.P.S. Asi to z těch střepů není poznat, jen jsem chtěl říct::

    Kromě teorie pana Senfta o temném, sauronovskou rukou vládnoucím kapitalismu bez demokracie,

    je zde ještě přece jistá naděje, že Čína bude tím místem, kde "pražské jaro" uspěje.
    Kvas probíhá v celé společnosti, viz třeba esej Olgy Lomové zde na DR "Naše zahraniční politika vůči ČLR", odstavec "Čína a demokracie".

    http://denikreferendum.cz/clanek/19289-nase-zahranicni-politika-vuci-clr

    Přes všechny represe se život v Číně v posledních letech otevírá a uvolňuje, i když konzervativnější část strany zrovna teď tahá pilku, reformisté se k moci zase dostanou.

    Navíc má Čína dvě docela zásadní výhody, které pražské jaro nemělo:
    1/ není nikdo vnější, kdo by ho dokázal "normalizovat"
    2/ mocný spodní proud konfuciánské tradice dobrého vládnutí a odpovědnosti vládců lidu.

    Co když jednou bude Čína lídrem světa?
    Copak nemůže z prastarého kmene vypučet čarokrásný květ?
    * * * * * * * * * *
    PM
    April 1, 2016 v 12.36
    Vše je možné pane Morbicere
    a mnohý čarokrásný květ i akutně potřebný.
    Třeba bohulibé omezení nekonečných trestů smrti.
    A to i za cenu zdražení transplantace různých orgánů.
    Doufám, že má připomínka bazíruje na desinformaci ....bych dodal.
    JP
    April 1, 2016 v 12.46
    Ovšem, pane Morbicere, ten nárůst životní úrovně v Číně jde výhradně na konto tam zavedeného kapitalismu. A tak je možno se ptát, zda by ten kapitalismus nebylo možno doprovázet alespoň tou - jakkoli do značné míry jenom formální - demokracií, jak je tomu v zemích tradičního, rozvinutého kapitalismu. Čili ve světě Západu.

    A že se poměry v Číně v poslední době poněkud uvolňují? - Ano, občanská společnost se tam v poslední době začala přece jenom trochu aktivovat; jenže je to právě současné čínské vedení, v čele s prezidentem, které naprosto nemilosrdně zase utahuje šrouby.
    Nadějí podle mě je, že v Číně vždy v dějinách existovaly síly, které dokázaly pohnout vládní ideologií.
    A nemyslím teď čerstvé výhonky občanské společnosti, které bují na bohatnuvší společnosti.
    Spíš lidová hnutí odporu, která se v čínských dějinách zjevovala od nepaměti - nejčastěji na místní úrovni (Čína je veliká, i v regionech se spory dokážou vyhrotit na slušnou kalamitu), ale i ta, která svrhávala staleté dynastie nebo císařství.

    Třeba zrovna ten "tam zavedený kapitalismus", jak píšete pane Poláčku, zrovna ten tam byl zveden zdola. V roce 1978, v době, kdy bylo v Číně vše státní a v době, kdy se k moci dostal pro budoucnost známý novátor a reformátor Teng Siao-pching, vzniklo silné lidové hnutí za soukromé podnikání v zemědělství a průmyslu. Do značné míry to byla reakce Číňanů na katastrofální situaci v (staro)komunisticky řízeném zemědělství (či hospodářství celkově). Čína za sebou měla několik opravdu brutálních hladomorů (ten nejhorší trval dva roky a v přepočtu umřel jeden člověk co dvě vteřiny). To hnutí bylo tak silné, že mu komunisté museli ustoupit (o žádné soukromničení fakt nestáli), jinak by je to smetlo.
    O úspěšností tohoto hnutí svědčí jednak to, že v roce 2005 překročila Čína magickou hranici, kdy je víc než 50% HDP tvořeno soukromým sektorem, jednak že má vlastní muzeum.
    Takhle zezdola přišel do Číny kapitalismus.
    * * * * * * * * *

    No, musím letět...
    JP
    April 2, 2016 v 13.45
    Musím přiznat, že o takovémto čínském "kapitalismu zdola" slyším naprosto poprvé. Ta historie která je známa mně vyhlíží poněkud jinak: v oné rozhodující době, kdy se jednalo o příští orientaci čínské politiky, se všechno schylovalo k vítězství konzervativců. A jenom díky náhlé velmi příznivé konstelaci, kdy Teng Siao-pching dokázal ze svého víceméně zapomnění vystoupit v pravou chvíli na pravém místě, se mu podařilo prosadit svůj koncept ekonomických reforem. Nebýt toho, je dost pravděpodobné, že Čína by ještě pro celou řadu desetiletí setrvala ve své předchozí stagnaci.

    (Tím nechci popírat, že "dolní lid" si samozřejmě přál uvolnění restrikcí pro jeho vlastní ekonomickou aktivitu. Ale takovéto touhy byly za komunismu vždycky.)
    + Další komentáře